Diskriminace je levárna. Bezpochyby!

Možná až umřem, tak konečně budou u koryta mrtvoly a budem v ažůru. Jinak ta výhodnost mladých... si to možná idealizujou. :-) Nejlepší sekretářka byla vždycky stará rašple, co už přežila třicet šéfů a ví, co ten novej má udělat a řekne mu to. :-) Ovšem zase není reprezentativní a dneska je vlastně všechno "vo imidž". Nóó za prachy za kampaň by se nožná dala udělat chráněná dílna pro přestárlé, invalidní matky romky na mateřské dovolené.

Ono za ten stav může i předchozí kampaň, propagující mladé a dynamické. Také to, že po 89 se dostali do vedoucích funkcí mlaďoši, kteří chtěli své vrstevníky a nebo mladší. A chtějí a chtějí dál, takže jak stárnou, ta hranice se posouvá. Bohužel, nae generace je stále špatně. když vládli starci, bylo nám málo, jen jsem zestárli... :-)

Nezlobte se, ale motáte několik věcí najednou.

1) Investiční pobídky jsou diskriminační opatření, o tom nelze vést diskusi. Dálnice nemají s diskriminací nic společného.

2) Konsensus je proevropský, ale to neznamená, že my všichni vám budeme platit na šíření vašich názorů. Fér mi přijde, když někdo na takové věci vydává své peníze, nebo peníze od soukromých subjektů, které získá na konkrétní účel. Je jasné, že těmto lidem taková akce za to stojí. Jestli je dostanete ode mne pomocí daní, tak je to normální výpalné - já se nemohu bránit, anžto by mne za neplacení daní zavřeli. Že je to v rámci zákona je vedlejší, je to totiž především nemorální.

3) Že chcete chránil Cikána, invalidu a svobodnou matku proti bílému muži? To je nesmysl. Jsem sice bílý muž a blížím se podle vašich měřítek rychle do diskriminačního věku, ale vždyť proti nikomu nebojuji, leda snad proti obchodní konkurenci. Všichni si přece mají možnost vybrat, zda budou zaměstnanci, živnostníci, nebo podnikatelé. Mohou dělat v čemkoliv a jakkoliv. Stačí se něco naučit a dobře pracovat. Možná vás to potěší: jako majitel pidifirmičky mám menší příjem, než moji zaměstnanci. Občas děláme něco pro handicapované. Pracuje pro nás matka na mateřské a matka dvou dětí v údajně diskriminovaném věku.

4) Jestli lidi s nižším sociálním statusem, za které jakoby bojujete, něco ohrožuje, tak je to nesmyslná regulace trhu práce, za kterou mohou z větší části odbory a z menší socani všech stran. Důchodce nemůže uzavírat smlouvu na dobu neurčitou, absolvent na dobu určitou, sezónní dělník nemůže pracovat podle potřeby zaměstnavatele, živnostník musí odvádět obrovskou tak zvanou minimální daň, cena práce je příliš drahá (daně a sociální pojištění), nelze jednoduše uzavírat a ukončovat pracovní poměr. Ještě že existuje švarcsystém... V něm ke spokojenosti své i svých zaměstnavatelů pracuje většina firem například ve stavebnictví a zemědělství, ale také hodně ve zdravotnictví, mediální sféře atd. Je to buhužel těsně za hranicí legálnosti, ale funguje to.

Nevzpomínám si, že by před volbami kterákoliv strana slibovala, že peníze mně odebrané pod pohrůžkou násilí (= uloupené, eufemicky nazývané daně) vyháže na mindfucking v podobě lživých kampaní. Takže jde o službu mnou neobjednanou, kterou však musím platit, ve slušné společnosti se tomu říká výpalné či vydírání.Diskriminace je jen forma generalizace. Například když si všimnu, že světle modří koně s čudlíkem tahají lépe, než tmavě modří koně s dírkou, budu zákonitě preferovat světle modré koně, a abych si koupil či pronajal tmavomodré s dirkou, bude muset nabízející slevit. To je zákon přirozený a tudíž správný.Cár papíru s lidským výmyslem tuto objektivní realitu popírající je nesmyslný, hloupý a jak Kuba ukazuje výše, v konečném důsledku škodlivý především pro ty, které má údajně chránit.

