Kdo je horský průvodce?

Poslední spor vybublal po školení horských průvodců, které pořádala krkonošská horská služba a následné sérii oslavných článků.

Jedni průvodci obviňují druhé z neschopnosti a druzí se nehezky vyjadří o vůdcích, kteří nezapomenou při každé příležitosti předvést svoji povýšenost.

Alpská preciznost

V alpských zemích je přesně vymezená působnost, odpovědnost a potřebné vzdělání mezi vůdce, průvodce a instruktory.

Na pomyslné špičce této profese stojí horský vůdce, který má oprávnění vodit klienty do horolezeckého a skialpinistického terénu. Horský průvodce, neboli trekkingový vůdce, se specializuje na pěší turistiku a případně běžky, někdy také na táboření. Feráty obhospodařují vůdci i průvodci společně.

Instruktoři jsou obvykle specialisté na jeden druh sportu. Populární jsou aktuálně zaměření na horskou cyklistiku, rafting nebo lanové parky.

Všechny stupně mají ze zákona předepsané vzdělání a odpovědnost při vodění klientů.

Český provinční zmatek

V Česku je tomu jinak. Vládne tu zmatek a typicky český bordel. Horští vůdci vstoupili do Mezinárodní unie horských vůdců UIAGM a podléhají jejím standardům. Nepodařilo se jim ale zakotvit v zákoně. Zatímco tedy legálně vodí v zahraničí, u nás se ocitají v právním vakuu.

Průvodci původně vznikli jako náhrada vůdců, ale s daleko měkčími pravidly, aby nasytili požadavky outdoorových cestovních kanceláří, a při tom nebyli příliš drazí. Často vodí české zájezdy na hory, kde podle zahraniční legislativy nemají co dělat.

Pro zlepšování činnosti horských průvodců byl vytvořen Český spolek horských průvodců, který vstoupil do mezinárodní organizace UIMLA.

Právo dovoluje dvě cesty k průvodcování

Horský průvodce je sice vázaná živnost podle Živnostenského zákona, ale pomalu každý úřad si ji vysvětluje podle svého. Do toho si ještě školí jakési horské průvodce mnoho různých organizací.

Například Šumava má své průvodce, kteří vodí zájemce do lesa a hlídají je, aby nešláply v národním parku mimo značenou cestu. Krkonošská horská služba právě vyškolila osm průvodců.

Okolo horských průvodců a jejich kvalifikace existuje mnoho mýtů, lží a polopravd. Prý dostane osvědčení každý, prý je pouze pro horolezce, prý školí ministerstvo... Prý to kontroluje živnostenský úřad, nebo snad ministerstvo školství? Motá se do toho také ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo průmyslu a obchodu...

"Největší problém je, že nastal chaos mezi ministerstvy školství a pro místní rozvoj," míní Klára Havlíčková ze spolku horských průvodců. "Podala jsem oficiální žádost o vyjasnění právního stavu a a čekám, co z úředníků vypadne. Buď to bude paskvil, nebo něco rozumného. Pravděpodobné jsou obě možnosti."

Jak těžkou pozici má spolek, který se chce dobrat jednoznačného výkladu zákonů a vyhlášek, popisuje Klára Havlíčková následovně: "Úřednící dělají jen svoji práci, ale někteří jsou méně kompetentní. Protože sama pracuji ve státní správě, vím, že čím je úředník méně kompetentní, tím více s ním musíme jednat v rukavičkách."

Jak je to ve skutečnosti?

Podmínky pro zkoušky a činnost horských průvodců nejsou v Česku zcela průhledné, ale lze se jimi věrohodně prokousat. Takhle zní výklad předsedy Českého spolku horských průvodců Michala Lolloka:

"Především je nutné zdůraznit, že po novele živnostenského zákona z roku 2008 existují v Česku dva způsoby získání odborné kvalifikace požadované pro výkon průvodcovské činnosti horské jako živnosti, a sice:

a) získání dílčí kvalifikace na základě zkoušky dílčí kvalifikace organizované institucí, která je držitelem příslušné akreditace Ministerstva pro místní rozvoj (složení zkoušky je navíc podmíněno středoškolským vzděláním s maturitou)

b) získání osvědčení o rekvalifikaci na základě zkoušky, kterou je ukončen rekvalifikační kurz organizovaný institucí, která je držitelem příslušné akreditace Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy a čtyři roky praxe v oboru

Zatímco způsob uvedený pod písmenem b) byl před novelou živnostenského zákona jediným, řekněme klasickým, způsobem získání požadované kvalifikace, po novele, která reaguje na celoevropský trend zavádění tzv. dílčích kvalifikací, existuje nová alternativní možnost podle písmene a).

Zkouška dílčí kvalifikace organizovaná Horskou službou tedy rozhodně není a ani nemůže být jediným způsobem získání požadované odborné kvalifikace. I nadále lze získat požadovanou kvalifikaci na základě kurzů akreditovaných u Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy."

Popsaná situace nemění nic ani na skutečnosti, že Český spolek horských průvodců je jedinou organizací, která bude moci z titulu svého členství v UIMLA udělovat titul mezinárodního horského průvodce. Právě probíhá řízení o plném členství v této organizaci.

Rozdíl mezi akreditací od MŠMT a udělením dílčí kvalifikace od MMR

Akreditaci horských průvodců uděluje ministerstvo školství a dílčí kvalifikace je v kompetenci ministerstvo pro místní rozvoj. Český spolek horských průvodců popisuje zákony, které se této záležitosti týkají:

"Průvodcovská činnost horská je vázanou živností ve smyslu ustanovení § 19 písm. b) zákona č.455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (dále jen Živnostenský zákon). Charakteristickým znakem vázané živnosti je, že ji může provozovat pouze osoba, která má odbornou způsobilost uvedenou v příloze č. 2 k zákonu.

Ve vztahu k průvodcovské činnosti horské se jedná o následující odbornou kvalifikaci: a) střední vzdělání s maturitní zkouškou a dílčí kvalifikace pro horskou průvodcovskou činnost podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů), nebo b) osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost vydaný zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, a 4 roky praxe v oboru.

Odbornou způsobilost k výkonu průvodcovské činnosti horské má tedy pouze osoba s uvedenou kvalifikací a to platí bez výjimky.

Ustanovení § 22 písm. f) živnostenského zákona stanoví, že doklady prokazující odbornou způsobilost mohou být za určitých okolností nahrazeny doklady o vykonání šestileté praxe v oboru. Toto ustanovení se však vztahuje výlučně na živnosti řemeslné a tudíž jej nelze pro účely průvodcovské činnosti horské použít.

V souladu s čl. 4 odst. 5 Stanov Českého spolku horských průvodců se řádným členem může stát pouze fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky členství a absolvovala kurz, který kvalifikuje k výkonu pracovní činnosti průvodcovská činnost horská. V praxi to znamená, že se řádným členem spolku může stát jen osoba, která je držitelem osvědčení o rekvalifikaci vydaného jednou z institucí akreditovaných k tomuto účelu u MŠMT (tj. do současnosti z kurzů Zdeňka Brázdila - BEN Ostrava, Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty sportovních studií nebo Školy sportů a pobytů v přírodě – Adventura), držitelem osvědčení o dílčí kvalifikaci pro průvodcovskou činnost horskou (v současnosti je tato dílčí kvalifikace součástí povolání člena horské služby), nebo absolvovala v zahraničí kurz kvalifikující k výkonu průvodcovské činnosti horské."

Liší se činnost, kterou rozdílně kvalifikovaní průvodci mohou vykonávat?

Průvodce od Horské služby může dělat jinou práci, než vůdce od ministerstva školství. Rozdíl je především v tom, že první může působit jen na území České republiky a v podstatě jen při turistice. Druhý má působnost po celém světě a zasahuje také na hranici s horolezectvím a speleologií. Michal Lollok z Českého spolku horských průvodců to upřesňuje:

"V jakých horách může průvodce s příslušnou kvalifikací provádět, určuje zákon, kde je vymezena působnost terénu. Rozdíl působnosti v terénu je mezi horskými vůdci a horskými průvodci. Působnost v terénu určují rovněž standardy pro práci mezinárodních horských průvodců (UIMLA) a mezinárodních horských vůdců (UIAGM).

Mezinárodní horský průvodce UIMLA a mezinárodní horský vůdce UIAGM jsou jediné mezinárodně uznávané kvalifikace pro práci v evropských horách. Pro působnost v terénu je důležitý obsah vzdělávacího kurzu a závěrečných zkoušek.

Například horský průvodce s dílčí kvalifikací od Horské služby nemůže vést túry po zajištěných cestách (feráty), nebo canyoningové túry, protože tento terén není přezkušován.

Dílčí zkoušky u Horské služby jsou adekvátní pouze pro tuzemský cestovní ruch. Uplatnění absolventa je velmi omezené. Kvalifikační zkouška neobsahuje ověření znalostí a dovedností v plánování a vedení horských túr ve spojení s cestováním do zahraničí a mnohé další obory, jako jsou laviny, stravování a psychologie."