Velkolepá normální cesta na Mont Blanc

Dobývání Mont Blanc seriozně začíná roku 1760. Přírodovědec Horace Bénédict de Saussure tuší, že hora je nejvyšší v Alpách. Přemýšlí, jak by by ji využil k fyzikálním výzkumům. Ve věku 20 let přitluče na vrata kostela v Chamonix oznámení, že nabízí tučnou odměnu člověku, kterému se podaří dostat na vrchol.

Vidina peněz okamžitě vyžene chudé horaly do ledovcových úbočí, ale kvůli nedostatku zkušeností se všichni vrátí ze zanedbatelných výšek.

Zájem o výstup opadá. Vládne pověra, že horu za tmy ovládají nadpřirozená a nebezpečná stvoření, a proto se nedá na Mont Blancu přežít. Jakmile se začne stmívat, každý prchá do údolí, bez ohledu, do jaké výšky se dostal.

První vážný pokus podniknou roku 1775 Michel a François Paccardovi, Victor Tissay a Nicolas Couteram. Přespí pod hranicí sněhu na Montagne de la Côte, následující den překračují ledovec La Jonction a stoupají podél skal do sedla Grands Mulets a pokračují směrem k Dôme du Goûter. V zásadě nacházejí směr, kudy se o desetiletí později podaří prorazit na vrchol.

V roce 1784 dorazí dva průvodci k Dôme přes Aiguille du Goûter. Tato trasa se o dvě století později stane nejvyhledávanější.

Ve stejné době Jacques Balmat, krajně neoblíbený hledač krystalů, opilec a rváč, vystoupí ve skupině dnes už bezejmenných druhů na začátek hřebene Bosses. Ostatní se vracejí, ale on sám bivakuje v nadmořské výšce přes 4000 m, přibližně v místech, kde dnes stojí ochranná chata Vallot. V tehdejším nevalném oblečení vzdoruje mrazu, větru a zlým duchům. Ráno 9. června 1786 se probudí na kost zmrzlý, ale živý. Uvědomuje si, že našel klíč k dobytí Mont Blancu a finanční odměně, což ho evidentně zajímá nejvíc.

U lůžka nemocné dcery se seznamuje s lékařem Michelem Gabrielem Paccardem. Ten mu slibuje, že peníze za výstup přenechá Balmatovi, pokud spolu dostoupí vrchol Bílé hory.

Brzy ráno se vydávají k Montagne de la Côte. Jejich výbava obnáší pouze hůl, přikrývky a vědecké přístroje. Po bivaku na posledních skalách před Jonction jdou směrem k Rochers Rouge ve středu severní stěny. Paccard stoupá přímo, Balmat jde oklikou a svého spolulezce stěží dohání. 8. srpna 1786 v 18:28 hodin stojí na Mont Blanc.

Naštěstí jim cestu zpátky do bivaku osvěcuje úplněk. Ranní sestup je strastiplný, protože Paccard ztrácí klobouk, nevyhnutelně následuje sněžná slepota a Balmat ho musí odvést do Chamonix.

Odměna 20 zlatých tolarů byla vyplacena 26 let od vypsání! Jacquese Balmata navíc savojský král Viktor Amadeus III. povýšil do šlechtického stavu. V životě obou mužů se toho nakonec až tak moc nezměnilo – Paccard zůstal oblíbeným lékařem v Chamonix a Balmat tolary utopil v alkoholu a také v neúspěšném pokusu o první chov ovcí merino.

Aby se uživil, podnikl nejméně deset výprav na Mont Blanc. Roku 1787 doprovodil na vrchol svého donátora Saussura, který při tom barometricky změřil výšku hory na 4775 metrů, což zpětně viděno, byla velká přesnost. Jiní vědci na jiných horách se pletli o stovky metrů. Roku 1811 vyvedl na vrchol první ženu Marii Paradisovou. Ve věku 72 let zahynul při hledání zlata v okolí hory Ruan a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

V Chamonix se příznačně nacházejí dva pomníky. Jeden znázorňuje Balmata se Saussurem, jak v heroickém postoji sledují Mont Blanc, druhý osamoceného sedícího Paccarda, který se dívá tamtéž.

Monbt Blanc vábí turisty i horolezce

Trmácet se v nepřetržitém davu z francouzského Chamonix na Mont Blanc pokládá za čest a vyvrcholení svého života mnohý vysokohorský turista. Není divu, protože nejvyšší štít Evropy vábí milovníky hor jako mucholapka.

V současnosti na vrchol míří 25 000 turistů ročně, z toho přibližně třetina s horským vůdcem. Během hezkých letních dnů se pokouší o výstup přes tři stovky lidí denně.

"Mont Blanc má čarokrásné jméno - Bílý vrch. Žádný jiný štít nemá takové pěkné, takové svítící, takové přísné jméno," podlehl jeho kouzlu v šedesátých letech minulého století nejslavnější horský vůdce všech dob Gaston Rébuffat.

