Hoši od Zborova: Legionáři proti Rudým

Za novou republiku se muselo tvrdě bojovat na bojištích skoro po celé Evropě, jak v Rusku, tak v Itálii, ve Francii a na mnoha dalších bojištích. Češi a Slováci odmítali bojovat za nenáviděné Rakousko a hromadně přecházeli na stranu budoucích spojenců.

Čechoslováci všude ve světě

Ve spojeneckém programu, který navrhnul Tomáš Garrigue Masaryk a který byl předložen prezidentu USA Woodrowu Wilsonovi, bylo vysloveno přání na osvobození Čechů a Slováků. Tím se stala československá otázka mezinárodní.

Jen v Rusku to bylo jiné. Masaryk zde navštívil několik zajateckých táborů, kde se naši lidé tísnili v hrozných podmínkách, a snažil se je přemluvit, aby vstoupili do československého vojska a šli bojovat za naši svobodu.

V polovině roku 1917 bylo v těchto táborech na dvě stě tisíc osob, z toho asi šestadvacet tisíc Slováků. Mnozí z nich zemřeli hlady. Do konce září 1917 se přihlásilo do našeho vojska dvaadvacet tisíc dobrovolníků, kteří pak odjeli z táborů. Ke konci roku už měl Československý armádní sbor na čtyřicet tisíc mužů.

Hrdinství proti bolševikům v Rusku

O tehdejší válečné situaci v Rusku se píše v knize Obrázkové dějiny naší samostatnosti od Jaroslava Prokeše z roku 1931:

"Rakousko-německá ofenziva začala brzy ráno 19. července roku 1917 dělostřeleckou palbou. Rusové nekladli žádný odpor a již za dělostřelecké palby opouštěli samovolně zákopy a prchali houfně z fronty. Nepřátelé prolomili již navečer 19. července ruskou frontu v délce 20 km a do hloubky 15 km. Československá brigáda se snažila zastavit ruský ústup od 20. července až do počátku srpna 1917. Několikrát jim hrozilo obklíčení a že budou zajati Rakouskou nebo Německou armádou a oběšeni jako zrádci. Neměli však nepřítele jen za sebou, ale i před sebou a vedle sebe, zdemoralizované a bolševiky rozeštvané ruské vojáky, kteří se jako banda lupičů a žhářů valila zpátky do nitra Rusi. Byli plni zuřivého vzteku proti ukázněným Čechoslovákům, dávaje jim za vinu nynější zkázu, za kterou mohli jen oni sami. Ojedinělí Čechoslováci byli fanatickými bandami ruských vojáků přepadáváni a dokonce zabíjeni. Vrhali se Čechům do cesty a nadávali jim. Ti si museli mezi nimi pažbami pušek klestit cestu vpřed. Rusové jim přeřezávali telefonní vedení, odháněli koně, rozkrádali proviant a střelivo. Rádi by všechny Čechy postříleli a nebo prodali Němcům, ale měli z nich respekt a strach. Jediní, kdo zůstali jejich přátelé, byli kozáci a s několika skupinami jim pomáhali krýt ústup. Také pomáhali zachraňovat z bitevní linie raněné Čechy, aby neskončili jako zrádci na šibenici. Rakušané je v této době věšeli bez milosti, jak ukazuje poprava 17 československých legionářů v Jekatěrinoslavi, kterou provedl maďarský pluk honvédů. Československá brigáda, která takto zažila bolševický rozklad ruské armády, se po této zradě brzy vzpamatovala a prodělala další hrdinné boje u Volosůvky, Jezerné a Domamoryče, kterýžto boj vyhráli i za cenu velkých ztrát bodákovým útokem, stejně jako před tím, když útokem na bodák zastavili pronikající Němce a zachránili velký počet ruských vojáků."

Komunistický agitátor a špion Jaroslav Hašek

Byli i tací, jako třeba Jaroslav Hašek, kteří se nechali obloudit šťastnou komunistickou budoucností a přeběhli k rudým. Z vojáka československých legií v Rusku se stal příslušník Rudé Armády a pracovník politického aparátu sovětské 5. armády.

Jako politický komisař města Bugulmy napsal tyto řádky: "Bodáky Rudé armády – to je mezinárodní řeč proletariátu, jíž rozumí buržoazie ve všech státech!"

Jeho současník spisovatel František Drašner píše ve svých pamětech: "V červnu 1920 je Jaroslav Hašek náhodně objeven dr. Bohumírem Šmeralem. Je rozhodnuto, aby se vrátil do Československa, kde bude prospěšnější pro šíření komunistické propagandy. Na příkaz tzv. Centrálního byra pro agitaci a propagaci, řízeného ústředním výborem komunistické strany bolševiků v Rusku, byl v říjnu Hašek povolán do Moskvy. Zde se dozvídá, že bude vyslán prostřednictvím Kominterny do Kladna, aby pomohl upevnit revoluční práci. (Sovětský špion?) Stěhuje se tam i se svou životní družkou Alexandrou Lvovou. Dostává se opět do své rodné vlasti. Do Prahy přijíždějí 19. prosince 1920."

Haška čekalo slavné přijetí. Patřilo však jen předválečnému králi bohémů. Pro návrat rudého komisaře, který měl plnit revoluční povinnosti na Kladně, již byla méně vhodná chvíle. Prosincové revoluční vystoupení bylo rozdrceno. Celé levicově sociálně demokratické vedení bylo pozatýkáno a postaveno před soud. Mezi zatčenými byl i Josef Handlíř, zprostředkovatel Haškova přijetí a seznámení se situací na Kladně.

MAPA: Československo mezi 1. a 2. světovou válkou
Kliknutím na obrázek otevřete detailní mapu.

Artur Longen o Haškovi píše: "A Hašek tedy, po pětiletém půstu v Rusku, znovu pije." Longen dále vzpomíná: "Nikdy před válkou jsem Haška v takovém stavu neviděl. Pil a zpíval, pil a nadával. Nadával nám a celému světu. V největší opilosti neztrácel jistou dávku vědomí a zachoval si vtip, byť i drastický a nevybraný."

Drsné bitvy na východě

Bitva u Zborova a další bitvy utužily přátelství Čechů a Slováků, poukázaly na jejich hrdinství a svět začal chápat, že slova T. G. Masaryka o novém státě nejsou jen slova do větru. Za novou Československou republiku šli naši legionáři bojovat i na smrt.

Booking.com

Na závěr uvádíme historický paradox: V bitvě u Zborova proti sobě bojovali dva budoucí komunističtí českoslovenští prezidenti. Klement Gottwald válčil za Rakousko-Uhersko a Ludvík Svoboda za demokratické Rusko a tedy v legiích za Československo.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě