Protože letošní závod Běchovice – Praha připadl na státní svátek, byla to atmoška skoro olympijská. Mimochodem i Marcel Chládek, ministr pro sport, mládež a tělovýchovu startoval! Že by konečně někdo jako vzor pro mlaďase? Při rozhovoru pro televizi se nechal slyšet, že má osobák 35 minut (!!!), ale poběží tak na padesát. A cituji: "Vadilo mi vždycky, že když někdo vstoupí do politiky, naroste mu bachor!" Dobrý, dokladů je mnoho.
Nedej zahynouti
A teď k tý atmosféře: No řekněte, vy co běháte, kolikrát vám na startu zahráli hymnu? Zemský ráj to byl na pohled! I na poslech – a to bylo opravdu fajn – ještě před hymnou totiž zazněla na počest Petra Kněnického píseň. Sborová a zpívaná smíšeným sborem. A navíc pak běželi na jeho počest. Dozpívali, vyběhli i vyběhly. Pánové i dámy. Fakt dobrý a dík za to. Bylo to hezký, dojemný skoro jako všechno v Běchovicích.
Kdybych se ke zpěvu přidal i já, byl by z toho předčasný start a všichni veteráni by prchali před zdrojem těch šílených zvuků. Traťový rekord by byl překonán mou zásluhou.
Zde jsou lvi a lvice
Keňská černá vlna se teprve chystala, když my, veteráni – znova a znova se zasazuji o angloamerický výraz masters - nohy bolej stejně, ale zní to líp - jsme se chystali na start. Za náma holky i dámy, za nima dravci. Vlastně je to dobrá motivace utýct ženskejm i lvům z Keni. Je jedno, jestli je to lvice ze Žižkova nebo lev z Keni. Stejně vás roztrhaj.
"A už neběhám!" To sedlo. To bylo prohlášení, které bych v cíli podepsal i vlastní krví. Pronesl ho borec asi v mých letech a nemyslel ho vážně, stejně jako já. I když mi v tu chvíli byl kterýkoliv jiný sport byl bližší než běh. Šachy, kulečník…Cokoli. "Kdyby aspoň dala vědět tři sta metrů před cílem, zapnul bych raketovej motor," vysvětloval. Ono to bylo tak: finišoval v cíli a ty dračice ho vzaly v cílové bráně. Ach jo. Tak příště, jsme ještě mladý kluci.
Čtěte o ročníku 2012: Varování! Běchovice jsou návykové!
Jo, a vlastně něco o závodě
No jo, ale co vlastně? Výsledky si dohledáte. Keňa porazila ČR. Finsko zabodovalo v ženách. A trať? No stejná! Mrcha jako vždy. Svůdně se zavlní, pak sypete dolů z Táboráku a pak… Hrdlořezák! Tam jsme si moc nebyli jisti, jestli svatý Václav opravdu nedá zahynouti.
Cíl! Voda ionťák, krásné unavené blaho, radost z krásného dne a pohled na dobíhající ženy. Krásné, utahané, nádherně zničené, s leskem v očích. Co o tom ještě psát? Krásu a rozkoš, námahu i bolest člověk prostě nikdy nepopíše.
Když jsem se loudal od úschovny báglů, stála tam černá luxusní limuzína. Zaparkovaná na VIP parkovišti a v ní seděl řidič v obleku. Tak jsem se jen tak zkusmo zeptal, jestli náhodou nečeká na mne. Nečekal! Tak jsem šel na tramvaj. Jo, a že jsem nenapsal nic o tom vlastním závodě? No tak si přijďte ochutnat!
INFO: Běchovice-Praha