"Zázračné kruhovité seskupení štítů s čistými, jemnými, do výšek letícími liniemi, mu vytváří neporovnatelně krásnou družinu," napsal ve svém průvodci z přelomu století slavný horolezecký průkopník Joseph Vallot.

U neobhospodařované chatky Vallot se setkává cesta od chaty Gonela s dvěma nejpopulárnějšími výstupy od chat Grands Mulets a Gouter, a tak bývá obvykle plno. Kde je opuštěnost italské normálky, kterou za hezkého dne projde pět až deset družstev! Zde jsou stovky lidí a desítky vůdců. Někteří už jen pletou nohama, často se zvrací z námahy i nadmořské výšky, horolezci se tu nezdraví a ze závěrečného úzkého hřebene občas někdo spadne a sjede po zádech do bezedných dolin.

Nezbývá než dorazit s vypětím zbylé vůle na vrchol Evropy, pokochat se výhledem, udělat skupinové foto a honem dolů. Ještě totiž není všem dnům konec a podat si ruku na znamení vítězství lze až po dlouhém sestupu.

Túra na Mont Blanc trvá zkušenému a zdatnému turistovi podle panujících podmínek dva až tři dny. Rekord drží skialpinista a horský maratonec Kilian Jornet, který trasu Chamonix – Mont Blanc – Chamonix zdolal za 4 hodiny, 57 minut a 40 sekund. Nejlepší ženský čas drží Hillary Gerardi za 7 hodin, 27 minut a 39 sekund, přičemž běžela delší, ale bezpečnější odbočkou přes severní hřeben.

Na Mont Blanc se v současné době chodí obvykle čtyřmi nejlehčími cestami.

Cesta přes Dome du Gouter

Francouzská Normální cesta
Obtížnost PD−

Populární směr prostoupili poprvé Leslie Stephen, F.F. Tuckett, Melchior Anderegg, J.J.Bennen a Peter Perren 1861. Nejfrekventovanější cesta na Mont Blanc je plná vůdců s klienty, zákazníků cestovních kanceláří i obyčejných turistů. Neudržitelné množství lidí v minulých několika letech začalo reguloval místní četnictvo tím, že vyžaduje rezervaci na chatách a kontroluje dostatečné vybavení.

Z La Fayet se jede horskou tramvají do výšky 2372 m. Odtud se stoupá po cestě na chatu Tete Rousse (3167 m). Pokud je plná, dá se půjčit stan a spací pytel.

Brzy ráno se traverzuje Grand couloir, nebezpečná rokle, kudy padá kamení, když nahoře roztává sníh. Podél něj vede skalní pilíř, který vyvede turisty ke staré opuštěné chatě Gouter (3830 m). Nová chata na další cestě je v provozu a slouží k přespání a občerstvení. Dlouhým ledovcovým svahem stopa kličkuje v serpentinách. Na sněhové kopuli Dome du Gouter (4003 m) se stýká Francouzská a Italská normálka. Vyšlapaná stopa pokračuje na chatku Vallot (4362 m) a po hřebeni Bosses (4657 m) na vrchol Mont Blanc (4810 m).

Cesta přes Aiguille du Midi

Tre Mons
Obtížnost PD+

Cestu tří vrcholů, která sleduje hlavní hřeben Alp a zároveň francouzsko-italskou hranici, poprvé prostoupili Horace Walker, G.S. Mathews, A.W. Moore, vůdci Jacob Anderegg, Melchior Anderegg 1865.

Dlouhá sněhová túra je ze všech čtyř normálních cest na Mont Blanc nejtěžší, nejdelší a krajinově různorodá. Je na ní bezpodmínečně potřeba stabilní počasí i ustálené lavinové podmínky. Od lanovky na Aigulle du Midi (3842 m) nebo z chaty Cosmiques se sejde na obrovské sněhové plató Col du Midi. Stopa kličkuje severozápadní stěnou Mont Blanc du Tacul skrze menší séraky na prostornou plošinu v jeho západním hřebenu a sněhovým kotlem na sedlo Col Maudit (4029 m). Svah nad ním se prudce zvedá a zužuje k ostrému sedélku Col du Mont Maudit (4354 m). Zde se používá lano, lezení pomocí maček a cepínů a při návratu se slaňuje. Traverzujeme k sedlu Brenva (4309 m) nebo vystoupáme doleva nahoru na vrchol Mont Maudit a pokračujeme na Brenvu těsně pod hřebenem. Dále stoupáme širokou ledovatou stěnou Mur de la Cote na vrcholovou kopuli a po ní na Mont Blanc (4810 m).

Cesta přes Grands Mulets

Cesta prvovýstupců
Obtížnost F/PD−

První výstup na Mont Blanc vedl právě tudy. Prorazili ho Jean-Jacques Balmat a Michel-Gabriel Paccard 1786.

Bývala technicky nejjednodušším směrem výstupu na Mont Blanc. Jenže s globálním oteplením se změnila v ruskou ruletu. Otevřely se hluboké trhliny, nepravidelně tudy padají obrovské séraky, mezi nimi sjíždějí nečekané laviny. Je čím dál tepleji a leží méně sněhu, což znamená, že ledovec se bortí. Dnes se tedy trasa využívá jen jako lyžařský výstup i sjezd na přelomu jara a léta

Od mezistanice lanovky Plan de l'Aiguille (2310 m) se jde přes ledovce Pélerins a Bossons po vyšlapané cestě k chatě Pavilon (3051 m). Poslední skalní úsek je zabezpečený řetězy. Druhý den se stoupá ledovcem stále na jih až k chatce Vallot (4362 m), kde se výstup napojuje na Francouzskou i Italskou normálku.

Cesta přes Aiguilles Grises

Italská normální cesta
Obtížnost PD

Výstup západní stěnou poprvé našli v sestupu Giovanni Bonin, Luigi Grasselli a Achille Ratti (pozdější papež Pius XI.) 1890. Proto se jí říká také Papežská cesta.

Od usedlosti Visaille (1659 m) v údolí Veny se stoupá k jezeru Marmotte (1957 m) a na ledovec Miage. Ten je zpočátku pokrytý sutí, výše se v něm otevřou obrovské trhliny. Do skal se vstupuje ve výšce 2608 m a částečně zajištěná stezka vede na chatu Gonella (3071 m). Druhý den se sejde na rozpraskaný ledovec Dome a jím se stoupá do sedla Grises. Po ostrém firnovém hřebenu se stoupá na kopuli Dome du Gouter (4003 m), kde se střetává Italská a Francouzská normálka.

Booking.com

Průvodce
Nezbytností je detailní popis túry opsaný z horolezeckého průvodce. Nejpoužívanější jsou od Francouze Pioly nebo Angličana Griffina. Mont Blanc - průvodcovská litaratura na Kosmas.cz.
Zdatnost
Výlet na Mont Blanc není pro každého. Nadmořská výška, hluboký sníh i led, vítr a trhliny dávají zabrat i za hezkého počasí. Když se jen trochu zhorší, jde o život a každá chyba se tvrdě platí. Skupina zkušených turistů, kteří se nahoru vydají, musí umět zacházet s lanem, cepínem a mačkami, dobře se orientovat podle mapy a busoly, umět ošetřovat omrzliny a zlomeniny a mít zažité zimní táboření. Prakticky to znamená, že Roháče v zimě musejí přejít s prstem v nose, bez potíží prošli nějaké nižší ledovcové hory jako například Dachstein a před Mont Blankem si zvykli na výšku na alpských čtyřtisícovkách.
Horský vůdce
V centru italského Courmayeru i francouzského Chamonix u kostela je možno najmout autorizovaného horského vůdce. Túra na Monte Bianco / Mont Blanc s ním vyjde na zhruba dvacet tisíc korun. V ceně je nejen vedení jednoho až dvou turistů, ale také jejich výstroj a výzbroj, přenocování na chatách a pojištění.
Pozor!
Nikdy nechodit s českým autobusovým zájezdem, kde bývá mnoho špatně vybavených nebo nezkušených lidí. Třicet lidí vodívají dva až tři nepříliš zkušení čeští průvodci, jejichž případná pomoc za špatných podmínek je iluzorní.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

Doporučené vybavení

Mačky, turistický cepín, teleskopické hůlky, batoh 40-50 l, helma, zimní oblečení, pevné kožené nebo plastové pohorky, lano 9 mm/30 m, ledovcové skoby, 3 karabiny, 1 smyčka, 2 prusiky, bivakovací pytel, ledovcové brýle, opalovací krém, podrobná mapa, chytré hodinky, lékárnička, čelová svítilna, outdoorový mobil, jídlo na 3 dni, teplé pití v termosce, kompaktní fotoaparát, peníze, pojištění, doklady.

Lavinové vybavení (vyhledávač, sonda, lopata). Skialpinistická výbava (lyže, pásy, hole, boty, přilba, lyžařské brýle).

 Mont Blanc na Horydoly

NÁVOD Užijte si Mont Blanc! Bez znalosti, kondice a vybavení to nejde 

3 MOUNTS TRAVERSE Mont Blanc od sedla Midi

GOUTER ROUTE Lucie Výborná na Mont Blanc

GOUTER ROUTE Čeští turisté na Blanku

GOUTER ROUTE Francouzská normálka na Mont Blanc

GONELLA ROUTE Italská normální cesta na Mont Blanc

GRANDS MULETS ROUTE Cesta objevitelů na Mont Blanc

GRANDS MULETS ROUTE Velkolepá normální cesta na Mont Blanc

KOMPLETNÍ HŘEBEN Mont Blanc z Itálie do Francie

FOTO Historický Mont Blanc

CYKLO Patrik Bém sjel Mont Blanc na kole

ČERNÁ VDOVA 6-8 tisíc horolezců zahynulo na Mont Blanc

POKUTA  Švýcaři přistáli v letadle na Mont Blanc.