Firemní ubytování v České republice: ubytovny a pokoje

Já si myslím, že ta pavěda marxismus a pseudopokročilý a radikální socialismus právě dovolil bezcharakterním lidem ovládat své spoluobčany a utiskovat je. Jen ten zvrácený systém, jehož původcem byl syfilitický Uljanov a pokračovatelé diktátor a masový vrah Džugašvili, také syfilitický Gottwald, kolektivizátor Zápotocký, paranoik Ceausescu, Dederon Ulbricht a další „vládci“umožnili tehdejší vládnoucí třídě zotročit většinu každého národa.

Je dobře, že tato doba je za námi. 

Stát ne. Ani onen sociálizmus. Za vším tehdy i dnes stojí jen a jen lidé....

Nemyslím, že pro většinu dnešních cestovatelů je cílem sféra válečná nebo Afganistan, Libanon a třeba Irak. Já osobně bych asi měl strach že přijdu někde k úrazu.

Jeden rozdíl - za normalizace – anebo jak je psáno za totáče – ať se jeden postavil na hlavu tak když domovní důvěrnice nechtěla tak člověk nikam nejel – a hotovo. Dnes je to znatelně jednodušší a nikdo nikomu neklade nějaké překážky. Vyrazit na cesty - dnes jen záleží kolik má člověk odvahy, jak moc se mu kam chce a jestli má na start aspoň nějaký obolus aby se mohl hnout z místa. Jak to bude dál to se pak (snad ?) ukáže.

Východní směr nebyl (třeba Polsko) – za totáče - také  zcela jasný. I pro tyto cesty člověk potřeboval cestovní pas a povolení k výjezdu. Někteří poznamení  pas vůbec neměli anebo jim ho stát prostě zabavil – a tak skutečně mohl být jejich cílem jenom Mácháč anebo koupaní na Slapech, nebo lyžování na Zahrádkách.

Také tenkrát pro cestování člověk potřeboval jisté finance – což třeba i pro inženýra, který pracoval ve výzkumáku za 800 Kč – už mohl být jistý problém. A tak se lidi koncentrovali na horolezení v Tatrách anebo na písku v Prachově, na vodáctví na Vltavě anebo turistiku v Krušných horách.

Směrem západním tady byla  «Železná opona» za kterou se dostal málokdo. Na jednu cestu – někam – dostal jeden od banky příděl 10 $ a bylo vymalováno. Jak si potom ten onen poradil už bylo na něm. Někdo měl v ponožce vyšmelené dolary od nějakého veksláka, jinému půjčila / dala k dipozici pár marek vzdálená tetička z Mnichova.

Opět souhlas. Někdo si jde za svým i přes problémy. To platilo i za toho totáče. (Má spolužačka prchala přes Jugoslavii a skončila v Kanadě. (A to měla tatíka dost vysoko postaveným soudruhem). Kamarád si zase vymohl stáž na Kubě a ozval se až po půl roku z yosemitů. Jiní to brali "přes čáru" s adrenalinem  a bojem o život. A většina se spokojovala s oním "východním směrem". V tomhle jsou lidé vpodstatě stále stejní. A myslím, že i dnes, přestože je to jednodušší. (Viz ony cesty do válečných zon - ona dvojice v kurdistanu a Turecku).

I kdysi dávno, dokonce ve středověku cestující musel mít nějaký glejt. V mém archivu je cestovní pas mého dědečka, a ten byl nejen pro něho ale i pro jeho ženu, mou babičku. V pase byly dvě fotografie. Bez glejtů i v Evropě nebyl pohyb dobře možný.

Člověk to nesmí vidět v té pro nás „postarší“ změkčilé perspektivě. Proč necestovat s ruksakem v němž člověk má tři trička a dvoje spoďáry, foťák a třeba deníček. Takových lidí je nadále na světě dost. Nemusí to být Hilton anebo Four Season. Jsou lidi kteří se zde v Evropě bez problémů vyspí pod širákem a někde v Asii na hamace na dvorku u místního sedláka. Při mých cestách kdysi jsem skoro týden jedl ráno, v poledne a večer nezralé broskve, které mi jeden sedlák daroval, protože viděl, že jsem švorc. Přístí týden jsem uklízel / zametal v místní škole a tak jsem si vydělal zase trochu penízků. Prostě život je boj.

Človek nesmí být zhejčkanej a změkčilej.

