Kde se najíst a napít
Slušná jídelna je v Jilemnické boudě na Horních Mísečkách. Dá se tu snídat, obědvat i večeřet. Na Zlatém návrší je otevřená Vrbatova bouda, která svůj základní repertoár dovedla k dokonalosti. Vždycky tady dostanete guláš, zelňačku a borůvkový koláč. Nikdy vás nezklamou.
Pro pěší
Pokud nejedete na kole, ale kráčíte pěšky, doporučujeme z Medvědína vyrazit lesní pěšinou po žluté a posléze červené značce. Ušetříte si tak část nudné asfaltky v lese.
Doporučené vybavení
Doporučujeme raději horské kolo s dobrými brzdami. Zkušenější mohou použít i trekkingové, které ovšem může mít potíže na modré sjezdovce z Míseček do Špindlerova Mlýna. V každém případě je nezbytná přilba,lékárnička a základní nářadí. Vhodné jsou cyklistické kalhoty, rukavice, brýle a větrovka. Nezapomeňte na pití v cyklistické láhvi a něco na zahnání hladu. Hodí se i mapa.
Můžeme začít na Horních Mísečkách, kde lze nejvýše zaparkovat auto, nebo vyjet třeba z Vrchlabí a šlapat dvacet kilometrů po silnici, než dojedeme do hor, ale doporučujeme něco jiného. Auto zaparkujte na hlídaném parkovišti ve Špindlerově Mlýně pod Medvědínem a dojeďte i s kolem k lanovce.
Na lanovce s bicyklem
Kupte si jízdenku pro vás i bicykl. U nástupu kolo odevzdejte obsluze a nasedněte. O víc se starat nemusíte. Ochotní chlapi kolo pověsí na stejnou sedačku, na které sedíte, nebo pojede o jednu za vámi. Nahoře další chlap vyjde z dispečerské boudy, kolo sejme z lanovky a s úsměvem vám ho podá.
Jestli se vám to zdá jako utopie z rakouských sjezdovek, tak vězte, že už i do Krkonoš dorazila slušnost. Obsluha vám ráda pomůže, i když pojedete třeba se čtyřčlennou rodinou a kola bude muset rozvěsit na několik sedaček.
Konec legrace
Z Medvědína sjedete po žluté značce lesní svážnicí na křižovatku s tak zvanou Masarykovou silnicí. Teď v letní sezóně na ni mohou jen autobusy se zvláštním povolením. Tady končí veškerá legrace, protože musíte pořádně šlápnout do pedálů. Čeká vás dvě stě padesát výškových metrů. Naštěstí pořád jedete po asfaltu a nemusíme tedy dávat pozor na kameny či kořeny.
Výjezd chce pravidelné tempo. Pokud můžete, tak ho celý proseďte v sedle. Jakmile vstanete a budete šlapat ve stoje, rychle se unavíte. Výhodou tohoto stoupání je, že můžete kdykoliv sesednout a odpočinout si v příkopě. Svoji únavu můžete maskovat třeba pohledy do krajiny. Je totiž opravdu na co se dívat.
Z Vrbatky to dál nejde
U Vrbatovy boudy kolo odložte a vyjděte pěšky na samotné Zlaté návrší s mohylou Hanče a Vrbaty, kteří tady umrzli při běžeckých závodech na lyžích. Ačkoliv asfaltka pokračuje, je cyklistům zakázáno na ni vjet.
Před sjezdem si odpočiňte, napijte se v restauraci nebo ze svých zásob a navlékněte i v sebevětším horku bundu. Čeká vás dlouhá jízda až do Špindlu, při které sjedete o sedm set metrů níže.
Masarykova silnice, Mísečky a konečně Špindl
Nejprve sjíždíte Masarykovou silnicí až do Horních Míseček. Pozor na pěší turisty a protijedoucí cyklisty. Vzpomeňte si, jak jste před chvílí šlapali do kopce vy a obloukem se jim vyhněte. Na Mísečkách přejeďte napříč sjezdovku a napojte se na modrou sjezdovku zvanou Vodovodní cesta. Tou po mírném travnatém kopci sjíždějte dolů. Asi v polovině sjezdu se objeví prudký kamenitý sjezd do levotočivé zatáčky. Jestli se na něj necítíte, klidně můžete těch sto metrů kolo vést. Nebudete první ani poslední. Na závěr zbývá už jen triumfální sjezd hlubokým lesem do Špindlerově Mlýna.