Ledovcový Grossvenediger

Výstup na něj Grossvenediger vede přes ledovec a není technicky obtížný.

Noční jízda

K večeru vyrážíme z Brna autem, což vyjde levněji, než kdybychom se přibližovali vlakem nebo busem. V naložené Fabii jsou kromě spousty potřebných a nepotřebných věcí taky tři lidi - Zouhy, Kaspr a já. Tak si to frčíme na České Budějovice a dále k hraničnímu přechodu Dolní Dvořiště. Kupujeme desetidenní dálniční známku za 260 korun, kratší neexistuje. Bereme poslední českej benzín a hurá na Linz a poté po dálnici na Salzburg. S plnou nádrží v pohodě dojedeme od hranic ke Gross Venedigeru a zpět.

Rakouskem projíždíme za noci, takže nás nestresuje velkej provoz, bohužel pořád prší. Ale jen ať prší, ať se vyprší. Ze Salzburgu jedeme po dálnici A10 a pak po silnicích 311 a 168 přes Zell am See do Mittersilu. Z Mittersilu po silnici 108 tunelem Felbertauern. Tunel je dlouhej 5,3 km a za průjezd se platí 10 euro. Kousek za tunelem odbočujeme vpravo a kolem 6:00 dojíždíme k hotelu Matreier-Tauernhaus (1509 m). Déšť ustal, jen sem tam, spadne nějaká kapka. Auto necháváme na parkovišti (1 den - 4 euro, 5 dní - 8 euro), bereme spacáky a jdeme se vyspat pod přístřešek, kde staví taxík vozící lidi nahoru údolím.

Za dvě hoďky se jakžtakž prospíme a musíme vstávat. Stále je mlhavo, mrholí. Vrcholky hor se zapichují do těžkých mraků. Ale sem tam prosvítající slunce okny v mracích hecujeme: "Pojď, pojď, pojď!!!" Zítra bude určitě hezky. Tak do krosen balíme spacáky, lano, oblečení a jídlo. Stan necháváme v autě, chceme jednu noc přespat na chatě.

Stará Pražská chata

Vyrážíme dlouhým údolím směrem na chatu Venedigerhaus. Po cestě stále poprchává. Z okolních zelených svahů hučí proudy vody. V dálce se rýsuje zasněžená silueta Vordere Kessel Kogel (2474 m). Cesta přechází přes vodopád na potocích Tauernbach a Dichtenbach. Prohlížíme si tady zvláštní kapli vytesanou do skály.

U chaty Venedigerhaus (1689 m) odbočujeme po cestě 921 doleva směrem k ledovci. Stoupáme prudce vzhůru podél divoké bystřiny s pěknými vodopády. Stoupání je nekonečný a k tomu ještě v dešti. Procházíme kolem jezírka Salzboden (2137 m) a brzo jsme na skalnaté moréně. Plotny jsou krásně vyhlazený ledovcem a je zde spousta rýh, žlabků a výbrusů. Nalevo je vidět rozlámanej splaz ledovce Schlaten.

Cesta přechází morénu na svah pod chatou Alte Prager Hütte (2489 m). Na skalním prahu pod ledovcem je označeno místo, kam ledovec dosahoval ještě v roce 1927. Pořádně ho ubylo. Škoda. Při šlapání přemýšlím, jak moc k ubývání ledovcům přispívá oteplování způsobený člověkem. Z myšlenek mě vytrhne pohled na Alte Prager Hutte. Je vidět přímo nad námi o 300 m výš. S příjemnou vidinou oběda zdoláváme poslední serpentiny k chatě.

Chata je v rekonstrukci. Obsluhuje zde kluk s holkou. Ptám se ho, jestli to zde má jako brigádu. Říká mi, že chatařka je jeho mamina, která se někde rekreuje. Chatička je to moc příjemná. Sedáme si v nevelké světnici s vyhřátýma kamnama. Jsou zde čtyři kluci. Chvíli na ně mluvíme německy, ale pak se shodneme, že nám to česky půjde líp. Jsou to český kluci, vedle kterých jsem zaparkovali dole. Dáváme si čaj za 1,90 Euro, Zouhy dává pivko za 3,40. Mokrý věci si věsíme na šnůry nad kamny. Poté co jednu šnůru strhnu bundou, béře mladý chatař kladivo s hřebem a tluče jej v strop. Pořád nám to padá, děláme všelijaký smyčky. Docela sranda, konečně to drží. Kluci zde čekají na počasí.

V chatě se při rekonstrukci nebydlí, tak spí zadarmo ve winterraumu, dobrá situace. V chatě se začínají scházet další alpinisti, jdeme si do winterraumu uvařit oběd a po chvilce válení vyrážíme výš na Neue Prager Hutte, dalších 300 m výškových. Kousek nad Alte Prager Hutte je pod pěšinou potok, dá se nabrat voda. Přecházíme první sněhový pole. Po levé straně jsou vidět rozervané zlomy v ledovci. Na jihu shlíží na ledovec krásná hora Kristallwand (3310 m). Obdivuju její skalnatou severní stěnu, tvarem mi připomíná severní Eiger. Přes severozápadní hřeben se přelamuje impozantní vysoký ledopád s obrovskýma puklinama.

