Jordánka na Lomnický štít

CLIMBING GUIDE Výstup na každý vrchol se dá stihnout za víkend, na sněhových polích nehrozí propadnutí do ledovcových trhlin, ze všech populárních sedel visí řetězy na pomoc stoupajícím turistům a po úbočí celého pohoří vede pohodlná vrstevnicová Tatranská magistrála.

Za to ovšem zdánlivě bezpečné Tatry hrozí horším počasím než Alpy, i na značených cestách občas padají ze stěn kameny a srpnový sníh je pro nepřipravené turisty záludnější než regulérní ledovec.

Károly Jordán

Jednou z nejkrásnějších túr, které jsou dostupné horolezcům, zkušeným turistům, anebo ostatním výletníkům s horským vůdcem, je výstup na Lomnický štít z kotliny Pěti Spišských ples, kterému se podle svého objevitele říká Jordánka.

Na přelomu století totiž Maďar Károly Jordán spolu s místními německými a polskými vůdci slezl všechny věžičky a štrbiny na hřebenu mezi Pyšnými štíty a Lomnickým štítem.

Výsledkem jejich snažení je dnešní Jordánka, kterou prostoupil 6. července 1900 spolu s vůdcem J. Franzem při prvním výstupu od Téryho chaty na Lomnický štít. Podařilo se jim najít nejjednodušší a přitom krajinově velkolepou cestu na druhý nejvyšší tatranský štít.

Citlivá feráta

Časem přibyly kovové řetězy, kramle a skoby k ulehčení výstupu, a tak se krásou a obtížností může rovnat těžkým ferátám v Dolomitech, klettersteigům v rakouských či švýcarských Alpách nebo vyhlášené stezce Orla perč v polských Tatrách.

Železa ve skále je zde ovšem o mnoho méně, a tak místo ferátových setů budete potřebovat spíše cepín a horolezecké lano. (AKTUALIZACE: V roce 2013 byly některé řetězy z Lomnického štítu ukradené.)

Odchod za úsvitu

Na Jordánku se vstává na Téryho chatě za ranního kuropění. V šest ráno by už měl být člověk na cestě, aby se stačil vrátit do tmy. V ranním šeru tedy klopýtají skupinky horolezců přes kamenné moře k suti na úbočí horské rozsochy Lomnického štítu.

Podél poskládaných kamenných mohylek zvaných mužíky se drápají suťoviskem do skalního kotle. Když už to vypadá, že se nosem zastaví o skalní stěnu před sebou, najednou se po pravé straně objeví jako chodník široká skalní rampa, po které obcházejí věž. Za ní se ještě naposledy objeví vyšlapaná stezka, která je svádí ke sněhovému žlabu.

Shnilá skála

"Tady opatrně," obvykle varuje průvodce. Začíná totiž stoupání, kde je potřeba se občas přidržet rukama, někdy se vyšvihnout na skalní poličku a přitom je nutno dávat neustále pozor, na co turista šlape a čeho se drží.

"Skála je shnilá," dodává na vysvětlenou průvodce a myslí tím, že nic nedrží a každý kámen je potřeba vyzkoušet. Po dvou stech metrech nepříjemného trmácení se sněhový žlab trochu pokládá a ani druhá strana není už tolik strmá, a tak nastává čas na jeho překročení.

Nebezpečný sníh

Cepíny do rukou a navzájem se svázat horolezeckým lanem! První jde nejzkušenější a vykopává cepínem nebo špičkami pohorek stupy. Další už to mají jednodušší, a tak jsou na druhé straně mnohem rychleji. Lano však je pro všechny stejně důležité. Pád na letním firnu totiž nejde bez cepínu ubrzdit.

"Nejčastější těžké úrazy v létě jsou právě uklouznutí na sněhu, které končí dole v kamení," vysvětluje dlouholetý člen Tatranské horské služby Dominik Michalík.

Na poslední výspě trávy se obvykle odpočívá. Čas ovšem tlačí, a je potřeba se vydat vzhůru sněhovým kuloárem. První stále kope stupy, ale už to má jednodušší, protože den už pokročil a sníh měkne. Zároveň ovšem začínají padat z okolních skal kameny, a tak nikdo ani v horku nesundává přilbu. Od mokrého sněhu si celá skupina může oddechnout až na Bachledově štrbině.

Schovaná cesta okolo Poslední věže

Na západ a východ ji zahrazují kolmé skály a na sever a jih spadají do dolin sněhové kuloáry. Jenže zkušený vůdce ví své a po chvilce mizí do severních srázů Poslední věže. Nezbývá než lézt za ním.

Za vyčnívajícím kamenem se náhle objeví zavěšený řetěz, v trhlině je zacementovaná kramle. Při troše opatrnosti to nakonec není tak hrozné. Stejným způsobem se překonávají ještě dvě štrbiny a najednou se objeví vysoká skalní stěna roztržená hlubokým komínem.

Těsně pod ním je ještě nutno přejít hladkou plotnu. "Mužům obvykle nahání strach a snaží se přidržovat okolních skal, kdežto ženy ji přecházejí klidně bez držení," je přesvědčen horolezecký instruktor Jan Nový, který tudy již prošel s mnoha tatranskými nováčky.

Kramlový žebřík vede na Lomnický štít

Necelých sto metrů výstupu po kramlovém žebříku podél řetězů je už po minulých zkušenostech lehkých, a tak se po chvíli vynořuje ze skalního komína u okraje vyhlídkové plošiny první hlava na Lomnickém štítě. Je přibližně poledne a v bufetu na hvězdárně prodávají čaj, pivo či nějaké sušenky.

Zkušení horalové si nepodávají ruce na vrcholu, ale až v bezpečí po sestupu. Všichni se mohou vrátit stejnou cestou na Téryho chatu. Musejí však počítat s tím, že některé úseky je bezpečnější a rychlejší slanit než sejít pěšky. Pozor ovšem na padající kamení, aby nepřeseklo lano.

Jít sami nebo si najmout horského vůdce?

Také lze sejít po hřebenu přes Mojžíšův pramen do Lomnického sedla, ale i zde je potřeba se občas jistit lanem. Po sjezdovce v divokých serpentinách to odtud není daleko na Skalnaté pleso, Skalnatou chatu a lanovku do Tatranské Lomnice.

Do Lomnice vede vzduchem i nejjednodušší návrat z Lomnického štítu do civilizace. Lze sjet lanovkou, ale záleží na domluvě s obsluhou. Lanovky sem totiž jezdí úplně plné a pro běžného výletníka není jiná cesta než stejnou kabinou zase dolů. Dokonce ani v ceníku není počítáno s jednosměrnou jízdou.

Jordánka vede mimo značené cesty, a tak obyčejní turisté na ni nemohou podle návštěvního řádu Tatranského národního parku ani pomyslet. Přesto i pro ně existují dvě možnosti, jak přísné opatření obejít.

Booking.com

Méně zkušení se mohou nechat vyvést až na vrchol horským vůdcem, odvážnějším stačí mít s sebou průkaz jakékoliv alpinistické organizace a při případné kontrole ze strany ochránců přírody tvrdit, že Jordánku používají jako přístup k obtížnějším trasám. V létě totiž musejí horolezci lézt cesty nejméně třetího stupně obtížnosti. Lehčí cesty mohou používat jen jako nástupy nebo sestupy k obtížnějším variantám. Takový je návštěvní řád TANAPu.

Český horolezecký svaz (ČHS), česká sekce Rakouského horského spolku (OEAV) a Slovenský horolezecký spolok (JAMES) vydávají své legitimace ihned po zaplacení členského příspěvku.

Popis výstupu

Od chaty přes suťová pole k Pyšnému štítu až na málo znatelnou stezku značenou mužíky. Pod širokým žlabem se cesta láme kolmo vzhůru a vede až na jeho konec ke kolmým skalám. Doprava po šikmé rampě na skalní věž. Za ní pokračuje stezka ke sněhovému kuloáru. Po lámavých skalách až do míst, kde se dá přejít na druhou, travnatou stranu. Z nejvyššího místa skal vzhůru do pravého sněhového kuloáru a jím až na Bachledovu štrbinu. Doprava nad srázy po levé straně věže podél řetězů na Poslední štrbinu a sedélko Pod Lomnickým a hřebenem k hlubokému komínu. V něm jsou kramle a řetězy, které vedou až na Lomnický štít.

Obtížnost výstupu je v horolezecké škála hodnocena druhým stupněm. Výstup trvá okolo tří a půl hodiny (je potřeba připočítat něco na odpočinek), sestup je o něco málo kratší.

Nadmořská výška Lomnického štítu je 2632 m a je to druhý nejvyšší štít Vysokých Tater.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Lomnický štít na HORYDOLY

Jordánka 2

Medené lávky 2-3

Vidlový hřeben 4-5

Orlowski (Stanislawski) 5

Lanovkou na vrchol

Rozhledy z Lomnického štítu