Díky, na vaše dotazy odpovím menší oklikou: rozčarování z toho, co všechno se platí z našich daní, zažíváme asi všichni, jen každý vůči jiným věcem - Vám se třeba nelíbí investiční pobídky, jinému výstavba dálnic. To je prostě daň za provoz státu, jehož jsme občany a těžko s tím uděláme něco víc, než že budeme vytvářet tlak na rozhodovací orgány nebo příště zvolíme někoho jiného. Ale to už je jiné téma. Nepřijde mi diskriminační, že kampaň byla placená i z vašich daní – společenský konsensus je v současnosti proevropský (a potvrzený i námi volenými politiky) a z toho důvodu podporujeme jako stát i jako EU jisté priority. Mezi ně v současné době patří boj s diskriminací, příště to může být něco jiného. Na kampaň jsme jako organizace dostali dotaci, na jiné projekty ne - je to férové klání, kde se za jasných pravidel soutěží o omezené finanční zdroje. Snad Vás trochu uklidní alespoň to, že když takové kampaně dělají neziskové organizace, vyjednají u komerčních subjektů slevy v řádu desítek procent, čímž se veřejné zdroje šetří. Co se týče výběru zaměstnanců do firem – pokud platné zákony stanoví, že nemůžete odmítnout někoho na základě etnicity, postižení nebo věku, pak to oficiálně dělat nemůžete z toho důvodu, že zákon byl demokraticky přijat našimi volenými zástupci a platí pro Vás stejně jako pro mne. Druhá věc je jeho vymahatelnost – fakticky si přijmete kohokoliv a pokud to chybně nezdůvodníte… Debata o potřebě a efektu dalších a dalších zákonných omezení tu bude asi vždy – z pohledu jejich zastánců mají takové zákony chránit ohrožené skupiny, které jsou vůči zaměstnavatelům v horší pozici oproti „mladým zdravým bílým mužům“. Vy jako zaměstnavatel na to máte pochopitelně jiný pohled než onen Rom/těhotná/důchodce. Proč? Protože když k Vám přijdou na pohovor, je jim jasné, že jste rozhodnut je nevzít, i kdyby se Vám prokázali jakoukoliv kvalifikací. Má to tedy i jiný, ne-ekonomický rozměr, na kterém se zřejmě neshodneme – pokud se všichni zaměstnavatelé rozhodnou předem jako Vy, že za žádnou cenu nebudou chtít zaměstnat lidi růžové, fialové a zelenomodré, pak tito lidé budou mít velký celoživotní problém (to lze těžko vyčíslit, ale pokud jste zmínil obživu pro Vás a Vaši rodinu, pak v jejich případě je cíl stejný). Může to však mít i negativní dopad pro Vás - nikdy nezjistíte, jestli by firmě nepřinesl někdo z těch předem vyloučených více užitku, než člověk, kterého jste vybral z Vámi vymezené skupiny.

Díky za reakci. Podle mne ale mnoha slovy obhajujete neobhajitelné. Proč si nemohu jako zaměstnavatel vybrat koho chci za zaměstnance? Proč mne zákony kriminalizují? Když půjdu proti zájmům svých zaměstnanců, nikdo se u mne přece nezaměstná. Zase příklady: Nechci Cikána ve firmě. No a co? Nechci těhotnou ženu. No a co? Nechci důchodce? No a co? Je to jenom mé rozhodnutí (rozuměj rozhodnutí, zda budu mít já i moje rodina co jíst). Tohle opravdu není diskriminace. Klasickou diskriminaci uplatňuje bohužel stát: 1) Například v již zmíněné oblasti vzdělání. 2) Ale také třeba pomocí investičních pobídek (malé domácí firmy diskriminuje proti velkým zahraničním). 3) Nebo třeba kontrolními šikanami (někde a na někoho přijde berňák dvakrát ročně a někdo ho neuvidí celý rok). 4) Nebo v přístupu ke spravedlnosti (stačí trestní oznámení - bohatí si zaplatí dobrého advokáta, chudí na něj nemají - a když vyhrají u soudu, tak jim stát jejich výdaje nezaplatí). 5) Nebo diskriminace kvůli stáří (důchodce a firma nesmějí uzavřít pracovní smlouvu na dobu neurčitou). 6) atd, atd, atd. X) Nepřipadá vám diskriminační, že jste vzal část mých peněz a s jejich pomocí bojujete proti mým názorům? Evropskou unii i český stát platím ze svých daní.

Dobrý den, protože jsem se na zde tak kritizované kampani, podílel, rád bych se také vyjádřil ke komentáři K. Turka. Ačkoliv se to může zdát leckomu nepochopitelné, všechna témata zobrazená na printech z pohledu českého práva diskriminační jsou. Samozřejmě musela být náležitě zhuštěna, aby vůbec byla použitelná (do jednoho obrázku na sirky a plakáty, do comixových rozhovorů na pohlednice a do inzerce v tisku). Nemyslím však, že by jejich zkrácením došlo k omezení vypovídací hodnoty. Lze vést polemiku o nastavení některých právních norem, nicméně cílem kampaně bylo na příkladu několika méně známých forem diskriminace (diskriminace na základě pohlaví: mužů v případě placeného vstupu na party, kam jsou dívky pouštěny zdarma / žen při automatickém odmítnutí při ucházení se o „mužské“ pozice; na základě národnosti: zahraničních dělníků pobírajících nižší mzdu za stejnou práci; na základě věku: starších uchazečů o zaměstnání, kteří se nehodí do „mladých“ týmů) ve zkratce upozornit na šíři tohoto problému. Záměrně jsme se vyhýbali nejčastěji opakovaným typům diskriminace, abychom nenosili dříví do lesa (ostatně, naprosto s Vámi souhlasím, že diskriminace romských žáků a celkově dětí ze sociálně a ekonomicky znevýhodněných rodin u nás existuje). Někomu se diskriminace jako problém nejeví (ze všech nejméně bude u nás toto téma trápit onoho pověstného mladého zdravého heterosexuálního bílého muže), ovšem jiným ano (vozíčkářům, kteří se nemohou přes schody dostat na nástupiště na nádraží; matkám, které nechtějí kvůli kočárkům pustit do obchodů; Romům/Vietnamcům/Ukrajincům…, které odmítnou obsloužit v restauraci atd.). Téma diskriminace má několik výrazných specifik: svým způsobem se dotýká každého (skutečných či domnělých obětí, ale i těch, kteří se bojí o svou svobodu v případě zavedení antidiskriminačních opatření); určení toho, co je a není diskriminační, záleží z velké části na konkrétních okolnostech a bývá předmětem sporů samotných právníků, natožpak laické veřejnosti (diskriminace je definována jako jednání, při kterém dochází ke znevýhodnění osoby/skupiny na základě právem zakázaných důvodů a v právem předvídaných situacích - kampaň pak vycházela ze současné politiky EU, která podporuje zavádění antidiskriminačních zákonů, přičemž za hlavní diskriminační důvody označuje pohlaví, rasový/etnický původ, náboženství/víru, zdravotní postižení, věk a sexuální orientaci); slovo se dnes skloňuje při všech možných příležitostech a mnohdy tak pojem v očích veřejnosti ještě více rozostřuje. Zároveň k němu panuje velká nedůvěra veřejnosti, protože si pod ním často nesprávně představíme absurdní soudní spory v zámoří či „šílené feministky“. Nedomnívám se, že by tato kampaň dláždila cestu do pekel jen pro to, že se neshoduje s pohledem neoliberálních ekonomů. Nenavádí k sociálně-inženýrským experimentům, ovšem také netvrdí, že trh zvládne vše (např. za 18 let nezvládl vypořádat se s diskriminací v bydlení v podobě regulovaných nájmů, kterou osobně považuji za jednu z nejbolestivějších diskriminací u nás – nicméně nejsem právník, tak nejsem schopen posoudit, zda se jedná o diskriminace i z hlediska českého práva). Dokonce se shodneme v tom, že „jde o to, aby si každý mohl dělat, co uzná za vhodné samozřejmě tak, aby neškodil jinému“. Potíž je právě v tom, že mladá žena (ať již ještě bez dětí, či již s dětmi), příslušník etnické menšiny nebo člověk se zdravotním omezením se mohou cítit poškození tím, že jsou podvacáté odmítnuti ve výběrovém řízení nikoli z důvodu nedostatečné kvalifikace, ale z obav před „komplikacemi“ (odchod na mateřskou, nemocné děti, negativní dopad na klienty…). Nedělejme si iluze, že se to neděje, i když do očí jim to řekne málokdo. Antidiskriminační opatření nemají krimininalizovat zaměstnavatele nebo ještě více komplikovat procesy přijímání a propouštění zaměstnanců. Diskriminací není rozdílné zacházení pokud je účel, který je takovým zacházením sledován oprávněný (legitimní) a pokud prostředek, kterým je dosahováno tohoto účelu, je tomuto účelu přiměřený a je pro dosahování tohoto účelu nezbytný.Cílem kampaně nebylo vytvářet objednávky pro přihlouplé zákony, ale zvýšit povědomí veřejnosti o již existující problematice, představit různé formy diskriminace, které jsou v české právním řádu již nyní zakázané (leč velmi špatně vymahatelné) a nabídnout obětem diskriminace způsoby, jak se bránit. Všechny tyto informace jsou k nalezení na www.diskriminace.eu. Mimochodem, součástí webu je i diskusní fórum, v jehož úvodu jsme dali možnost vyjádřit se i kritikům antidiskriminačních opatření (R. Joch, M. Loužek).

