Vlekaři i hoteliéři chtějí, aby jim stát uhradil ztráty, které utrpěli kvůli letošní teplé zimě.
Tři roky se sněhem
Zřejmě zapomněli, že v minulých třech letech si mohli přijít na pěkné peníze díky na sníh bohatým sezonám. Mohli si tedy ušetřit na hubená léta, která zákonitě po těch tučných přijít musela.
Česko není Tibet, kde je himalájský sníh zaručen v zimě v létě.
Žeňte je svinským krokem
Žádají peníze po státu a tedy po nás všech. Zajímalo by mě, kolik čtenářů tohoto komentáře by dalo vlekaři peníze z vlastní peněženky, kdyby u něho zaklepal na dveře bytu, že letos napadlo málo sněhu. Myslím, že většina z nás by ho vyhodila stejně jako popeláře, který přijde žebrat po svátcích o almužnu ke svému platu.
Možná si tito podnikatelé jenom neuvědomují, že podnikání na horách je úplně stejné, jako jakékoliv jiné a je tedy nutno při něm nést určitá rizika.
Neumějí podnikat, ale cizí peníze jim nesmrdí
Spíš bych se ovšem klonil k jinému vysvětlení. Vlekaři neumějí podnikat, protože většina tohoto segmentu cestovního ruchu je v rukou tělovýchovných jednot a Českého svazu tělesné výchovy, které z něho jen ždímají zisky, co jim síly stačí. Na solidní podnikání jim nestačí mozková kapacita.
Neumějí proto rozkládat rizika, pokrýt svými hosty celý rok, chovat se k návštěvníkům jako ke klientům a podobně. Chcete pár příkladů? V celosvětovém měřítku jsou Krkonoše jen pražským předměstím, a přesto v létě zejí prázdnotou. Zima se obvykle v Jeseníkách, Krkonoších a na Šumavě protahuje do dubna a někdy i do května. Přesto jsou v tu dobu sjezdovky poloprázdné. Vlekaři neumějí přitáhnout lidi k lyžování jindy, než o jarních prázdninách.
Příznačné je, že dvě nejsilnější tuzemské soukromé společnosti ve vlekařské branži Snowhill a Markid se k žádostem o peníze ze státní pokladny nehlásí. Markid decentně mlčí a Snowhill prohlašuje ústy svého majitele, že žádné peníze by se ze státního rozdávat neměly.
Když si prachy vyřvou hnojaři, tak proč ne my?
Jenže lavina už jede a lze si představit, že o naše peníze budou usilovat na celostátní úrovni nejen vlekaři, ale i hoteliéři. Doufejme, i když tomu moc nevěříme, že stát jejich kořistnickým nájezdům odolá. Zemědělcům, kteří jednou mají malou a jindy velkou úrodu, také každý rok přisype nějakou tu miliardu navíc.
Jen pro pořádek - kvůli teplé zimě přišli o předpokládané peníze také restauratéři, prodejci suvenýrů, majitelé skiservisů, prodejci lyžařského vybavení, majitelé sportovních bazarů, výrobci sportovního oblečení a náčiní, dopravci, cestovní kanceláře, atd...
Ani Horydoly nebudou žádat o státní peníze, ačkoliv přišly o několik inzerátů, které se vázaly na zimu a jejich zadavatelé je pochopitelně stáhli z internetu i z tištěného časopisu.