Přešli jsme Nízké Tatry a chceme jet domů do Prahy. V Ružomberoku kupujeme jízdenky na vlak za 14 eur 90 centů. Jsme zvyklí jezdit ze Slovenska přes Ostravu, ale vyhledávač spojů nám hlásí rychlejší cestu přes Púchov. Chceme být doma co nejdříve.
Spoj byl zrušen
V Púchově máme přestoupit na Valašský expres, který nás za pár hodin doveze domů. Na nástupišti slyšíme z rozhlasu "spoj by zrušen". Zpátky do vlaku jedoucí na Bratislavu už nestíháme naskočit. Máme tedy dvě hodiny, než nám pojede další spoj. Zarmoucení, že nám o rušení spoje nikdo neřekl v minulém vlaku, se probíráme stránkami dopravců. Zjišťujeme, že máme právo na vrácení 50 % ceny jízdenky a jídlo zdarma.
Vyrážíme na přepážku, kde událost oznamujeme a prosíme o vrácení peněz. Paní za okénkem na pokladně nám oznámí, že se náš spoj porouchal již před dvěma hodinami v Olomouci, že nám žádné peníze nedá a jídlo už vůbec ne. "To vám mám jako dát peníze ze svého?" ptá se. "Dejte nám je z peněz ZSSK, jak praví nařízení Evropské unie," žádáme ji.
NÁVOD: Jak žádat kompenzace za zpožděné letadlo nebo vlak?
Nemá smysl se dohadovat, stejně nám paní nic nedá. Očividně o tomto nařízení nikdy neslyšela ona ani její kolegyně. Jdeme se tedy nasvačit ze svých zásob.
České dráhy platí aspoň kafe ve vlaku
Po opětovném pročtení pravidel na stránkách slovenského národního dopravce jdeme do akce znovu. Žádáme alespoň o potvrzení zrušení spoje. To nám paní dává. Dále požadujeme potvrzení, že nám nebyla poskytnuta refundace a peníze na stravování. To paní za okénkem odmítá vydat. Cedulku na oblečení nemá a své jméno na kameru neřekne. Nemáme tedy důkaz, že jsme odškodnění nedostali.
Po dvou hodinách a deseti minutách zpoždění nastupujeme do dalšího vlaku. Českému průvodčímu ukazujeme jízdenky a ještě zkusíme, zda nám nemůže on dát jídlo za to zpoždění. "Já vám dám, co chcete. Ten kus papíru mne nezabije,“ prohlásí a rychle vytiskne lístky s poukazy na 30 korun. Kafe si za ně jdeme koupit k pojízdnému vozíku. Prodavač ale netuší, co to je. Po chvíli handrkování si papírek vezme a nápoj vydá, přestože normálně od něj prý kafe stojí 49 Kč. Konečně alespoň něco.
Boj pokračuje na obrazovce počítače
Tím to ale náš boj nekončí. Doma zasedáme k počítačům a píšeme ZSSK. Na infolince mne operátor ujišťuje, že bude stačit poslat vyfocený lístek a kolegové mi peníze za zrušení spoje proplatí. Nestačí. Ozývá se mi paní z reklamačního oddělení, že mám poslat lístek a potvrzení o zpoždění v obálce na uvedenou adresu. Posílám společně s papírkem, kde je číslo mého bankovního účtu a jméno.
Po dvou týdnech dorazí peníze na účet. Hurá, dostal jsem to z nich. Ale kolik jsem reálně získal?
380 Kč zaplaceno za jízdenku v přepočtu na tehdejší kurz
200 Kč odškodnění v přepočtu na kurz v době zaslání peněz
39 Kč dopis do zahraničí
Ve výsledku jsem tedy dostal zpět 42 % zaplacené ceny namísto 50 %.
INFO: Práva a povinnosti cestujúcich (Železničná spoločnosť Slovensko) a Práva cestujících v železniční dopravě (Evropská unie)