Jirka běžel už loni: Krakonoš za sto
Sojka poudala…
Oprava: do Pelíšku. Dům dětí a mládeže Pelíšek ve Vrchlabí to totiž zas organizoval. Úspěšně a pohodově. No a že to cestou bolelo? Dobře nám tak, nemáme tam lízt…Ale popořadě: Startoval nás jako vždy pán hor Krakonoš. A ten nám řekl, že sojka poudala, že Anče, Kuba i hajnej sou v pozoru a budou na nás dávat pozor. A Krakonoš taky poudal, že nemáme blbnout, není to závod, nejde o čas, jde o to dostat se zdraví zpátky…a tak dál a tak dál. A já zjistil, že my kluci a holky, co spolu blbnem na dlouhým laufu v Krkonoších, to povídání o sojce, Anče, hajným. posloucháme s otevřenou hubou jako malí haranti. Pak pan místostarosta střelil…a GO!!!
Krásnonohá pacemakerka
Kdo běhá s čelovkou, ví, že na něco se upnout musí, jinak v tý tmě zblbne. Krakonoš sice radil, že se máme koukat na bludné kořeny…jenže, když se vám do kuželíku světla dostane holka s neuvěřitelně krásnýma nohama a mini mini šortečkách, tak se jaksi na kořeny kašle. Tahle pacemakerka mi zrychlila tep i čas! Pak přišla Jilemnická, chladno a průser – slečna oblékla dlouhé elastiky! Život zešedl a já začal ztrácet.
Šílení poutníci
Tentokrát to bylo trochu jinak. Tedy s tou organizací. Dostali jsme čísla s čipem, takže nad nám velký bratr bděl skutečně všude. Někam ale nedohlédl. Něco musím prásknout: Nad Špindlerovou po zelený doleva! Co vy na to?! Tedy vy, kteří jste šlapali pořád nahoru po červený? Trochu úprava trati, co? Pro nezasvěcené: Nad Špindlerovkou se stoupá po zelené a červené značce. Ti, kteří dodržují trasu zahnou po zelené vlevo a dostanou se do pekla pod Pielgerzymy. Ti, kteří nechtějí mít rašelinu až v nose ( a to jsem ještě slušnej!) to vezmou po červený rovně. Je to snazší, je to pohodlnější – ale sorry, přátelé, tak trochu - jak by řekl Mirek Dušín – nečestné a nesportovní! Neva, v Domku Mysliwskem parku narodowego se to poznalo. Kdo byl čistej trochu švindloval, kdo byl zasranej až po uši si prošel šílenstvím Poutníků (Pielgrzymů).
Domek mysliwski parku narodovego
V Harrachově dostanete chleba se sádlem a cibulí, na Pomezkách chleby s džemem, škvarkama nebo pomazánkou, na Lužický super gulášovou, ve který stojí lžíce, a v Domku myskliwskim? Na objednávku čaj nebo kafe a nádherně sladký perníčky, oplatky, pišingry…Nevím jak komu, ale mně osobně kafe snad nikdy nechutná tak jako tady! Ale sednout si je ožehavý, protože: Mount Sněžka se tyčí před námi!!!
Sněžka: Zastavil se čas?
Nevím jestli to bylo tím rychlým startem…(respektive sledováním té dlouhonohé pacemakerky), nebo tím, že chlap prostě mládne – ale já jsem byl na Sněžce v devět! (Loni v jedenáct!!!) tak jsem si říkal, že mi buď blbnou hodinky nebo blbnu já a přepálil jsem to. Začal jsem to řešit a přišel na to: Nejde o to dokázat si, že jste mladej… To nejste! Jde o to, dokázat si, že nejste starej!!! Geniální, co?! To tak člověka napadaj věci…tedy když ztratí z pohledu ty dlouhý nohy – to pak je čas i na filozofii!
Modré bludičky na Lánovem
Kdo Krakonošovu stovku už běžel, ví, kdo ne…ať si to užije! Když už má člověk to nejhorší za sebou, čeká horor v podobě šíleného značkaře. Jde o ochranu krajinu a tudíž modrá značka nad Horním Lánovem najednou zešílí a začne se chovat jako potrefená sviňa. Chodíte po ní tam a zpět, pak zpět a tam a najednou jste na místě odkud jste vyšli. Pamatuji na loňský ročník. Bloudilo nás tam čest. šest nasranejch…a pak přišel sedmej. Taky nasranej, ale s GPS a ten nás z tohoto začarovaného lesa vyvedl jako princ na bílém koni. Tentokrát to bylo podobné, ale já už věděl koho se držet. Z posledních sil a se zbytkem naděje, že ještě někdy uvidím denní světlo. Viděl, protáhl se lesem, přes pole louky, louky, sakra a zase louky…(nic neutíká tak pomalu jako posledních pět kiláků z Lánova do Vrchlabí L)!... A pak najednou, kde se vzal, tu se vzal PELÍŠEK!!! Ufffffff. Jo, je to tam!!!
Dva ručníky pro Popelku
Tohle už je soukromé…ale i to sem snad patří. Bydlel jsem v penziónu a když jsem se po té stovce vracel, mrkal na mě pan domácí významně – jako chlap na chlapa a řekl. „Dal jsem vám tam dva ručníky…“ Prokrista, proč?!!! I kdyby mi tady na dveře škrábala nahá topmodelka, mohla by mi tak leda, řečeno se strýcem Pepinem z Postřižin: „Omévat přirození vlažnó vodó!“
Tak jo, máme to zas za sebou, vylepšil jsem si čas, ale to asi není to podstatné. Vždyť to poudal i Krakonoš: Důležitý je, že jsem přišel pobejt. A bylo mi krásně …i když trochu bolavo. Tak za rok ve Vrchlabí?
Přečtěte si o běhání v Krkonoších: Jak nesedět za Pecí
Zobrazit místo Turistika na větší mapě