Big Challenge 2020: 200 km na horském kole v Brdech a Českém krasu

Kapitola 1. Prolog

Na horským kole jezdím od té doby co se první typ horského kola objevil v Čechách na trhu. Se současným MTB to mělo společný pouze název, ale i tak mě to hned chytlo. Zanedlouho jsem začal jezdit i závody. Přišel první Král Šumavy a pak už se kolo stalo i mě, jako hromadě dalších, drogou.

Loni na Vánoce jsem dostal od syna knížku. Napsal ji Milan Silný a jmenuje se Maso v české kotlině. Nejdřív se mi do ni moc nechtělo, ale pak jsem ji přečetl. Popisuje zážitky a atmosféru dálkových závodů na horských kolech. Bylo to tak šílený, že se mi to zavrtalo do hlavy. Vrtalo a vrtalo až vyvrtalo nápad něco takovýho uspořádat. Na svých toulkách na kole na jih od Prahy jsem už ledascos projel a jeden povedený okruh ve mě zasel nápad. Ten okruh měl cca 70 km. A když dám ty okruhy 3, bude z toho 200 km. A to už je docela prima vzdálenost. A tak vzniknul nápad na Big Challenge 2020.

Kapitola 2. Příprava

Na jaře přišel Covid 19. Pro mnohé pohroma. Pro mě báječná příležitost jak nalítat hned z jara hromadu kilometrů. Jen za duben jsem jich najezdil 1000 km. A ladil trasu okruhu. Když byla trasa hotová zvolil jsem termín a rozeslal pozvánku všem známým, co jezdili na kole a mohli by výzvu přijmout. Termín byl zvolen na 6. 6. 2020. Start v 5 ráno. Vjezd do 2. kola mezi 9 až 9:30, vjezd do 3. kola mezi 14 a 15 hod. Katastrofický scénář byl, že to bude trvat max.16 hod, tj. dojezd ještě za světla kolem 21 hod.

Trasa vedla od lávky pod okruhem v Lahovicích, polní cestou do Radotína, kousek po silnici směrem na Lochkov a Černou roklí, v druhé půlce krásným singltrekem k Třebotovu a dál přes Solopysky na Hradinovský kopec. Přes něj do Roblína a po modrý, docela svižným singltrekem na Dolní Roblín a přes Mořinu nahoru k lomu Malá Amerika. A pak kolem Královy studánky, přes louky sjezd k mostu přes Berounku v Srbsku. Odtud prudce do kopce na Kodu a odpočinková pasáž přes Korno, Liteň do Svinař.

Cestou kousek za Kornem zpestřující singltrek za odbočkou ze silnice u kapličky. A ve Svinařích máš za sebou půlku okruhu. A taky začíná 300 m stoupání na Brdský hřeben. V Halounech u altánku pauza na občerstvení a pak 4 km na rozcestí Na Soudném. To je asi nejvyšší místo okruhu, cca 570 m n.m. . A odtud je to už zpátky na začátek okruhu cobydup. Pokračuješ po červené cyklotrase do Černolic. Sjezd k Všenorskýmu potoku a přes Varadov podél dálnice přes pár trdků do Jíloviště. Pak ještě výjezd k Cukráku a sjezd za odměnu přes Zbraslav k mostu přes Vltavu. A odtud už je to jen 2 km na konec okruhu.

Suma sumárum 69 km, 1200 m převýšení. 27 km asfalt různé kvality, zbytek lesní a polní cesty nebo singltreky.

Kapitola 3. Den D

Předpověď počasí nevěstila žádný přepychový den. Vypadalo to na přeháňky a zataženo. Jedině snad zima nehrozila. Předchozí dny pršelo, a tak byla trasa dost mokrá. Samý bláto.

Potenciální účastnici se nenápadně vytráceli. Přijímat výzvy se zejména mezi muži jaksi v posledních letech moc nenosí. Prostě chlapi vymírají a nastupují sebevědomé ženy. Koneckonců o tom i svědčí finální poměr účastníků. Jeli 4 chlapi a 5 žen!!!

V 5 ráno jsme se sešli na startu pouze dva. Já a Zdenda. Josef, třetí potenciální bojovník na dlouhé trase zaspal…. Přijel až na 8 hod a vydal se po trase sám. Několikrát zakufroval a po jednom okruhu to znechuceně zabalil.

V 5:07 jsme odhodlaně vyrazili do první kola. Super. Nikde nikdo. V Radotíně jsme potkali jen prázdný ranní autobus. V polích srnky, přes cestu přebíhali zajíci a bažanti. Sluneční paprsky vycházejícího slunce se čas od času objevily mezi mraky. Nádhera. V Černý rokli bylo ještě šero, ale na
polorozpadlém asfaltovém povrchu to nevadilo. V půlce rokle jsme odbočili na singltrek. Cesta byla hodně mokrá a keře kolem plný vody. Žádný problém. Už jsme byli zahřátí, a tak trocha studené vody nevadila.

V půlce singltreku jsme odházeli spadlé větve a vzali to přes bažinatou pasáž. Blbě jsem na to viděl a kolo se mi zapíchlo do hluboké bažinaté kaluže. Prudce jsem škubl pravou nohou, abych vycvaknul espedéčko na pravé noze. Nechtěl jsem skončit v bahně. Křuplo mi v koleně a hlavou mi kmitlo, že Big Challenge pro mě skončil. Několikrát jsem se hluboce nadechnul, nasednul na kolo a opatrně se rozjel. Bolelo to, ale šlo to.

Kopec ze Solopysk nahoru byl hodně mokrý. Spodek je naštěstí kamenitý, a tak šel bez problémů. Vršek byl nacucaný blátivý singltrek, ale kupodivu se dal jet. Sjezd singltrekem do Dolního Roblína byl po ránu dost nebezpečný. Bláto, šero. Mokrý kořeny. Zbytek cesty do Srbska už byl v pohodě. Most v Srbsku jsme přejížděli v půl sedmý ráno.

Pak ovšem nastal masakr. Výjezd na Kodu je těžký i za sucha. Za mokra se prostě vyjet nedá. Zkusil jsem to. Dojel jsem až do pasáže, kde je na cestě velký kořen. Přední kolo ještě kořen přejelo, ale zadní se smeklo a já letěl po hlavě do hluboké rýhy vedle úzké cestičky. Dopadlo to bez následků. Od bláta jsem už byl stejně celý zadělaný, takže žádná změna. Na vršek jsme to už dotlačili, což v espedéčkách na blátivým kopci byl fakt super zážitek. Boty připomínaly hroudy bláta. Byl problém nahoře nacvakat espédéčka.

Ceduli Svinaře jsme míjeli v 7 hodin. V Halounech dali svačinu a Na Soudném byli před třičtvrtě na osm. Cesta po brdských Hřebenech probíhala rychle. Silnici Mníšek - Řevnice jsme přejeli v 8 hod. Na Cukráku byli kousek po půl devátý. Celkem fofr. Zpátky na začátku okruhu jsme byli kousek před devátou. První kolo jsme dali za 3 hod 50 min.

Pod mostem už čekala skupinka, co s námi chtěla jet druhý kolo. Čekali jsme alespoň 15 lidí. Ale chlapi už prostě vymírají. Skupinku tvořilo 5 statečných žen a jeden chlap. Byli celí nadržení. Chtěli hned vyrazit. Ale mi potřebovali doplnit zásoby a energii. V 9 dorazil zásobovací tým v podobě mé hodné ženy. Dovezla chleba se sádlem (paráda) a doplnila zásoby coly (paráda). Po 15 min pauze jsem se vydali do druhého kola.

Tempo výrazně zvolnilo. Kochali jsme se krajinou a šetřili síly. Počasí přálo. Nepršelo. Občas se objevilo i sluníčko. Na trase se začali objevovat turisti a hlavně cyklisti. Což kupříkladu na sjezdu na singltreku do Dolního Roblína bylo docela pitomý. Dost dlouho jsme potom dole čekali na zbytek výpravy, než prokličkoval mezi stoupajícími a tlačícími cyklisty k nám. Díky častým pauzám jsme se do Srbska dostali až před 12. hodinou.

Tuhle úvodní pasáž jsme ve 2. kole jeli o hodinu pomaleji. To nebylo dobrý. Náš doprovod se rozhodl v Srbku poobědvat, a tak jsme se rozdělili a pokračovali ze Srbska dál už zase sami. Výjezd na Korno byl ve 2. kole nějak delší a strmější. Byl nepatrně sušší, ale to bylo tak jediné pozitivní zjištění. Vyjel jsem tak do třetiny a zbytek odklouzal. V sigltreku mezi Kornem a Litní jsme málem sejmuli skupinu důchodkyň, který se na nejméně vhodném místě, ve sjezdové pasáži, vyrojili v hojném počtu. My brzdili, dámy skákaly do křoví. Teď už legrace, ale v daném okamžiku dost nepříjemný.

Občerstvení v Halounech bylo krapet delší než v kole prvním. A i výjezd na brdské Hřebeny už nešel tak lehce jako v 1. kole. Jízda po hřebenu byla sice fajn, ale už to drhlo. Každý malý kopeček byl zatraceně znát.

