Trasa vede po červené značce, která se od Tří pramenů napojuje na naučnou stezku. Stoupáme pozvolna po cestě avšak s blížícím se cílem je tato cesta náročnější a pro méně zdatného turistu a starší výletníky nevhodná. Před koncem výstupu můžeme ještě shlédnout jeskyni Českých bratří, která je na odbočce po tři sta metrech.
Pravčická brána - Prebischtor
Po šesti kilometrech stoupání od infocentra v Hřensku se dostáváme pod Pravčickou bránu a k horské chatě Sokolí hnízdo, ve které je možnost občerstvení v restauraci. Vstup do areálu je zpoplatněn. Zde si můžeme prohlédnout slavnou Pravčickou bránu. Je to největší přírodní pískovcová brána v Evropě. Její šířka je 26 m a je vysoká 16 metrů. Od roku 1982 je její vrcholek nepřístupný, protože turisté v jejím hřbetu vychodili rýhu hlubokou 80 cm a geologové měli obavy, že by se klenba mohla postupným ztenčováním zhroutit. Z okolních vyhlídek máme možnost vidět daleko do okolí.
Jak se v historii měnil název:
1410 - 1804 Grosses Tor (nebo jen Tor)
1804 Prebischtor (německy dodnes)
1882 Brána Přebišova
1888 Prebištor
1903 Přebišská brána
1904 Velká brána Převýšovská
1908 Převyšovská brána
1936 Pravčická brána (česky dodnes)
Prebisch je místní název pro údolí pod Pravčickou bránou. Nemá nic společného s jakoukoliv historickou osobou nebo dokonce vesnicí jinde v Čechách či na Moravě.
Nyní máme dvě možnosti: Buď se vrátíme do Hřenska po stejné trase, nebo budeme pokračovat dále po cestě, která kopíruje po vrstevnici zdejší skalní masiv a jejímž cílem je Mezní louka. Pokud si vybereme druhou možnost, po cestě plynule klesáme, po levé straně se nad námi tyčí skalní masiv a po pravé ruce pod námi je prudká strž. Tato část cesty je dlouhá tři kilometry a končí prudkým sestupem ze schodů na Mezní Louku.Zde je možnost občerstvení v bufetu a v restauraci hotelu Mezní louka.
Hřenské soutěsky: Edmundova a Divoká
Doporučujeme odpočinek na další část cesty, která nás zavede po zelené značce po silnici do obce Mezná, za restaurací Na vyhlídce odbočíme doleva a prudce sestoupíme po schodech. Sestup je skutečně prudký a není vhodný pro rodiny s dětmi ani kočárky.
Dostaneme se na rozcestí Mezní můstek, odkud můžeme jít na Divokou soutěsku nebo Edmundovu soutěsku. My jsme se vydali směrem k Edmundově soutěsce, protože cílem plavby je Hřensko.
Proplouváme soutěskou a nasloucháme výklad bidlaře k místním skalním útvarům připomínajícím zvířata.
Historie soutěsek:
Soutěsky na Hřenské Kamenici byly až do roku 1877 neprostupné. Tehdy došlo v hřenské hospodě U Zeleného stromu k odvážné sázce, při níž se pět dobrodruhů rozhodlo, že Kamenici a její soutěsky zdolají na voru. Tři plavidla je skutečně bez větších problémů dopravila od Dolského mlýna až do Hřenska, a od té doby se soutěsky využívají pro turistiku.
Kníže Edmund Clary-Aldringen vynaložil v 80. letech 19. století velké peníze, aby soutěsky zpřístupnil. Barabové (neboli italští tuneláři) vybudovali chodníčky, můstky, tunely, lávky a jezy. Tunely pro pěší v oblasti kaňonu Kamenice vykutali během několika zimních měsíců tak, že pískovcovou skálu nejprve zahřívali ohněm, a pak ji prudce ochlazovali vodou, takže kámen popraskal a bylo možné ho vylámat. To je stará hornická metoda u nás zvaná píchání ohně (německy pichen).
Turistickou infrastrukturu dodal místní německý Horský spolek pro České Švýcarsko.
Jako první byla roku 1890 otevřena půlkilometrová Edmundova neboli Tichá soutěska s restaurací. O osm let později byla splavněna čtvrtkilometrová Divoká soutěska. V té době zde turisty vozilo celkem 21 lodiček od brzkého rána až do tmy a ročně sem zavítalo 160 000 návštěvníků. Během 2. světové války se o soutěsky nikdo nestaral a po jejím skončení spadaly do nepřístupného pohraničního pásma. Až roku 1964 byly obě soutěsky s pomocí Československé armády zrekonstruovány a znovu zpřístupněny do podoby, v jaké je známe dnes.
Plavba stojí 80 Kč. Zde si musíme dát pozor jelikož poslední loď vyjíždí z horní zastávky v 18 hodin. Po tomto čase již není možno tuto turistickou trasu dokončit, protože je to jediná cesta, jak se dostat do Hřenska. Po vystoupení z loďky pokračujeme po pohodlné zpevněné turistické stezce vedoucí přímo k autobusové zastávce, odkud se dostaneme do Děčína na vlakové nádraží. Před cestou je nutné si zjistit spojení v jízdních řádech.
Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě