Lyžování na domácích horách

Spokojenost hostů neovlivňují jen moderní technologie či proinvestované miliony, ale daleko více kladný přístup k životu, radost z práce a příjemné vystupování.

Každý, kdo byl lyžovat za hranicemi, totiž ví, že základem veškerých služeb je ochota personálu.

Doma jen na víkend

Lyžování v alpských centrech je tedy jednoznačně lepší na celý týden. Tamní sjezdovky jsou s kopečky v našich pohraničních hvozdech nesrovnatelné, ubytování kulturnější a služby solidnější.

Jenže i tuzemské skireály mají své plusy. Mnohé se přibližují svými službami západnímu standardu. Někde se už rolbaři naučili starat o sjezdovky lépe než Italové, vlekaři jsou přívětiví jako Rakušané, dostatek sněhu je zaručen díky sněžným dělům a číšníci nedělají ostudu svému řemeslu.

Sečteno a podtrženo, existují dva tipy lyžování - tuzemské a zahraniční. Doma má smysl jezdit na víkendy nebo dokonce jen na jeden den.

Výhodné je také, pokud máte superlevné ubytování, nebo jste lyžař, kterému nevadí stát fronty a vozit se na stále stejné sjezdovce. Plus pro vás je, že se všude dorozumíte, autem dojede do střediska ze svého bydliště během dvou hodin a nemusíte se příliš finančně omezovat v jídle, pití ani zábavě.

Alpské týdny za nižší cenu

Do zahraničí jsou výhodnější týdenní pobyty s dopravou, ubytováním a permanentkou. V Alpách si užijí především milovníci velkých areálů, kteří nechtějí stát fronty na lanovky.

Tady je možné najet každý den padesát až sto kilometrů za den, zatímco v Česku jsou lyžaři rádi za každý kilometr.

Velká centra obvykle nabízejí dražší týden, než je obvyklé v Česku. Menší alpské skiareály ve Francii a Itálii ovšem vrážejí doslova nůž do zad velkým tuzemským centrům.

Srovnání padesáti až sto kilometrů sjezdovek (= malý alpský areál) s necelou dvacítkou (= velké české středisko) je do očí bijící. Navíc v Alpách se dá pořídit slušný týdenní zájezd pro čtyřčlennou rodinu za 35 000 korun, do kteréžto sumy se v Krkonoších vejdou stěží.

Beskydy

Severomoravské hory se vypínají nad chudým krajem a to je znát na kvalitě sjezdovek a vleků, ale také na vybavení lyžařů. Na druhou stranu zase nejsou tak předražené, jako Krkonoše nebo Jizerské hory.

Jednoznačně nejlepším sjezdařským střediskem jsou Pustevny nad Frenštátem. Jezdí tu jedna lanovka a deset vleků. To spolu s téměř pětisetmetrovým převýšením, dvanácti kilometry sjezdovek a nízkým cenami dělá z Pusteven nejvýhodnější tuzemské středisko s ohledem na poměr nabídky ku ceně.

Zajímavé lyžování je v novém středisku Razula nad Velkými Karlovicemi, které sice disponuje jen jednou velkou sjezdovkou a třemi vleky, ale za to nabízí lyžařům komfort od skibusů svážející lidi dalekého okolí, přes ubytování na sjezdovkách a sněhové bary až po zábavu na sněhu dlouho do večera.

Jeseníky

Největším moravským horám chybí jen Sněžka, aby se mohly vyrovnat Krkonoším. Jejich přírodní podmínky nabízejí vše, co jejich česká konkurence. Vysoké hory, prudké svahy a dlouhou sněhovou sezonu. Dokonce se tu jezdí ještě o pár metrů výše, než v Čechách.

Přesto jsou Jeseníky pro sjezdaře trochu zanedbaným krajem. Úprava tratí tady není všeobecně na příliš vysoké úrovni, technický sníh neleží zdaleka všude, služby jsou zde o poznání horší než v Čechách a doprava je sem obtížná.

Krajinově nejkrásnější sjezdovky vedou samozřejmě z nejvyšší hory Praděd, ale nejlepší lyžování je na Červenohorském sedle. Jeden den se tu dá dobře lyžovat, ale nazítří je to pro zkušenějšího lyžaře trochu nuda. Všechny sjezdovky už projel několikrát, pořád stál fronty na vleky a odpoledne byly sjezdovky většinou plné boulí.

Jizerské hory

Kdo chce v Česku začít lyžovat, neprohloupí, když zajede do Jizerek. Nenajde tady žádné velké kopce ani sportovně laděné tratě, ale především pohodlné loučky a mírné svahy.

Služby jsou tu na dobré úrovni, i když kvůli Holanďanům a Němců poněkud dražší. Vždy tady máte kde se ubytovat, zaparkovat, najmout si lyžařského instruktora, půjčit si lyže, nechat si je opravit a případně sem dojedete autobusem.

Pro začátečníky by byl ideální skiareál Severák, kdyby tady nepracovala nevrlá obsluha na vlecích i v hospodách, kdyby se tu netvořily nekonečné fronty a kdyby mohli rodiče brát své děti s sebou na vleky. Můžete si tu pozvolně zvyšovat své lyžařské nebo snowboardové sebevědomí na placatých loučkách a pomalých vlecích, a postupně přejít i na něco náročnějšího.

Nikdo se vám tu nebude smát, že neumíte pořádně zatočit, protože na stejné sjezdovce se učí ovládnout své lyže vedle sebe šedesátiletá dáma, třicetiletá mamina i čtyřletý špunt.

Za výkladní skříň Jizerských hor je pokládán Tanvaldský Špičák. Přímo ve skiareálu zastavuje vlak, jezdí tu lanovka a jsou zde i nejprudší sjezdovky. Řadí se do desítky nejdražších tuzemských středisek. Ve skutečnosti se ovšem jedná o průměrné lyžování lokálního významu s půlhodinovými frontami na svezení.

Krkonoše

Krkonošské lyžování je v Česku nejlepší, nejdražší a má nejdelší tradici. Několik středisek patří v tuzemských poměrech mezi velká. V některých vládne ještě socialistický duch, jinde se atmosféra blíží ke standardu alpských zemí.

Vlajkovou lodí českého lyžování je Špindlerův Mlýn. Tam si již před deseti lety uvědomili, že budoucnost patří sjednoceným permanentkám, a tak se na jednu jízdenku jezdí na čtyřech kopcích Medvědín, Pláně, Hromovka, Labská a Davidovky. Celkem je tu přes dvacet kilometrů tratí, ale nejsou pospojované ničím jiným, než skibusem. Závratná cena denní permanentky již dosahuje výšin jako v Rakousku nebo Francii, kde se ale jezdí na stovkách kilometrů sjezdovek.

Rokytnice a Harrachov na dvou stranách jednoho hřebene jsou jako dvojčata, která se nemají ráda. V zásadě se jedná o jeden skiareál, protože i na sjezdových lyžích se dá za čtvrthodinku přejet po urolbovaných cestách z jednoho do druhého, ale neexistuje vzájemné propojení vleků a sjezdovek.

Oba skiareály podceňují údržbu tratí, zvláště modré sjezdovky jsou pro nejisté jezdce obtížné až nebezpečné. Oba také nabízejí zastaralé a nepohodlné vleky.

Pec pod Sněžkou nabízí krajinově nejkrásnější lyžování v Krkonoších a možná i v Česku, ale sjezdovky jsou tu většinou krátké a až na dvě výjimky se tu jezdí na vlecích, místo lanovkami.

Podobně na tom jsou i Janské Lázně. V podhůří se lyžuje v řadě menších skiareálů, jejichž základem je vždy lanovka a okolo ní se soustředí vleky, doprovodné služby, lyžařská škola, lze u nich dobře parkovat i bydlet.

Takové jsou například Herlíkovice, Černý Důl, nebo Mladé Buky. Vlastní je soukromé agilní společnosti, jejichž promyšlený postup je na rozdíl od tělovýchovných jednot vlastnících velké skiareály znát. Až se ony, nebo jim podobné, dostanou i do hlavních krkonošských center, bude se tam lyžařům určitě lépe dýchat.

Krušné hory

Nejdrsnější hory v republice nejsou kupodivu nejvyšší Krkonoše, ale o dost nižší Krušné hory. Jsou totiž první na ráně, když začnou vát studené větry od Baltu. Často je proto zakrývají mraky nebo mlha, je tu větrno a běžnými hosty jsou tu námraza a ledovka.

Nejrozsáhlejší lyžařský areál a nejdelší sjezdovky jsou na Klínovci. Logicky by měl být propojen i s vedlejším Božím Darem a vznikl by tak velký areál pro všechny typy lyžování, ale zatím se tak nestalo.

Lužické hory

Malé skiareálky v Lužických horách jsou příjemné na jednodenní ježdění, nic víc od nich nečekejte.

Mezi nimi vede Jedlová s kombinací jedné úzké a prudké sjezdovky a dvou širokých tratí po loukách.

Do Lužických hor patří i jejich výspa zabíhající do vnitrozemí, na jejímž konci se vypíná Ještěd. Za lyžováním se sem jezdí tramvají z Liberce, a proto je tu každé odpoledne a po celé víkendy plno. Fronty tu přesahují hodinu. Často bývají spodní části sjezdovek vydřené, protože vedou hodně nízko a ještě končí prakticky ve městě, které otepluje vzduch až o tři stupně.

Orlické hory

Orlické hory jsou doménou především místních lyžařů. Deštné a Říčky jsou velmi pěkné skiareály, ale za víkend je máte obě projeté. Trmácet se sem přes půl republiky nemá valného významu.

Šumava

Co dal lyžařský pán bůh Šumavě na přitažlivosti pro běžkaře a cyklisty, to jí ubral na sjezdařských vnadech. Pěkné svezení nabízí pouze Špičák, ale ten je obvykle plný. Budete tu s velkou pravděpodobností stát fronty na desítky minut, lyžovat na strmých, úzkých a přeplněných sjezdovkách.

Skiareál nového typu vznikl po velké přestavbě nad Lipnem. Dříve se jmenoval Kramolín, dnes mu dal provozovatel srozumitelnější jméno Lipno. Kromě sjezdovek tu najdete dětské sněhové hřiště, zábavu, občerstvení a ubytování na jednom místě.