Hospody AKTUÁLNĚ 2009

Neděláme si nárok na objektivní hodnocení. Zajímají nás postřehy a doporučení turistů, horolezců, vodáků, cyklistů, trampů i výletníků.

4. září
Praha: Kardamon FOTO
Trochu zvláštní restaurace. Při prvních sedmi návštěvách dostanete vždy jiný jídelní lístek s jinými pokrmy a nápoji. Sledujete legendu o Kardamonovém králi, v níž kupec Hášim cestuje světem, aby se s králem setkal. Na své cestě měl Hášim šest zastávek: v Libanonu, Persii, Jemenu, Zanzibaru a dvě v Indii. Vašich prvních šest návštěv bude odpovídat šesti Hášimovým zastávkám. Vždy se seznámíte s dalším příběhem z legendy. Dostanete pokaždé jiný jídelní lístek - jídlo a pití jako v Libanonu, Persii, Jemenu, Zanzibaru a Indii. Stejně jako Hášim nemůžete žádnou zastávku přeskočit. Pokud doputujete až ke Kardamonovému králi, můžete se stát členy klubu. Nejprve však budete muset uspět v malé zkoušce, kterou musel podle legendy podstoupit také Hášim.
(Hedvábná stezka)

17. srpna
Filzmoos: Alpenblick
Hotel Alpenblick stojí v centru Filzmoos proti supermarketu (parkoviště zdarma). V zahrádce za ním jsme si pod slunečníky dali studené pivo (něco přes 3 eura) a ještě studenější zmrzlinový pohár (mezi 4 a 5 eury). Všechno bylo výborné, zmrzlina pochází z mléka ze zdejší horské farmy. Paní vrchní nevadila naše pokročilá ošuntělost po návratu z Dachsteinu.
(Kuba Turek)

15. července
Římov: Hamr FOTO
Kemp Hamerské ostrovy na Malši dýchá pohodou. Rodinky a turisté, občas nějací vodáci tu v klidu přespí, zajdou na pivko nebo limču do stánku, a večer si udělají ohníček. Záchody a umývárna odpovídají standardu českých tábořišť - tedy nic moc, ale dá se to vydržet. Cena 20 Kč/osobu a to samé za auto a stan je lidová. Ve srovnání s nedalekou Zlatou Korunou na Vltavě je v Hamru klídek a pohoda. Opilci tady neprudí a davy lidi se sem neženou. Doporučuji!
(Hana Suchá)

13. července
Litoměřice: hospoda na Žitenické ulici
První otevřenou hospodu v neděli k večeru při odjezdu ze skal Kreuzberk jsme našli až v Žitenické ulici na okraji Litoměřic. Zahulená čtyřka s pobryndanými stoly nabídla lahodně vychlazenou kofolu, pivo a nealko pivo.
(Kuba Turek)

17. června
Hrubý Rohozec: Pivní galerie FOTO
Nikdy není příliš brzo začít... 　
(Jaroslav Jindra - Maxphotobank)

11. června
Ostrov: Pod Císařem FOTO
Horolezecká klasika! Výletníci z nedalekého Německa i Česka, dočasní obyvatelé kempu i horolezci se tady na starém statku dobře a za slušnou cenu najedí. Kdo spěchá, dá si jenom kotel česnečky. Ostatní počkají, až jim číšnice nebo číšník přinesou nějakou hospodskou klasiku z jídelního lístku. Víkendová muzika je proslulá v širokém okolí. Na záchodě je k dispozici toaletní papír!
(Kuba Turek)

