Innsbrucker Klettersteig, zavěšený most Seufzerbrücke.
Martin Turčan
SDÍLEJ:
Horolezectví na vysokých horách vypadá hrůzostrašně. Propast pod nohama, laviny, padající kamení … a k životu váže hazardéry jen tenounké lano přivázané kdo ví kde. Jestli si chcete něco takového poměrně bezpečně vyzkoušet, vydejte se na ferratu.
Jak na to
Obtížnost
V Itálii se stále používá starší stupnice, která rozděluje feráty podobně jako sjezdové tratě na nejlehčí modré (pěší túra s občasnými úseky, kde je potřeba se přidržet lana), seriozní červené (dlouhé úseky po lanech nebo žebřících, za špatného počasí může být cesta nebezpečná) a těžké černé (výjimkou nejsou kolmé skály a převislé žebříky).
Modernější stupnice pocházející od Francouzů a Rakušanů, dělí feráty do pěti stupňů. A (lehké – odpovídá italské modré), B (terén bez lan by odpovídal středně těžkému horolezeckému výstupu), C (i na lanech se vyskytují lezecké těžkosti, dlouhé úseky vedou po umělých stupech), D (častá kombinace těžkého šplhání po převislých lanech a žebřících s lehkým horolezectvím), E (fyzicky náročné šplhání dlouhými úseky v kolmých a převislých stěnách, nutná je velká zkušenost).
V německy mluvících zemích tomu říkají Klettesteig, v tuzemsku zajištěná cesta nebo v turistickém žargónu prostě feráta. Jde o to, že horolezecké lano je nahrazeno ocelovým, tam kde bylo málo skalních stupňů, je natlučeno do skály schodiště z železných kramlí, anebo dokonce připevněný žebřík. Kam dříve mohli jen horolezci, dnes stoupají i turisté.
Dobrá výzbroj je základ
Samozřejmě je potřeba se dobře vybavit. Případné krátké pády na železných lanech jsou totiž daleko nebezpečnější než efektní lety horolezců, kteří používají pružná nylonová lana. Pokud nemáte správné karabiny, tlumiče nárazů a smyčky na přichycení k lanu, může dojít k jejich rozlomení nebo přetržení. Jestli si neobléknete úvazky s popruhy okolo boků i hrudi, můžete se doslova přelomit v pase. Nevezmete-li si přilbu, rozbije vám hlavu kamení padající od lezců nad vámi nebo si ji otlučete v převisech.
Nejlepší je tedy zajít do speciálního turistického nebo horolezeckého obchodu, a koupit kompletní tak zvaný ferátový set. Nemusíte potom přemýšlet, jak a kterým uzlem přivázat smyčku k úvazku a jakou karabinu použít. Vše za vás vyřešil výrobce.
Pokud si k setu přikoupíte přilbu, pevné pohorky, batoh a lékárničku, jste vybaveni na lehké až středně těžké ferraty. Na opravdu náročné se s sebou bere ještě horolezecké lano a pár karabin pro případ neočekávaného ústupu, čelová svítilna pro případné noční sestupy a hodí se i rukavice bez prstů, které ochrání dlaně před ostrými výstupky na lanech i ve skále.
Kromě pádu lidí anebo kamení hrozí na ferratách ještě jedno velké nebezpečí. Jestli přijde bouřka, a vy tam ještě budete, tak pán bůh s vámi! Kovová lana tvoří ideální hromosvod a vy obvykle nemáte kam utéct, protože všude okolo je kolmá skála. Jestli k tomu začne pršet, tak nepomůže ani opustit ferratu. Stoky vody totiž tvoří dráhy pro elektřinu po celé skalní stěně. Proto pozorně sledujte počasí před túrou anebo si nechejte poradit na chatě, ze které budete vyrážet do hor.
Kolébka zajištěných cest
Rájem milovníků ferrat jsou italské Dolomity. Stovky zajištěných stezek zde postavili už vojáci obou válčících stran za první světové války. Neváhali tesat tunely, věšet lana do kolmých stěn, zakopávat se do ledovců a dokonce odstřelovat dynamitem celé hory. Po nich tu paradoxně zbylo velké množství krásných výstupů.
Do budování ferrat se však v zájmu turistiky pustili i Rakušané a Němci, kteří jimi vedou návštěvníky na významné vrcholy jako je Zugspitze, Watzmann, Dachstein nebo Grossglockner. Obvykle je na nich potřeba kombinovat těžkou pěší túru, lehké horolezectví (někdy i s cepínem v ruce a mačkami na nohou) a ferratu.
Naopak francouzský trend směřuje spíše ke skalní akrobacii a sportu, protože ferraty tam mnohdy nevedou na významné vrcholy, ale jejich stavitelům jde spíše o adrenalinové zážitky návštěvníků. Výjimečné proto nejsou převislé pasáže a lanové mosty přes soutěsky. Na fyzickou náročnost se zaměřují ferraty v okolí jezera Garda. Nemusí jít o akrobacii, ale dlouhé úseky šplhání po kolmém laně vyčerpají každého.
VIDEO Postalmklamm Klettersteig / via ferrata / feráta
Ten obrázek je v naprostý pohodě. Mě spíš vadí takový to divný jištění na stěně příliš dlouhým neukotveným řetězem. Za prvý za něj někdo vezme někde kde na to nevidím a přicvakne mi prsty ke skále, nebo si člověk cvakne karabinu v pohodě si slejzá a v půlce zjistí, že řetěz se jen tak courá po zemi a dolů ještě kus...
Když si dáš například "Via ferrata Eterna" na Marmoladu, "Kaiserjoger" na Col Ombert, "Via ferrata Stella Alpina" na Monte Agner nebo třeba "Via ferrata Fiamme Gialle" na La Palazza Alta, tak tam umělé pomůcky skoro nepotkáš a při čistém přelezu to máš za V UIAA. Mě takové "skorohorolezectví" baví.
Nejsem žádná horolezkyně ale ferraty mám právě proto ráda. Jak bych se v dolomitech dostala třeba na Marmoladu nebo Tofanu když by tam nebylo natažené lano? Doporučuji!
no nevim ... mi to pripada dosti odporne .... treba na tom ilustracnim obrazku, takove schody si umim predstavit na nejaky komin na Nove Huti ... v horach se da do vysky stoupat turisticky, nebo horolezecky ... do toho industrialu bych nesel
V Krkonoších nebo třeba na Orlíku bude v létě každý! Hledáte místo, kde si v létě odpočinout a zároveň se nebudete muset probojovávat davy? Jindřichův Hradec vás překvapí!... celý článek
RIVER GUIDE Klabava je středně velká řeka, která stéká z nejvyšších hřebenů Brd do Berounky pod Plzní. Vodácky je velmi zajímavá na všech částech, ale bohužel se na ní rychle mění průtok.
Cestování lze v současné době chápat z mnoha různých perspektiv a úhlů. Někdo má raději cestovat sólo například autostopem, jiný si vychutnává drinky na pláži v tropické destinaci. Tak či onak je dobré se
Německé hlavní město se nejlépe poznává na kole. Je totiž dokonale placaté bez jediného kopce, díky tomu se snadno překonávají i delší vzdálenosti, a během dne v cyklistickém sedle tak stihnete vidět a navštívit
Legendární dálkový běžecký závod Krkonošská 70 oslaví 8. března jubilejní 70. ročník. Jeden z nejstarších tuzemských lyžařských závodů na běžkách se poprvé uskutečnil v roce 1955. V současnsti je součástí seriálu Stopa pro
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
Martin Turčan
