Trampové na skialpech sjeli Sněžku, podívali se do Soví doliny a na Dlouhý hřeben

Na sjezd jižních žlabů do Obřího dolu není ani pomyšlení. Chybí v nich to nedůležitější - sníh. Na severu to vypadá lépe, ale vidět je jen první převěj pod futuristickou hospodou. 

Severní stěna Sněžky přímo dolů

Prvních pár oblouků ze Sněžky (1602 m) vypadá slibně, ale pak následuje kamenitý suťák. Sakra! Mělký sněhový žlábek je vlevo. Takže lyže na ramena a hajdy pěšky ke sněhu.

Tam už je to lepší. Úzký a strmý sněhový pruh vede až dolů do Kotle Lomniczky. Situace se komplikuje až na soutoku několika potůčků, kde se do cesty chaoticky staví kosodřevina a horské smrčky. 

Proto je lepší se natlačit doleva k říčce Lomniczka a nakonec nad její levý břeh na úvozovou červeně značenou cestu. Vypadá, že se po ní dá svištět s větrem ve vlasech, ale zdání klame. Občas skrývá kamení těsně pod sněhem. Skluznice dostávají zabrat.

Turistická chata Schronisko Nad Lomniczka (1002 m), dříve Melzergrundbaude vypadá jako v době, kdy byla postavena před sto lety. Dokonce i venkovní posezení u ohniště se stoly a lavicemi je takové, jako na starých pohlednicích. Trampové samozřejmě pohrdnou hospodou, posvačí venku a jedou po žluté značce úzkou kamenitou stezkou Dolinou Lomniczki až k Betonovému mostu.

Betonowy most je oficiálně uzavřený kvůli celkové zchátralosti, ale většina turistů si z toho nic nedělá. Kdo by se bál, může po žluté značce překonat říčku o něco níže po proudu. Kousek za mostem se opouští značka a lesní průsek jako když střelí, navádí na zelenou značku k Širokému mostu.

Sowia dolina a Soví sedlo

Rozcestí Szeroki most otevírá cestu po černé značce do Soví doliny. Stojí zde turistický přístřešek krytý ze tří stran, s lavicemi a stolem uvnitř. Nouzově se v něm dá přespat. Sowia dolina, dříve zvaná Eulengrund je nejlepším nalezištěm zlata a drahých kamenů v Krkonoších. Ústí dole v Karpaczi, dříve Krummhübel (Křivá hora) a stoupá okolo zlatonosného revíru Krucze Skaly (Havraní skály), kde se dříve kutalo ve štolách a dnes se leze. Odtud pochází nejen německé zlato, ale také turmalíny, ametysty a safíry. Nezapomínejme, že jsme v německém  Slezsku, které teprve po 2. světové válce zabral Sovětský svaz pro Polsko, kterému zase sebral velkou část Ukrajiny.

U skal stojí hornická obec Wilcza Poreba, dříve Wolfshau (Vlčí mýtina). Po mírném stoupání lesnickou silnicí rozcestí Szeroki most a cesta se zužuje, zvedá se a scenérie v údolí říčky Plomnica je divočejší.  Na rozcestí Pod Bulawou stojí druhý turistický přístřešek a u mostku přes říčku o kilometr dál třetí přístřešek. Všechny jsou stejné a dají se využít k bivakování. Ačkoliv stojí v národním parku, žádná škoda jedním přespáním ve spacáku na lavici přírodě nevznikne.

Nad mostkem se cesta zúží jen pro pěší. Je ovšem vzorně upravená. I v zimě lze očekávat, že bude prošlapaná, protože polským národním sportem je pěší turistika a Poláci chodí kdykoliv, kamkoliv a za jakéhokoliv počasí. Prochází se nejprve březovými háji, výše hustým lesem z horských smrků a nahoře už jen pláněmi s uhynulými smrky po emisní katastrofě ze 70.-80. let minulého století.

Na Sovím sedle (1165) už turistický přístřešek, který tu dlouho stával, není. Přes třemi lety se zbortil a byl posléze odstraněn. Na polských svazích okolo Sovího sedla se nacházelo ve skalních výchozech množství drahého kamení. Proslulé jsou skály Staré a Nové Granáty, kde se našlo opravdu hodně granátů. Už legendární Vlaši, čili italští a rakouští prospektoři, se o tomto nalezišti nenápadně a útržkovitě zmiňovali již od 16. století. Geologický výklad je jednoduchý - Svorová hora (Schwarze Koppe, Czarna Kopa) na západě je doopravdy ze svoru, Skalní stůl (Tafelstein, Skalny Stol, Tabule, Klepý) na východě z žuly, a kde se tyto dvě horniny setkaly, zařízla se mezi ně Soví dolina a zároveň se na styku hornin objevily minerály a zlato.

Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?

V Sovím sedle se napojuje červená značka Česko-polského přátelství. Párkrát se zhoupne v průseku na úbočí Lesního hřebene a objeví se paseka. Na ní stojí trojúhelníková boudička, venku vedle ní lavice a stůl, uvnitř také a navíc pod střechou na povalu je místo pro dva nocležníky.

Kdo boudu stavěl, myslel na pocestné. Díky mu!

V osm hodin večer usíná trojice pocestných ze Sněžky. V deset hodin přichází další muž od Pomezek, klepe na dveře a uléhá na stůl. Před půlnocí dorazí tři Poláci a najdou místo už jenom na zemi. Po ránu opouštějí boudu v opačném pořadí.

Dlouhý hřeben a Červený kříž

Rychlý sjezd přivádí trampy na lyžích na Pomezní boudy, dříve Grenzbauden (1050). Křižují sjezdovku v Malé Úpě, česko-polský hraniční přechod a stoupají na Pomezní hřeben. Koryto vydřené v úvozové cestě se na křižovatce se zelenou značkou zmení na zafoukanou hřebenovku s množstvím návějí. Tady se skialpové lyže opravdu hodí.

Ještě horší je sjezd z Lysečiny (1188) po neoznačené lesní svážnici na Cestník (1003). Zmrzlý rozježděný a rozšlapaný úvoz strmě klesá vysokým lesem. Uprostřed překvapuje nově postavený myslivecký posed. Na rozcestí Cestník stojí stejná bouda jako nad Pomezními boudami. Pouze nemá poval. Na uvaření poledního čaje je to příjemné. Na přežití noci by to případně také stačilo.

Příjemné stoupání řídkým lesem dlouhatánským průsekem dovádí lyžaře na Dlouhý hřeben (Langerberg 1085). Průsek potom napřed mírně klesá k Novému Červenému kříži (1022) a potom se cesta rychle sklopí ke starému Červenému kříži (925) a dál po lesních komunikacích až do Horního Maršova (590).

Zpočátku se jede po hřebeni až ke Staré hoře. Před ní se odbočí doleva a podle směrovek se kličkuje po cestách a silničkách. Na závěr se trefí na zelenou turistickou značku, a pak na silničku z obce Stará Hora na Lysečinskou silnici nad Horním Maršovem. 

Autobus z Horního Maršova, dříve Marschendorf, odjíždí do Prahy tři minuty po příchodu na zastávku. Víkend trampů na lyžích skončil. Mají v nohách dvacet kilometrů.

Mimochodem: Celá anabáze měla vlastně jediný účel. Projít v zimě keš Krkonoše Crossing. Geocaching nekompromisně určil směr pochodu od západu na východ Krkonoš. Z Harrachova do Maršova. První část na západ od Sněžky byla zdolána před dvěma lety: Vítr, sníh, mlha a dřina. 

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě