TEST Navigace GPS Dakota 20

Dnes se nejedna pleš leskne nad nejmodernějšími kousky vyspělé navigační techniky.

Nejednou to vede k až cimrmanovskému paradoxu, že sice stále nevíme, kde jsme, zato to ale víme absolutně přesně.

Redakční pařáty zachytili jednu z nejmenších a "nejoutdoorovějších" GPSek – Dakotu 20 od Garmina. Naši testeři ji prověřovali ze všech sil. Svých i těch přístrojových. A my vám tak nyní můžeme přinést výsledky uživatelského testu.

Předem si ale dovolíme kacířskou otázku: Nebývalo ono nakonec to bloudění na celém zádveřnictví (outdoor) to nejkrásnější?!

Co je malé, to je hezké

Garmin Dakota vás zaujme. Je malá, pogumovaná, s atraktivním outdoorovým designem v šedo-oranžové barvě. Nemá žádná zbytečná tlačítka či výstupky.

Na kompaktním povrchu najdete jen zapuštěné očko na šňůrku, zapuštěné tlačítko hlavního vypínače a zespodu dvě lyžiny pro ukotvení v držáku a malé šoupátko pro otevření bateriového krytu.

Pod krytem tluče energetické srdce přístroje – dvě baterky typu AA (tužkové články). Po jejich vyjmutí se dopracujete i ke slotu na kartu microSD. Výše najdete pod gumovou zátkou konektor pro připojení k počítači.

Dotykový displej

Ovládání se odehrává pomocí dotykového displeje. Bočním hlavním vypínačem pouze uvádíte přístroj do chodu, uzamykáte displej, popřípadě ladíte jeho podsvícení. Vše ostatní najdete v přehledném tlačítkovém menu na displeji.

Displej reaguje na změny tlaku (rezistivní technologie), díky tomu na něm můžete řádit v podstatě čímkoli – rukou, rukou v rukavici, tužkou, klacíkem či nosem kamaráda, který vás přivedl na scestí. To jsou výhody oproti kapacitní technologii, která ale zase zvládá třeba multi-touch.

Přední výrobci mobilních telefonů už připravují hybridní displeje spojující výhody obou technologií. Uvidíme, kam se časem dostanou displeje navigací.

Na současném displeji jsme měli jisté potíže s odečítáním údajů. Jedete-li na kole za slunečného dne, je navigace za jízdy téměř nepoužitelná.

Přímé sluneční světlo nepůsobí nikterak ideálně (zkuste si vyhrát s různými intenzitami podsvícení nebo ho úplně vypnout), navíc má většina cyklistů za pěkných dnů na nose sluneční brýle, které společně se stékajícím potem rovněž nepřispívají k dobrým výsledkům.

Za jiných podmínek ale s čitelností displeje vládla spokojenost.

Dlouhá odezva

Odezva přístroje byla někdy poměrně dlouhá. Displej sice reaguje svižně, překreslování výřezu mapy ale někdy navigaci trvalo i několik vteřin, v ojedinělých případech i několik desítek vteřin!

Opravdu velmi nepříjemné je poskakování mapy při zastavení. Stává se to téměř pravidelně při nastavení orientace mapy "trasa nahoře," když mapa není orientovaná na sever, ale vždy ve směru jízdy. To znáte patrně z automobilové navigace.

Stojíte například na křížení několika cest a potřebujete si ujasnit, kudy dál. Přístroj samozřejmě neví, kudy budete následně pokračovat, takže směrovou šipkou máchá do všech možných i nemožných stran a totéž v tomto režimu dělá i s mapou. Dělá to navíc tak rychle, že orientace v ní je v podstatě nemožná. O co jednodušší by bylo, kdyby se například u šipky objevil otazník a mapa zůstala orientovaná dle posledního známého bodu.

Lepší a ještě lepší

Hlavním vylepšením oproti předchůdcům je u Dakoty 20 tříosý kompas, barometrický výškoměr, oboje s možností manuální kalibrace, a možnost bezdrátového spojení s příslušenstvím nebo jinými navigacemi.

Tříosý kompas je zajímavá věcička, která vám správně, přesně a rychle ukáže světové strany bez ohledu na to, jak přístroj zrovna držíte. Odpadá tedy povinnost držet navigaci v přísně vodorovné pozici.

