To nejlepší z jižní Dalmácie na kole a na lodi aneb Co dělat na dovolené v Chorvatsku?

Velkou část dalmatského území tvoří ostrovy, rozpíná se tu jeden velký poloostrov a chorvatská čára pobřeží je přerušena desetikilometrovým koridorem Bosny a Hercegoviny.

Pluli jsme od severu přes poloostrov Pelješac na ostrovy Korčulu, Mljet a Šipan, pobyli jsme v Dubrovníku, a pak se vraceli okolo Pelješace zpátky na sever k Makarské. Na lodi jsme s sebou měli kolo, pohorky, paddleboard a windsurf.

Pelješac - víno, šakali, ústřice

Poloostrov Pelješac je bránou cest za krásami jižní Dalmácie. Za hodinku na něj dojedete lodí od severu z Makarské. Úzká šíje spojující Pelješac se souší začíná něco přes třicet kilometrů od Dubrovniku. Je doménou vinařů, kteří zde na jižních stráních a náhorních plošinách pěstují unikátní odrůdy dingač a postup.

Je útočištěm šakalů, jediným místem jejich výskytu v Evropě. V noci je uslyšíte výt nedaleko menších přístavů, ale nikdy je nepotkáte. Jsou totiž velmi plaší a na člověka neútočí. Pelješac je známý pěstírnami ústřic. Obrovská ústřicová pole v závěru Malostonského průlivu, kde je závětří a nejteplejší voda z celé oblasti, zvou milovníky ryb a mořských potvor do přilehlých rybářských restaurací.

I když je Pelješac velmi hornatý, stojí za to si jej projet na kole. Můžete začít v malém ospalém přístavu Lovište v úplně severním cípu poloostrova, vzít to přes kopečky s opuštěnými vesnicemi do letoviska Orebič a pak krajinou jako vystřiženou z filmů o Vinnetouovi vystoupat do čtyř set metrů, aby se před vámi otevřela velká náhorní plošina s vinicemi, starými vesničkami a františkánským klášterem na kopečku.

Víno je všude, pro žíznivé turisty mají ve vinařském středisku Potomje připravené točené červené ze samoobslužného sudu, pro fajnšmekry sklípky a obchůdky se špičkovou domácí produkcí. Kromě těžkého červeného dingače je k mání dezertní víno prošek, jedno z nejlepších z celého Chorvatska.

Z vinné oblasti na vršcích se můžete vydat buď do severních přístavů Trpanj nebo Drače, přivrácených k pobřeží, nebo na jižní, do moře obrácenou stranu, kde najdete malebné přístavy Trstenik a větší a vybavenější Žuljanu. Ale pozor - při návštěvě jižního pobřeží poloostrova je těžké odolat lákání ostrovů Korčula a Mljet, které leží nadohled.

Korčula - Marco Polo si uměl vybrat

O Korčule se říká, že patří s Hvarem k nejhezčím ostrovům Chorvatska. Těžko posoudit, ale vstup na ostrov je každopádně impozantní. Ať už přijíždíte malou lodí nebo velkým trajektem, z Pelješace, Dubrovniku či Makarské, prvním zážitkem bude stejnojmenný přístav Korčula.

Kruhový tvar a malá rozloha poloostrova, na němž se nachází, vtiskly tomuto historickému městu nezaměnitelnou tvář. Je to malý vršek pokrytý do posledního kousku starými domy, s dominantní románsko-gotickou katedrálou uprostřed majestátně vyhlížející nad střechami. Město objedete na lodi za pět minut, v nejširším místě nemá staré město více než tři sta metrů od moře k moři.

Podle legend se tu narodil Marco Polo, každopádně je tu jeho rodný dům, rodná věž a mnoho zpráv o jeho cestách. Na Korčule je zajímavé i to, že na rozdíl od ostatních ostrovů a přístavních měst jižní Dalmácie nikdy nespadala pod svobodnou Dubrovnickou republiku, ale pod Benátské knížectví.

Dost městského povídání, je třeba se vypravit na venkov. Do hor, nižších než na Pelješaci, s pestřejší a živější vegetací, mezi cypřiše a pole šalvějí. Zdatnější cyklisté zvládnou za jeden den přejet celý ostrov až do Vela Luky a možná i zpět.

