Oddíl není kroužek, oddílem žijeme!

Abych tedy začal od začátku. Náš oddíl se schází jedenkrát do týdne. Běžně pořádáme jednu výpravu za měsíc.

Pryč z města

Znamená to, že si zabalíme do batohu věci na přespání plus nějaké to oblečení a utečeme do přírody. Obvykle někam do ubytovny ve vesnici.

Odřekneme si počítače, iphony, řvoucí hudbu a spoustu obchodů s akčními slevami. Vyjedeme tedy do klidu. Zde žijeme vlastním životem, máme celoroční hru, kde na každé výpravě postoupíme dál v nějakém příběhu, který vyvrcholí na táboře.

Náš oddíl není ten, kde si vedoucí po večerce oddychnou, že přežili další den, a jdou se opít. U nás to vypadá tak, že jsme občas z dětí unaveni, ale děláme to pro ně s láskou, stejně jako to dělali s láskou pro nás naši předchůdci.

Vzhůru do života

Děti se snažíme učit věci, které se jim do života hodí. Umět uvázat alespoň pět uzlů a znát nějakou tu rostlinku není od věci.

Poté je ale učíme i věci, u kterých si vlastně ani neuvědomují, k čemu jim za pár let budou potřebovat.

Už jen to, že napíší zápis do kroniky, je naučí mnoho. Dokáží si utřídit myšlenky a poté vytvořit text, který má smysl. S tím má i mnoho dospělých lidí problémy. A takových věcí je spousty.

Přerod z dítěte na vedoucího

Já sám za sebe mohu říci, že osm let mezi dětmi mi dalo mnoho. Nedávno jsem se stal vedoucím a to považuji za další krok k nasbírání dalších vědomostí a schopností řešit situace.

Nyní neřeším co je jaká bylinka, nebo co je toto za zvíře s rohama. Řeším organizační věci, krizové situace a nečekané změny programu. Například se stalo, že na schůzce v zimě, bylo patnáct stupňů pod nulou, jsme se nedostali do klubovny.

Takže máme asi dvanáct dětí, mrazivé počasí a zavřenou klubovnu. Co s tím?! Okamžitě jsem musel situaci vyřešit. To je právě příklad krizové situace.

Pokud bych byl v oddíle tři roky a rozhodl se, že mě to nebaví, nikdy bych to nemusel řešit, ale bylo by to správné a užitečné?

Končíme. Jako děti nebo jako vedoucí?

Na druhou stranu zase musíte odhadnout, kdy máte s oddílem skoncovat. Pokud vidíte, že už oddíl nezvládáte, nebo že se najde více, než snesitelné množství lidí, kteří si myslí, že to nezvládáte je zřejmě něco v nepořádku.

Není to jednoduché, ale každý na to dříve, nebo později přijde. Každopádně věřím, že každý na oddíl a to, co mu dal, bude vzpomínat hodně dlouho.

Samozřejmě děti odcházejí z oddílu dříve, než se stanou vedoucími. Je to úplně normální.

Zda se dotyčný změní z dítěte na vedoucího, to si zváží sám. Buď postupně přestane jezdit na výpravy, odejde z oddílu ze dne na den, nebo se nakonec stane vedoucím.

Toto rozhodování přichází většinou mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem. Pokud se dotyčný stane vedoucím, postoupí do střední kasty. Buď vydrží, nebo po pár letech odstoupí.

V oddíle jako v životě

Ti co vydrží déle, jsou již takzvaní oldschool vedoucí, kteří se oddílu jen tak nepustí, protože nejdříve chtějí vychovat své nástupce, kteří oddíl povedou podobným způsobem a kterým věří, že ho nenechají zaniknout.

Po výchově nástupců se ještě staví do pozice kontrolorů nové krve. Radí jim a připravují je na svůj odchod.

Každému, kdo působí v nějakém oddíle, ať už jako dítě nebo jako vedoucí, doporučuji, ať zůstane, co nejdéle může a ať z oddílu v průběhu let vytěží co nejvíce.

Znalosti, zkušenosti a hlavně kamarády...

Autor je vedoucím dětského oddílu Poutníci Vršovice.