Watzmann Ostwand

DUBEN-KVĚTEN: zimní podmínky se zvětšeným lavinovým nebezpečím. Horská služba a místní orgány důsledně žádají v těchto měsících do stěny nelézt!

ČERVEN: bývá ještě mnoho sněhu

ČERVENEC: v horní části taje sníh a padají kameny Je dobré výstup ukončit do 11 hodin

SRPEN-ZÁŘÍ: nejlepší podmínky pro zdolání stěny.

Přístup

Po dálnici Salzburg - Berchtesgaden - Königsee - lodí do St. Bartholoma a pěšky 1 hodinu pod východní stěnu. Je nejvyšší skalní stěnou Východních Alp, má převýšení 1800 m.

Sestup

Do Wimbachgriess. Do St. Bartholoma ze Südspitze po značce chodníky a žlaby na Steinlische Meer (Moře kamení), přes něj přímo na cestu vedoucí doleva a potom doprava (pod zimními lany turistické stezky) do sedla. K markantmímu kameni v sedle, těsně u něj vpravo stezkou. Dále vlevo (rozcestník) a dolů údolím (feráta 200 m), okolo staré chaty do serpentin vycházkové cesty nad Könnigsee do St.Bartholoma. Sestup trvá 6 hodin. Pozor! Bavorské časy jsou limitovány na opravdu zdatné sportovce! To platí pro vysokohorské turisty i horolezce!

Kederbacherweg

Prvovýstup: Johann Grill - Kederbacher a Otto Schück 6. června 1881

Obtížnost: IV: 20 m Schöllhonnplatte, III+: jedno místo stupně v horní části, III: místy, II: převážně. Smysl pro orientaci nutný! Klíčové místo je Schöllhonnplatte. Malé chyty, často lámavé. Mnoho kolmého lezení, objektivní nebezpečí. Nebezpečí padajících kamenů zvláště ve žlabech. Ukloněná ledová pole vyžadují mačky a cepín

Čas: Délka výstupu okolo 3000 m. Čas 6-8 hodin pří normálních podmínkách. Ústup ze stěny obtížný

Orientace: Vpravo od východní stěny se nachází Schöllhonnkar. Z něho se táhne markantní skalní pás vlevo vzhůru k vrcholovému žlabu. Přes Schöllhonnkar a přes střední pás vede dnes obvyklá Kederbacherova cesta. Ve středu není identická s cestou prvolezců, kteří přes 4. a 5. pás dosáhli hřeben vlevo od Mittelspitze.

Výstup: Nástup na začátku suťového pole pod Eiskapelle (830 m n.m.). Přes blok nejlépe vlevo z boku k firnovému poli na úpatí stěny. Je třeba dosáhnout obě travnaté terasy pravým horním ohraničením firnového pole. Okrajová trhlina se překračuje podle roční doby. Zpravidla asi 100 m vpravo pod jejím horním koncem. Na podzim z důvodů hluboko ležící okrajové trhliny je nástup přes tyto sněhové stupně velmi lámavý a nepříjemný. Na první travnaté terase (1050) vede výstupová trasa doprava a po asi 100 m se vystoupí přes strmý pás na horní travnatou terasu. Po ní dále vpravo přes spádnici do pravého ohraničení Schöllhonnkar (sněhové pole do pozdního léta). Dosáhne se velký žlab, který ubíhá vlevo vzhůru a částečně odbočuje doprava. U velké díry (1210) 90 m pod pravým výběžkem Schöllhonnkaru začíná žlab, který se táhne vpravo od Schöllhonnkar. Jím cca 70 m vzhůru. Ve 1250 m ostře vlevo ven a lehce vystoupit přes malé stupně na Schöllnhonnkar. POZOR!! Nastoupit ze žlabu se musí přesně v rozmezí 10 m. Z místa odbočení není Schöllhonnkar vidět. Pozdější odbočení vedlo k mnoha úrazům! Tímto traverzem dosáhneme Schöllhonnkar na jeho pravém spodním konci. Sestává ze strmých suťových svahů. Nad spodní jednou třetinou se nachází v levé části Biwack-block pro 6 lidí. Cesta probíhá nejlépe prostředkem karu k ledovému nebo firnovému poli, které kar nahoře uzavírá. Přes suťový val u paty ledu doprava (1520), potom přes firnové pole vzhůru ne na zcela pravém okraji, ale také ne v trychtýři uprostřed, kde padají kameny! Přechod z ledu ke skalám se může provést na různých místech podle průběhu tání. V žádném případě se nemá zkoušet přechod vlevo od středu stěny, nýbrž spíše od středu k pravému hornímu okraji firnového pole. V tomto místě je výstup přes onu plotnu lehčí. Potom pod kolmou stěnu na širokou plošinu a vlevo do stěnového koutu na Schöllhonnplatte. V časném létě sahá sníh až k tomuto stanovišti, nebo úplně přes Schöllhonnkar. Později na podzim leží okrajová trhlina asi o 50 m níže. Schöllhonnplatte není ve skutečnosti žádná plotna. Začíná ledem v komínovitém zářezu stěny nad Schöllhonnkarem. Nástup k plotně ve stěnovém koutě vlevo od 3 m širokého úseku pásu. Většinou mokrým zářezem 8 m vzhůru, pak 5 m vodorovně doleva na hranu přímo vzhůru na pás. Od stěnového koutu je to 20 m obtížnosti IV. POZOR!! Od kouta napravo vzhůru do zpočátku lehčího terénu je zavádějící! Bylo zde již více smrtelných úrazů. Nad skalním pásem Schöllhonnplatte doleva ke kotli na začátek k vpravo se táhnoucí rampě. Od kotle vede výstup v koutě mezi stěnou a rampou cca 60 m vpravo vzhůru. Pak vybočí vpravo (často vodopád, pozor kameny) a ve spádnici nápadné jeskyně Zellerhölle opět přímo vzhůru. Podlaha jeskyně je šikmá, ale je to místo chráněné proti pádu kamenům. Z jeskyně několik metrů doprava k hladké plotně. Přes ni asi 30 m vzhůru a k hladké spáře vlevo okolo oblého skalního pilíře k začátku 3. pásu. POZOR!! Z jeskyně nestoupat příliš vysoko.V žádném případě k oblázkovému kotli! Z odbočení není 3. pás vidět, ale snadno se dosáhne. 3. pás je zpočátku s malými chyty a lámavý, následuje velký kotel (často sníh a led), výše vodopády z rampy. Od nich přes oblázky pokrytý pás až k nápadné ostruze (1880). Pás dále strmě pokračuje k jeho znatelnému konci ve skloněném koutě (1970). Od horního rohu doleva okolo skalní hrany asi 20 m, lehce uhnout do vhloubení. Dále ve stejném směru zpočátku po lehkých stupních a komínkem vystoupíme ke 4. pásu, potom na horní hraně 3. pásu k nápadné hnědé věži. Tato věž zůstane vlevo. Vpravo odtud přes velmi lámavou skálu, vzhůru k travnaté plošině. Zde ústí zprava přicházející 4. pás. Dále se vpravo vystupuje ke hraně hřbetu vpravo od Vrcholového žlabu. Zde se Kederbacherweg spojuje s ostatními cestami. Nenechejte se označením vrcholový žlab zmást, nemá s vrcholem co dělat! Od konce 3. Pásu (2120) stoupáme vzhůru držíce se vlevo na pravém ohraničení Vrcholového žlabu. Bezdůvodně se tam dlouho nezdržujeme - padají kameny! Ve 2200 m vpravo na plošinu přes žlábek s oblázky a vpravo vzhůru k plošině (2240). Přes nakloněné vrásnění 60 m vpravo vzhůru k oblému hřbetu. Přes tento vzhůru k převislým skalám (masivní pilíř), u jejichž paty stojí Biwakschachtel (Bivaková bouda 2380). Pojme 4-5 lidí. Hranatá krabice s průlezem na levé straně. Další cesta je až na část ve výstupovém komíně nebezpečná - padají kameny! Od bivakové boudy 70 m šikmo vpravo vzhůru (suť nebo sníh), až se může nastoupit v lámavém žlábku vlevo - vystoupíme pod masivní pilíř. Krátce před koncem tohoto žlábku vpravo odbočíme do viditelného komína. Komínem vpravo vzhůru. Některá přerušovaná místa jsou III, nahoře vpravo vzhůru do mělkého žlábku. Výstup tímto žlábkem vyžaduje velkou opatrnost. Na horním konci žlábku se dosáhne vpravo odsazený hřbet (2630). Vrcholu je možno dosáhnout přímo po hřbetě. Krátce nad odsazením je svislý sněhový stupeň III+ a přímo k jižnímu vrcholu. Na vrcholu kříž se zvonem. Zazvoňte si, pokud tam vystoupíte! Z bivakové boudy je několik možností výstupu, ale doporučujeme se držet popsané cesty.

Berchtesgadener Weg

Prvovýstup: Josef Aschauer a Helmut Schuster, 28. 9. 1947

Obtížnost: III

Délka cesty: cca 3000 m

Čas: 6 – 8 hodin při normálních podmínkách

Orientace: Vlevo od vlastní východní stěny Watzmannu se zdvihají travnaté svahy Schonfeldského ostří. V jejich spodní části je nápadné suťovisko ve výši Schönholnnkaru asi 300 m vlevo. 200 m nad tímto suťoviskem se táhnou, opačně ke sklonu východních stěnových říms, rampy doprava k vrcholovému kuloáru. Prostřední rampou vede Kederbacherweg.

Výstup: Na začátku sněhového pole Eiskapelle (830, pamětní deska). Po stezce stoupající vlevo na hranici suťoviska okolo firnového pole. Nástup na začátku ostruhy, která zaniká na Schrofenwand (1070). Vlevo do žlabu a žlabem vzhůru k uzavírající se štěrbině. Dalším žlabem cca 50 m vzhůru, potom ostře vpravo ven. Dlouhé traverzování doprava přes travnaté svahy šikmo doprava vzhůru. Naposledy přes většinou vlhké plotny téměř až pod suťovisko. Zarostlým žlabem vlevo ven k markantnímu skalnímu pilíři (1270) a rovně traverz pod tímto pilířem doprava. Sem také možno vpravo probíhajícím paralelním žlabem. Vpravo od pilíře žlabem asi 50 m, potom ostře vpravo ven. Dále traverzujeme šikmo vpravo vzhůru přes dva žlaby. Druhým vzhůru do výše 1250 m. Vpravo po stupech ze žlabu ven a na jeho ohraničení, naposledy přes stupňovitou stěnu Schfenwand nahoru k travnatým svahům vlevo od suťovisek, které dosáhneme v 1340 m. Po vyšlapaných stupech vpravo od karu. Jím nahoru až nad nejspodnější skalní uzávěru Felsriegels. Přes tuto doprava k suťovému hřebenu. Hřebenem a v 1410 m doprava do skal. Krátce přímo nahoru malými komíny, potom doprava na markantní výstupek (1440). Stoupáme šikmo vpravo až do velkého žlabu na druhé straně, který se táhne vzhůru od Eiskapelle (originální nástup k Mnichovské cestě). Na levém ohraničení tohoto žlabu a částečně v něm doleva k nápadnému výčnělku hřebene (1. ostruha). Stoupáme v dosavadním směru dále vlevo. Nejdříve střechovitými a potom plochými (pozor kameny!) stupni doleva k výčnělku hřebenu (2. ostruha 1630 m). Na ostruze doprava vzhůru až do 1650 m, potom se skály stávají kolmými (netraverzovat příliš doleva), pokračováním směru mnichovského žlabu doleva k nápadně tmavé trojúhelníkovité stěně Wasserfallwand (Vodopádová stěna). Leze se zprava, přes příznivě stupňovitou skálu doleva nahoru asi 15 m přes vodopádovou stěnu (ne příliš brzy doprava vzhůru do komína). V 1690 m začíná plotna o délce 30 m. V prostředku nakloněné plotny traverz vodorovně vlevo okolo skalního nosu. Potom držíce se spáry 20 m vzhůru nad hranu Vodopádové stěny (1750). Zde je vždy v blízkosti voda. Pozor ohrožení kameny! Ze stanoviště nad Vodopádovou stěnou 50 m lehce stoupajícím traverzem doprava (severně) ke zpočátku špatně viditelné rampě. Po rampě vzhůru, částečně uhýbajíce doprava k malému sedlu na konci rampy (1870). Zde nelézt dále do kolmé stěny, ale traverzovat doprava, nejdříve sestupujíce, potom vystupujíce do místa, kde stěna končí. 30 m se držíme vlevo, potom 60 m doprava trhlinou a dále po drobných chytech v pokračování rampy. Z jeskyně (1920) buď doleva k jeskyním a vpravo od nich přes kolmé místo stěny III, které je schůdné šikmo vpravo vzhůru až k Vrcholovému žlabu, nebo traverzovat 10 m vpravo vzhůru, po krátké kolmé trhlině vpravo ven a přes hladké plotny doprava k ostruze na nejspodnějším výběžku Vrcholového žlabu (1970). Vlevo nad ní je dobrá Bivaková jeskyně (1990). Vrcholový kuloár je v této části 50 m široký a sestává se ze dvou potoků. Vždy voda – nezdržovat se tam! Levým potokem po jeho pravé straně nahoru. Nejpozději ve 2060 m se musí kuloár traversovat doprava (severně starý sníh až do podzimu), aby se dosáhl doprava vzhůru se táhnoucí žlab. Žlabem nahoru a v 2120 m přichází zprava cesta Kederbacherweg. Dále společně s ní na vrchol.

Salzburger Weg

Prvovýstup: Hans Feichtner, Hermann Feichtner, Viktor Raitmayr, Ludwig Schiefferer, 8. září 1923

Obtížnost: V+ A0 (A0 jedno místo ve středu spodní stěny pilíře), V+ (60 m pod A0) a IV (20 m pod 1. pásem), jinak II a nahoře podle směru II-III.

Čas: Délka cesty cca 2800 m, 8 hodin při normálních podmínkách

Orientace: Příchod jako Kederbacherweg. Od počátku prvního pásu se táhne dolů mocný skalní pilíř až po okraj Scholl (vlevo je často černý vodní pás). Po tomto pilíři vede Salcburská cesta k 1.pásu. Na něm doleva a vzhůru k jeho hrotovitému přerušení. Potom nahoru do vrcholového žlabu a spolu s ostatními cestami na vrchol.

Výstup: Po Kederbacherweg na Schöllhonnkar, tam vlevo k Biwack-blocku, nebo v polovičce firnoviska k výraznému pilíři. Jeho pata se dosáhne zleva plotnovitým zářezem, který končí vpravo na polici. Od této police začíná velmi těžké lezení po skále vymyté od vody, se sporými možnostmi postupového jištění! 60 m doprava vzhůru spárou v plotně. Často mokrý začátek se může obejít spárou vpravo. Šikmý postup vpravo je přerušen markantní jeskyní. Přímo přes malou jeskyňku vzhůru (klíčové místo A0 – převis, skoby, smyčky) a po 6 metrech vpravo ven ke štandu. Dále 25 m šikmo vpravo vzhůru přes dvě svislá přerušení, která snadno překonáme k dobrému stanovišti. Nyní lehce nastoupáme do leva ke hraně pilíře (ne vpravo do spáry, klíny a skoby). Tudy v šíři cca 8-10 m vede vzhůru více možností k dobrému stanovišti pod již odzdola viditelný komín. Komínem na hranu pilíře k 1. pásu. 1. pás je nakloněný asi 45 stupňů a je až 60 m široký. Na jeho začátku je nebezpečí pádu kamení. Po pásu doleva do středu stěny. Dojdeme až k jeho přerušení hrotovitou ostruhou (1890). Od ostruhy vpravo ke svislé stěně, vzhůru k převisu, pod ním vpravo ven dvěma svislými spárami k hornímu pokračování 1. pásu ( 20 m IV). Pásem šikmo vlevo vzhůru k Vrcholovému žlabu. Dále jako Kederbacherweg k vrcholu.

Méně významné výstupy

Mnichovská cesta, IV (2místa), zbytek II, 6-8 hodin.

Frankfurtská cesta, V (1 lanová délka), 8-10 hodin

Salzburská cesta na Mittelspitze, IV (IV–30 m, II-50 m, jinak II), 8 hodin

 Watzmann na Horydoly

FERÁTA Klasická Watzmanntour 

FERÁTA Nadoblačná hřebenovka Watzmann

SKIALPINISMUS Jarní výlet na Watzmann

HOROLEZCI Watzmann Ostwand

HOROLEZCI Berchtesgadenská cesta na Watzmann

TURISTÉ Pěšky okolo Watzmanu

TURISTÉ Berchtesgadenské Alpy na podzim

TURISTÉ Babí léto v Alpách

PŘÍRODA Watzmann se probouzí do jara

PŘÍRODA Kamenná Anežka / Steinerne Agnes

FOLKLOR Shánění krav z Watzmannu

DOPRAVA Do Bavorských Alp vlakem