Na hory s mrňaty? Připravte se na všechno

Já začínal s bráchou na kotvičkových vlecích (teda až poté, co jsme si vyšlapali spoustu kopců pěšky). V Mariánských Lázních tehdy vedla dvě lana - levé jakž takž OK, ale pravé vedlo přes kola s dlouhými hroty, kde to občas někomu utrhlo prsty. 

Kolem 1975 to vypadalo takhle: VIDEO

Myslím si, že to nebyli jenom vlekaří kteří tyto změny iniciovali, nýbrž nějací ustaraní úřednící sedící někde v teplé kanceláři.

V dnešní době „svázané“ desítkami předpisů a zákonů  je jasné, že ta druhá strana (vlekaři) si dává velký pozor. Všechno se vyvinulo, něco k lepšímu, něco, z našeho laického hlediska, k horšímu. Ale na žádném vleku ve střední Evropě už něco podobného jako popisuje Lukas B. není možné.

Strach z možného právního postihu to podnikateli vleku prostě nedovolí. Co bylo možné, nebo lépe řečeno tolerováno před padesáti lety, je minulostí.

Ony i ty vleky, lanovky se znatelně změnily a na některé tehdejší „hrůzy“ by někteří dnes nevlezli. Vzpomínám si na lanovkové „sudy“ ve Španělsku, které byly v provozu i při silném větru takovém, že tloukly o stožáry, anebo lanovku v Harrachově, kde každy vyfasoval pás s vlečným lanem, kterým byl přivěšen perzonálem na pohybující se lano. Tenkrát vládly jiné předpisy.

ale jo, jasně, rozumím tomu důvodu proč si to vlekaři takhle stanovili. ale byla to pěkná pakárna, zvláště, když byly tři děti a na vleku bylo schopno vyjet jediné. a tak jsem vždy zul dvě děti z lyží, svázal všechny čtyři lyže dohromady a zapíchl do sněhu, jedno dítě jsem vysadil ženě za krk, pak jsem nejstarší dítě dostrkal k vleku a předal obsluze k posazení na vlek, pak jsem si posadil za krk poslední dítě a do jedné ruky vzal dva páry lyží, a vyjel jsem nahoru, sundal jsem mnou vyvezené dítě a ženě sundal to první vyvezené dítě ze za krku. po dvou hodinách lyžování jsme byli jak umlácení lopatou.

Kdysi jsem si přivydělával jako lanovkář. Dobře si vzpomínám jakou jsme měli hrůzu z toho, že by se na Pomě - kterému se říkalo koulotrh - něco stalo při tom, když by jeden dospěly vezl „na koleni“ dítě. Naivní rodič si těžko dokáže představit co se může stát – dítě kouká na veverku, lyže neovládá, proč také, jsou napříč směru tahu, dospělý do toho padne a kosti se lámají. Určitě to není doporučený pohyb na liftu.

Při případném úrazu – a ještě s dítětem – má provozovatel výtahu popotahování s vyšetřovateli, což mohou být místní policajti, s pojištovnou a s případným advokátem  poškozených. a tak se člověk snaží podobné situaci vyhnout.

Situace se asi změnila a tak  z hlediska bezpečnosti nepřipusti lanovkář dnes ani dospělého a miminem v ruksaku. Chceš vzit dítě nahoru tak musíš jet kabinovou lanovkou – a hotovo.

na Luži jsem se setkal s poměrně absurdně buzeračním nařízením provozovatele vleků (nicméně byl to jejich vlek a tedy byly dvě možnosti, buď to respektovat nebo jet jinam, a tak jsme to respektovali); zákaz "spolujízdy" na pomě (to je ten vlek s tyčí zakončenou talířem), čilio zákaz vozit dítě přes nohu, s tím, že dítě buď pojede samo, nebo pojede bez lyží v náručí nebo za krkem. nevím proč, asi tam měli nějaký něpčíjemný úraz při spolujízdě či co.

nicméně skiareál Luž skončil a jeho konec byl takový absurdní smutný příběh na pomezí stroupežnického a herrmanna...

Kvůli bezpečnostním normám na vlecích vlekaři často odmítají rodiče s nosítky. Řeší se to tak, že rodiny jezdí lanovkami - vezmou dítě na klín, nahoře ho dají do nosítka a jedou s ním po sjezdovce - takže doba se až tak moc nemění proti tvojemu mládí

Když můj syn Petr, kterému je dnes 54 let, byl ještě ve vyšším miminkovském věku tak jsme jako zapálení lyžaři stejně jezdili lyžovat. Dala se dohromady taková parta, všichni dospělí v podobném věku a většina se stejně starými dětmi a jeli jsme společně lyžovat.

Dítě jsem měl ve velkém ruksaku, jezdil jsem opatrně, ale kašpárkovi se to líbilo. Obsluze u vleku se to moc nelíbilo, ale znali naši partu a tak to probíhalo bez excesů – a když byla dítka nakrmena tak jsme je vyvěsili na straně u sjezdovky mezi dva stromky do hamaky a do spacáčku – těch hamak tam pak bylo více – a každý kdo jel z naší party okolo se prostě podíval a zkontroloval jestli některé z dětí nevřeští.

Nemyslím si, že by něco podobného dnes bylo možné – určitě by jeden nevyjel vlekem nahoru – s takovouhle náplní ruksaku - a komentáře ostatních o podivných nesoudných rodičích by jeden slyšel jistě dost často.

Je to tak, doba se změnila – a hotovo.

Hlavně náhradní oblečení - to se hodí vždycky. A nějaké hračky a hlavně s děckem pořád mluvit a něco mu ukazovat a  hrát si s nim. Ale jinak dobrý přehled