Nová Pražská chata

Konečně docházíme k Neue Prager Hütte (2782 m). Chata je o dost větší než předchozí, vede sem také nákladní lanovka. Prohlížíme si winterraum. Je docela luxusní, taky že stojí 18 euro pro nečlena Alpenvereinu. Hrůza! Nekřesťanské peníze. Uvažujeme, že se vrátíme na starou chatu a přespíme tam, to by ale znamenalo 300 výškových metrů zítra navíc. Jdu to zkusit ukecat do chaty. Děvčeti, co obsluhuje u pultu říkám, že sháníme levné ubytování, že peněz moc nemáme, tak jestli by se tu něco nuzného nenašlo, že spacáky máme a že jinak nejsme vůbec nějak nároční.

Psí oči se vyplatily a to milé děvče nás nechává přespat ve winteraumu, každého ze 5 euro. Skvělý. Také si můžeme klidně posedět v jídelně, ohřát se a až budeme chtít, tak se odebrat do winterraumu. Dáváme si horský čaj za 2 eura. S Kasprem ještě vyrážíme pro vodu a nic nevěříme tabuli oznamující, že kolem chaty není voda a že si ji máme koupit. Na každém šprochu pravdy trochu. Pro vodu musíme nakonec sestoupit stovku metrů po cestě ke staré chatě a nabrat ji z potůčku.

Pomalu nás přikrývá tma, padající ledová krupky přechází v docela slušný sněžení, a tak jsem moc rádi, když se dostáváme do winterraumu. Tam nějaký to vaření a chystání věci na zítřek. Zítřek se nám nejeví moc dobře, navzdory pěkné předpovědi. Proto dávám budíka až na 6 hodin. Ráno vystrkuju nos ze spacáku a následně zírám do prozářenýho okna. Venku je nádherně, ideální vrcholovej den. Budím kluky, hulákám, poháním, mám hroznou radost z toho krásnýho dne.

Vrcholový den

Rychle balíme a něco snídáme. Jdu nás ještě zapsat do knihy túr. V chatě už nejsou žádný boty, všichni jsou nahoře. Kolem sedmé vycházíme od chaty a sledujeme levý břeh skalnatýho hřebínku Niederer Zaun vedoucího od chaty na jihozápad. Už od chaty se jde po sněhových polích. Sníh je ráno zmrzlej a moc se neboříme. Ve výšce 3000 m přechází hřebínek ve sněhový hřbet a začíná zde také ledovec. Soukáme se do úvazků, navazujeme se na lano a obouváme mačky. Dohání nás dva Češi, kluk s holkou, mají slušný tempo. A už si to mašírujeme šírou ledovcovou plání nahoru. Sníh stále krásně přemrzlej, zapadáme jen malinko. Občas přejdeme nějakou tu trhlinku.

Trhlin zde je docela málo, spíše ty menší. Jsou částečně překrytý sněhem. Tak jsem při přecházení opatrní. Předvčerejškem prý při srážkách napadlo 20 cm sněhu. Sem tam se přes nás převalí cáry mlhy a mraků, a tak sledujeme bílou vyšlapanou stopu. Přece to má jistou výhodu jít poslední.

Po levé straně vyrůstá z ledovce krásná skalní trojúhelníková stěna. Je to severní stěna hory Schwarzewand (3511). Je rozetnuta obrovským žlabem. Ve výšce kolem 3400 m začíná horní sněhové pole (Oberer Keesboden), jsme v sedle Venediger Scharte (3414), kam ústí severní výstupová trasa. Vidíme už i vrcholový kříž, blýská se v prudkým slunečním svitu. Horní sněhové pole, které napájí ledovec, je údajně bez trhlin. Zůstáváme ale na laně.

Čtěte také: Keeskogel vedle Venedigeru

Potkáváme sestupující skupinky lidí. Strmost terénu se zvětšuje a my stoupáme na výrazný jihovýchodní hřeben, který spadá z vrcholku Grossvenedigeru. Ještě pár kroků a stojíme na hřebenu, vrcholek je už jen kousek. Zbývá už jen přejít krátkou adrenalinovou pasáž, úzký sněhový hřebínek asi deset metrů dlouhý. Z něj na obě strany spadají strmý prudký srázy, ani nevidíme kde končí. Přechod nejistíme, jdeme po jednom. Stačí se trošku přikrčit, opřít se o cepín a už jsme na samotném vrcholu Grossvenedigeru (3662). Se vším co k tomu patří.

Opatrný sestup

Gratulování, poplácáváním, slzy štěstí. Zhotovujeme vrcholová fota a připíjíme si lahváči, který jsme si sem pro tuto zvláštní příležitost vytáhli. Dost tady fouká, jsem zakuklení do kapucí a kocháme se. Máme krásnej rozhled na Vysoké Taury. Na východě vykukuje z mraků vrchol Grossglockneru. Trápí nás hlad, tak se loučíme s vrcholem a scházíme do sedla Venediger Scharte, kde obědváme.

Při zpáteční cestě je už sníh na ledovci sníh dost změklý a často se boříme. Ještě že jdeme dolů. Na trhlinách jsme samo sebou daleko opatrnější. U hřebínku Niederer Zaun se odvazujeme z lana a sundáváme mačky. Ve winterraumu balíme věci, které jsme tu nechali a sestupujeme do údolí. Od chaty Alte Prager Hütte jdeme cestou 902b, která je kratší, ale o to strmější. Pozdě odpoledne docházíme na parkoviště. Ještě naložíme věci do auta a pak směr domů!

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě