Horolezecká legenda opustila naše slzavé údolí. Walter Bonatti zemřel v úterý 13. září 2011 ve věku 81 let na rakovinu. Své majstrštyky vylezl už před půl stoletím, ale dodnes jsou považovány přelezy jeho cesty za velmi obtížnéa každý horolezec si jich velmi cení. Kdo má v deníčku zapsanou jakoukoliv Bonattiho túru, nikdy na ni nezapomene.
Italský rodák z Bergama přeskočil jednu generaci horolezců. Jeho výkony později zopakovali až o dvě desetiletí mladší borci.
Houževnatě trpěl ve skalách
Ohledně morální síly, schopnosti trpět ve stěnách, nápaditosti a zarputilosti se Walteru Bonattimu zřejmě v Alpách nevyrovnal žádný horolezec minulosti ani současnosti.
Nejvíce nejtěžších cest vylezl v 50. a 60. letech minulého století. Tehdy on i jeho druhové lezli nejenom volně, ale také bohatě využívali skobovací techniky, závěsných háčků, žebříčků a pomocných lan. Neměli ovšem k dispozici bezpečné vrtané a lepené skoby ani nýty jako současní horolezci.
Nejslavnější výstupy
Známé jsou například jeho sólové prvovýstupy v severní stěně Matterhornu, na západním pilíři Dru a v jižní stěna Kapucína (Grand Capucin).
Bonatti nechal své stopy také v Patagonii a v Himálaji. Byl členem expedice na K2, která pro Itálii dobyla cenný skalp nejtěžší osmitisícovky světa. Dodnes jsou její účastníci, živí či mrtví, za tento čin oslavováni.
Horolezci také velmi oceňují jeho první zimní průstupy velkými severními stěnami Tre Cime di Lavaredo (Drei Zinnen) v Dolomitech a Grandes Jorasses u Mont Blanku.
Vítězná zima
Nelze také zapomenout na Bonattiho skialpinistický podnik, kdy v roce 1956 přejel na lyžích celé Alpy se třemi druhy. Jejich cesta měřila 1795 kilometrů, zdolali při ní 73 kilometrů převýšení a trvala jim 66 dnů.
Do historie vstoupila také zkáza dvou družstev složených z italského a francouzského horolezeckého výkvětu. Náhodně se setkala při pokusu o vylezení tehdejšího alpského problému číslo jedna, Centrálního Freneyského pilíře na italské straně Mont Blanku. Rytířsky spolupracovala, což tehdy mezi Italy a Francouzi nebylo běžné, a 10. července 1961 všichni horolezci bivakovali devedesát metrů pod výlezem do lehkého terénu. V noci přišla sněhová bouře a nedokončený výstup se stal několikadenní bojem o život. Během čekání na počasí, slaňování a návratu na horskou chatu zahynuli tragicky čtyři lidé - Kohlmanna zabil blesk. Guillaume, Oggioni a Vieille zemřeli vyčerpání ve sněhu. Bonatti, Gallieni a Mazeaud přežili. Záchranáři se shodují, že to bylo zásluhou Bonattiho.
Grand Capucin (3838 m) ED+ 8- (6+ A1) Walter Bonatti a Luciano Ghigo 20.-23. července 1951
Bonattiho cesta jihovýchodní stěnou Velkého Kapucína v masivu Mont Blanc je typickým skalním výstupem v poměrně teplé skále. Jedná se kombinaci skalní akrobacie, geniálního skobování (dnes se leze pomocí stabilního jištění, friendů a vklíněnců) a orientace v téměř kolmém terénu. Cesta patří do tak zvané Bonattiho trilogie nad Chamonix, která zahrnuje ještě další skalní cesty Bonatti-Vaucher v severní stěně Walkerova pilíře Grandess Jorasses a Bonatti-Oggioni na červeném Brouillardském pilíři Mont Blanku.
Petit Dru (3733 m) ED+ Walter Bonatti sólo 17.-20. srpna 1955
Jihozápadní pilíř skalní věže Petit Dru, které se říká pro její vznosné tvary Plamen šlehající do nebe, vylezl Bonatti sám. Z jeho směru se stala velmi populární cesta. Lezla se až do konce minulého tisíciletí. Poté se kvůli tání ledovců v masivu Mont Blanc několikrát zřítila vedlejší západní stěna a padající kamení s sebou vzalo i část Bonattiho pilíře. O té doby se lezení nedoporučuje. Poslední velké řícení bylo zaznamenáno minulý týden.
Bonatti ohlásil konec kariéry špičkového horolezce. Cítil se být unavený neustálým balancováním na ostré hraně života a smrti. Vyrazil naposledy na severní stěnu Matterhornu. Už při plánování cesty řekl, že to bude tečka za jeho výkonnostním lezením. A také byla! Parádní. Tři krátké únorové dny, dva dlouhé bivaky, sněhová bouře a Walter ve stěně. Jeho Direttissima se od té doby nedočkala příliš mnoha opakování kvůli nebezpečnosti, orientačním obtížím a komplikovanému úniku ze stěny v případě problémů.
Mže pod přehradou Hracholusky se dá splout až do Plzně téměř kdykoliv. Přehrada vypouští dost vody, koryto není zatarasené balvany a většinu jezů je možné sjet na kanoi nebo kajaku. 20... celý článek
AKTUALIZACE Konečně přišlo léto. Vyrazíme na rodinnou pěší túru někam do hor nebo aspoň do lesa daleko od lidí. Přinášíme přehled vybavení pro děti i dospělé, které za vás sice kilometry
Krkonoše se k bicyklům nestaví úplně přívětivě. Neexistují trasy, jak přejet z jednoho údolí do druhého přes hřebeny a propojit túru do pěkného okruhu. Cykloturistika proto dává smysl jen v podhůří.
Zánět močových cest bývá nepříjemný kdykoliv. O něco horší však je, když nás zastihne někde na cestách. Vzhledem k tomu, že se může objevit i v létě, kdy se těšíte z plánované dovolené, mrkneme
Milujete poznávání přírodních památek, ale občas už je těch hor a lesa prostě trochu moc? Dnes přinášíme tipy na české jeskyně, které vám předvedou přírodní krásy zase z trochu jiného pohledu.
Via ferrata je stále oblíbenějším způsobem, jak vyrazit na obtížně přístupná horská místa. Spousta takových míst už je dnes i v Česku. Kam vyrazit za adrenalinovým zážitkem?