"Víte ono na většině planety je nejvýhodnější být bílým mužem v produktivním věku cca 25-45 letý."A proč tomu tak je? Protože takový člověk pracuje nejvýkonněji, je nejméně nemocný a nejspolehlivější. Proto má jeho práce nejvyšší hodnotu, je po ní největší poptávka a je tudíž nejlépe hodnocená. Diskriminace je prostě druh zobecňování. Když v cikánské čtvrti pečlivě uklízím auto, aby v něm nebylo vidět nic dražšího než 50Kč, zatímco před svým domem nechám klidně celou noc zapnuté rádio, je to diskriminace nebo ne? A mohu preferovat štíhlé ženy s většíma prsama, hezčím obličejem a inteligentním projevem, nebo by to byla levárna a mám povinnost stejně často souložit i s obtloutlýma blbkama?

Názor je to možná humanistický, ale zcela mimo realitu. Mám zkušenost jako uchazeč o práci, zaměstnanec ve velké státní i soukromé firmě, šéf oddělení, člověk na "černou" personální práci i majitel malé firmy. Ve všech případech si zaměstnavatelé vybírali, koho potřebovali a ne koho by si přáli antidiskriminační aktivisté. Pouze nejednali vždy férově, protože jim to neumožnily přihlouplé zákony a vyhlášky. Pár příkladů z mé praxe: 1) Jako zaměstnanec a šéf oddělení jsem potřeboval sekretářku. Samozřejmě jsem se uchazeček ptal, kolik mají dětí a jak velké. Byla to pro mě stejně důležitá informace, jako kolik korun si představují svůj plat. Co je na tom špatného? 2) Jako zástupce šéfredaktora jsem musel obměnit redakci. Jedna starší paní a jeden starší pán nepracovali úplně špatně, a tak zákony nedovolovaly se s nimi ve slušnosti rozejít. Postavili se na zadní, a tak jsem nechal zkopírovat jejich počítače a donutil je k odchodu hrozbou, že v obsahu jejich počítačů najdu věci, které nesouvisí s prací pro mého zaměstnavatele. Měl jsem jinou možnost? 3) Rád bych ve své firmě zaměstnal lidi se zdravotním handicapem. Neudělám to ovšem, protože není možno se s nimi v případě potřeby rozloučit. Paradoxně jejich zvýšená právní ochrana přispívá k jejich nezaměstnanosti. Je to dobře? 4) Atd, atd, atd... X) Firmy, které se řídí antidiskriminačními ustanoveními jakýchkoliv zákonů a ne svými ekonomickými potřebami, jdou do kopru. Každá z těchto firem živí nejen jejich majitele, ale také zaměstnance, spolupracovníky a také stát a všechny jeho potřebné. Nikdo jiný to neudělá. Tak si rozvažte, zda chcete nediskriminované prostředí, nebo zda chcete mít co do úst. První je cesta do komunistického pekla, druhé vede ke všeobecné prosperitě. I na malém outdoorovém písečku.

Promiňte Kubo, ale můj názor je jiný. Myslím si, že takovou kampaň potřebujeme jako sůl. Možná není nejšťastnější způsob, ale v principu je to tak, že různý metry jsou !Víte ono na většině planety je nejvýhodnější být bílým mužem v produktivním věku cca 25-45 letý. Plus mínus. Všichni ostatní jsou na tom hůř. Mám prostě jiné zkušenosti. Z ciziny i od nás.Kdyby budoucí maminky nikdo nezaměstnal,protože je lepší zaměstnat někoho jiného, trčely by na pracáku a byly na podpoře? Stát by měl na tohle dohlédnout. Stejně by to šlo ze společný kasy, tak jako tak.