Vůdčí osobností polského horolezeckého hnutí byl v prvních letech 20. století Zygmunt Klemensiewicz. Zprvu jako špičkový horolezec, poté jako ideolog a nakonec jako organizátor.
Roku 1903 je založena Sekcja Turystyczna Towarzystwa Tatrzańskiego, první polská stavovská horolezecká organizace. Vede ji Janusz Chmielowski. Má obrovské zásluhy na rozvoji horského sportu a mimo jiné vydává první detailní horolezecký průvodce.
INFO: Vysoké Tatry - průvodce Chmielowski / Swierz 1 - 2 - 3 - 4
Zároceň vznikají soukromé horolezecké kluby, zárodky budoucích velkých oddílů. V nich dorůstá nová generace odvážných a inovativních lezců. Jde nim především o sport, kdežto jejich předchůdci dávali důraz spíše na samotné hory.
Vznikají horolezecké kluby
Známé jsou především kluby Bacówka (Kazimierz Panek a Ignacy Król), Himalaya Club (Roman Kordys, Zygmunt Klemensiewicz a Jerzy Maślanka) a Klub Kilimandżaro (bratči Goetlowé, bratři Świerzowé a Władysław Kulczyński junior).
V roce 1907 začíná vycházet časopis Taternik. Zygmunt Klemensiewicz a Roman Kordys přenášejí do Vysokých Tater prostřednictvím časopisu myšlenky bratří Zsigmondy, kteří tehdy byli nejprogresivnějším alpskými lezci. Kromě vlastního horolezeckého podnikání stačili napsat učebnici, která byla svatou knihou několika následujících generací horoleezců po celém světě.
Zygmunt Klemensiewicz (1886-1963) vystudoval v tehdy polském Lvově univerzitní matematiku, fyziku a chemii. Tam také s odskočením do Karlsruhe tyto předměty učil a zároveň učinil několik vynálezů, které se používaly ještě desítky let po něm. V roce 1913 pracoval pod vedením věhlasné Marie Curie v Paříži na výzkumu radioaktivity. Během 1. světové války přešel na další špičkové pracoviště do Pasteurova ústavu.
Okupace Sovětským svazem a deportace do Kazachstánu
Po roztržení Polska nacistickým Německem a komunistickým Sovětským svazem byl deportován do Kazachstánu. Odtud se dostal jako voják polské zahraniční armády přes Írán a Egypt do Velké Británie, kde posléze žil až do roku 1956. Pak se vrátil do Polska, kde se stal profesorem Slezské univerzity v Gliwicích a zde v poklidu zemřel.
Zygmunt Klemensiewicz s druhy zdolává roku 1905 Karbunkulový hřeben 2, roku 1906 severní stěnu Batizovského štítu a severní stěnu Kriváně, roku 1907 Žabí kůn po Východním hřebeni 3+, Ostrý štít po Západním hřebeni 3, Sněhový štít přes Sněhové hrby 3, Spišský štít od Baraního sedla 3, roku 1911 Papirusovu štrbinu 3 a ještě roku 1926 leze prvovýstupy ze severní i jižní strany na Velkou Vidlovou věž.
Mezi tím stíhá napsat základní polskou učebnici horolezectví a vydává ji roku 1913. Kromě toho formuluje etický vztah horolezectví a horské přírody, píše pravidla horolezeckého sportu, je aktivním členem redakce časopisu Taternik od roku 1907 do 1912. Zároveň je také lyžař. Zakládá Karpatský spolek ve Lvově a zůstává jeho prezidentem v letech 1919-1939. Zakládá polský svaz lyžařů a je jeho viceprezidentem od roku 1922 do 1939. Musíme si při tom uvědomit, že Poláci byly v té době horoplezeckou i lyžařskou špičkou mimo Alpy. Nahradili v tomto směru dlouho dominující Angličany.
Horolezecké, lyžařské a turistické průvodce
Zároveň píše mnoho turistických a lyžařských průvodců od Bieszczad směrem na východ přes Huculské hory, Slawsko až k Černé hoře a Hoverle. Iniciuje zde výstavbu dvou horských lyžařských chat. Dnes tomuto území říkáme Zakarpatská nebo Podkarpatská Ukrajina. Za Klemensiewiczových dob zde bylo Polsko, Maďarsko, potom československo-polská hranice, pak Sovětský svaz a dnes patří toto území Ukrajině a Polsku.
Klemensiewiczovi spolulezci také nebyly žádná ořezávátka. Aleksander Znamięcki přelezl jako první Vidlový hřeben, vylezl Červeným žlebem na Satana a zdolal odstrašující severní stěnu Vysoké. Roman Kordys má na svém kontě pilíř Kačacího štítu, přechod Javorových věží, Východní Vidlovou věž anebo severní stěnu Javorového štítu.