Emerich Rath: olympionik, všestranný sportovec, Evropan

Mezinárodní lyžecký závod distanční na padesát kilometrů o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království Českém vzdali kvůli nenadálé sněhové bouři všichni závodníci.

Hančův osudový omyl

Pouze Bohumil Hanč zůstal na trati. Nenechal se odradit ani rozhodčím, který ho měl stáhnout ze závodu na místě, kde byly později postaveny Jestřábí boudy, ze kterých dnes zbyla pouze Vrbatova bouda. 

Když Hanč nedojel na Labskou boudu, kde sídlil štáb závodu, a kam se soustředili všichni zbylí závodníci, rozhodčí a pořadatelé, vyšlo ho hledat několik lyžařů do větru a bílé tmy. 

Našel ho Emerich Rath na Zlatém návrší, jak se choulí v závěji v cizím kabátě a čepici. Táhl ho osm set metrů proti větru někam k pramenům Pančavy. Dál už to nezvládl. Sám začal mrznout. Opřel Hanče o orientační tyč na cestě a další kilometr došel na Labskou boudu, kde oznámil Hančovu polohu a vyčerpáním sám omdlel. Ihned se vydala záchranná výprava se saněmi, ale Hanče už nakládali zřejmě mrtvého.

Dnes tuto cestu můžeme zopakovat ze Zlatého návrší od Mohyly Hanče a Vrbaty (tady ho Emerich nalezl) k Hančovu pomníčku na Pančavské louce (tady ho nechal sedět) a na Labskou boudu (sem Emerich z posledních sil donesl zprávu, kam se mají pro Hanče vypravit). 

Když se sněhová vánice trochu uklidnila, nalezla další záchranná výprava z Labské boudy ještě ten den zmrzlého Václava Hanče, fanouška Bohumila Hanče. Byl bez kabátu a čepice. 

Už druhý den po tragédii postavil Emerich Rath kříž z lyží na místě, kde Bohumila Hanče nechal. "Bude mi to smutná upomínka, neb osud mi nepřál, abych zachránil život přítele, lyžaře tak milého. Čest jeho památce," napsal do pamětní knihy na Labské boudě.

Pražský Němec jako evropský sportovní allrounder

Emerich Rath (1883-1962) závodil na lyžích, v plavání, atletice, boxoval, hrál fotbal, ragby, pozemní i lední hokeji, pádloval na kanoi a vesloval na skifu, věnoval se rychlobruslení a zápasu. Ve všem, na co jako sportovec sáhl, by úspěšný. Díky tomu ho znala celá Evropa.

Emerich se narodil do rodiny chudého ševce, která žila v Praze / Prag , ale kvůli výdělku se odstěhovala roku 1887 do Broumova / Braunau pod Sovími horami na hranicích Čech a Kladska (tehdy Rakousko-Uhersko, poté Německo a dnes Polsko). Otec tam dostal místo ošetřovatele v nemocnici.

Již roku 1896, tedy pouhé čtyři roky poté, co hrabě Harrach nechal dovézt první lyže ze Skandinávie do Krkonoš, a devět let poté, co bratři Ořovští poprvé stoupli na lyže v Praze a sjeli zasněžené Václavské náměstí, lyžoval chlapec Emerich na Broumovsku! 

Ve čtrnácti letech se vrátil do Prahy a v železářství U Rotta se vyučil obchodním příručím. Při tom pilně sportoval. Podívejte se na výběr z jeho výtečných výkonů: 

* Fotbal hrál za německý klub DFC Prag a hokej za DEHG Prag.

 * 1904 běžel silniční závod Běchovice - Praha (10 km za 40:52 min) 

* 1905 vyhrál chodecký závod Liberec - Ústí n.L. (108 km za 12:30 h)

* Každoročně plaval závod Napříč Prahou.

* Krátce po roce 1900 vylezl prvovýstup Rathův komín v Divoké Šárce na Žabáku (3 UIAA). 

* 1907 získal v běhu na lyžařském mistrovství Království českého zlato na 5 km, stříbro na 10 km a 50 km.

* V závodě Štít dr. Dieskaua porazil Bohumila Hanče a zvítězil.

* Na lyžařském můstku v Praze na Vítkově závodil s pozdějším mistrem světa Norem Ruudem.

* 1908 na Olympiádě v Londýně doběhl maraton na 25. místě (3:50:30 h).

* Od 1911 nastupoval za profesionální hokejový klub DEHC Berlin.

* 1912 se stal německým šampionem těžké váhy v boxu.

* 1912 na Olympiádě ve Stockhomu skončil na 33. místě (3:37 h).

* 1914 nastoupil za český reprezentační hokejový tým v Berlíně a vyhrál s ním mistrovství Evropy.

* Během 1. světové války byl nasazen v Rakousko-Uherské armádě jako lyžařský instruktor v Krakově a v Alpách.

* Po válce zůstal v Bolzanu, kde se věnoval horolezectví, lyžování a vodním sportům.

* Z Bolzana sjel na kajaku po řekách Adidge a Pád do Benátek a pokračoval po Tibeře do Říma, kde ho uvítaly nadšené davy.

* Asi 1925 splul za 24 hodin po Dunaji z Pasova do Vídně.

* Následoval zisk několika českých mistrovských titulů na kajaku. 

* 1954 naposled běžel Běchovice v 71 letech (10 km za 59:47 min).

Začal u Rotta a vypracoval se na živnostníka

Emerich Rath se vrátil do Prahy roku 1923 a znovu začal prodávat u Rotta. Vedl nové oddělení sportovního zboží.

