Jak se tam dostat?
Obtížně! Jestli nemáte po ruce nikoho znalého cesty, připravte se na bloudění. Předkládáme orientační popis cesty: Autem nebo autobusem z Prahy do obce Krňany. Poté pěšky tři sta metrů po silnici směrem na Teletín. První odbopčkou za vesnicí odbočíme prudce doprava dolů a lesní cestou dojdeme do trampské osady V proudech. Skrze ni až na lesní parkoviště. Podél plotů doleva po žluté turistické značce a nad druhou chatou přes oplocený pozemek sotva znatelnou pěšinou dolů. Mezi druhou a třetí chatou ke strži nad řekou a po provizorních stupních až k Vltavě. Stojíme pod stěnou Mařenka, v jejíž levé části se černá hluboký skalní komín, kterým ledopád protéká.
Poznámky od LukasB:
Na oploceném pozemku se chovejte slušně. Pozor, sestup pod Mařenku je i v létě obtížný (porovnal bych ho s tatranským Priečným sedlem), v zimě je přímo o hubu a nezřídka je nemožné slézt dolů bez maček a cepínu. Výhled na Mařenku je z pěkné turistické stezky ze Slap do Štěchovic po opačné straně řeky. Úžasný turistický výlet lze spojit do kolečka ze Štěchovic přes Třebsín, Proudy, na Slapy a po druhé straně řeky zpátky.
Co to stojí
Lezení po ledu je podstatně dražší zábava než jeho letní obdoba. Základní vybavení přijde v bazaru nejméně na deset tisíc korun, ale u nového se jedná o daleko vyšší částky. Základem je padesátimetrové horolezecké lano (od 2500 Kč), dva cepíny (od 4000 Kč za kus), mačky (od 2500 Kč), pět skob do ledu (od 500 Kč za kus), deset karabin (od 250 Kč/kus), pět smyček (od 200 Kč/kus), jistící a slaňovací brzda (od 250 Kč), (přilba (od 1500 Kč), plastové pohorky (od 5000 Kč) a nepromokavé oblečení.
Stéká z osmdesát metrů vysoké skalní stěny familiárně nazývané Mařenka. Ční nad vltavskou hladinou na levém břehu mezi přehradami Slapy a Štěchovice. Své jméno získala po děvčeti, které si zde údajně kvůli nešťastné lásce vzalo život skokem do hloubky.
"Hlavně trpělivost,“ opakuji si. Příprava na lezení trvá sice slabou půlhodinku, ale já ani Blud nesmíme zapomenout na žádnou drobnost. V kolmém ledu bychom těžko dotahovali řemínky na mačkách, zavazovali tkaničky, zapínali zipy, anebo hledali chybějící materiál, který zůstal dole v batohu.
Ideální štand
Jdu na to. Přelézám krátký kolmý výšvih a jsem v hlubokém položeném komíně. Chvíli váhám, jestli bych to nezkusil kolmou zaledněnou stěnou vpravo nade mnou, ale nakonec raději mířím klasickým směrem.
Hledám místa s nejpevnějším ledem.
Desetimetrový výšvih mne dovádí ke štandu u dvou skob pod skalním převisem. V létě je zbytečně vysoko, ale teď v zimě je akorát. Dobírám spolulezce a pokračujeme.
Občas se kus ledu neočekávaně vylomí a já zůstávám viset jen na jednom cepínu. Naštěstí je led docela měkký a dají se do něj jakžtakž vrtat ledovcové šrouby.
Traverz je pod ledem
Tam, kde vede v létě nepříjemný traverz doprava po oklouzané a zarostlé skále, jsou nateklé krásné ledové boule. Dávám do nich dva šrouby a pak už zbývá jen se prohrabat sněhem a roštím do lesa na temeni skal.
Hladina Vltavy hluboko pod námi je hladká jako zrcadlo a temná jako čedičové sklo.
Slaňujeme, balíme horolezecké nádobíčko a ztemnělým lesem se vracíme k autu.