2. kolo jsme jeli 5 hod a 15 min. Pod mostem byli kolem 14:30. Už na nás čekal zásobovací tým. Blbě jsem to zkaučoval a zásobovací tým měl málo zásob. Chtělo to víc chlebů se sádlem (sůl a mastný – kontrast oproti sladkým energetickým tyčinkám) a i pití bylo málo. Naštěstí to ve finále dopadlo dobře ale pro příště (bude-li tedy nějaké), je třeba se líp připravit.

Pauza před třetím kolem byla delší. Skoro 25 minut. Vjezd do 3. kola byl velice rozvážný. Mě kupodivu tělo docela fungovalo. Jen jsem měl ztuhlý pravý koleno, co jsem si naboural na začátku 1. kola. Nemohl jsem prakticky natáhnout nohu. Zdenda byl na tom hůř. Poslední kopec na Cukrák vytlačil a bylo vidět, že kolo není jeho priorita. Běhá střední štreky. V tom je hodně dobrej. Ale jsou to prostě jiný svaly než ty, co potřebuješ na kole. Bojoval statečně, ale V Černý rokli na odbočce na singltrek to zapíchnul. Dal 145 km. Hodně dobrej výkon. Prostě chlap.

Dál jsem tedy pokračoval sám. Věděl jsem, že první prověrkou, jak na tom po 150 km jsem, bude kopec ze Solopiyk. Přestože jsem vršek jel na kašpárka, tak jsem ho vyjel v kuse. To mě potěšilo a dodalo na morálu. Most v Srbsku jsem přejížděl 1 hod 45 min po vjetí do 3. kola. Blížící se kopec na Kodu mě dost strašil. Dojel jsem na konec kamenité cesty a nekompromisně slezl z kola.

Tlačení do kopce bylo utrpení. Za mnou šli turisti a byla by potupa, kdyby mě předešli. A tak jsem tlačil kolo, klouzal se v blátě a očima hypnotizoval konec kopce. Nepředešli mě! Na kopci jsem oklepal bláto z bot. Nasedl na kolo a zmizel na odbočce v lese. Ale to není ještě konce výjezdu. Těsně před vrškem jsou dvě prudký zatáčky, takový esíčko. Je to tak 100 m ale skutečně hodně do kopce. Chtělo se mi slézt z kola, ale slíbil jsem si, že když to vyjedu, dám nahoře pauzu. A když slezu pauza nebude. To byla správná motivace. Vyjel jsem poslední zatáčkou, popojel na louku a zahodil kolo.

Kecnul jsem si na zem, sundal boty a pustil se do zásob. Hroznový cukr, cola v bidonu, energetická tyčinka. Jen banán jsem si nechal do Haloun. A trochu coly na dně bidonu. Klackem jsem vyčistil espedéčka na botách a po 10 minutách vyrazil na další cestu. V Halounech u altánku jsem byl kolem půl šestý. Čekal mě výjezd na Hřebeny. Ještě 200 výškových metrů. Ani nevím, jak jsem to vyjel. Na Soudným jsem měl najeto 180 km a do cíle slabých 30 km. Brnkačka. A kupodivu to i po hřebenu jelo. Dal jsem všechny trdky. Dokonce i vyhlášeny trdek před Jílovištěm. A pak už poslední kopec na Cukrák. To přeci nevzdám! Zatnul jsem zuby, nasadil kašpárka a kopec padnul. 200 km mi tachometr ukázal nahoře nad Zbraslavi na mostě přes Strakonickou. Posledních 7 km bylo za odměnu. V 19:17 h jsem v cíli. 3. kolo jsem dal za 4 hod 20 min.

A co náš doprovod z druhého kola? Statečně se s okruhem poprali. Pouze před Černolicemi zakufrovali a vzali to přes skály. Nějaký pády, pár šrámů. Ale jinak prý spokojenost. Doma byly kolem 18:45 h.

Počasí nakonec docela šlo. Párkrát trochu zamžilo, snad dvakrát. Jediný pořádný déšť mě chytil ve 3. kole na sjezdu z Černolic. Na Jílovišti už ale bylo zase po dešti. Bylo mokro, občas bláto. Ale nic výjimečného.

Dokonce jsme měli i mediálního partnera, Radio 1, které o průběhu akce průběžně podávalo zprávy. Velké díky moderátorovi rádia, Tomášovi. (Musím si to poslechnout ze záznamu.)

Stručná rekapitulace: celkem 207 km, 3600 m převýšení a čas 14 hod a 10 min. Plus ráno nájezd na start 4 km a v podvečer dalších 4 km domů.

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě

Čtěte o podobných vytrvaleckých závodech:

VODÁCI Matahari Elbe Challenge

CYKLISTÉ Bike Hero na Berounsku

TURISTÉ Poutnický Top Gear

KOLOBĚŽKÁŘI  La Stromovka 24 hodin na koloběžce