Meziválečná ukrajinská politika
a všechny její politické i vojenské klony se ocitly v neřešitelné situaci v kleštích mezi dvěma levičáckými úchylkami - německým fašismem a ruským komunismem. Pokusily se kličkovat a potom aspoň zachránit kůži, ale velmi málokomu se to podařilo. Kdo přežil frontu tam, frontu nazpátek a řádění polské armády i sovětské tajné policie, ten byl vystěhován do zabraného německého Slezska za Krkonošemi. Dnes se na tehdejší Ukrajince dívají historici spíš jako na oběti dějin a silnějších agresivních sousedů a především zrůdných levicových ideologií.
Třebaže si pod pojmem "Vůdcův hlavní stan" většina lidí představí známé Vlčí doupě (Wolfsschanze) v dnešním Polsku, existovalo těchto hlavních stanů během války vícero.
Ukrajinské Hitlerovo sídlo
Adolf Hitler se obvykle zdržoval tam, kde byl nejblíže frontě. Samozřejmě si stejně jako drtivá většina nejvyšších velitelů ve všech válkách v dějinách dával pozor, aby se nedostal frontě až příliš blízko.
V období let 1942 – 1943 tedy tomuto účelu sloužil i komplex budov poblíž města Vinnycja, kde zhruba deset tisíc zajatých sovětských vojáků vybudovalo dvě desítky baráků a tři bunkry. Každý pátý strašné podmínky na stavbě nepřežil.
To, co po válce z komplexu zbylo, nyní plánují ukrajinské úřady proměnit v muzeum nacismu. Podobného využití se mimochodem dočkal i výše zmíněný hlavní stan Vlčí doupě v Polsku.
Otevření muzea je naplánováno na letošní 9. květen, který je na Ukrajině a v Rusku považován za konec 2. světové války. Dosud je ve Vinnycji k vidění výstava zaměřená na Werwolf.
Temná historie mezi dvěma velmocemi
V širším kontextu pak lze otevření muzea chápat také jako snahu bývalých sovětských republik využít moderní dějiny k nalákání turistů do regionu. Dalšími příklady této snahy jsou nedávné částečné zpřístupnění jaderné elektrárny Černobyl či otevření tajného pracoviště KGB v jednom z talinských hotelů.
V případě plánovaného muzea nacismu se však vtírá otázka, nakolik se návštěvníci muzea dozví také o méně příjemné stránce věci, existenci Ukrajinské osvobozenecké armády, ve které tisíce Ukrajinců spolupracovaly s německou armádou a ochotně pomáhaly při likvidaci Židů a komunistických funkcionářů.
S ohledem na strašlivý hladomor z počátku 30. let, jehož rozsah byl ze Stalinova příkazu uměle navýšen a jemuž padly za oběť desetitisíce lidí, lze snad jejich jednání do určité míry pochopit. Dnes se však mnoho Ukrajinců k této stránce národní minulosti nehlásí. Nezbývá než si počkat, jak se s touto choulostivou otázkou kurátoři muzea vyrovnají.
Zobrazit místo Turistika na větší mapě