Sám výrobce ale v závěru uživatelské příručky upozorňuje, že elektronický kompas je náročný na energetické zdroje. Chcete-li udržet baterky co nejdéle při životě, aktivujte tuto možnost jen v nutných případech.

Barometrický výškoměr má tu výhodu, že ve spojitosti s družicovými údaji dokáže velmi přesně určit vaši nadmořskou výšku. Poté co rozbijete tábor, můžete výškoměr přepnout do režimu klasického barometru a sledovat vývoj atmosférického tlaku. To vám usnadní odhad dalšího vývoje počasí a tím třeba i volbu strategie při obtížném výstupu.

S počítačem je těžké pořízení

Spojení a komunikace s počítačem fungovala dobře. Ovšem jen do doby, kdy kromě obecných souborů (GPS lze využít i jako prachobyčejný flash-disk), bylo třeba přetáhnout navigační údaje nebo mapy.

Kopírování stop, tras nebo map probíhalo v zásadě v pořádku. Trasové body ale z GPSky standardním způsobem nedostanete, ačkoli vám dodávaný ovládací program nabídne i možnost "zkopírovat trasové body" a vy tuto možnost zvolíte.

Je třeba sáhnout k potupnému manuálnímu kopírování příslušných souborů GPX. Při dohrávání mapy Slovenska docházelo z nepochopitelných důvodů k přepsání dříve instalované mapy České republiky. V paměti přístroje je přitom dostatek místa a ovládací program vás na přepsání ani neupozorní. Opět musíte volit triky, jak přístroj přelstít.

Další zklamání

Velkým zklamáním byl snímač tepové frekvence. Spárování s přístrojem je sice hračka, zobrazování naměřené hodnoty v určeném datovém poli proběhne také bez problémů, naměřené hodnoty se ale nikam nezaznamenávají.

Pokud tedy neustále nehledíte na displej, což se například při běhu dělá opravdu velmi špatně, je vám ta věc v podstatě k ničemu.

Plánování sofistikovanějších tréninků odvíjejících se od procent maximální tepové frekvence nebo jejich zpětné vyhodnocování není možné.

Co to asi znamená?

Samostatnou kapitolou na kritiku by byla jazyková lokalizace. Uživatelské příručky obecně jsou slabinou Garminu už tradičně. Troufáme si předpokládat, že informaci ve stylu: "Když zvolíte možnost okolní tlak, zobrazí se okolní tlak," uživatele příliš nenadchnou.

Daleko více by asi ocenil informace typu "Co to proboha je?" nebo "Jaký je rozdíl oproti atmosférickému tlaku?" nebo "To když budu mít přístroj v kapse u vesty a budu zrovna někde v křoví tlačit, tak bude GPSka zaznamenávat můj výkon?"

Výrobce téměř upustil od nekonsekventních překladů "trasa" (naplánované úseky) a "stopa" (skutečně projeté úseky), které byly dříve i v manuálech zaměňovány, a drží se nově logičtějších "tras" a "prošlých tras."

Zatímco názvy jednotlivých položek menu v příručce už mnohdy odpovídají skutečným položkám v přístroji (v manuálu ale např. najdete "trasový počítač," v GPSce "počítač ukaz. cestu"), neodpovídají ještě překlady položek v přístroji provedeným volbám.

V menu si například najdete možnost "denní doba" a zobrazí se "čas." Můžete si podivením krk ukroutit. Zvláště když jste původně v menu marně hledali onen "čas." Vytváříte sice "trasové body," spravujete je ale pomocí "Sof. Waypoint Manager."

"Pr. pro aut. s víc. pas.," je jeden příklad za všechny k zamyšlení, zda je opravdu nutné snažit se všechno předělat do češtiny, je-li výsledkem této snahy nesrozumitelný segedín. Řešením hádanky je "carpool," v Americe pruh vyhrazený pro automobily s více pasažéry.

Hodně navíc

Garmin Dakota má velké množství doplňkových funkcí. Je připravena na stahování specifických informací ke geocachingu, má kalendář, kalkulačku, stopky, budík, tabulku západů a východů Slunce a Měsíce, umožňuje výpočet odkrokované plochy.

K navigaci je přibaleno CD s ovládacím programem MapSource, který umožňuje práci s elektronickou mapou a komunikaci mezi GPS a počítačem. V sadě je dodáván i držák na kolo.

