Transalp - magická jízda

Sedm dní plných nádherných panoramatických rozhledů, opuštěných údolí, sedel přes 2500 m, pasoucích se krav, opuštěných vojenských cest, technických singletracků, šotoliny, asfaltu a taky pořádného fyzického výkonu. Po právu bývá tato cesta nazývána královskou, protože kombinaci takových libůstek málokde v Evropě na kole zažijete.

1. den: Verwall - Montafon

Dominantním střediskem oblasti je St. Arlberg (1284 m n.m.), lehce snobské a malebné městečko, pověstné svými výbornými freeridovými terény a nejvyšší sněhovou nadílkou v Rakousku. Pro MTB je zde nepřeberně značených tras, stěžejní je údolí Verwall, kudy vede cesta č. 15 na Rasthaus Vervall (1445), taková pikniková asfaltová cestička kopírující řeku Rosannu, po které projede sem tam i auto. V klidném sklonu pokračuje přes Salzhütte, aby se u salaše Jagdhütte na patě gigantického kopce Patteriol rozdělila. Vydejte se po cestě č. 517 směrem na Heilbronner hütte. Po třech kilometrech vydatného kopce zahněte doprava a vystoupejte na Silbertaler Winterjöchli, což je malebné sedlo s kýčovitým jezírkem Langer See a spoustou zvědavých krav.

Za jezerem po troše triálku následuje 15 km DH po široké šotolinové cestě prakticky celým údolím Silbertal. Další odbočka je až u protržené přehrady u Hasahüsli (1240), kde se dáte opět doprava do kopce na Wasserstubental, po serpentýnách a táhlém kopci nesmíte minout první odbočku doleva, opět krpál a stoupáte na Wildreid (1562). Tady se z osamělé cesty stává zase trochu promenáda, jelikož vás přivede ke konečné stanici lanovky na Kristberg (1486), odkud proudí davy turistů. Přejedete kopec směrem na sever a po asfaltových serpentinách se řítíte směrem na Dallas (916). Tady po cyklostezce po relativní rovině až do Klösterle am Arlberg (1069), kde začíná výjezd na Stuben (1407). Napojíte se na silnici a stoupáte do Arlberg Pasu (1793), jehož vrchol tvoří osada St. Christoph. Nevyhnete se tunelu, proto blikačku s sebou, a padáte silničním sjezdem do Antonu. Kdo nemá dost, může nastoupat dalších 300 m k mezistanici lanovky na Galzig (2092), odkud vede DH na Mooserkreuz opět směrem do Antonu.

2. den: Silvretta Tour

Nejlepší etapu začneme opět v St. Antonu (1284) výjezdem údolím Verwall a budeme proti proudu Rosanny pokračovat dál vzhůru přes Schönverwall až na Neue Heilbronner Hütte (2308). U odbočky na Silbertal se určitě zastavte u studánky po pravé straně cesty, bude se hodit! Závěr stoupáku je naprosto úchvatný, chvílemi sice tlačíte, ale jinak singletrack jako hrom. U chaty nezbytné jezero, krávy a možnost občerstvení. Od chaty následuje šotolinový padák přes salaš Verbellalpe (1938) až k nádrži Kops (1809). Přehrada je to dost divoká, ale na koupání je ideální přednádrž o kousek dál, která je napájená, světe div se, Rosannou, kterou jsme opustili na druhé straně kopce. Jednoduše její část je svedená potrubím provrtaným skrz naskrz až sem... . Po vykoupání pokračujeme po cyklostezce podél potoku Zeinisbach až k mýtu na Silvretta Hochalpenstrasse (1690), tady se dáme doleva a po cyklotrase kopírující silnici vystoupáme na Bielerhöhe (2030), kde můžeme smočit prstíky do přehrady Silvretta a kochat se výhledem na Piz Buin.

Po doplnění tekutin padáme bohužel po silnici směrem k přehradě Vermunt (1743), kde začínají dozblbnutí serpentýny až před mýto (1150), kde odbočujeme doprava po malé silničce vzhůru. Tady začíná brutální stoupák zpátky na přehradu Kops (1809) a nutno říct, že jde o naprosto ubíjející záležitost - 700 metrů na šesti kilometrech. U přehrady zase koupačka a hurá stejnou cestou na Neue Heilbronner Hütte (2308). Tady už toho mají plné zuby asi všichni, nicméně DH přes Schönverwall je naprostá paráda.

3. den: Pašerácká stezka

Značenou a luxusně značenou pašeráckou tour začneme v Ischglu (1350), což je další vyhlášený zimní rezort. Propleteme se městečkem a po cestě č. 302 stoupáme pod lanovkou Silvretta Seilbahn po asfaltce sjezdovkou na mezistanici (1665). Tady se dáme doleva po cestě 302 stále po malé asfaltce až na začátek Pardatschgratbahn. Stále stoupáme po asfaltce vzhůru až k restauraci Idalpe (2311). Ani tady nepřerušujeme monotónní krutý výšvih a pokračujeme stále vzhůru šotolinou přes Velillscharte (2556) až skončíme konečně na hřebeni v sedélku Ausseres Viderjoch (2737).

Zde se nabízejí dvě možnosti podle času a sil, které vám po překonání 1400 metrů ještě zbyly. Můžete se vydat dolů do Švýcarska přes Alp Trida do vesničky Compatsch (1715), dále po cyklotrase do Samnaun (1835) a neméně brutálním výšvihem jako z druhé strany vystoupat opět na hřeben na Zeblasjoch (2545), cesta č. 314. Umírněnější varianta vás převeze přes celý hřeben, kde nejvyšším bodem je Greitspitze (2871). 6 km ve výšce 2800 m !. Uděláte kolečko okolo vrcholu Palinkopf (2864) a přes Palinwiese padáte DH po šotolině okolo Höllen Spitze (2799) dolů k restauraci Schwarzwand a dál podél lanovek až k Idalpe a dolů do Ischglu. Další variantou je přejezd až do sedla Zeblasjoch a poté DH do Gampenalpe podél potoka Vesilbach.

4. den: Münstertal

Nejprve je nutné se přesunout z Ischglu do vesničky Sta Maria in Münstertal (1375). Odtud fakultativně buď po silnici nebo cyklotrase přes vesničku Tschierv (1660) stoupáme do sedla Ofenpass (2155). Klesáme dále po asfaltce směrem na Zernez, po 2 km odbočíme přes lávku doprava po značené cestě směrem na Val Mora. Po krátkém a výživném výjezdu po stezičce v pastvinách mineme několik opuštěných stavení až dosáhneme salaše Döss dal Ternel (2349), odkud je solidní a technický DH strží Valle de la Fontaunas až na šotolinu k Alp Morra (2084), což je salaš, kde se můžete napít čerstvého mléka a posedět.

Odtud je šotolinka po rovině asi 8 km ve výšce okolo 2000 m. Projíždíte krajinově zcela nedostižným údolím Val Mora až k další salaši na moréně Pravede, odkud vede prudký DH po šotolině a serpentýnách dolů do Valchavy nebo přímo Sta Marie. 5. den Passo dello Stelvio - Stilfserjoch Nadále setrváme ve vesnici Sta Maria in Münstertal (1375), odkud klesáme přes Müstair (Münster) přes hraniční přechod až do Glurnsu (907), táhlý silničářský sjezd, cca 18k m. Z Glurnsu po cyklostezce na Lichtenberg (923), odkud začínáme po červené značce stoupat přes Platzhof (1347) na salaš Schartalpe (1829). Značení je tady trochu komplikované, vyplatí se spíš než značku následovat šotolinovou cestu.

Z Schartalpe padáme dolů do vesnice Stilfs (Stelvio - 1310). Z neuvěřitelně položeného skalního městečka máme na výběr ze dvou možností - buď klesnout na silnici do Gomagoi (1260) a stoupat do sedla, nebo si cestu prodloužit výšlapem na Furkelhütte (2153) odkud vede brutální DH do vesnice Trafo (1543), kde se napojíme na výše zmíněnou silnici. Odtud následuje asi 45 serpentýn absolutní kudly až na Passo dello Stelvio (Stilfser Joch - 2751). Celou dobu máte v zádech majestátný Ortler (3905). Po vysupění do Stelvia si dopřejte silničářskou vložku k Pasu Ubrail (2502), kde překročíte hranici a po šotolinové a následně asfaltové cestě se zřítíte zpátky do Sta Marie.

6. den: Piano di Pedenolo

Po stopách první světové války by se dala nazvat tahle trasa. Začíná opět v Pasu Ubrail (2502), kde se vydáte na jižní traverz Pizu Umbrail po cestě č. 56, což je místy pěkně vzdušný a technický singletrack. Vaším cílem je 5 km vzdálená zřícenina pevnosti Boccheta di Forcola (2768) ve stejnojmenném sedélku. Opodál je opuštěná a vybombardovaná chata, kterou můžete prolézt dle libosti na vlastní nebezpečí. Pokračujete stále po značce prudkým DH směrem na Mga di Forcola (2311), což je celkem funkční salaš, odtud začíná šotolina údolím Valle Forcola až k mostíku, který zahýbá doleva přes řeku do protější stráně. Jste na začátku opuštěné vojenské cesty na Monte Pedenolo a začínáte prudce stoupat.

Jesliže první část byla morálová, tady se zkrátka nesmí udělat chyba, nebo je zle. Cesta je zavalená, místama nesjízdná a hodně, hodně vzdušná. Nevyplatí se mít moc utažené SPD a dívat se do údolí... Po překonání exponované části vyjedete na vrcholový hřeben, po kterém stoupáte po široké zarostlé cestě až do sedla Boccheta di Pedenolo (2703), ze kterého vás čeká panoramatický traverz do sedla Boccheta di Pedenoletto. Odtud DH po šotolinové cestičce zpátky pod Boccheta di Forcola, čímž se kruh uzavírá.

Pokud nemáte dost, můžete se vydat na technický traverz hory Monte Braulio po cestě č. 11, která vás dovede cca 300 výškových metrů na silnici pod Pas Umbrail, nebo si užít výjimečný trail zpátky z kopce na Pas Umbrail přímo (již avizovaná cesta č. 56).

7. den: Monte Cevedale - Passo Gavia

Výšlap začíná v malebné vesnici Sta Caterina Valfurva (1738), odkud se vydáme po piknikové cestě č. 35 směrem na chatu Stella Alpina (2178). Cesta je asfaltová, místy velmi prudký výšlap, navíc mnozí vyžraní piknikáři jezdící nahoru Land Rovery mají uštěpačné poznámky. U chaty se cesta změní, lidí ubyde a před vámi se otevře parádní scenérie údolí Valle di Cedec, kterým stoupáte po šotolinové cestě č. 28B vzhůru. Okolí rázem dostane vysokohorský ledovcový nádech, ubývá vegetace a přibývá suť. Výšlap končí u chaty Pizzini - Frattola (2700), kde se dá pořídit velmi levné spaní. Pro členy AV to bylo 5 euro na noc.

Dolů se bohužel jede po stejné cetě jako nahoru, ale je to pěkný, místy technický sjezdík, jenom dole na piknikové cetě dejte bacha na zmiňované Land Rovery. V Sta Caterině můžete dát helmu na baťoh, nebudete jí totiž dlouho potřebovat a není od věci shlédnout předtím nějaký televizní záznam z Giro d´Italia, protože opět pojedete po trase tohoto závodu a to do sedla Passo Gavia (2621). Na vršku je malé jezírko, do kterého bohužel vytéká veškerý odpad z přilehlé chaty, takže pozor na koupání. Z pasu spadnete celkem brutálními serpentýnami až do Ponte di Legno (1257), kde panuje naprosto odlišné podnebí než na druhé straně.

Epilog: Lago Monta - Madonna di Campiglio

Z Ponte di Legno (1257) vede cesta Transalpu přes Pezzo (1565), Chatu Montozzo A. Bozzi (2478) po cestě č. 111 přes Val Montozzo až k jezeru Lago di Pian Palú, což je bohužel asi 7km z větší části pěší úsek. K jezeru se dá dostat z druhé strany z lyžařského střediska Péjo (cesta č. 124, 125), ale jde opět z větší části o piknikovou záležitost pro místňáky. Pro dokončení trasy je nutné se dostat do Madonny di Campiglio, cestou nelze vynechat jednodenní okruh z vesnice Celestino (1164) stoupáním na Plazza Sagradiz k salaši Mga Campo (1979). Odtud vede 10 km krásný vrstevnicový trail ve výšce okolo 2000 m k jezeru Lago di Celentino (2068), které bývá bohužel v parných létech vyschlé. Od jezera stále víceméně po vrstevnici objíždíte kopec Lago Monte (2158) a míříte k salaším Bta Fozze a můžete vystoupat až na Mga Pozze (2337). Vyplatí se možná odbočit před salašemi doprava dolů na šotolinovou cestu, odkud spadnete šotolinovým DH až do romantické vesničky Castello (1206). Cestou mi praskly dva dráty, jelikož je cesta zakázaná pro auta, dá se jet absolut kudla.

Z Castella po silnici sjedete až do Val di Sole na hlavní silnici směrem na Dimaro, odkud vede odbočka na Madonnu. Pokud chcete dojet až na Lago di Garda a odškrtnout si celý přejezd, tak asi 2 km za Dimarem v první serpentýně odbočuje cyklotrasa podél řeky Meledrio přes Mga S. Brigida (1193), Mga Mondifra a Mga da Campo Carlo Magno až do vyhlášeného a trochu snobáckého lyžařského střediska. Odtud se dá podniknout jednodenní trip přes Pozza Vecchia po cyklotrase po sjezdovkách až na Chatu G. Graffer al Grosté (2261) ale v porovnání s předchozími etapami nejde o nic světoborného. Z Madonny přes Chatu Valesinella a salaš Mga Brenta bassa stoupáme po cyklotrase podél Brenty údolím Agoly, u jezera Lago di Val d' Agola se napojíme na trasu č. 324 a pokračujeme směr Malga Movlina (1786) a u Dos dei Cavai (1795) se opět napojíme na cyklotrasu, která nás dovede přes Chatu Ghedina (1128) a Stenico (666) a Ponte Arche až do Arca po cestě č. 425.