Jak se lyžuje v cizině?

AKTUALIZACE. Lyžování je doménou především Česka, Rakouska, Francie a Itálie, ale jezdí se po celém světe. Pro inspiraci uvádíme i dalších pár zemí, kam se vyplatí na lyžích aspoň jednou za život vyrazit.

Rakouské Alpy - pro všechny

Do Rakouska to mají Češi nejblíž. Cesta autem trvá jen pár hodin. Dá se tam tedy jezdit i na jeden den. Rakouské hory mají většinou dost přírodního sněhu, a tak se umělé zasněžování používá jen na vydřená místa na sjezdovkách.

Dá se jezdit i mimo sjezdovky. Pro snowboardisty je Rakousko zemí zaslíbenou, protože v téměř každém středisku je velký snowboardový park. Běžecké lyžování se provozuje výhradně v údolích na závodních trasách. Turistika na běžkách je zde exotickou zábavou.

V lepších střediscích se většinou lyžuje nad úrovní lesa a lanovky jezdí nejvýše do tří tisíc metrů nad mořem. Ubytování je v městečkách pod horami, a tak je nutno k lanovkám přijít pěšky nebo přijet skibusem. Za to si po lyžování můžete užít příjemnou atmosféru krámků, hospůdek, nebo třeba horských statků.

5 tipů HORYDOLY do Rakouska

Stubai – Deset kilometrů dolů. Ledovec je hlavním lákadlem obrovského údolí nad Innsbruckem, ale v zimě se tady lyžuje úplně všude. Tratě jsou tu především středně těžké a vybrat se dají vysokohorské pláně i lesní sjezdovky. Na podzim a koncem jara se tvoří fronty na hlavní lanovky, protože se sem stahují Italové, kterým příroda na druhé straně alpského hřebenu nadělila kratší sezonu.

Sportwelt Amadé – Lyžování jako dokonalý zážitek. Permanentka na osm set kilometrů sjezdovek drží evropské prvenství. Hory v okolí Salcburku skrývají mnoho středně velkých středisek, které spojuje právě permanentka a síť skibusů. Oblíbené je lyžařské safari, kdy se lyžuje každý den v jiném skiareálu.

Hinterstoder – nejbližší alpské středisko je téměř domovským kopcem pro české lyžaře, kteří sem houfně jezdí už od první zimy po otevření západních hranic v roce 1989. V současné době je denní permanentka stejně drahá jako ve Špindlerově Mlýně, ale sjezdovek je tu několikanásobně více a téměř nikdy se tu nestojí fronty.

Kaprun – Na Kaprun jedeme kvůli freeride. Na ledovci i zalesněných kopcích nad Zell am See tvoří Češi, Slováci, Poláci a Maďaři největší zahraniční klientelu. Mimo hlavní sezonu je jich tu dokonce více než Rakušanů. Kaprunský ledovec je zajímavější než většina jeho konkurence, protože to není jen placka, ale najdou se na něm široké carvingové svahy, úzké prudké tratě i klasické červené sjezdovky. Dobře značené jsou freeridové trasy v terénu.

Ramsau – Ramsau/Schladming-běžky/sjezdovky. Lyžařský region Dachstein-West pod stejnojmenným štítem nabízí lyžování všeho druhu od skialpinistických túr v terénu, přes sjezdovkovou klasiku až po dětská lyžařská hřiště. Jeho klenotem jsou ale perfektně upravené běžkařské tratě. Pro běžkaře je to světová oblast číslo jedna.

Savojské Alpy - pro dobré lyžaře

Do Francie se jede dvacet hodin. Za to se však návštěvník dostane do lyžařského ráje. Nejsou zde výjimečné lanovky, které ho vytáhnou do čtyřtisícové výšky. Umělý sníh téměř nepřichází v úvahu a děla jsou obvykle jen na závodních tratích, případně na dojezdech, kde k večeru sjíždějí všichni lyžaři při návratu na ubytovny.

Užijí si milovníci jízdy v prašanu na lyžích i na snowboardu. Ve velkých výškách se ovšem často mění počasí, na slunci může být teplo ale přejezd do stínu je stejně rychlý jako skok do ledničky, a tak musí být lyžař připraven na všechno. Běžkaři ve Francii téměř neexistují.

Bydlí se v panelácích s miniaturními místnostmi přímo na sjezdovkách. Opěvovaná výhoda, že před ubytovnou stačí nazout lyže a jet, má však i svůj rub. Lyžař se občas nemůže zbavit dojmu, že se dostal do průmyslové mašinérie.

 5 tipů HORYDOLY do Francie

Tři údolí – Tři údolí, tři charaktery. Permanentka, lanovky i sjezdovky spojují obrovské prostory Savojských Alp. Lyžuje se tu od údolních lučních sjezdovek po třítisícové vrcholy. Během jednoho dne lze zažít tři lyžařské světy. Val Thorens je nejvyšší francouzské lyžařské středisko mezi ledovcovými velikány, v Méribelu a Menuires si můžete projet stovku kilometrů sjezdovek všech obtížností a v Courchevelu zažijete snobskou atmosféru, ale zároveň tratě strojově vyhlazené až k neuvěření.

Chamonix – Kompletní manuál lyžování v Chamonix. Středisko všech středisek, matka lyžařů, Mekka lyžování... ani všechny superlativy nedokážou popsat krásu lyžování pod nejvyšší horou Evropy Mont Blanc. Sjezdovky jsou tu sice pěkné, ale to nejlepší na celém světě tu jsou volné terény pro freeriding.

Alpe d´Huez – Čtyři dlouhé sjezdovky a šest freeridových zón. Tady si užijí milovníci slunce a lyžování pod modrou oblohou. Jihoalpské centrum poskytuje úplně všechno, co si můžete představit pod zimní dovolenou. Grandiózní lanovky, vyžehlené sjezdovky, bezpečný ledovec, plavecké bazény, kluziště, výborné hospůdky...

La Grave – Ráj panenského sněhu. V tomto středisku nejsou sjezdovky! Lanovky vyvážejí lyžaře pod čtyřtisícovou horu Ecrin, aby mohli sjíždět panenským sněhem a prudkými kuloáry nazpátek do údolí.

La Norma – Jak a za kolik do Normy. Malý a levný skiareál leží v údolí Maurienne poněkud stranou hlavního lyžařského ruchu. Kromě toho, že sem jezdí nejvíce českých turistů, vyhledávají ho místní specialisté na jízdu ve volném terénu. Závěje prašanu jsou po celou zimu nasypané v řídkém lese a vytvářejí tak bezpečné lyžařské eldorádo.

Dolomity - pro pohodu

Italské hory nejsou daleko, protože autem se tam z Čech jede šest až osm hodin. Ve scenérii žlutých a růžových skalních štítů Dolomit si zalyžují hlavně začátečníci a rekreační lyžaři. Díky své poloze jižně od hlavního hřebene Alp mají Dolomity většinou slunečné počasí. Z toho ovšem vyplývá, že se často lyžuje na umělém sněhu.

Lanovky jezdí do necelých dvou a půl tisíce metrů nad mořem a naprostá většina sjezdovek je lehká. O Itálii je známo, že jsou zde sjezdovky nejlépe upravované z celé Evropy. Je zde velmi málo snowboardistů. Italské Dolomity jsou naopak zemí zaslíbenou pro závodní i rekreační běžkaře. Jejich tratě vedou nejen v údolích, ale do sedel mezi skalní velikány. Většina z nich je ukrytá v lese.

Mnohá střediska nejsou propojená lanovkami, a tak je potřeba počítat s dopravou pomocí skibusů. Bydlí se totiž v obcích hluboko v horských údolích.

 5 tipů HORYDOLY do Itálie

Sella Ronda – Úžasná Sella Ronda. Spojením čtyř údolí v Trentu a Jižním Tyrolsku vznikl okruh okolo obrovského skalního masívu Sella, který překonává čtyři sedla. Třicetikilometrovou celodenní jízdu skrze všechna údolí lze absolvovat dvěma směry. Po hodinových ručiček se jezdí nejčastěji po červených tratích, proti nim po lehkých modrých a zelených.

Kronplatz – Nejvíce NEJ v Dolomitech. Lyžování s rakouskou precizností a italským temperamentem je předností střediska, které leží duchem v Dolomitech a geograficky těsně za jejich hranicemi. Kopec nabízí sjezdovky do všech světových stran a je možné tedy jezdit stále na slunci, nebo si naopak vybírat tvrdé tratě ve stínu.

Courmayeur - Závěje prašanu. Hranice na horách neexistují. Dokazuje to nejvyšší vrchol Evropy Mont Blanc. Za vysokohorským terény a výhledy se jezdí po ledovcových trasách z Francie i Itálie. Na obě strany stačí jedna permanentka. 

Bormio – Nejlepší z nejlepších. Hlavní město italského sjezdového lyžování. Tady se pravidelně jezdí světové poháry a konalo se tu i mistrovství světa. Pokud nejste sportovně zaměření lyžaři, můžete využít nedaleká satelitní střediska San Colombano a Santa Caterina Valfurva.

Alpe di Siusi – Čarodějnická jízda na Seiser Alm. Ráj pro děti, začátečníky a milovníky modrých sjezdovek. Jako v obrovské misce vysoko na náhorní plošině v Dolomitech se rozložilo středisko přívětivé pro lyžaře, kteří si chtějí užívat spíš než bojovat s lyžemi a sněhem. Lanovky tu jezdí schválně pomalu, dětská hřiště jsou tu veliká a pláně protínají desítky strojově upravených stop pro běžkaře. Hodně se tu chodí pěšky v pohorkách nebo na sněžnicích.

Slovensko - pro romantiky

Na Slovensku jsou ještě horší vleky a lanovky než v Česku, kopce také nic moc a ceny si s českými moc nezadají.

Suma sumárum to znamená, že na Slovensko může jezdit se sjezdovkami jen lyžař znuděný Alpami. Zato běžky a turistické lyže dobře poslouží při několikadenním přechodu některých z nižších hor a skialpinisté najdou svůj ráj v Roháčích nebo Vysokých Tatrách. Slovensko je prostě hřiště pro lyžařskou turistiku ve všech podobách.

Výhodou je, že večer si lyžař z Čech lehne do spacího vagonu, vlak ho odveze pod hory a ráno může vyrazit svěží přímo do kopců. Dá se tam tedy jezdit i na víkend.

Švýcarsko – trochu pro snoby

Kolébka sjezdového lyžování poskytuje instantní podobu tohoto sportu. Bohužel je pro většinu našinců velmi drahé. Tady leží ona proslulá střediska, jako superdrahý Davos, sportovně zaměřená Crans Montana, divoký ledovcový areál Jungfrau, Wengen se svými závody Světového poháru, rekreační Saas-Fee, snobský Svatý Mořic a velkolepý Zermatt pod Matterhornem.

Ke kořenům lyžování se dostanete při absolvování Haute Route, nejhezčího lyžařského přejezdu hor na světě. Celý týden budete na turistických lyžích stoupat a sjíždět po ledovcích mezi alpskými velikány. Tato cesta z francouzského Chamonix do švýcarského Zermattu je sice velmi frekventovaná, ale bez velkých zkušeností z lyžování v terénu, horolezectví a vysokohorské turistiky, anebo horského vůdce je nemožné ji absolvovat. 

Německo – takové normální lyžování

Německo má z velkých Alp jen malý kousek. Najdeme v něm proto jen jedno velké středisko světového střihu, známé Ga-Pa, neboli Garmisch-Partenkirchen. Daleko levnější a bližší jsou střediska v alpském a šumavském podhůří jako je Königsssee pod Watzmannem poblíž Salcburku, bavorský Bayrischzell, nebo Smrčina nad Lipnem a Javor (Arber) nad Železnou Rudou. V Krušných horách se pro osvěžení jezdí na Fichtelberg proti Božímu Daru, ale lyžování je tam dražší a horší než na blízkém Klínovci.

Němci mají několik velkých perfektně upravených běžeckých oblastí. Jedna je v Krušných horách nad Altenbergem, kam se lze dostat přes hraniční přechod Cínovec, a druhá pokrývá téměř celou jižní stranu Šumavy, kam lze přejet přes speciální hraniční lyžařské přechody nebo autem přes Železnou Rudu nebo některý z přechodů v okolí Lipna.

Španělsko

Na španělsko-francouzských hranicích se lyžuje především v Pyrenejích. Jsou tu dobře vybavená střediska, ale pro Čechy není důvod, proč zde pobývat. Lepší Francie je mnohem blíž.

Slovinsko

Poblíž rakousko-slovinsko-italského pomezí především v Julských Alpách je několik středisek, které stojí za jednodenní návštěvu. Kranjska Gora nabízí především slalomové svahy a krátké lyžování pod úrovní lesa na loukách v údolí. V Bledu se lyžuje na několika nenáročných lesních sjezdovekách.

Rumunsko

Balkánské lyžování je v současné době pro Čechy ryzí exotikou. V Rumunsku se sjezduje především v Semihradsku nad městem Brašov v pohoří Bucegi, kde je několik lanovek a pár vleků, a v oblasti Bilea Lac ve Fagarášských horách.

Bulharsko

Bulhaři mají své sjezdařské centrum přímo na okraji hlavního města Sofie v pohoří Vitoša. O kousek dál se jezdí v nejlepším bulharském skiareálu Bansko, které návštěvníci srovnávají s dobrým evropským standardem. Další menší střediska jsou v nedalekém pohoří Pirin.

Polsko

Poláci sice žijí na velké rovině mezi sudetskými a karpatskými horami na jihu a Baltským mořem na severu, ale přesto jim něco na lyžování příroda přidělila. V Krkonoších se sjezduje hlavně v Karpaczi, což je polská obdoba Špindlerova Mlýna. Sněhu je ovšem na návětrné straně pomálu, a tak například dlouhá tříkilometrová sjezdovka směrem od bývalé Obří boudy bývá v provozu jen pár dní v roce. Další střediska jsou v Orlických horách, největší z nich proti Deštnému. Dá se tam zajít pěšky od Masarykovy chaty. Vlajkovou lodí polského lyžování je Kasprov vrch ve Vysokých Tatrách, ale nejlepší a nejmodernější středisko leží kupodivu pod Tatrami v údolí hraniční řeky Dunajec. Czorsztyn je kompletně uměle zasněžovaný moderní skiareálek.

Ukrajina

Největšími turistickými centry Zakarpatské Ukrajiny jsou Rachov, Jasiňa, Mukačevo a Užhorod. Jezdí u nich několik vleků, které nestojí za samostatnou návštěvu. Za to ale nejvýchodnější Karpaty nabízejí téměř neomezené možnosti na lyžařskou turistiku. Náhorní plošiny bez lesa se táhnou desítky kilometrů liduprázdnou krajinou. Musíte ovšem počítat s vízovou povinností a možná i potížemi s pohraničníky na ukrajinsko-rumunském pomezí.

Skandinávie

Severský poloostrov je zaslíbený klasice. Běh a lyžařská turistika jsou tu národním sportem. Oblíbené je putování od chaty k chatě. Všechny jsou otevřené, bývá v nich dřevo, někdy i vařič. Často se jezdí po stopách od skútrů, které jsou v zasněžené krajině jediným fungujícícm dopravním prostředkem. Jedním z mála středisek alpského typu je norský Lillehamer, kde se konala zimní olympiáda.

Rusko

Nejvíce Evropanů jezdí do Ruska lyžovat na Kavkaz. Známé je především středisko pod Elbrusem. Pro návštěvníka z Čech je to ovšem návrat do dob socialismu, protože z pomalých lanovek odkapává olej, obsluha je nevrlá, často podnapilá a sjezdovky se příliš neupravují.

Kavkaz je proslulý hlavně heliskiingem, což není nic jiného, že vrtulník vynese lyžaře na vybraný kopec a ti pak sjíždějí panenským terénem. Vrtulníky jsou totiž v Rusku stále poměrně levné. Kuriozitou jsou tak zvané Moskevské Alpy, což je uměle nahrnutý kopec v úplné rovině ruského hlavního města, na kterém se sjezduje. Toto ministředisko vzniklo za vlády prvního sportujícícho ruského prezidenta Putina.

Nizozemsko

V naprosté rovině postavili Holanďané tři umělé lyžařském haly. Kopce v nich sice nedosahují převýšení ani sta metrů, ale na odpolední poježdění to stačí. Haly stojí u Roosendaalu, Zoetermeeru a Landgraafu.

Zobrazit místo Evropa - skiareály na větší mapě