Návštěvníci mají možnost shlédnout promítání ze všech koutů naší Země – počínaje těmi „za humny“ (z rumunského Banátu či z Turecka), až po země donedávna málo navštěvované díky geografické odlehlosti či problematické bezpečnostní situaci (Tibet, Barma / Myanmar, Afganistán, Madagaskar, různé kouty Indie či Indonésie...).
Dobrá organizace
Třídenní cyklus, zahrnující klasické diapozitivy, digitální audiovizuální projekci, přednášku lékaře o malárii či například koncert česko-indonésko-britské skupiny příznivců tradiční javánské hudby je přes drobné technické výpadky připraven velmi dobře, uvážíme–li stále narůstající rozsah přednášek, propagace a organizačního zázemí. Za toto patří organizátorům dík a uznalé poklepání na rameno.
Něco tu nesedí
Vnímavější návštěvník se však nemůže zbavit dojmu, že něco není v pořádku. Na jedné straně se zde skloňují ve všech pádech slova „cestovatel“, „nezávislý cestovatel“ či „dobrodruh“, na druhé straně však na příznivce nezávislého cestování v předsálí číhají zástupci cestovních kanceláří v naději, že je oné nezávislosti zbaví.
Zároveň mají jednotlivé přednášky (a také četná v předsálí prodávaná knižní dílka některých autorů) velmi proměnlivou úroveň. Některé říkají zhruba toto: „Toto jsou mé fotografie a toto jsou mé příhody z cest po zemi „A“. Věřte nebo nevěřte, lidé tu vzývají náboženství „B“, žijí chudě a cestují v přeplněných dopravních prostředcích!“ Někdy se přidá i napínavá historka o útrapách, do kterých se autor dostává často pouze díky své neinformovanosti nebo dokonce čiré blbosti.
Jiným případem je senzacechtivá mystifikace diváků zkreslujícími informacemi – takže se například dozvíme, že indonéská Sumatra je „země kanibalů“. Fakt, že se jedná o kanibalismus praktikovaný naposledy před sto padesáti lety (etnikem z něhož například pocházel i předminulý indonéský velvyslanec v České republice), se už příliš nezdůrazňuje. „Kanibalové“ totiž přednášku prodávají mnohem lépe než její samotný obsah.
Najde se i kvalita
Dlužno dodat, že se mezi přednáškami a cestopisy najdou i díla veskrze kvalitní. Jsou to taková, kdy si autor dá práci s přípravou cesty, ověřením nabytých zkušeností, rozšíření získaných informací a s náležitou formou prezentace včetně omezení zbytečné kýčovitosti. Pak mu ale hrozí nebezpečí, že jeho odbornější sdělení bude širší veřejnosti, pravidelně masírované plytkou Cestománií, sdělitelné poněkud obtížněji.
Proniká komerce do cestování?
Co říci závěrem? Přestože se zde jedná o cestu k další komercializaci cestování a dokonce určitou devalvaci skutečně hodnotných příspěvků danou spojením s těmi méně povedenými, akce tohoto ražení má svou nesporně pozitivní stránku. Širší veřejnost se zde má šanci dozvědět dobré zprávy o obyvatelích zemí či příslušnících vyznání běžně pranýřovaných či alespoň ignorovaných médii, otupit hroty zárodků intolerance a rasismu, které se naší společnosti rozhodně nevyhýbají, a případě se i informovat či dokonce zapojit do projektů humanitárních společností, jako jsou například Člověk v tísni či Nadační fond Potala.
A to ani pro skeptika, který má jinak k některým novodobým Livingstonům značně rezervovaný vztah, není málo.