Jak se ladí cyklomapy

Každý z rozumných lidí bude souhlasit s tím, že cenné přírodní hodnoty je potřeba chránit a zachovat k poznání, návštěvě, prožití ostatním návštěvníkům a dalším generacím.

Cyklomapy x ochrana přírody

Tato omezení nám cyklistům občas ale nakladou překážky do cesty. Některé ty překážky jsou spíše legislativní, jiné faktické. Třímetrový plot obory nás zastaví zcela přesvědčivě, cedule u cesty se znakem přírodní rezervace nám spíš apeluje na morálku.

Nutno říci, že někdy je takový zákaz vjezdu cyklistů umístěn na docela frekventované, dobře sjízdné cestě (v krkonošských I. zónách NP dokonce na asfaltkách, po kterých jezdí bez uzardění auta s hosty a se zásobami na horské boudy).

Uvědomujeme si, že to, co je vytištěno na papíře (v mapě), vnímají uživatelé - cykloturisté jako oficiální, povolené. My tedy musíme v mapách uvádět jen takové informace, které cyklistům v průjezdu krajinou pomohou, které je nezavedou do problémů.

Jako vydavatelé map pro cykloturistiku víme, že zákonná nařízení musíme respektovat. Jako lidé, kteří mají přírodu rádi a pohybují se v ní pěšky, na kolech, na lyžích a třeba s mapou a buzolou víme, že její ochrana není prázdným pojmem.

Zase na druhé straně chceme dovést uživatele našich map k co nejzajímavějším a nejpěknějším krajinným scenériím, k přírodním krásám, které návštěvníka osloví, okouzlí a inspirují k dalším výletům ze smogem zamořených měst do lesů, vod a strání.

Nejen nejznámější lokality

Sami si uvědomujeme, že je nutné mezi návštěvností krajiny, turistickou exploatací, rozvojem cestovního ruchu a její ochranou a zachováním přírodních hodnot nalézt vyváženou, oboustranně přijatelnou rovnováhu.

Proto jsme při vytváření nové koncepce cyklomap sledovali následující cíle: Pokrytím celé plochy České republiky cyklomapami chceme nabídnout cykloturistům k návštěvě i jiné, než tradičně nejznámější lokality.

Naše sice poměrně nevelká, ale krásná země nabízí skutečně nepřeberné možnosti pro cykloturistiku. Některé destinace, jako například Český ráj, jsou leckdy již tak přeplněny, že místní orgány uvažují o regulaci počtů návštěvníků a někdy již ve snaze o omezení exploatace území sahají k restriktivním opatřením a snaží se uzavírat cesty a zakazovat cykloturistiku v některých lokalitách.

Myslíme si, že zpracováním a vydáním celé ediční řady cyklomap dokážeme nabídnout cykloturistiky chtivým výletníkům i jiné možnosti a že se zatížení nejznámějších lokalit sníží. Že se cyklisté rozptýlí do dalších zajímavých destinací.

Kde opravdu nejde jezdit

V součinnosti s orgány ochrany přírody získáváme do našich map aktuální a přesné informace o lokalitách, ve kterých je ochrana přírody nejtvrdší. Jde o I. zóny ochrany, což jsou v podstatě národní přírodní rezervace a přírodní rezervace, maloplošná zvláště chráněná území, oblasti klidu a chráněná území vyhlášená v rámci evropského programu Natura 2000.

V těchto případech jde o ochranu nejhodnotnějších přírodních lokalit a outdoorové aktivity, mezi nimi i jízda na kolech, jsou v nich v podstatě zakázány. To je ochrana daná legislativou a ať ji respektujeme z dobré vůle a lásky k přírodě nebo ne, musíme ji respektovat jako platný zákon.

Problém ale není tak horký, jak zprvu vypadá. Tato území jsou nadefinována v řadě případů tak, že jimi vedou tradiční cesty, silničky, značené cyklotrasy, jindy je v lokalitě chráněn takový prvek, kterému průjezd cyklistů po cestě neubližuje. Existuje tedy spousta možností, kdy lze i těmito přísně chráněnými územími vést cyklotrasu a na kole tudy projet.

Tyto možnosti ale nemůžeme zjistit jinak, než projednáním všech takových výjimek s příslušnými orgány ochrany přírody – a právě tak to při přípravě našich map děláme. Na základě projednání a schválení příslušnou správou národního parku nebo chráněné krajinné oblasti můžeme v našich mapách uvést i cyklotrasy procházející těmito přísně chráněnými přírodními skvosty naší země.

Ochránci mají silné páky

Dovolíme si na tomto místě apelovat na národ cykloturistický - važme si toho, že některými chráněnými krásami přírody se můžeme kochat při průjezdu po cyklotrase – není to zcela samozřejmé.

Važme si vstřícného přístupu ochránců přírody, kteří jsou schopni se rozumně dohodnout na tom, že někudy cyklotrasy pustí, i když by nemuseli. Uvědomme si, že naopak jinde očekávají respektování ochranných opatření, byť jsou ve formě nepříjemných zákazů.

Chovejme se v přírodě ohleduplně a zanechme ji vždy za sebou v takovém stavu, aby ji mohli navštívit a shlédnout i ostatní a za pár let i naše děti. Bezohlednost nás návštěvníků by mohla vést k zarputilému odporu ochránců a z toho by ani jedna ze stran neměla žádný užitek – pak bychom si o průjezdu řadou krásných přírodních lokalit mohli nechat jen zdát.

Cykloturisté x majitelé pozemků, lesníci a myslivci

Mnoho lidí si myslí, že informace vytištěná na papíře má váhu oficiálního stavu – povolení („je to v novinách = je to pravda“). V důsledku tedy, že cyklotrasa vytištěná v mapě jaksi automaticky znamená, že po této cestě lze bez jakýchkoli dalších problémů jet na kole. Hluboký omyl!

Každý nakladatel může na papír, který vydá za své peníze, natisknout, co se mu zlíbí. Pak samozřejmě záleží na tom, zda je informace na papíře pro zákazníka tak cenná, že sáhne do své peněženky, a vydá peníz, aby tu informaci získal. Dál pak záleží na zkušenosti s těmito informacemi, na spokojenosti zákazníka, na tom, zda si bude chtít mapu od tohoto nakladatele koupit i příště.

Proto seriózní nakladatelé při vydávání map nehazardují se spokojeností zákazníků a snaží se do svých map zapracovávat ověřené, přesné a aktuální informace. V cyklomapách jsou to hlavně informace o vedení cyklotras, o cyklistických a pohostinských službách, o zajímavostech krajiny, o památkách, a podobně.

Co je to cyklotrasa?

Cyklotrasy v současnosti zažívají velký rozvoj. Není ovšem cyklotrasa jako cyklotrasa. Pod pojmem cyklotrasa se většinou rozumí cesta vybavená značkami, které projíždějícího cyklistu informují o tom, jaké má trasa jméno, symbol, číslo, kam vede a jak je to daleko. To je značená cyklotrasa.

Tyto cyklotrasy zřizuje spousta institucí. V každém regionu, destinaci někdo jiný. Na tom, jak zřizovatel vznikající systém cyklotras promyslel, jak tomu rozuměl, kolik si s tím dal práce a kolik na to měl peněz záleží jaké cyklotrasy jsou, jakou hodnotu přináší cykloturistům.

Bohužel řada zřizovatelů značení cyklotras šla tou nejsnadnější cestou – při zřizování tras se drželi silnic a do terénu se jim moc zabrousit nepodařilo nebo nechtělo. Nechci snižovat fakt, že existují i silniční cyklisté, ale existuje nesporně velmi značná skupina cykloturistů, kteří chtějí za svými zážitky vyjíždět do volné krajiny, do přírody, daleko od městských aglomerací, pryč ze silnic s nebezpečnými automobily, se smogem a prachem. Těmto cykloturistům silniční cyklotrasy nevyhovují. Použijí silnici z nutnosti jako výpadovku z města, a pak chtějí vyrazit na polní a lesní cesty, pěšiny, do lesů, luk a strání.

Nechceme jezdit po silnici

Značené oficiální cyklotrasy jim takové možnosti nabízejí jen velmi sporadicky. Proto jsme již před řadou let začali doporučovat v našich mapách cyklotrasy jiné kategorie, cyklotrasy doporučené. Jsou to trasy v terénu nevyznačené, které někdo z našich autorů a spolupracovníků projel, popsal a vyhodnotil, že stojí za to je doporučit i ostatním uživatelům.

Průjezd takovou doporučenou cyklotrasou je trochu náročnější zejména na orientaci. Nevedou nás značky, musíme si trasu vyhledat podle mapy a popisu trasy sami v terénu. Málokdo si to přizná, ale zdaleka ne všichni se umíme v krajině pohybovat podle mapy. Zvláště na kole cesta rychle ubíhá a minout nenápadnou odbočku je velmi snadné.

Nicméně i takovéto doporučené cyklotrasy nám garantují to, že je někdo předem projel, popsal a tak nám umožnil nalézt i v neznámé krajině zajímavé trasy, pěkné výlety, které lze bezpečně projet, aniž by člověk riskoval zbloudění v neznámých cestách nebo návrat ze slepé cesty, která vede do lomu nebo je uzavřena oplocením průmyslového objektu, o kterém v mapě není ani vidu.

Značení nebo doporučení?

A mají-li tyto doporučené trasy zmapované parametry, jako je kvalita povrchu, sjízdnost, varování před obtížnými nebo nebezpečnými úseky, tak se i po nich dá projet denní trasa velmi dobře a podstatně zajímavěji než po silnici. Právě tyto informace nám umožňují předem připravit celý výlet a vědět docela přesně, jak bude náročný na fyzickou kondici, na techniku jízdy a schopnosti jezdců, zda bude kde odpočinout, doplnit energii a tekutiny, shlédnout něco zajímavého, a podobně.

Okruhem se ale vrátíme k první větě o mapě. U značených tras je záruka toho, že zřizovatel při instalaci značení musel vedení trasy projednat s těmi, kterých se to dotýká. To jsou především majitelé pozemků. Jejich souhlasem je vyznačení trasy podmíněno. To je právě jeden z těch důvodů, proč většina cyklotras vede po silnicích. Při vedení trasy po silnici je nutno jednat pouze se správou silnic a s policií.

Při vedení trasy terénem je těch subjektů k jednání podstatně víc – zemědělci, chalupáři, singularisté, lesníci... Zvlášť ti poslední byli léta zvyklí jen na pár pěších turistů. Teď se jim do lesů tlačí nějací hejsci na kolech. Ale lesníci vlastně pěstují les a vyrábějí dřevo. Stromům by ani tak cykloturisté nevadili, kámen úrazu je jinde. Totiž je-li takový lesník ještě k tomu myslivcem a bikeři mu už několikrát vyplašili srnce, na kterého čekal na posedu, jestli na jeho nadávky reagovali tím, že ho poslali do háje, nebo někam podstatně dále, tak mají obecně cyklisté s povolením cyklotrasy přes jeho revír prostě smůlu.

Malou výhrou z loterie naší legislativy je v tomto případě už zmiňovaná doporučená cyklotrasa. Tu není nutno s nikým z jmenovaných projednávat, ta totiž oficiální povolení majitele pozemku nepotřebuje. Nejde totiž o vyznačení, ale o doporučení k jízdě na kole. Lesní zákon č. 289/1995 Sb, paragraf 20, definuje činnosti, které jsou v lesích zakázány a doslovně praví v písmenu j) že je zakázáno mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních.

Co není zakázáno, je povoleno

Protože platí, že co není zakázáno, je povoleno, tak tedy jezdit na kole po lesních cestách a vyznačených trasách je ze zákona povoleno, tedy každý z nás to může. Je samozřejmě složitější, jak si kdo uzpůsobuje výklad tohoto zákona, jednotlivých pojmů a jak se snaží jeho znění obejít a překroutit. Ale hlavní argument, tedy paragrafované znění zákona je jasný a my, cykloturisté se o něj můžeme při jízdě po lesních cestách a cestičkách opřít.

Traumata trochu nastávají při průjezdu cyklistů soukromými pozemky, zejména u obytných budov, rekreačních objektů a chat. Tam problémy vyplývají z pocitu ohrožení soukromí, hrajících si dětí na trávníku před chatou, a podobně. Je na nás, abychom v takových případech přibrzdili, zpomalili, nic a nikoho neohrozili, slušně pozdravili a v pohodě projeli.

V případě, že si majitel louky, přes kterou vede jenom travnatá pěšinka, skutečně nepřeje, aby mu přes ni někdo chodil nebo jezdil, zejména před senosečí, nezbývá, než jeho soukromý majetek a jeho vůli respektovat a volit trasu po traktorové polní cestě, po které můžeme jet bez omezení.

Autor je jednatelem a spolumajitelem nakladatelství Shocart