Cyklistické zoufalství

Právě na cyklistické využití přístroje jsme se těšili nejvíce. Marně. Při plánování tras jsme naráželi na další problém, tentokrát čistě softwarový.

Na poloautomatické zakreslování tras raději hned zapomeňte. Nadefinované body spojuje program naprosto nepochopitelným způsobem. Jeden příklad za všechny: Zakreslíte si dva postupové body vzdálené od sebe 50 metrů. Oba ležící na cyklostezce, která je zakreslená na mapě. V nastavení máte všechno navolené pro jízdu na kole. Program vykreslí spojnici těchto dvou bodů o délce asi patnácti set metrů s tím, že vás ještě protáhne po silnici a dvou přilehlých vesnicích. Po nějaké době rezignujete a začnete všechny trasy kreslit manuálně. Je to pomalé. A spolehlivé.

Navíc nejsou cyklostezky zakreslené v mapě routovatelné. Pokud nejsou totožné se silnicí, nelze u nich provádět výpočty vzdálenosti, nelze po nich automaticky navigovat.

Přínos GPS může být pro někoho velký

V mnohém nás GPSka Dakota 20 překvapila. Někdy příjemně, jindy byla naše očekávání tvrdě zklamána. Na druhou stranu se jedná o vymoženost moderní techniky, která v kritických situacích může přispět k záchraně lidských životů.

Obecně lze říci, že se samotnou navigací je problematické vydávat se například do hor. Papírová mapa má v terénu stále určité přednosti a je dobré s ní umět správně zacházet. Dobrá je nejenom pro orientaci v širších souvislostech. Malý displej přístroje totiž poskytne pěkný detail, při zmenšování měřítka se ale do terénu už nevejdou popisky a celkový kontext může uniknout.

Je na každém, zda uvedené funkce přístroje pro něj budou až takovým přínosem, že přístroj zakoupí. Někdo si za ušetřené peníze raději udělá skvělé prázdniny daleko, daleko odsud. Co z toho bude větší outdoor?

PLUSY

+ pěkný a funkční design, odolnost, pohodlné a spolehlivé držení v ruce

+ dlouhá výdrž na jedny baterie

+ tříosý elektronický kompas s rychlou odezvou

+ barometrický výškoměr s možností sledování vývoje tlaku

+ velká a rozšiřitelná paměť

+ široké možnosti uživatelského nastavení

+ možnost bezdrátového sdílení údajů

MINUSY

- někdy velmi pomalé překreslování map

- špatně čitelný displej na přímém slunci

- omezení počtu uložených údajů k trasám bez ohledu na volnou kapacitu paměti

- nedokonalá komunikace s počítačem (vadný přenos trasových bodů, přemazávání map apod.)

- nedotažená jazyková lokalizace

- nemožnost přímé automatické navigace po čemkoli jiném, než je silnice

- nemožnost uložit data z periferií (hrudní snímač tepové frekvence)

Orientační cena: od 7000 Kč; v závislosti na obsahu balení (mapy s různým rozlišením, snímač tepové frekvence, držák na kolo...)

Příhoda z natáčení aneb Někdy je dobré mít GPS

Může se vám třeba stát, že v nočních hodinách, po ukončení své pracovní činnosti jedete do hor na severu země, kde se na jedné chatce odehrává předsvatební veselí. Správně, GPSka vás dovede až na místo, takže trefíte téměř tak dobře jako k sobě domů. Ale co čert nechce, už před cílem obdržíte hovor o tom, že jeden z kamarádů spadl v podroušeném stavu na schodech a s rozraženou bradou, zbrocen krví čeká na to, až ho jakožto jediný ještě střízlivý účastník zájezdu dovezete do nejbližší nemocnice. Ha! Jenže kam? Kde je nejbližší nemocnice? Ještě že máte onu chytrou GPS. Dáte navigovat do nejbližšího POI (bod zájmu), nemocnice tam mají také svojí kolonku, a je vyhráno. Kamaráda přivážíte na ambulantní ošetřovnu ještě před fatální ztrátou krve. A zatímco se lékaři jímají zdobit jeho tvář několika vyvedenými stehy, máte ještě čas uklidit čekárnu, kteroužto krátce po vašem příjezdu kamarád znečistil.