9. června
Mcely: Piano Nobile
Lehký oběd, romantická večeře, voňavé barbecue na pátiu, vzrušující piknik v　anglickém parku nebo jen čajový dýchánek podle aristokratických tradic uprostřed kouzelného koutu přírody a zámeckého prostředí. Chateau Mcely je oázou klidu a hlubokého odpočinku necelou hodinku od Prahy ve směru na Mladou Boleslav. Rostoucí oblibě se těší zdejší restaurace Piano Nobile á la carte menu. "Mým velkým favoritem je srnčí hřbet marinovaný v　červeném víně podávaný s pyré ze sladkých brambůrek, čerstvým špenátem, sladkokyselým celerem, přelitý šípkovou omáčkou. Tato lahůdka se na menu Piano Nobile ukáže opět na podzim," potvrzuje šéfkuchař Libor Krušinský a dodává: "Jednoznačně totiž preferuji kvalitní, čerstvé a pokud možno místní suroviny, takže v letním jídelníčku nechybí například chřest, rebarbora a svěží studené polévky. Aktuální specialitou je candát se sezonní zeleninou vařenou na páře, basmati rýže s　jarní cibulkou a k　tomu studený hráškový krém." Příznivcům doutníků a whisky je k　dispozici Klub Alchymista. Jeho součástí je vinný sklep. Rezervace v celé restauraci je nutná.
(Naďa Machková)

4. května
Praha: Greek Corner FOTO
Všem, kteří milují Řecko, doporučuji nový krámek s lahůdkami Greek Corner na Francouzské ulici 31 v Praze na Vinohradech. Čerstvé pochutiny, sladké i slané, si můžete odnést domů v plastových nádobkách, nebo si je dát u bufetového stolku v prodejně. Bohužel je podávají také v plastových nádobkách. Doporučuji z vlastní zkušenosti velký výběr oliv, jogurt, nakládanou zeleninu všeho druhu a čerstvý jogurt. K tomu si objedávám hutné pečivo, které má konzistenci jako něco mezi českou buchtou a piškotem, ale chuť podobnou jemnému škvarkovému pagáči. Další info: Cuketka, Ekonom, Řecko.
(Jaroslav Jonáš)

15. března
Praha: Nad Šárkou
V restauraci Nad Šárkou zase špatně počítali. Jaké překvapení: součet byl špatný ve prospěch obsluhy. Na třech jednoduchých obědech si číšnice přirazila 70 Kč. Vrátila je až po složité urgenci. Do hospody jsme zašli po lezení na skalách v Divoké Šárce.
(Kuba Turek)

25. února
Hospody ve Sloupu a Zákupech jsou mrtvé
V pondělí jsme se chtěli naobědvat v Zákupech. Projeli jsme proto Zákupy, Svojkov a Sloup v Čechách. Nenašli jsme nic otevřeného, spousta hospod měla rozbitá okna, byly vybílené, zbytek měl v pondělí zavřeno. Nakonec jsme si dali párek v rohlíku v potravinách ve Sloupu. Nejbližší otevřený motorest je Žlutý buřt na hlavní silnici do Děčína.
(Kuba Turek)

29. prosince
Svatý Jan: Obecná škola
Hotel a restaurace Obecná škola sídlí v bývalé škole ve Svatém Janu pod Skálou. Přes zimu je otevřeno v pátek (18-24 h), sobotu (11-24 h) a neděli (11-21 h). Od května navíc ve středu a čtvrtek. Jídlo a pití tu lze pořídit do sta korun, menší nebo studený chod přijde s pitím na polovic. Obsluha je solidní. Venku na terase se dají uzamknout kola, nemusíte mít obavy přijít v turistickém oblečení, ač je na zemi koberec a na stolech ubrusy. Pozor - v lednu je v Obecné škole zavřeno. Pokud chcete spíš vesnickou knajpu, jděte o dva kilometry dál po silnici do Hostíma.
(Vokoun)

12. prosince
Praha: Besední restaurace
Hospoda u hlubočepského železničního přejezdu je jistota pro všechny turisty, horolezce i cyklisty, kteří se vyžívají v Dalejském a Prokopském údolí. Pivo, kofola, studené i teplé jídlo je tady za normální ceny, příjemná obsluha je rychlá. Vepředu se kouří, vzadu je salon pro nekuřáky. Autobusová zastávka je nedaleko.
(Kuba Turek)

7. října
Kašperské Hory: Kašperk FOTO
Výborné polední menu do sta korun včetně pití jsme si dali v secesním hotelu Kašperk na náměstí v Kašperských horách. Obsluha příjemná, interiér noblesní. Doporučujeme!
(Ondřej Turek)

25. září
Rejštejn: Černá růže
Když teče v Otavě dost vody, jezdíme ji z Čeňkovy pily do Rejštejna, případně až do Sušice. V Rejštejně je hospoda Černá růže sice dál od vody na náměstí, ale za to je tu příjemně. V teple se sedí na zahrádce, v zimě uvnitř na poctivých židlích. Jídlo je průměrné, ale to v poměrech českého pohostinství znamená výborné. Dostanete hospodskou klasiku všeho druhu. Pivo jsme tu nikdy neochutnali, protože buď jsme pádlovali dál, nebo se vraceli pro auto na Čeňkárnu. O kofolu se tady výborně starají a vždycky jsme si dali velkou sklenici.
(Petr Bratský)

9. září
Vysoké Tatry: Téryho chata FOTO
Na Térynce příjemně překvapil chatař Miro Jílek. Místo sóji do guláše dává maso a zvětšil porce. Pivo už stojí 60 SK a je stejně drahé jako na Hrebienku. Chata byla nacpaná k prasknutí, jídlo se podávalo i do předsíně.
(Vokoun)

15. srpna
Praha: U Kouřilů FOTO
Dělnická hospoda na Pankráci nabízí normální jídlo, slušné pití a chodí sem hlavně řemeslníci. Teď i stavební dělníci z okolních věžáků. Proto nás zaujalo, že tu nečepují kofolu. Mají k tomu nějaké zásadní důvody, ale číšnice nám je nechtěla říci. Takže sem radši chodit nebudeme.
(Horydoly)

8. srpna
Vysoké Tatry: Zbojnícka chataFOTO
Na Zbojničce servírují pořád největší porce ze všech tatranských chat.
(René Kujan)

25. května
Petrovice: horní a dolní hospoda
Hospody v Petrovicích na česko-německých hranicích v Lužických horách mají přesně rozdělenou klientelu. V dolní hospodě, která funguje v oprýskaném baráku, se schází místní štamgasti. Nějaké jídlo tu podávají, k dostání jsou poctivé palačinky, ale základem nabídky na zahrádce je kofola, jedenáctka, dvanáctka a černé pivo. Do horní hospody v penzionu přicházejí především Němci na oběd.
(Petr Bratský)

22. května
Karlovy Vary: Svatošské skály
Před obsluhou restaurace na Ohři pod Svatošskými skálami nad Karlovými Vary varuje Tomáš na vodáckém serveru Pádlo.
(Horydoly)

18. května
Krňany: Hospoda
Hospoda na návsi v Krňanech vypadá stále hůř. Sál je poněkud vybydlený, povalují se v něm zbytky hudebních nástrojů a nábytku. V sobotu večer byl v hospodě jen pár štamgastů. K jídlu byla jen polévka, která do osmi hodin večer došla. Jestli máte ještě trochu sil, je lepší dojít nebo dojet na kole do pár kilometrů vzdáleného Třebsína do vyhlášené restaurace U Novotných.
(Kuba Turek)

12. května
Vrchovany: Hospůdka
Hospoda na návsi ve Vrchovanech slouží místním hostům, návštěvníkům hradu Berštejn a cyklistům na trase Dubá - Doksy. Po celý den je k dispozici nejen pivo a kofola, ale také studené hospodské speciality a pár teplých jídel. Obsluha je na úrovni vesnické hospody, což plně odpovídá charakteru restaurace. Parkování je možné přímo před hospodou.
(Hana Suchá)

5. května
Praha: Pekařství na Sokolovské
Pekařství na Sokolovské ulici vedle Karlínského náměstí prodává místo kafe lehce obarvenou teplou vodu. Navíc zavírá už ve čtyři hodiny. Na posezení u stolku to tedy moc není.
(Jana Bokšová)

14. dubna
Hospody podél Cidliny
Při víkendovém splutí dolního toku Cidliny jsme byli příjemně překvapeni, že ve většině obcí podél řeky jsou v neděli v poledne otevřené hospody. Kromě piva a kofoly ve všech dostanete něco k jídlu. Když už není nic jiného, tak vám ohřejí aspoň párky, pepřenky, nebo si žaludek zaplníte utopencem. Hospody jsou vždy na návsi v Libici, Opolanech, Opolánkách a Sánech.
(Kuba Turek)

12. března
Sklenařice: Mexiko FOTO
Slavná krkonošská hospoda Mexiko ve Sklenařicích u Vysokého nad Jizerou neztratila nic ze svého kouzla. Naopak je ve stále lepším stavu. Uvnitř je vzorně udržovaná, velký sál si uchovává roubený vzhled. Topí se klasickými kamny. Obsluha je přiměřeně příjemná a přiměřeně rychlá. Pije se pivo Rychtář, Kofola a na baru je i základní sortiment něčeho ostřejšího. Pouze zdejší víno číšnice nedoporučuje.
(Hana Suchá)

22. února
Praha: La Rocket FOTO
Zašel jsem do nové restaurace nádražní sítě La Rocket v Praze-Libni. Ačkoliv se to jmenuje restaurace, jedná se o fastfood. Oproti zakouřené nádražce je to velký pokrok, ale chybí rychlejší a levnější jídla. Za marmeládový šáteček a kávu jsem zaplatil okolo sedmdesáti korun. Interiér na mě nepůsobil příliš přívětivě, i když personál byl milý. V sedm hodin večer tu bylo prázdno. "Mělo by se to zlepšit, až tady zase budou zastavovat rychlíky," vysvětluje nešťastný start obsluha. Rychlíky totiž kvůli přestavbám železniční sítě bloudí prahou, kde je zrovna volný průjezd.
(Kuba Turek)

22. ledna
Brno: Na cestě
Hospůdka Na cestě, kterou provozovala cestovní kancelář Kudrna, definitivně ukončila provoz před Vánoci. Nebudou se tam nadále scházet hosté se zájmem o outdoor.
(Kudrna)

16. ledna
Janské Lázně: Černohorský Kulaťák FOTO
Zakouřený a zavlhlý lyžařský bufet s politými a neuklizenými stolky není příjemné místo na zastavení při sjezdovém lyžování či na běžkařské túře. Doporučuji popojet o tři sta metrů dál do poctivé dřevěné krkonošské boudy U staré lanovky. Za kafe a tři deci točené limonády jsem tam zaplatil 55 korun. Oba kiosky najdete na vrcholu Černé hory.
(Kuba Turek)

8. ledna
Košice: nádražní palačinkárna FOTO
Na nádraží v Košicích je otevřená velká hala v prvním patře určená pro stravování. Přímo z prvního nástupiště vede zasklený vchod do palačinkárny. Rychlé občerstvení inzeruje bagety, palačiny a pár smažených fastfoodů. Není divu, že hosté tu skoro nejsou. Obsluha je pomalá, smaží jen na objednávku, šlehačka na palačince byla umělá a místo inzerovaného Šariše bylo k mání jen pivo Topvar. Naprostá většina hostů jedla ještě o patro výš v normální restauraci.
(Hana Suchá)

31. prosince
Snina: Lahodky
Ve Snině na autobusovém nádraží (v jízdních řádech je označeno jako Snina, námestie) se nemusíte bát přečkat pár hodin na další spoj. Turisté odtud jezdí obvykle do Runiny, Uliče či Nové Sedlice pod Bukovské vrchy. Na nádraží je k dispozici bufet se stoly k sezení, pár teplých jídel (parené buchty bývají vyprodané nejdřív), nepříliš čerstvě vyhlížející studená kuchyně a něco sladkého pečiva. Hlavní je, že se tu ohřejete, napijete a něco sníte. Nic příjemného to nebude, ale do dalšího autobusu to stačí. Otevřeno je vě všední dny i o víkendech.
(Kuba Turek)

17. prosince
Praha: Suchdolská restaurace FOTO
Tady si určitě dejte matjesy. Jsou tradičně výborné, trochu do kysela a podávané vcelku. Utopence tu nemívají dost proleželé a sekaná ničím nevyniká. Suchdolská restaurace bývá poslední štací horolezců z Holého vrchu, turistů z Únětického údolí a cyklistů od Roztok.
(Kuba Turek)