Ti, kdo si chtějí vychutnat krás a pohostinnosti ostrova, by to měli vzít do půlky do starobylé Čary a pak zpět do Pupnatu. Tam totiž najde dobrou příležitost v klidu si užít typické chorvatské kuchyně, ochutnat domácí travaricu (rakije s bylinkami) a vůbec si užívat pobytu na odlehlém, leč pohostinném chorvatském venkově.

Nakládaný lilek, syrová uzená šunka pršut a travarica nebo domácí víno udělá své. Tady v Pupnatu, v domácí hospodě u Mirjany a Biljany, by se dalo sedět hodiny. Na cenách za jídlo je vidět, že turistický ruch zavítal už i sem, daleko od plných pláží, ale dalmatské lahůdky stojí za to.

BOOKING.com: Rezervuje si ubytování v Chorvatsku

Booking.com

Čtenáře z řad milovníků cyklistických sjezdů si dovolujeme informovat, že z Pupnatu (473 m n.m) do pobřežního Kneže (0 m n.m) vede cesta po sedmikilometrové nové klikaté silničce. Vede tudy nejkrásnější sjezd, jaký jsme v průběhu desetidenního putování po ostrovech zažili!

Zelený Mljet bez civilizace

Na ostrově Mljet, který je ze všech chorvatských ostrovů nejjižněji položený, je krásně. Je celý porostlý lesy, vedle dubů a buků zde rostou i vzácné cedry, a nalézá se tu i mnoho jiných přírodních zajímavostí. Krasová pole, závrty a pod nimi vápencové jeskyně.

Na ostrově, převážně v národním parku, žijí promyky, malé šelmičky dovezené sem na počátku dvacátého století k vyhubení jedovatých hadů.

Podle dávné báje byl Mljet ostrovem, na němž Odysseus strávil nedobrovolně sedm let v jeskyni s vílou Kalypsó. Po cestě hlavní ostrovní silničkou z Polače do Okuklje nemůžete minout zajímavá, v létě vysychající jezera zvaná blatiny a malebnou vesničku Blata nedaleko, v níž stojí nápadně veliké budovy, bývalé domovy pro postižené leprou.

Užijete si příjemného přístavního ruchu v Sobře, kam zajíždí trajekt, a na konci si vyberete jeden z krutých sjezdů, které vedou do malého skrytého přístavu Okuklje. Naše jachta v přístavu jen zastavila, aby nabrala cyklisty a odvezla je směr Dubrovnik, ale pár dnů na kotvě na konci jadranského světa by bylo určitě romantických.

Letovisko dubrovnických velmožů Šipan

Malý ostrov Šipan, z jehož jednoho konce na druhý dojdete pěšky za hodinu, je na první pohled jiný. Oba zdejší přístavy, Šipanska Luka a Sudjuradj (čti sudžuradž), jsou bohaté, plné výstavních patricijských paláců a dobře chráněné. To vše je pozůstatek po návštěvách dubrovnických pánů, jejichž letním sídlem ostrov byl.

Poloha vysunutá daleko do moře jej předurčovala k častým návštěvám pirátů. Dlouho byl také objektem tureckých nájezdů. Z těch dob lze na ostrově nalézt opevněný kostel, velkou pevnost s několika obrannými zónami a klášter dobře ukrytý v lesích.

Na ostrově Šipan dokonce bydlel knížecí rod Stjepovićů - Skočibuhů, jehož nejvýznamnější postavou byl Tomo Stjepović-Skočibuha. Díky němu rod také získal přízvisko Skočibuha, v češtině Skočblecha. Tomo totiž v patnáctém století bránil chorvatské ostrovy proti Turkům a pirátům za pomoci taktiky náhlých nájezdů a stejně překvapivých ústupů tak usilovně, až si vysloužil tuto přezdívku.

Dubrovník se z války vzpamatoval

Nejkrásnější pohled na Dubrovník je z vrchu Srdj, rozkládajícího se přímo nad opevněným starým městem. Dá se na něj vyjít asi za hodinku pěšky a mohou jej pokořit i tvrdí bikeři, když se místo procházek po hradbách vydají na cestu kolem dubrovnického zálivu, ústí řeky Dubravky, kolem střelnice až na vrchol.

Odměnou jim je nezapomenutelný pohled na město, které vypadá jako slepené z vystřihovánky. Sjezd do města pak slibuje nejstrmější kozí cestičky a na samém začátku Dubrovníku také jednosměrnou silnici s klesáním 25 procent.