Ale pohled na cokoliv je vždy subjektivní - někdo jede autobusem anebo jde pěšky - druhý sedí v Mercedesu a jede za svým cílem A oba, možná, budou spokojení? 

Nepopírám. Vše souhlas. Ale zároveň to nijak nepopírá má tvrzení. K čemu je dnes mnohým ona možnost cestování,když by si tam v krajním případě museli brát onen namazanej chleba.či makat tam aby vyžili. A i třeba to, že já ten levnej pobyt luxuxním hotelu měl, oni ale ho budou mít těžko. Prostě jak jsem uvedl za vše se platí. A třeba i tím, že musej za tajícím sněhem pracně v kolonách dojíždět u nás mnohdy s ubohým výsledkem a jiní klidně mohou do Rakous či Francie se všemi výhodami. A když to vezmu z jiného konce - podobné podmínky k cestování (a možná i lepší - nebylo třeba zádných pasů a dokladů) byly před vypuknutím 1. světové války. A ještě dřív někde podobně. A např. v orientu si na rozdíl od dneška chodili naprosto bez nebezpečí - viz zápisky Al.. Musila. Takže něco ano, něco ne. Ale vpodstatě na jedno brdo. Něco je lepší, něco ne.

Dnenšní mladá generace neni hloupá a velice dobře si uvědomuje, že před 50 lety by těžko jela na dovolenou do zahraničí, podívat se třeba do Paříže na Eifelovku anebo se v Římě se projít po Forum Romanum. Možná těžko chápají, celý proces spojený s obstaráním výjezdní doložky tenkrát a podle dnešního přístupu k minulosti jsou jen někteří ochotni se zabývat konkrétně tím jak to tenkrát bylo, to není pro ně teď relevantní. Platným faktem pro ně je, že mohou sednout do vlaku a zajet do Vídně, Mnichova anebo jiného města aniž by museli dělat spoustu kotrmelců, které bylo nutné před 50 lety udělat. Je jasné že finanční stránka se za ta léta diametrálně změnila. A ceny v dnešních hotelích, restauracích, penzionech a nakonec v obchodech také.

V kapitalismu vládne ekonomický princip nabídky a poptávky – když nabízející najde dostatek těch kteří za jeho nabízející cenu jsou ochotni to co nabízí koupit bylo by hloupé to začít nabízet za cenu nižší. Když Grand Hotel ve Starém  Smokovci je schopen najít hosty kteří zaplatí za osobu a noc kolem 150 € tak je to z hlediska podnikatele správné. Až nebude mít klienty tak bude muset ceny snížit. Jednoduchý princip.  

Proč pláč? Jsou to prostě mnou žitá fakta. Jiní možná mají jiná. Prosím. Ale snad je třeba ve všem říkat pravdu, aˇt se to komu líbí či nelíbí. Dnes se to mnohdy zamlčuje s nebo dokonce účelově překrucuje.  Proto jsem třeba uvítal onen Archiv CT24. Ono prostě vždy je třeba za cokoli zaplatit a platíme i dnes (pochopitelně nejsou myšleny peníze). Takže nakonec pro obyčejné lidičky to bylo je a bude vpodstatě stejné. Jen ti mladí si to nemohou jaksi uvědomit. Neprožili to.  Když to srovnávám i z informací od dědů, tak můj děda za Rakouska vydělával v cihelně 4 zlaté za týden, což dle dnešních přepočtú trhu je cca 10000Kč. (Jiní vydělávali mnohem víc a také vlatnili mnohem víc.  K tomuhle se právě dnešní doba až moc přiblížila k onomu Rakousku. Takže proto také má poznámka o tom hotelu či Rujaně).  Za měsíc tedy 40000, což je vpodstatě totéž co dnes. Fakt je  že poměry na trhu byly jiné, i nová lákadla byla jiná, ale jakýs takýs obraz to dává. Domek, kterj jsem si opravil koupil kdysi právě on. Takže buďme féroví.

Situace se ve všech směrech změnila. Také za rohlík se dnes platí mnohonásobně více než kdysi – ale každý vydělává také o něco více než v dobách normalizace, anebo dokonce v dřívějších dobách. Mnoho dnešních podniků těžko může myslet na dovolenou svých zaměstnanců – také máme svobodu a každý si prostě dovolenou může představovat různě. A tak v kritických dobách lidé pojedou k moři jenom jednou za rok anebo místo toho jen k Mácháči.

https://www.idnes.cz/bydleni/stavba/rujana-baltske-more.A150727_171513_panelakovy-byt_web