Přilby, chrániče, rukavice

Při adrenalinových aktivitách by totiž měli používat všechno dostupné bezpečnostní vybavení.

Co se jim může stát? „Sedmiletý vnouček spadl z kola na ulici před domem. Zátylkem dopadl na obrubník a zabil se přímo před očima jeho matky,“ ještě dnes se slzami v očích vzpomíná babička na událost starou pět let. Nechtěl totiž nosit cyklistickou přilbu.

„Při lezení po skále jsem vytrhl volný kámen a padal hlavou dolů,“ popisoval otřesný zážitek dvacetiletý mladík. „Kamarád mě na laně udržel, a tak jsem jen břinknul hlavou o kámen.“ Naštěstí měl přilbu, ale stejně dostal otřes mozku. Událost měla dohru v tom, že nasedl do auta a jel domů. Po cestě kvůli zpomaleným reakcím čelně narazil do protijedoucího auta a oba vozy byly napadrť. Přitom stačilo kromě sedací části horolezeckého úvazku použít ještě hrudní popruh, který by mu nedovolil spadnout hlavou dolů, ale otočil by ho za letu do vzpřímené polohy.

Dětem se někdy zdá, že bezpečnostní pomůcky nejsou v módě, nebo je zbytečné je vůbec nosit. V tom případě táhne příklad rodičů. Jestliže od mala viděli potomci, že jejich otec i matka (!) používají na každé cyklistické vyjížďce přilbu, nemají potřebu ji sami někde „zapomínat“ nebo odkládat. Prostě ji berou jakou součást vybavení na kolo stejně jako třeba cyklocomputer na řídítkách, láhev v rámu a nářadí v taštičce pod sedlem.

Druhou podmínkou pro používání bezpečnostního vybavení je, aby se líbilo. Jděte ho tedy s dětmi vybrat do obchodu, ale nemluvte jim do designu ani barvy. Mladá generace může mít úplně jiný vkus, než vy o dvacet let starší. I kdyby si vaše holčička vybrala chrániče loktů na inline bruslení růžové se zelenými kytičkami a chlapeček přilbu se svítící oranžovou lebkou, nemluvte jim do toho. Můžete poradit s bezpečnostním prvky a nakonec rozhodnout o ceně, kterou jste ochotni zaplatit, ale do ničeho jiného je nenuťte. Proto není dobré dávat přilby a chrániče k svátku či narozeninám, nebo jako překvapení pod stromeček.

Třetím důležitým bodem je pohodlí. Velikost i tvar musí přesně padnout. Nikomu se nechce oblékat chrániče, které tlačí, nebo přilbu, jenž padá do čela. Nelze tedy říkat: „Do toho dorosteš.“ To by si výbavy dítě už nemuselo nikdy užít…

Za čtvrté: je dobré, aby dítě sportovalo pod dozorem nebo aspoň v místech, kde je běžným zvykem bezpečnostní vybavení používat. „Hele, do patnácti tady musíš mít blembák na hlavě,“ haleká na prcka se skateboardem v ruce správce skateparku v pražských Strašnicích. „Dneska ti ji pučim zadara, ale přiště si ji kup nebo budeš v pučovně solit!“ Správce není o mnoho starší než zdejší skateři, a proto se nad tím nikdo nepozastavuje. Přilby zde často nosí i mládež, která vypadá, jakoby vypadla z divokého punkového večírku.

Podobné je to v komerčních i oddílových horolezeckých školách, v nichž se nikdo nediví, že na skály se nosí kromě lana a karabin také přilba a celotělový úvaz. Vodáci nedají bez plovací vesty ani ránu. Cyklisté nosí přilby a někdy i chrániče páteře.

I s kompletním bezpečnostním vybavením se může přihodit nepříjemný úraz. Naučte proto děti volat na tísňovou linku 112 z mobilu i z telefonní budky. Obě jsou zadarmo a k volání není potřeba karta, mince ani kredit. Důležité je operátorovi říci, co se stalo, kde to je, jestli je někdo zraněný a kdo volá. Napište dětem kartičku s adresou domů a telefony rodičů. Dejte ji na nějaké viditelné místo v batohu nebo sportovní tašce.