Unikátní staré město obehnané hradbami je v seznamu UNESCO zapsáno od roku 1979 a na začátku devadesátých let prožilo svoji klinickou smrt. Prošla tudy válka. Za horou Srdj se usadili Srbové a bezostyšně město ostřelovali, palba přicházela i z vojenských lodí tehdejší jugoslávské armády, které při blokádě chorvatských přístavů kotvily na dohled od města.

Dnes jsou válečné stopy pryč a běžnému návštěvníkovi boje připomíná snad jen rozstřílená lanovka na kopec nad městem nebo tu a tam proluka po zničeném domě.

Pro turisty jsou k mání veškeré vymoženosti chorvatského pobřeží od části města, kde jsou na kilometru čtverečním tisíce hotelových pokojů a po desítky restaurací s mořskými specialitami a okouzlující balkánskou atmosférou.

Nejzajímavější je projít se po obvodu hradeb, které mají v nejširším místě až šest metrů silné zdi. Během zhruba dvouhodinové procházky se otevřou krásné pohledy na moře, pestré pavlačové scenérie domácích dvorků a procházka po hradbách umožní nerušeně pozorovat městský i přístavní cvrkot.

Zdolat svatého Juru

Ke konci našeho putování po jižní Dalmácii jsme měli na vybranou: buď si užívat moře na Makarské riviéře, vybrat si k tomu přímo zalidněnou a komfortní Makarskou, méně frekventovanou Bašku Vodu či exkluzivní Brelu, anebo vyrazit do hor, které se vzpínají přímo nad pobřežím a skrývají známý přírodní park Biokovo. Zvítězilo volání hor.

Nejvyšší hora parku a zároveň celého chorvatského pobřeží Sveti Jure s nadmořskou výškou 1762 metrů je výzvou pro každého cykloturistu pohybujícího se v okolí. Jak se ukázalo, třicetikilometrovým stoupákem po slušné horské silničce se na ní dá dojet během jednoho odpoledne.

Trasa vede z přístavu s příznačným názvem Podgora a silnička hned od moře prudce stoupá až do devíti set metrů. Tam, na zlomu krasové náhorní plošiny a srázů pobřežního masivu, je možno si odpočinout, případně zanechat méně zdatné cyklisty.

Cesta pak vede ukázkovou krasovou krajinou, v bílých vápencových skalách, mezi hlubokými závrty a zvrásněnými kopci. Kolem se pasou kozy, ovce a horské koně, na dně krasových závrtů, kde je úrodná zem, pěstují pilní Chorvaté speciální druh brambor.

Na vrcholu, po předposledním úmorném kilometru a překvapivě příjemných závěrečných serpentinách, se před vyčerpaným cyklistou obvykle otevřou nádherné výhledy. Na jedné straně moře a na něm ostrovy Hvar, Korčula a Mljet, za nimi nejvzdálenější Vis a za nimi někdy i italské pobřeží. Na druhé straně chorvatské a bosenské vnitrozemí, řeka Neretva zařezávající se do hlubokých údolí a hory nad Mostarem.

Výjezd na svatého Juru je bezesporu jedním z nejlepších cykloturistických počinů, které lze v Evropě na kole uskutečnit.

Jižní Dalmácie: nejlepší je pozdní jaro nebo brzký podzim

Jižní Dalmácie je dál od středu Evropy než Istrie, takže i v hlavní letní sezóně je zde o něco méně lidí. V Makarské a Dubrovníku bývá samozřejmě hlava na hlavě, ostrovy však, a především jejich do moře obrácené přístavy, jsou příjemnou oázou, kde si lze ještě užít pohodové rekreace. S koly se dostanete dál od civilizace, na jachtě můžete přeplouvat z ostrovu na ostrov.

Kdo si chce užít všeho dosyta, měl by vyrazit před hlavní turistickou sezónou nebo v jejím závěru. V květnu na ostrovech všechno kvete a voní, vizuální zážitky jsou opravdu nádherné, moře slouží spíš k osvěžení než k náruživému koupání. Na konci září a v říjnu je naopak moře ještě krásně teplé a můžete si užívat plodů přírody, vína, fíků, mandarinek. Vybírejte, jak je libo, a pak vyrazte.