7. prosince
Praha: U havranů
Tip na nonstop pajzl: hospodu U havranů najdete mezi sexshopem a military-krámem hned pod obludnou křižovatkou Bulhar. Nedostanete tam nic jiného, než pivo za dvacku, nějaké krabicové víno, pár druhů lihovin, drahou limonádu a předraženou tatranku. Potkáte tam štětky, zloděje, čerstvě prouštěné vězně a studenty z vedlejší koleje. Vrchní připomínající Krakonoše se včera opil, výčepní odbarvená blondýna z Ukrajiny není pro hosty žádná výhra a solidní je jen tmavovlasá kulatější servírka. Jenže kam jít v centru města jinam o půlnoci na levné pivo?
(Kuba Turek)

5. prosince
Praha: Kotva
V obchodním domě Kotva bych si dala po vánočních nákupech kafe. Jenže minulý týden byly u vchodu směrem k Ungeltu jedna kavárna oplocená papírovým paravanem, druhá obsluhovala na třech stolečcích pod eskalátory a třetí prodávala kávu do kelímku, ale nebylo možné se s ním někde posadit. Asi tam občas někomu rupnou nervy, protože jsem pozorovala, jak jednoho kafaře vyháněla obsluha od stolečků a on schválně vylil obsah hrnečku na stůl.
(Jana Bokšová)

27. listopadu
Rokytnice n.J.: Lovčenka FOTO
Hospoda na horním konci lanovky Horní Domky v Rokytnici letos zase o něco zdražila. Na jídelníčku česká klasika za necelou stovku. Nejlepší je hustá bramborová polévka. Obsluha příjemná i ve fofru.
(Honza Krba)

4. listopadu

Všenory: U Zdeňky FOTO
Osvědčená výletnicko-cyklisticko-horolezecko-trampská hospoda v horní části Všenor směrem na Černolice nás překvapila. Příjemné bylo, že ubylo kouře ve výčepu. Nepříjemné, že z jídelního lístku zmizely hospodské klasiky utopence, buřty na pivu, nakládaný hermelín a tlačenka, které nahradily minutky těsně pod sto korun za porci.
(Kuba Turek)

2. listopadu
Beroun: Berounský medvěd
Vřele doporučuji hospodu v rodinném pivovaru Berounský medvěd. Nachází se dvě stě metrů od železniční stanice Beroun ve směru na Plzeň podél kolejí. Výborné kvasnicové pivo, světlá 11 a černá 13. Česká kuchyně za normální ceny. Pivní speciality vždy. Na zakončení výletu vynikající, na nádraží pět minut pěšky.
(Jana Běhounková)

29. října
Klášter Hradiště: Kristýnka
Tady na nás nebyla obsluha vůbec milá. Přišli jsme z pěšího výletu podél Jizery dvacet minut před otevírací hodinou. S námi dorazil postarší pár, který hostinský pustil dovnitř. O nás ani okem nezavadil, ačkoliv jsme stáli ve skupince metr od dveří. Jenom nám po manželském páru vzkázal, že pro nás otevře až ve tři. V sychravém podzimním dnu jsme na nepříjemnou obsluhu čekat nechtěli, a šli jsme tedy o tři kilometry dál do Dolní Bukoviny.
(Kuba Turek)

29. října
Dolní Bukovina: hospůdka na křižovatce
Na první pohled socialistická restauračka postavená v akci Z stojí na křižovatce mezi Horní a Dolní Bukovinou. Před okny stojí stojany na kola, v létě se pije venku, ale lezavá zima nás nutí vejít dovnitř. Kamna na dřevěná polena sálají, obsluha proplouvá mezi stoly a přináší voňavou zabíjačkovou klasiku – ovar, prdelačku, bůček (tak tady říkají žebírkům), jitrnice a další. Vše s chlebem, hořčicí a křenem. Menu se průběžně mění, protože zabíjačka právě probíhá. Neodolali jsme a ještě v sobotu večer jsme sem zajeli autem pro patnáct jitrnic a v neděli v poledne jsme sem zamířili na kolech.
(Kuba Turek)

24. října
Praha: Emilio FOTO
Kulatá pizzerie Emilio na Zahradním Městě se nenápadně, ale pořád zhoršuje. Jídlo je dražší, pizza je horší, víno nic moc. Vypadla z mojí první ligy.
(Jana Bokšová)

23. října
Praha: Kmotra
V Kmotře si nesedejte do zadní místnosti. Není odtamtud vidět na hezké kluky, kteří pečou pizzu v peci.
(Hana Suchá)