Letos tomu nebylo jinak. Sobotní prosluněný den byl jako stvořený pro přednášky hned dvou vysoce inspirativních lidí. V dopoledním bloku vystoupil Jeffrey Norris, Američan žijící dlouhá léta v Německu, slepý běžec, maratonec, ultramaratonec, účastník mnoha vytrvalostních závodů a akcí typu adventure race. Mnoho z nás, v uvozovkách zdravých lidí, by se do většiny takových věcí vůbec nepustilo. Proč? Asi by došlo k přílišnému nabourání naší komfortní zóny. Jeffrey se do nich i přes svůj, minimálně z našeho pohledu, obrovský hendikep pouští. A třeba i v pouštích. Ano, potřebuje k většině svého sportování dobrého vodiče. Ale i ten se může občas ztratit v davu. A Jeffreyho zážitkům a vyprávění například o tom, jak se v rámci triatlonu Ironman ocitl v oceánu uprostřed startovního pole, mezi smrští ostrých loktů a dobře mířených kopů ze všech stran bez vodiče, jsem už nedokázal naslouchat bez hrůzou se ježících chlupů po celém těle. A Jeffrey má za přežití i takových situací (a zachování duševního zdraví) moji obrovskou úctu. Přednáškový sál na chvíli opouštím už jen s jedinou myšlenkou: Kdysi kdosi řekl, že opravdový život začíná až za hranicí naší zóny komfortu. Co když měl, sakra, pravdu?!
Rudi Kamikaze
Druhá přednáška už snad ani nebyla přednáška jako spíše smršť humoru, vtipu a bezpříkladných příkladů občanské iniciativy a hrubé nekázně. Hvězdou odpolední části sympozia nebyl totiž nikdo jiný než největší expert na přežití v Německu i mnoha jiných dimenzích, dnes téměř osmdesátiletý, přesto vždy svěží, pozitivně naladěný a prostě a jednoduše neuvěřitelný Rüdiger Nehberg. Původně pekař, jenž dokázal své řemeslo ve vhodný okamžik pověsit na hřebík. Dlouholetý survivista, bojovník za práva původních obyvatel Jižní Ameriky a Afriky. Ve světě znám jako Sir Vival. Autor tří desítek knih. Jeho více než 30 let starý přechod Německa bez využití civilizačních vymožeností inspiroval kupříkladu i Joeyho Kelly k jeho běhu ze severu na jih.
Sjel Nil na voru. Překonal Atlantik na šlapadle. Aniž by věděl cokoli o mořeplavbě. Vybaven silnými sklony k podléhání mořské nemoci, stal se přeborníkem ve zvracení přes palubu. Když to stihnul. Překonal Atlantik ve vydlabané jedli. Uprostřed Brazilského pralesa se nechal vysadit z vrtulníku vybaven pouze nožem. Byl prohlášen za nezvěstného, aby se po 25 dnech objevil jakoby nic znovu v civilizaci. S nasazením vlastního života bojoval úspěšně za práva původních brazilských obyvatel. Vydobyl si uznání mezi nejvyššími představiteli náboženské obce v Africe. Člověku se až nechce věřit, že se tohle všechno vejde do jednoho jediného lidského života.
Vycvičený a přepadený
Na své daleké a nebezpečné pouti se Rüdiger Nehberg připravoval se speciálními jednotkami Bundeswehru. Učil se plavat se svázanýma rukama i nohama. Trénoval přežití havárie letadla. Takto nekonvenčně vedený život se samozřejmě nemohl obejít bez mnoha přepadení. O Rüdigerovi Nehbergovi se říká, že jich přežil přes dva tucty. Někdy bylo třeba se přesilou nebezpečných grázlů prostřílet, za což musel bohužel jeden ze dvou jeho kamarádů zaplatit životem, někdy vyvázli s použitím uspávacích tablet. I přes svůj pokročilý věk Nehberg stále aktivně řídí svou lidsko-právní organizaci TARGET.
Shromáždění extremistů
Na sympoziu jste mohli potkat také Dietmara Mückeho, ukrutného ultramaratonce a boso-běžce, který má za sebou kromě jiného 80 maratonů nebo dvanáct 24hodinových závodů naboso(!). Anebo Roberta Wimmera, chlapíka, co se takhle jednou dobře vyspal, vstal, vyčistil si zuby, dal v práci výpověď a začal opravdu běhat. 520 kilometrů týdně. Toho času je držitelem mnoha světových rekordů a úspěšným zdolatelem běhu Trans Europe (z Lisabonu do Moskvy), kdy 64 dní za sebou naběhal v průměru 80 km denně.
Tak, a teď mi vysvětlete, jak jsem si v neděli mohl užívat svoje opouštění komfortní zóny na maratonu, když jsem měl ještě plnou hlavu takových neuvěřitelných příkladů?!
Johannesbad Thermen-Marathon na Horydoly
2012 Zimní maratonská pohádka
2013 Zdravý závod v Bavorsku
Zobrazit místo Turistika na větší mapě