Ostrý štít (2360 m) Vysoké Tatry

Dostali se na vrchol ne po hřebenu, kudy lze očekávat nejlehčí směr výstupu, ale žlabem do Prielomu v Ostrom a pak odbočili do severní stěny. O výstupu obtížnosti 2-3 UIAA byly dlouhé roky pochybnosti.

Přispěl k tomu nejasný popis samotného Englische a také fakt, že výstupu se zúčastnil horský vůdce, který v jiných případech prokazatelně lhal. Navíc o Englischovi bylo známo, že při romantických popisech svých tatranských výstupů často popustit uzdu fantazii a pro zvýšení efektu k nim přidával fotografie z Alp.

Na druhé misce vah důvěryhodnosti byly jeho čtyři desítky prvovýstupů ve Vysokých Tatrách, z toho asi 30 prvních výstupů na panenské štíty a věže. K významným patří vedle Ostrého štítu ještě Malý Kolový štít (německy dodnes nazývaný Englisch-Spitze), Velký Kostol, Čierny štít, Divá veža a Javorový štít. Přátelé Karol Englisch a Karoly Jordán tím během několika let ukončili dobývání tatranských vrcholů. 

Ještě roku 1959 vyšel III. díl horolezecké monografie Vysokých Tater od Arna Puškáše, ve kterém je Englischova cesta zakreslena jen velmi hrubě podle odhadu autora. Až roku 1961 našli horolezci na vrcholu kovové pouzdro s reliéfem motýla a v něm navštívenku Karola Englische.

Éra sportovního lezení ve Vysokých Tatrách

Po senzačním prvovýstupu následovala éra, kdy se na Ostrém štítě zvyšovala laťka obtížnosti celého tatranského horolezectví.

Prostoupit jižní stěnou se podařilo roku 1905 Simonu Häberleinovi s manželi Maxmilian a Käthrin Bröske 3-4 UIAA. Bylo to tři dny po přelomovém výstupu Häberleinovou cestou na Žabí koň. Dlouho byl jejich Ostrý štít považován za nejtěžší horolezeckou cestu Vysokých Tater, až později se ukázalo, je Žabí koň je o půl stupně těžší. 

Labutí písní horských vůdců se stala cesta Spišských vůdců 3 UIAA v jižní stěně. Roku 1907 ji vylezlo pět horských vůdců Johann Breuer, Paul Czizsak (Pavol Čižák), Paul Spitzkopf, Paul Spitzkopf - Urban a Johann Schmögner. Dokázali tím, že profesionálové jsou stejně dobří horolezci, jako nastupující generace amatérských sportovců. Směřování horolezeckého sportu na lezení bez vůdců ovšem zvrátit nedokázali.   

Téhož roku 1907 vylezli Zygmunt Klemensiewicz a Aleksander Znamiecki východní hřeben od sedla Biela lávka s tím, že obešli těžký Jurzycov zub zleva. Slanili západním hřebenem do sedélka Prielom v Ostrom, vylezli na Malý Ostrý štít (2352 m) a sestoupili západním hřebenem do Javorového sedla. Tuto exponovanou hřebenovku vylezli roku 1912 až bratři Gyula a Román Komarničtí. Obtížnost má 3 UIAA a Jurzycův zub 4 UIAA. 

O rok později 1908 nastoupili do jižní stěny další tři legendární Poláci Mieczyslaw Swierz, T. Swierz a Wladyslaw Kulczynski mladší. V levé části zdolali Swierzův komín 2 UIAA, který se dnes leze pouze v zimě kvůli velké lámavosti a mokru.

Nejtěžší cesta na Ostrý štít je zatím Ostrá realita od Pavola Jackoviča a B. Turčeka, ontížnosti 8- UIAA.  

PANORAMA Javorový a Ostrý štít, Široká veža a Prostredný hrot

Kliknutím na snímek otevřete velké panorama. Foto: David Z

Podívejte se na jména štítů a sedel (klikněte na snímek): 

Ostrý štít je pro turisty nevýznamný skalnatý bobek, malý, nízký a zastrčený. Nevyniká krásou, tvarem ani strategickou polohou. Zvedá se nad Zadnou Javorovou dolinou a Veľkou Studenou dolinou. Spolu s Malým Ostrým štítem tvoří dvojčata, která navzájem oddělujie vysoce položené sedélko Prielom v Ostrom.

Ze štítů vedou dva ostré, ale jen mírně klesající hřebeny. Na východě končí v Bielej lávke (dál pokračují tři Zbojnícke veže) a na západě v Javorovém sedle (dál se zvedá masivní Javorový štít). Jižní stěna přechází do suťovisk Streleckých polí, které končí srázem Strelecké veže.

Pod jižní stěnou Ostrého štítu prochází značená Ostravská stezka z Téryho chata přes Priečné sedlo ke Zbojnícke chatě (1960 m). 