Po několika letech se osamostatnil a otevřel konkurenční sportovní obchod v pasáži mezi Ovocným trhem a ulicí Na Příkopě. Dnes je vpravo od obchodního domu Myslbek  a nazývá se Pánská pasáž. Lyže, hole, vosky, hokejky, míče, tenisové rakety, pádla, brusle, veškeré vybavení pro outdoorové sporty a také tramping. Všechno tu bylo k mání.

Zakoupil a přestavěl sruby v osadě Delaware na Sázavě a později v osadě Ajax. Dostal trampskou přezívku Šedivý vlk, chodil v indiánském oblečení a ctil indiánské zákony.

Za 2. světové války ukrýval spolu s českou manželkou Františkou ve skladu svého obchodu německé Židy. Poslední muž, kterého zachránili, Boris Efenberg se u nich dočkal konce války a poté mu ještě pomohli do Švédska.

Skauti, trampové, indiáni a ostatní nežádoucí lidé

Dům služby sportu Emerich Rath byl ze dne na den uzavřen po nástupu komunistů k moci. Záminkou bylo, že ve výkladech bylo zboží vyzývající k amerikanismu - výstroj pro trampy a skauty, indiánské čelenky, americká vlajka a obrázky Pepka námořníka. Za to byl Emerich na rok zavřený do kriminálu ve zrušeném klášteru ve Svatém janu pod Skálou. Možná měl štěstí, že to přišlo takhle brzy, neboť sovětští poradci tehdy ještě nestačili rozjet velké politické procesy, při kterých padaly tresty smrti, doživotí a mnohaletých nucených prací v uranových dolech.

Po propuštění z vězení mu zemřela žena a ještě k tomu měl jako bývalý živnostník velmi nízký důchod. Nechal se tedy zaměstnat jako zednický přidavač a později metař v pražských ulicích. Mnozí jeho zákazníci a také sportovní soupeři, kteří přežili válku a uvízli v socialistickém Československu, ho poznávali a zdravili.

Před Olympiádou v Římě 1960 přišel s úžasným plánem. Dostal od Mezinárodního Olympijského výboru osobní pozvání a chtěl tam dojet na kole. Na zpáteční cestu naplánoval přednášky ve Švýcarsku, Rakousku a Francii. Mluvil česky, německy, italsky, francouzsky, polsky a rusky.

Bohužel jeho představy zhatili českoslovenští komunisté. Nevydali mu povolení k vycestování z republiky. Navíc ho poslali do domova důchodců v Benešově. Mezi pasivními starci a stařenami se mu vůbec nelíbilo. S povděkem proto přijal pozvání k bydlení od svého bratrance v Broumově.

Bohužel se s ním záhy nepohodl a stal se broumovským bezdomovcem. V létě spal, kde se dalo, někdy i na lavičce v městském parku, umýval se v kašně na náměstí. Nakonec ho zadržela policie a eskortovala do dalšího domova důchodců v blízkém Starkově.

V přijímacím protokolu do domova důchodců stojí:

Hotovost: žádná
Závěť: nic nemá, odpadá
Záliby: chce sportovat a pracovat

Po několika měsících zde v 79 letech zemřel na srdeční infarkt.

Vegetarián, abstinent, nekuřák a krasavec

Emerich Rath je připomínán v českých zemích především jako sportovec a případně jako podnikatel se sportovním zbožím. V německy mluvících oblastech je však oceňovaný více jako zakladatel vegetariánského hnutí. Kromě toho byl abstinentem a nekuřákem.

Od roku 1905 do 1909 vyhrál v Německu jedenáct chodeckých závodů na 50 km s 30 kg vojenské výstroje a vytvořil rekordní čas 6:13 h. Říšské ministerstvo války díky tomu uvažovalo o zavedení bezmasé stravy pro vojsko.

Propagoval zdravý životní styl a do něho patřilo také otužilecké plavání v zimě. Díky dokonalé postavě se stal modelem pro fotografie do knihy o posilování. V Berlíně získal šesté místo v soutěži mužské krásy mezi 150 mužskými účastníky.

Synové hor

K filmu z roku 1956 o krkonošské lyžařské tragédii byl Emerich Rath přizván jako očitý svědek a poradce režiséra. Bohumila Hanče hrál Josef Bek a Václava Vrbatu Jiří Vala st. Emericha Ratha ztělesnil Otakar Brousek st., který později vzpomínal: "Znal jsem pana Ratha z jeho pražského obchodu se sportovními potřebami. U natáčení nám jako poradce vyprávěl, co se tehdy v náhlé vichřici odehrálo. Pro filmování mi půjčil svou starou lyžařskou bundu. Vyčítal si, že u Hanče nezůstal a nezahříval ho. Snad by je prý někdo našel a oba by přežili." Samotný Rath dostal roličku hajného. Filmaři mu nalepili plnovous, protože vyšel z vězení za drobný politický delikt. Po premiéře filmu řekl se slzami v očích: "Tak to vůbec nebylo."

V roce 2004 udělil Klub pro Fair play při Českém olympijském výboru Emerichu Rathovi zvláštní cenu In memoriam. Jeho roli v česko-německém sportovním prostředí rehabilitoval film Poslední závod z roku 2022.

V Broumově v Soukenické ulici, kde prožil dětství, připomíná Emericha Ratha pamětní deska. S jeho jménem, datem narození a úmrtí a prostými slovy: Olympionik, všestranný sportovec, Evropan. Je po něm pojmenovaný sportovní areál a také každodorční běžecký závod.

Po všestranném sportovci Emerichu Rathovi je pojmenována expozice zimních sportů v muzeu v Polici nad Metují.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě