Stubai: deset kilometrů dolů

Zatímco dříve každý český lyžař Stubai velebil, dnes jsou na něj tři náhledy. Méně nároční si pochvalují velké množství středně obtížných tratí. Fajnšmekři vytýkají většinou stejný sklon sjezdovek a stěžují si na jejich bídnou úpravu. Nadšenci jízdy v terénu zdůrazňují desetikilometrový sjezd.

Na Stubaiském ledovci si ale za své peníze užije každý. Milovníci dlouhých řezaných oblouků na carvingových lyžích i snowboardech sjíždějí pět širokých a upravovaných plání s délkou okolo dvou kilometrů, lyžařští klasici dávají přednost čtyřem stejně dlouhým, ale užším sjezdovkám, na kterých se často mění směr i sklon. Zkrátka nepřijdou ani naprostí začátečníci ve dvou lyžařských školách, snowboardeři na umělých překážkách a sportovci na boulích. Mezi tím vším jsou ještě krátké prudké svahy, které nikdo neupravuje, a na kterých se dá naučit technika jízdy v hlubokém rozježděném sněhu.

Do terénu

Králem mezi stubaiskými sjezdy je desetikilometrová trasa zvaná Wilde Grub`n (Divoké jámy). Z třítisícové výšky vede vyznačená trasa neupravovaným sněhem nejprve podél sjezdovek a potom osamělým údolím o patnáct set metrů níže.

Druhý terénní sjezd zvaný Fernau-Mauer (Fernauská stěna) je sice o něco kratší, ale zato nezůstává nic dlužen svému jménu. Nejdříve lyžaři sjíždějí prašanem po lehce skloněném ledovci, ale jak se dostanou na kamennou morénu, kličkují mezi obrovskými balvany ve svahu prudkém tak, že mají co dělat, aby se na něm vůbec udrželi. Na této trase hrozí ledovcové trhliny a tak je dobré se zeptat v kanceláři horských vůdců na sjízdnost trasy.

Stubaiské lanovky a vleky mají na podzim snad jen jeden zápor. Když je hezky, můžete ve frontách strávit až čtvrt hodiny, což v Rakousku není zvykem. Stubaiské údolí na severní straně Alp má totiž sníh o několik týdnů dříve než Italové na jihu. Jenže ti to sem mají jen pár hodin jízdy autem a plně toho na začátku sezóny využívají.

 Přečtěte si také: Sníh a slunce ve Stubai

Booking.com

Běhání ve velké výšce pro starší

Ve výšce dvou a půl tisíce metrů je k dispozici perfektně upravený běžecký okruh, ovšem jenom kvůli němu sem nemá cenu jezdit. Trať se totiž klikatí okolo restaurace, a tak si běžkaři daleko lépe zalyžují na členitých stezkách v Krkonoších, Jizerských horách nebo na Šumavě. Kdo však přesto chce okusit běhání v této nadmořské výšce, musí si na ni zvyknout. Obvykle to trvá pár dní, než je schopen podávat velké výkony. Sportovci nad čtyřicet let se obvykle aklimatizují již druhý den, dvacetiletým mladíkům to někdy trvá i celý týden. Roli při tom nehraje fyzická kondice, ale pouze věk.

Skialpinisté: Do sedel!

Skialpinisté chodí do poměrně bezpečných širokých sedel Stubaier Wildspitze, Daunkogel a Daunkopf. Stejnou trasou se vracejí. Je to vždycky túra na půl dne pro rychlíky a celodenní pro normální lidi.

Poznámka pro horolezce

Skála sice není příliš pevná, ale bývají to mixy a tak kamení zpevní sníh a led. Většinu skal lze z jedné strany vylézt obtížnými stěnami nebo středně těžkými hřebeny a na druhé straně sjet na lyžích či snowboardu. Nejvyšší je známá Stubaispitze.

Zábava v Innsbrucku

Když je ošklivě nebo se už nechce lyžovat, je nejlepší sjet do Innsbrucku. Tramvají to trvá necelou hodinu. Můžete obdivovat alpskou zoologickou zahradu, františkánský kostel s galerií bronzových soch Habsburského rodu, svatojakubský chrám s Cranachovou Madonnou nebo si koupit kornout pečených kaštanů a procházet se půvabnými uličkami starého města.

Evropská zimní střediska na HORYDOLY

Adelboden (Švýcarsko)
Alpe d´Huez 1 (Francie)
Alpe d´Huez 2 (Francie)
Bansko (Bulharsko)
Courmayeur (Itálie)
Czorsztyn (Polsko)
Dolomity Superski (Itálie)
Fanningberg (Rakousko)
Heiligenblut (Rakousko)
Chamonix (Francie)
Chopok (Slovensko)
Ischgl (Rakousko)
Kaprun 1 (Rakousko)
Kaprun 2 (Rakousko)
Kleinkirchheim (Rakousko)
Kleinwalsertal (Německo)
Kronplatz (Itálie)
La Grave (Francie)
La Norma (Francie)
Lachtal (Rakousko)
Lackenhof (Rakousko)
Les 2 Alpes (Francie)
Les Arcs/La Plagne (Francie)
Madonna di Campiglio (Itálie)
Maurienne (Francie)
Menuires (Francie)
Mitterdorf (Německo)
Mölltal (Rakousko)
Nassfeld (Rakousko)
Nassfeld (Rakousko)
Nassfeld (Rakousko)
Obertauern (Rakousko)
Plose (Itálie)
Ramsau/Schladming (Rakousko)
Rokytnice nad Jizerou 1 (Česko)
Rokytnice nad Jizerou 2 (Česko)
San Bernardo (Itálie)
Seefeld (Německo)
Seiser Alm (Itálie)
Sella Ronda (Itálie)
Skirama (Itálie)
Speikboden (Itálie)
Stubai (Rakousko)
Špindlerův Mlýn (Česko)
Štrbské Pleso (Slovensko)
Radstadt (Rakousko)
Raxalpe (Rakousko)
Sölden (Rakousko)
Sulden (Rakousko)
Tignes (Francie)
Titlis (Švýcarsko)
Tux (Rakousko)
Uludag a Sarikamis (Turecko)
Val dIsére (Francie)
Val Senales (Itálie) v létě
Val Senales (Itálie) v zimě
Vars (Francie)
Vysoké Tatry (Slovensko)
Wildschönau (Rakousko)
Zell am See (Rakousko)
Železná Ruda (Česko)

Lyžařské manuály na HORYDOLY

Passo Tonale (Itálie) 3 díly
La Norma (Francie) 5 dílů
Chamonix a Courmayeur (Francie a Itálie) 9 dílů
Bormio (Itálie)  (8 dílů)

Zobrazit místo Evropa - skiareály na větší mapě