SEZNAM: Vysoké Tatry - štíty, sedla a věže

O Ostrý štít se okolo roku 1900 ucházelo hodně horolezců. Mnozí dospěli k výsledku, že je nedostupný. Nemysleli to ovšem dva lidé - právník a tatranský matador Karol Englisch a účetní karvinských dolů Karol Jurzyca. Najali si otce a syna Hunsdorfery za horské vůdce a pokusili se o nemožné - zdolat poslední nedostoupený štít ve Vysokých Tatrách. 

Polák Karol a Rakušanka Antonie

Karol Englisch se zřejmě snažil o výstup již dříve, ale první vážnou akci podnikl teprve 30. července 1900. Společně s matkou Antonií von Englisch a horským vůdcem Johannem Hunsdorferem mladším lezou zdánlivě logickým východním hřebenem z Bielej lávky. Výstup zhatí špatné počasí, ale také obtížná skála. Dnes se můžeme domnívat, že je zastavila plotna Jurzycova zubu nebo snad ještě skalní výšvih pod ním. Englisch uvedl v ročence Uherského karpatského spolku, že na daném místě selhaly všechny jeho dovednosti a um. Jeho matka označila nezdařený výstup v místních novinách za smělý experiment vystoupit na nedobytnou horu.

Nezapomeňme, že Antonie nebyla žádné ořezávátko! Pocházela sice z Tyrolska a vždy se považovala za Rakušanku, ale díky svému bydlišti v Krakově se z ní stala přední tatranská horolezkyně. Má na kontě například prvovýstupy na Čierny štít, Javorový štít ai Východný Mengusovský štít.

Bylo společensky neúnosné, aby po Starém Smokovci / Altschmecks chodila v kalhotách. Na horolezecké túry tedy vycházela v sukni a klobouku. Do sportovních kalhot se převlékala, až když zmizela do hor. Ještě jednou se převlékala na vrcholu, aby měla pěkné vrcholové forografie. Při návratu opakovala převlékací proceduru. 

O dva týdny později zkoušejí štěstí na stejném hřebenu znovu. Tentokrát je vede Hunsdorfer starší. Referují, že se dostali ke třetímu výběžku. Englisch vážně pochybuje, zda se někdy na vršek dostane.

Učetní karvinských dolů Karol Jurzyca

Následující léto 30. června 1901 se o výstup na Ostrý štít pokouší Karol Jurzyca, účetní z karvinských dolů. Leze s ním Hunsdorfer mladší. Zvolili směr pravou částí jižní stěny, tedy vlastně podcházejí východní hřeben. Cesta obtížnosti 2-3 UIAA, která dnes nese Jurzycovo jméno, ačkoliv nestáli na vrcholu. Dostali se až na vrcholový hřeben, snad na skalní výčnělek Jurzycov zub.

Na Ostrý štít to mají jen kousek poměrně lehkou hřebenovou, ale s exponovanými výhledy na obě strany. Vrchol nejspíš nevidí, mají toho dost a vědí, že návrat bude komplikovaný. Na slanění přes vylezenou cestou mají příliš krátké lano. Nevěří že by našli dobré slaňovací štandy. Volí tedy krátké slanění do severní stěny a dlouhý nejistý traverz k východu na Bielu lávku. Jurzyca později poznamenal, že zanedbali nejdůležitější pravidlo lezení. Lezli tam, odkud nebyl jistý návrat.

Oba pak šli pod Ostrý štít za dva měsíce znovu. Chtěli prý více prozkoumat terén a asi dokončit prvovýstup. K tomu ale nedošlo.

Další dva Englischovy pokusy  

25. července 1902 se pod Ostrý štít vrací Karol Englisch s Hunsdorferem mladším a slezským horolezcem jménem Ludwig Koziczyński. Lezou žlabem do Prielomu v Ostrom ze severu. Trojkový hřeben je nad jejich síly.

Englisch se dozvídá, že Koziczyński prozradil Jurzycovi podrobnosti o jeho dosavadním snažení na Ostrém štítě. Jejich vztah okamžitě ochladne na bod mrazu.

25. srpna je úsilí Englischových korunováno úspěchem. Karol Englisch, Antonie von Englisch, Johann Hunsdorfer starší a Johann Strompf lezou už známým severním žlabem, pod Prielomom v Ostrom uhnou doleva a po exponované skalní lávce se dostanou na strmé žebro, které je vyvede na vrchol Ostrého štítu. 

V ročence Uherského Karpatského spolku, která vyšla roku 1903, popisuje Englisch celou túru: Ze Smokovce vyrazili krátce po půlnoci. Vyšli na Sedielko a studovali možnost výstupu. Ze strmého žlabu vedoucího do Prielomu v Ostrom odbočili doleva a pod vedením Jána Hunsdorfera st. stoupali těžkým a lámavým terénem vzhůru. Po mimořádně namáhavém výstupu stanuli na vrcholu. Všichni zažívali neskutečný pocit. Stanuli po mnoha pokusech na panenském vrcholu dlouho atakované hory. Postavili dvoumetrovou kamennou pyramidu, uložili do ní plechovou krabici s informacemi o výstupu a vztyčili polskou vlajku. Do Smokovce se vrátili večer.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě