Fouká, fouká větříček...

Můj hlavní problém byl, že bydlím na opačném břehu Charlotte Harbor asi jeden a půl míle vzdušnou čarou od Punta Gorda a hurikány jak známo nejezdí objížďkami po silnici. Meteorologové předvídali přívalovou vlnu od moře vysokou až 15 stop - a nadmořská výška mého příbytku je pouze 11 stop (3 metry) nad mořem. Prognózy nebyly dobré i bez toho, že by nám tu vládli prognostici jako vám.

Člověk sedí doma a čeká

V okamžiku, kdy se Charley dostal k nám na břeh, měl rychlost 145 mil za hodinu a klasifikaci jako hurikán čtvrté kategorie.

Průběh hurikánu byl typický - člověk sedí doma a čeká, jestli mu to zbourá barák nebo ne. V našem případě jsme měli štěstí - náš dům je betonový, navíc stojí mezi spoustou stromů, které údajně svou pružnosti zmírňují nárazy větru. A nárazy větru jsou nejdůležitější. Hurikán není homogenní, je ničivý velice selektivně. V bezprostřední blízkosti okolo oka hurikánu v průměru 14 mil byla jak místa, kde se vlastně nic nestalo - jako u mne, kdy mi uletělo pár tašek že střechy, kus okapu a zlomilo to dva stromy, tak i místa, kde to vypadá jako po výbuchu MOAB (Mother of All Bombs), takzvaný Daisycutter, neboli Řezač kopretin. Jenže tady to trhalo mangrove, palmy, borovice a cokoli vyššího než půl metrů. Palmetto - trpasličí palmy řádění živlů přečkaly.

Místo lesa jsou klacky

Charlotte Harbor je tvořen ústími dvou řek, Myakka River a Peace River. Okolo dálničního mostu I-75 přes Peace River bývala bujná neprůhledná zelená džungle - stromy tak 5-7 metrů vysoké. Teď tam není vůbec nic, ani lísteček zelený, ze země trčí jen asi tak metrové klacky holého bílého dřeva, i kůru těch stromů to orvalo. Ohlédnete-li se dokola z mostu neuvidíte nic než milé pustiny, asi jako když jsem viděl staré fotografie Hirošimy těsně po bombardování. A ujedete třeba dvě míle a nikde nic, jako by se vůbec nic nestalo - pokud tedy nepočítáte nějaký ten strom ležící přes cestu.

Česká média a noviny brzo po hurikánu zasvěceně oznámily, že hurikán Američany překvapil a že na něj nebyli připraveni. Jako obvykle u současného českého "novinářství" bylo přání bylo otcem myšlenky. Nebo jinak - české noviny vám lžou stejným stylem jako za Husáka. Opak byl pravdou. O určitě překvapenosti by se snad dalo mluvit, když v roce 1992 hurikán Andrew srovnal se zemí Homestead, ale rozhodně ne v tomto případě. Tentokrát všechno fungovalo lépe, rychleji a efektivněji, i když škody jsou zřejmě daleko vyšší, než byly v době hurikánu Andrew.

Okamžitá pomoc

Hurikán skončil večer za tmy, hned onu první noc zasahovaly místní záchranné jednotky a teprve se ukazovalo, kde co bylo poškozeno a že největší katastrofa je právě v oblasti Punta Gorda. Už druhý den ráno se sem začala hrnout pomoc. Všichni si dobře pamatovali, jak celý stát i země pomáhaly devastovanému Homesteadu. Přišel čas vrátit dluh.

Druhý den jsem vyrazil na dálnici a viděl všechno na vlastní oči. Stovky vozidel National Guard s jejich hummry, elektrikáři, hasiči, sanitky a policejní auta nejen ze sousedících okresů, ale i z dálky anebo i celého jihovýchodu. Potkal jsem kolony z Georgie, South Caroliny i Texasu. Pokračoval jsem po I-75 směrem k Alligator Alley do Miami. I když bylo poledne, tak obloha byla stále zatažena a bylo velice temno - o to výraznější byly pohledy naskýtající se v protisměru. Od Miami se hrnuly další rady EMS (sanitky), náklaďáky elektrikářů a okolo stovky policejních aut (Dade Police a Hialeah Police). A všechny s rozsvícenými světly, blikajícími majáky a některé i s houkajícími sirénami (oni nemají povoleno normálně houkat, jen když je emergency, a tak využili příležitosti si zahoukat a vyděsit aligátory).

Typické americké bravado - i když vždy dobře myšlené, tak přesto tolik nenáviděné v Evropě. Věřím tomu, že kdyby sehnali tak rychlého koně, tak by před nimi klusal trubač v modré uniformě a na bílém koni a vytruboval Útok lehké kavalérie. Only in America. Takhle by se to nikde jinde neřešilo. Alligator Alley je sto mil dlouhá a tahle scéna se opakovala ještě několikrát s National Guard a jinými kolonami.

