Legendární Vidlový hřeben

Na Vidlový hřeben máme zálusk už mnoho let. Nikdy jsme se na něj nedostali, protože vyžaduje dost času a přespání na Lomnickém štítě.

Tři krásné dni

Až letos jsme vyšetřili tři dni. Předpověď na konec září je krásná. Máme se na co těšit.

Absolvujeme jako obvykle nechutnou noc ve vlaku a po ránu vystupujeme v Popradu. Ještě dvakrát přestoupíme na tatranskou železničku a pozemní lanovku a můžeme vstoupit do říše vysokých hor.

Vyjdeme na Térynu, pozdravíme chataře Mira, shlédneme záchrannou akci se špatným koncem, dáme si oběd a lezeme Jordánkou pod Lomnický štít.

První noc na Lomnické věžičce

Přespíme na plošinkách ohrazených kameny. Je nás šest, a tak zůstáváme již na Lomnické věžičce, kde je dost místa a ještě k tomu sem svítí teplé slunce. Ráno dorazíme velmi chladným komínem osazeným novými řetězy na Lomnický štít.

Nahoře se ohřejeme, napijeme (1,50 euro za 3 deci sodovky) a rozhlédneme. Hned ale mažeme zase dolů do Měděné štrbiny. Tři dvojice lezeme po úzkém hřebeni celý den. Místy absolvujeme odstrašující nejištěné sestupy, při kterých stydne krev v žilách především druholezcům.

Druhá noc před Kežmarskou štrbinou

K večeru poslední družstvo zaostává, a tak ho posíláme z Lievikové štrbiny dolů do Cmiteru a Skalnaté doliny. My čtyři ostatní pospícháme dál. Přesto nás tma zastihne na travnaté polici kousek před Kežmarskou štrbinou. Budujeme tedy kamenné plošinky a ukládáme se podruhé ke spánku. Dochází nám voda a k jídlu zbyly jen bonbony.

Ráno svítí na polici slunce. Geo a Jeník vylézají ze spacáků a balí se na sluníčku jen v tričkách. My dva sedíme celí zmrzlí ve stínu a čekáme. Slunce se nedočkáme, i když kluci se sluní jen pár desítek metrů od nás.

Na vrcholu Kežmarského štítu jsme krátce po poledni. Moc se nezdržujeme. Jednak nám za tři hodiny jede vlak z Popradu a jednak přišly mraky. Počasí bylo načasované akorát na Vidlový hřeben.

Následuje úmorný sestup ke Skalnatému plesu, úprk na lanovku, rychlý přesun na nádraží a cesta vlakem domů.

Vidlový hřeben

Lomnický štít - Kežmarský štít (od jihozápadu k severovýchodu)

Vysoké Tatry

Prvovýstup

Poprvé přešli celým hřebenem A. Znamiecki a vůdce J. Marusarz 6. září 1906. V opačném směru lezli A. Szczepaňski, J. A. Szczepaňski, M. Szczuka 29. července 1927. První zimní průstup udělali G. Haffner, A. Schmidt a vůdce M. Nitsch 20. dubna 1935.

Obtížnost

Max. obtížnost je v krátkých úsecích 4+ UIAA, místy se jde pěšky a lezou se dlouhé lehké vodorovné hřebenové úseky. Nejtěžší jsou strmé sestupy po exponovaných hranách. Druholezec musí být stejně dobrý jako prvolezec. Z Medené na Kežmarskou štrbinu je to 6 hodin velmi rychlého lezení. K tomu je potřeba připočítat dlouhý nástup i sestup. Vidlový hřeben je tedy obvykle dvoudenní túra.

Přístup

Pozemní lanovkou jedeme ze Starého Smokovce na Hrebienok. Jdeme k Téryho chatě (3 hod) a dále lezeme Jordánkou (2 UIAA) na Lomnický štít (2622 m) (3,5 hod). Sejdeme po širokém úbočí pod observatoří (2 UIAA) do Měděné štrbiny (0,5 hod). Celkem 7 hod od Hrebienku.

Druhá dražší a ne tak pěkná cesta vede lanovkou z Tatranské Lomnice přes Skalnaté pleso na Lomnické sedlo. Z něho lezeme hřebenem (2 UIAA) okolo Mojžíšova pramene na Lomnický štít a dolů do Měděné štrbiny. Celkem 1,5 hod z Lomnického sedla (1,5 hod).

Třetí přístup vyžaduje lezení a je namáhavý. Ze Skalnaté doliny jdeme okolo Lievikového plesa, lezeme do Cmiteru až se ocitneme v ústí rokle spadající z Vidlového sedla. Odbočíme na jihozápad obrovským korytem mezi Západní Vidlovou věží a Cmiterovým žebrem Lomnického štítu. Až bude v dohledu nad námi Měděná štrbina, dolezeme přímo na ni (2-3 UIAA).

Sestup

Z Kežmarského štítu pár metrů stále ve směru Vidlového hřebenu na vyšlapanou stezku. Po ní v mnoha serpentinách přes Kežmarskou priehybu do Huncovského sedla. Pěší sestup vede doleva na značenou Tatranskou Magistrálu a po ní doleva přes Svišťovku k chatě U Zeleného plesa (3-4 hod) nebo doprava na Skalnaté pleso ke Skalnaté chatě nebo na lanovku (3 hod).

Kratší sestup, který ale vyžaduje lezení (1 UIAA), míří z Huncovského sedla doprava dolů strmou roklí pod Cmiter a ke Skalnatému plesu (2-3 hod). Pozor na padající kamení! Oba sestupy jsou částečně vyznačené mužiky.

Ústupové možnosti během lezení nejsou příliš vhodné kvůli padajícímu kamení a častému výskytu sněhu a ledu. O Vidlovém hřebenu platí staré pravda o tatranských hřebenovkách: "Z hřebene se utíká po hřebeni!"

Když už by to bylo nutné, lze doporučit snad jen sestupy z Vidlového sedla a Lievikové štrbiny do Cmiteru (oba 2-3 UIAA) a dál ke Skalnatému plesu. Částečně se slaňuje na vlastním materiálu (smyčky, vklíněnce). Sestupy do Měděné doliny jsou plné volného kamení.

Booking.com

Průstup Vidlovým hřebenem

Až na malé výjimky sledujeme stále ostří hřebene. První třetinu stále klesáme. Zbytek se střídají výstupy a sestupy.

Z Měděné štrbiny vylezeme po hraně několik metrů na ostrý hřeben se skalními zuby. Z druhého zubu je těžký a exponovaný sestup. Spustíme se po rukách na lištu v severním úbočí, přesuneme se nazpátek na hřeben (za ním můžeme pro druholezce umístit vklíněnec) a spustíme se na štrbinu (3+).

Po klasickém tatranském hřebeni neustále mírně sestupujeme (2) až se ocitneme nad podobným spustem na rukou jako prve (3). Po chvíli dorazíme na Západní Vidlovou věž (1,5 hod)

Následuje balvanitý úsek, který končí skalním oknem a pod ním skalní věžkou, kterou obejdeme zleva (2). Travnatým terénem sestoupíme do výrazného Vidlového sedla (2413) (2,5 h).

Lehkým skalním korytem stoupáme mírně vlevo na hřeben. Ocitneme se na jeho ostří a jdeme po něm doprava k první skalní věži. Pod ní podejdeme na straně Měděné doliny. V levé stěně kouta mezi první a druhou věží vede sokolíková spára (3+), kterou se dostaneme znovu na hřeben.

Bez potíží přelezeme nevýraznou druhou i třetí věž (2). Na čtvrtou věž vylezeme strmou hranou (3) a za ní následuje krátký výšvih na Velkou Vidlovou věž (2522) (4 hod).

Sestoupíme na plošinu těsně vlevo od hřebene (2+), ze které se slaňuje. Je potřeba vlastní smyčka na ovázání skalních hodin nebo hrotu. Slaníme 40 m, držíme se spíše vpravo ve směru sestupu, a končíme na travnatém pásu deset metrů pod vodorovným skalním koněm. Dále od skály se můžeme zajistit ve spárce.

Před námi se hřeben rozdvojuje. Dolezeme do mělkého sedélka a z něho sestupujeme při pravém rameni. Zpočátku vypadá terén velmi lámavě a nebezpečně, ale poté se ukáže, že je poměrně pevný a dá se i slušně zajistit (2+). Na závěr uheneme doleva a po mechovatém pásu se zase vrátíme doprava do Lievikové štrbiny.

Z Lievikové štrbiny stoupáme jasným lehkým koutem (2), který nás nakonec přivede pod kolmou až převislou stěnku (4+). Nad ní je široká pohodlná plošina. Z jejího levého konce se dostaneme na hřeben a po něm uhýbáme doprava. Nakonec musíme v levém úbočí věžky překonat nepříjemný traverz po liště (4). Na jeho konci je ve spáře za rohem skoba.

Stojíme ve štrbině, ze které vede lehčí varianta doprava dolů do mohutné rokle, naproti se vystoupá rozlámanou spárou na hřeben (2-3) a po něm se doleze na vrchol Východní Vidlové věže (5 h).

Těžší, ale bezpečnější varianta vede přímo vzhůru spárou na plošinu (5). Vlevo se slaňuje při průstupu Vidlovým hřebenem v opačném směru. Z plošiny pokračujeme přímo po hřebeni tvořeném několika věžičkami a skalními bloky do mělké podvrcholové štrbiny. Z ní traverzujeme doprava přes dvě sedélka v bočních žebrech (2) a po druhém žebru dolezeme na vrchol Východní Vidlové věže.

Hřeben mírně klesá až k několikametrovému výšvihu, který slézáme vlevo (3). Po dalších pár metrech se ocitneme na plošině u slaňovacího kruhu. Zde je první možnost bivaku v připravených kamenných ohrádkách.

Slaníme 50 m na začátek dlouhé travnaté rampy. Po ní jdeme pěšky pod hřebenem do široké štrbiny před vysokou skalní věží. Na rampě se dobře bivakuje a slunce sem přichází brzy ráno.

Traverzujeme věž vlevo na jejím úpatí hned pod kolmými stěnami (1). Abychom se dostali zpět na hřeben, překročíme vlhký kout a pomocí mohutného odštěpu vylezeme po pár krocích na ostří (3+).

Sestupujeme po exponovaném ostří (3) ke slanění těsně vlevo od hřebene. Ke slanění je potřeba mít vlastní smyčku, abychom ovázali skalní hrot. Slaníme kolmým lámavým terénem vlevo pod Kežmarskou štrbinu (2463). Opatrně na ní dolezeme velmi lámavým žlabem (2). Pokud jsme byli velmi rychlí, měli bychom tu být za šest hodin od startu v Měděné štrbině. Počítejme ovšem raději s dvojnásobkem.

Následuje výstup přímo hřebenem systémem koutů a komínů a poté vodorovným ostřím (3-), nebo vlevo balvanitým žlabem (2-) na podvrcholovou plošinu. Z její pravé strany lezeme mělkým koutem (3) na lávku, po ní doleva, posledním koutkem (3+) na hřeben a po něm už jen pár kroků doleva na Kežmarský štít (2556) (6,5 h). Zde je možnost bivaku v kamenné ohrádce.

Obtížnost uvádíme podle klasifikace obvyklé ve Vysokých Tatrách. V Alpách je používaná stupnice o polovinu až celý stupeň tvrdší.

INFO: Téryho chata a Vysoké Tatry 

VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty a věže

HOROLEZECKÝ SVAZ: 100 nejlepších cest II-V v Tatrách

MAPA: Hlaváčkova podrobná mapa Vysoké Tatry

Cesty popsali ve svých horolezeckých průvodcích Arno Puškáš (kompletní monografie), Kroutil - Gellner (monografie) a Bobovčák - Jacina (výběrový průvodce).

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Lomnický štít na HORYDOLY

Jordánka 2

Medené lávky 2-3

Vidlový hřeben 4-5

Orlowski (Stanislawski) 5

Hokejka 6

Lanovkou na vrchol

Rozhledy z Lomnického štítu