Městská cyklistika ukazuje na YouTube, jak jezdit bezpečně

"Jde nám o to, abyste dojeli do cíle bezpečněji," říká o svém videokanálu Městská cyklistika Petr Šimáček. Je to pro něj vedlejší aktivita, protože jeho hlavní práce je moderovat v Radio Beat, odkud nejspíš znáte jeho hlas.

K čemu kanál na YouTube slouží?

Rádi bychom ukázali, že cestování po městě na kole, ať už do práce nebo třeba na nákup, přináší řadu benefitů. Nejen pro cyklistu samotného, ale také ostatní. V současné době se v Praze, ale i dalších městech, potýkáme s přebujelou dopravou a prakticky už není možné se dostat do cílového místa včas. Neřeším přitom, jestli jedu autem, autobusem, nebo tramvají.

Každodenní stání v kolonách proto může mít alternativu právě v podobě městské cyklistiky. Rozhodně není pro všechny, ale velká část lidí by každodenní dojíždění zvládla. Nechci říct, že je to všelék, ale určitě velká pomoc v okamžiku, kdy ulice plné aut v centrech měst nerozšíříte. Což ani kvůli tzv. dopravní indukci nedává smysl.

Když začnu osobními přínosy, tak kromě pohybu to může být na kole rychlejší a navíc máte jasně odhadnutelnou dobu jízdy. Po pár cestách na stejné místo víte, že se trefíte plus/minus 5 minut. K tomu ušetříte čas a nervy při hledání parkování, protáhnete tělo a okysličíte mozek. Pokud využijeme kola, tak po příjezdu z práce už zpravidla nemusíme chodit sportovat, i když samozřejmě můžeme.

Jízda na kole je velmi nesobecká, altruistická záležitost. Je to především uvolnění místa na silnici. Dnes se počítá, že auto v koloně zabere skoro 10 metrů. Dále je to parkování, kdy potřebujete zhruba 12 metrů čtverečních. Na jedno parkovací místo se ale vejde 12 kol.

Jakmile budeme jezdit na kole, šetříme peníze za stavby parkovacích domů, časté budování a rekonstrukce silnic, na ulicích zbyde víc místa pro ty, kteří jet autem opravdu potřebují, anebo dokonce uvolníme místo v městské hromadné dopravě. Současně nespotřebováváme pohonné hmoty, nevytváříme emise, hluk ani prach. V Praze jezdí hromadnou dopravou výrazná většina 75 % lidí a podle toho to taky vypadá. Pokud nechcete stát na noze a ještě ke všemu na cizí, tak kolo by mohlo být právě pro vás. Někteří jedou po práci do fitka a na rotopedu tam hodinu šlapou. Máme za to, že jízda na kole městem dokáže něco takového nahradit.

A účel kanálu Městská cyklistika? Hlavním cílem je dostat kolo jako dopravní prostředek do povědomí širšího okruhu lidí. Také chceme ukázat politikům, že existují obyčejní lidé, kteří jezdí denně do zaměstnání na kole a přejí si dostat se do a z práce živí. Nemáme zdaleka takové znalosti jako lidé z erudovaných cyklospolků. Jen jezdíme po městě a máme možná blíž k médiím, proto jsme se rozhodli nahrávat vzdělávací videa. Politici by si neměli myslet, že na kole po městě jezdí jen pár lidí, kteří nemají co na práci a pouze se rekreují. Ono se totiž dost často zaměňuje volnočasová cyklistika s dopravní. Zároveň bychom jim chtěli přes videa ukázat realitu a ptát se jich, jestli by do něčeho takového šli. Větší část videí tvoří návodná videa se základy jízdy po městě, která má hodně specifik. Jde nám o to, abyste dojeli do cíle bezpečněji.

Kdo za ním stojí?

Jsou to tři obyčejní tátové od rodin, kteří měli dost nekonečných diskuzí mezi sebou a rozhodli se vše ventilovat ven. Jeden kamarád pracuje jako nástrojař v České televizi, druhý je doktor věd a působí na Matfyzu a já čtu zprávy v rádiu Beat.

Měl jsem nějaké minimální představy o editaci homevidea, ale musím říct, že první měsíc projektu byl velmi tvrdý. Sledoval jsem nejrůznější tutoriály a zjistil, že to není zdaleka jen o natočení a střihu, ale také o tvorbě grafiky pro kanál, náhledů videí, dále o pochopení algoritmu na YouTube. Ten je pro nás v současné době vůbec největší překážka, protože nás nenabízí tam, kde bychom chtěli. Zároveň je pro nás novinka, že všechno funguje trochu jinak, než jsme mysleli. V některých případech opravdu tak, že čím větší ptákovina, tím vyšší sledovanost.

Témata probíráme mezi sebou, kluci často dělají figuranty a mají připomínky. Podstatné je, že za námi nestojí ani cyklistický spolek, ani politické uskupení. Jsme běžní lidé s podporou přátel z našeho nejbližšího okolí.

Jste spíš aktivisté nebo novináři?

Od každého něco. Než jsme začali, tak jsem zjišťoval, kolik stojí kloudná kamerka a zjistil, že bez příslušenství vyjde na 11 tisíc korun. To se mi popravdě moc nepozdávalo v tom smyslu, že natočíme dvě videa, a pak nás to přestane bavit. Druhý den mi na účtu ale přistály peníze od jednoho z kamarádů. V tu chvíli jsem si připadal jako aktivista. Využil jsem své zkušenosti z rádia a natočil první videa. Po dlouhých diskuzích a úpravách jsme kanál spustili. YouTube ale není zdaleka tak svázaný nejrůznějšími pravidly a nařízeními jako třeba rádio nebo TV. Proto bych to úplně novinařinou nenazýval.

Kde vás všude najdeme? Na YouTube, na Facebooku... a ještě někde jinde?

Ano, to jsou hlavní kanály. Dále jsme ještě aktivní na bývalém Twitteru, tedy síti X. Máme i Instagram, ale tam jsem pořádně nepřišel na to, jak příspěvky vkládat. To samé na Threads. Ovšem zatím nejvíce aktivní jsme na Youtube a Facebooku.

V čem vidíš největší problém cyklistické dopravy v Česku?

Cyklodoprava má problémy dva. Jednoznačně chybí infrastruktura a pak jsou to lidé, kteří na kole v běžném denním provozu sice nikdy neseděli, ale na druhou stranu "přesně vědí", jak se to má dělat. Je jich většina a jsou pak schopni téměř zlikvidovat zákony jako odstup metr a půl, které přitom objektivně zachraňují životy. V lepším případě takoví lidé dělají špatnou infrastrukturu. Lidský život pro řadu z nich nemá hodnotu, jako pár sekund zpoždění.

Na toto téma jsem se bavil s ultracyklistou Danem Polmanem a ten projel Evropu od severu k jihu. Říká, že jednoznačně nejhorší chování řidičů vůči cyklistům je u nás v Česku.

Chceme upozorňovat i na to, že v případě dopravní nehody to odskáče nejen cyklista, ale i sám řidič motorového vozidla. Na internetu jsou extrémní skupiny, kde se šikují motoristé a plácají se po zádech, kdo udělá cyklistovi větší naschvál. A kyselinou v ostřikovačích to nekončí. To mi přijde jako obrovský problém, protože se v myslích jednotlivců stává člověk na kole terčem. Myslím, že si ti lidé plně neuvědomují, že ve skutečnosti to funguje úplně jinak. Když pominu smrt na silnici, tak i zranění cyklisty přinese celému systému, který všichni platíme, obrovský problém. Je to zátěž pro zdravotníky, řadu lékařských pracovišť, řeší se policie, pojišťovny, ale obrovsky poškodí kromě zraněného i celou rodinu, která mu pomáhá od rána do večera doslova se vším.

Z takového kolotoče ovšem nelze vynechat ani samotného řidiče, obzvláště pokud nehodu zavinil. Nechtěl bych, aby z těchto vět vyplývalo, že motorista je na vině vždy, to vůbec není pravda. Znamená to významné zdržení na místě nehody, kde se čeká na záchranku, s policií se sepisují papíry atd. Pak ale pokračuje kolečko opět na policii, dále pojišťovna a v horších případech i soudy. Je s tím šílené běhání. Může to rozvrátit celé rodiny, obzvláště v případě odsouzení a vězení. Fakt to není jednoduché ani pro jednu stranu, a to přitom cyklista i motorista jeli třeba z práce domů. Obyčejná rutina, jako každý den.

Jaké jsou největší problémy ježdění na kole v Praze?

Je to samozřejmě nesouvislá infrastruktura, kdy typicky cyklopruh končí v křižovatce a dál jedete normálně po silnici, což může mít řadu důvodů. Tam, kde není, ještě nebyla vozovka rekonstruována, někdo z radnice to záměrně blokuje, anebo se tam jednoduše nevejde.

Jako jeden z největších problémů vidím smíšené stezky pro chodce a cyklisty. Ve finále jsou naštvaní lidé ve třech dopravních módech - ti, co jdou pěšky, cyklisté, ale také řidiči aut, protože nechápou, proč cyklista jede po silnici, když má vedle zdánlivě cyklostezku. Ona to většinou právě cyklostezka v pravém slova smyslu není a vy se prodíráte davy lidí, na každém kroku riskujete, že vám do cesty někdo skočí, například dítě zpoza kočárku, pes uvázaný na vodítku, chodec sledující mobil...

Pro představu motoristům: Silnici beru, jako kdybych si mohl vybrat jízdu autem po dálnici, a stezku jako jízdu vozem po okresce přes vesnici, kde každou chvíli hrozí střet s něčím, nebo někým, zastavujete, dáváte přednosti, musíte vyjíždět na obrubníky atd. To je jeden z hlavních důvodů, proč cyklisté nejezdí po smíšených stezkách, ale ve vozovce.

V horizontu delší budoucnosti se v Praze očekávají další potíže. Zatím to vypadá, že zájem o cyklodopravu kopíruje křivku, kterou známe ze zahraničí, takže se během 10 až 15 let čeká boom mikromobility. Pokud stavební práce půjdou takto pomalým tempem, infrastruktura nebude a vše se vyhrotí. Od úrazů až po napětí ve společnosti. S tím souvisí agresivita a frustrace řidičů aut. To by bylo na samostatnou knihu.

V čem je Praha naopak dobrá pro cyklistiku?

Praha má především obrovský potenciál. Už teď jsou tu ale skvělá propojení a z některých periférií se do centra města na kole dostanete cobydup. Když vezmu jih Prahy, tak z Vraného a Zbraslavi za 20 ažž 30 minut dojedete do centra. Z Černého mostu jste za chvíli v Karlíně nebo u Rudolfina. Vše prakticky bez dotyku s provozem. Nádherná trasa vede ze Zličína do centra, kdy projíždíte průjezdy mezi paneláky a pak krásným Prokopákem. Tudy mohou skvěle jezdit i třeba lidé bydlící na Barrandově. Sever Prahy je úžasně protkán stezkami pro kola v polích.

Jediný komplikovaný směr je Jižní město - centrum. Tam mi nějaká logická linie chybí, protože předpokládám, že na magistrálu se moc lidí nepohrne, ač je to legální.

Na kole každopádně objevíte místa, o kterých jste často neměli tušení a díky nejrůznějším propojkám a cykloobousměrkám budete v práci dřív než hromadnou dopravou nebo autem. Je tady vidět obrovská snaha infrastrukturu pro cyklodopravu rozšiřovat a vylepšovat, ale bohužel, zatím je víc těch, kteří cyklisty nechtějí nejen na silnici, ale když dojde na stavbu oddělené infrastruktury, tak se jim to z pro mě neznámého důvodu také nelíbí.

Máš nějaké špatné příklady z Prahy?

Ano, jsou to třeba nesmyslné přednosti na cyklotrasách. Jeden příklad za všechny - A2 v Podolí, kde by cyklisté měli mít přednost už z důvodu, že jich jsou v sezoně vysoké tisíce a mimo ni stovky denně, zatímco přednost má pár aut vjíždějících a vyjíždějících z Veslařského ostrova. Také proto se jezdí v cyklopruhu, který vede jen o pár metrů vedle. Tam už má cyklista přednost.

Naprosto základní věcí, která se týká nejen Prahy, je neexistující přednost na cyklopřejezdu. Na stezkách jsou jich spousty, ale málokdo tuší, že auta vyjíždějící z malých uliček mají přednost. Řidiči aut to také nevědí a často sami dávají cyklistům přednost, což je ovšem velmi nejasné a nebezpečné. Často je to kombinováno s přechody, kde chodci přednost mají, ale cyklisté ne.

Jde také o malé detaily, jako je třeba Dvořákovo nábřeží a tamní náplavka. Pod Čechovým mostem jsou přerušené dvě úzké hladké koleje v souvislé dlažbě, takže najednou drkotáte po kočičích hlavách, což je na kole bez odpružení nepříjemné. To si prosadili památkáři a chápu, že bez nich by to tady byl Babylon, ale taková maličkost by možná nehyzdila náplavku jako jiné věci, například reklamy na fasádách, v centru metropole.

Kritické jsou cyklopruhy. V poslední době se hodně skloňuje ulice Na Florenci, ale fenomén stání aut ve vyhrazených cyklopruzích, kam se nesmí vozem ani vjet, je všudypřítomný. Cyklista má opravdu problém v tu chvíli reagovat a následně také i řidiči za ním. Paradoxem je, že ač se na cyklopruhy nadává, tak vznikly především kvůli řidičům, aby nemuseli dodržovat odstup metr a půl. Pro cyklistu samozřejmě těsné míjení nějaké velké terno není.

Chtělo by se říct, že situaci vyřeší oddělená infrastruktura, ale ani to není ve všech případech docela pravda. Podívejme se na Smetanovo nábřeží, kdy cyklisté musí denně sjíždět z obrubníků a následně na ně vyjíždět, aby objeli stojící dodávky na opravdové cyklostezce vyhrazené pouze cyklistům.

Jak to udělat lépe? Samozřejmě by se mělo mluvit o vymáhání přestupků Policií ČR, ale to léčíme až následek. Řidiči aut především musí vědět, proč jejich chování cyklisty ohrožuje, a také to, že tím celkově zhoršují dopravní situaci, vytvářejí nebezpečné okamžiky, na které musí reagovat i ostatní šoféři. Ti totiž musí zpomalovat kvůli cyklistům, kteří auto v cyklopruhu objíždí. Paradoxně přitom nadávku nebo výhružku často schytá právě člověk na kole, který má při takovém objíždění přednost podle Silničního zákona § 14.

Objíždění kolony aut, která stojí na Štefánikově mostě v Praze ve vyhrazeném - červeně podbarveném cyklopruhu (vpravo). Vlevo motoristé pravidelně tvoří pruh, který ve skutečnosti neexistuje.

Mám se bát zranění nebo dokonce smrti?

O benefitech jízdy na kole po městě jsme se už bavili, proto bych všem vzkázal, ať jezdí. Zranění nebo smrt jsou samozřejmě reálné, nelze je vyloučit, na kole jsme zkrátka zranitelnější. V budoucnu to částečně vyřeší až dobře postavená oddělená cykloinfrastruktura, kterou prosazujeme, protože uleví všem.

Myslím, že plusy dopravy na kole stále převažují nad riziky. Také znám případy, že o víkendu borci jezdí na horských kolech černé traily, skáčou mnoho metrů daleko, ale do Prahy by nejeli, protože je to nebezpečné. To mi zase přijde trochu přitažené za vlasy. Už je tady opravdu hodně míst, kde se s auty vůbec nepotkáte.

Od smrti aktivisty Jana Bouchala, kterého v roce 2006 srazilo auto na křižovatce ulice Dukelských hrdinů a nábřeží Kapitána Jaroše, se odehrálo hodně dobrého a stav je s tehdejší dobou nesrovnatelný. Když už se bavíme o bezpečnosti jízdy na kole v provozu, tak jednou z výhod města jsou paradoxně zácpy a stojící auta. Ta totiž nejsou zdaleka tolik nebezpečná, jako rychle jedoucí vozy na okrskách mezi vesnicemi.