Přiletěli oba Bushové

Měl jsem téměř slzy v očích. Už odpoledne přiletěli oba Bushové - guvernér Floridy Jeb Bush a prezident George Bush. Když se něco takového stalo v Česku, tak prezident Václav Havel odmítl přerušit svou dovolenou na Kanárských ostrovech, pokud jste už zapomněli (a finanční pomoc ze zahraničí byla v ČeskoZlodějsku rozkradena a nikdo to ani nevyšetřuje).

Tou dobou už byly známý první odhady škod - nejméně 11 bilionů dolarů - částka eventuálně měla být vyšší, těch 11 bilionů bylo jen pro začátek (US billion = miliarda). Bushové si prohlédli Puntu Gordu - oba sem jezdí každý rok na vánoce do Boky Grande na tarpony, takže to tady oba znají, a prezident hned vyhlásil neomezenou pomoc a zrušil jakýsi limit na federální peníze, který vyžadoval stejně množství peněz od floridské vlády.

Téměř milion lidí bylo bez elektrického proudu jen tady v nejbližším okolí, pět dní po hurikánu už to je jen sto tisíc lidí, což asi stejně budou jen úplně zničené oblasti - pokud vám barák odnesl vítr, tak je vám elektřina stejně k ničemu.

Peníze, domky, zásoby, bydlení

FEMA (Federal Emergency Management Agency) se hned ráno usadila v Port Charlotte a začala organizovat příchozí pomoc a rozhazovat peníze vlevo vpravo. Z Georgie začaly přijíždět vlaky s maringotkami (manufactured homes) - FEMA oznámila cíl postavit celkem deset tisíc těchto domků v nejbližších pár dnech. Na parkovištích u obchodních domů byly zřízeny stany, celkem 114 míst tady v okolí, kde se vydává jídlo, pití, pitná voda a led. Zadarmo - jistěže zadarmo.

Zároveň byly okamžitě zrušeny jakékoliv poplatky za parkoviště, za mýtné na mostech, za průjezd přes Alligator Alley (normálně dolar a čtvrt, teď nic). Většina křižovatek má dopravní semafory visící z kabelů přes křižovatku. Na většině křižovatek tam kabely zůstaly, světla už ne. Nikde nablízku v příkopu neležely, musely odletět někam hodně daleko - zřejmě směrem k Orlandu. V Cape Coralu jsem projel přes křižovatku, kde semafory byly na železných ramenech natahujících se do křižovatky. Světla tam byla, ramena také, jenže větříček zkroutil hlavní nosný sloup o průměru asi 40 cm o sto osmdesát stupňů, takže stále fungující světla teď regulovala provoz na parkovišti před Dunkin Donutsem.

Nastoupila policie a armáda

Na všechny tyto křižovatky nastoupili policisté a National Guard a řídili dopravu. U nás tam dirigoval vojáček s M-16 s granátometem přes prsa. Jedna jednotka National Guard se právě vrátila z Bagdádu. Dostali za úkol vydávat kanystry s pitnou vodou v Port Charlotte a velice si libovali, že, i když je tady stejné horko jako v Bagdádu, tak tady aspoň nemusí nosit neprůstřelné vesty a nikdo po nich nestřílí.

Florida má velké množství ubytovacích prostoru pro turisty a sezóna je tu v zimě (v létě je tu příliš horko) - a tak ti, kteří ztratili střechu nad hlavou byli velmi rychle ubytování v hotelech a kondominiích s výhledem na moře. FEMA to všechno platí. Naštěstí to bude trvat jen pár týdnu nebo měsíců - stavební tempo v takových situacích je vždy velmi svižné a hurikánem poničené domy budou postaveny či opraveny velmi rychle.

Večer jsem byl s manželkou na Manasota Beach se dívat na západ slunce na mořem - velice neškodná a navíc laciná zábava. Projížděli jsme kolem hotelu na pláži a tam, kde dříve stávaly lincolny, teď stojí chevy pickup trucks. A pár policejních aut řešilo problémy nových obyvatel - událost v turistické sezóně nevídaná.

Jsem rád v Americe. A co vy?

Bylo mi najednou hezky u srdce. Jsem rád, že jsem doma tady, uprostřed země zpustošené hurikánem, že patřím sem a ne do české kotliny mlékem a strdím údajně oplývající. Je pravdou, že pět dnů po hurikánu jsou tu ještě tisíce lidí, kteří pořád nemají elektřinu, vodu a že spousta podniků, obchodů a úřadů ještě nefunguje. Nefungující obchody, podniky a úřady (možná i nefungující vodu a elektřinu) mají v Česku taky. Tady to ovšem do týdne bude všechno opravené a běhat jako po drátku. Kdy to bude běhat jako po drátku v Česku?