První česká feráta Vodní brána

Hned první kroky nás vyvedou na kolmou skálu nad divokou Jizeru. Okamžitě nastupujeme do jediného těžšího místa a překonáváme kolmou stěnku. Díky bohu, že je hned na začátku, protože už odtud se vrací mnoho neúspěšných lezců. Nejde o to, že by těch pár metrů bylo moc těžkých nebo vyžadovalo speciální lezeckou techniku, ale strach z výšky dělá divy. "Minulý víked jsme stáli na nástupu hodinovou frontu," hlásí nám dvojice ferátistů. I ve všední den k večeru stoupají skalní stěnou čtyři družstva, další dvě potkáváme na sestupu a několik dvojic teprve přichází.

VIDEO Feráta Vodní brána u Semil

Feráta nahoru i dolů

Po lehké šikmé stěně lezeme na ostří vysokého skalního pilíře. Kdybychom se nedostali na prostorný balkon, jistě by se nám zatočila hlava. Najednou hledíme do obrovské hloubky, divoké peřeje soutěsky Riegrovka vidíme jako malé vlnky. Nad hlavou se nám zdvihá úzký pás skály jako sedlová střecha, po které musíme vylézt až na temeno.

Na vrcholu však cesta nekončí. Rozhlédneme se do romantického údolí, to jistě, ale už sledujeme, kudy musíme sestoupit. Dlouhá feráta nás svede mezi skálou a lesem tam, kde jsme začínali.

Kudy kam

GPS nástup: 50°36'55.90"N 15°18'31.50"E

 AUDIO FERÁTA VODNÍ BRÁNA (21 MB, WAV, 1:52 min)

Obtížnost Vodního pilíře je červená, nebo-li "těžší céčko." Náročnost zvyšuje neustálý pohled do velké hloubky (tak zvaná expozice trasy). Sestupová feráta je klasifikovaná stupněm B.

Čas: Dvacet minut v rychlém tempu stačí na výstup i sestup. Vyhraďte si na to ale nejméně hodinu, protože můžete potkat slabší turisty, kterým se budete pomalu a složitě vyhýbat.

Přístup: Autem jedeme do Semil, po levém břehu říčky Oleška, přes sídliště a okolo továren na štěrkovou cestu po levém břehu Jizery. Za garážemi je malý plácek k parkování. Pěšky dojdeme za 5 minut pěšinou po břehu až ke skále.

Doporučené vybavení

Přilba, ferátový set, ferátové rukavice, lékárnička, mobil, mapa nebo GPS, pohorky, čepice, kalhoty a bunda, funkční prádlo, ponožky, softshellová bunda, čelovka. Peníze, doklady, pojištění, fotoaparát nebo kamera. Pokud máte s sebou slabší účastníky, nebo nováčky, vezměte s sebou horolezecké lano (stačí 20-30 m), pár karabin a několik smyček.

Booking.com

Okolí: Riegrova stezka na druhé straně řeky poskytuje nezapomenutelné turistické zážitky ze skalnaté říční soutěsky na soutoku Jizery a Kamenice. Zároveň si můžeme dobře prohlédnout ferátu z dálky. Vodáci považují obě divoké řeky za klenoty svého sportu.

 Feráty v okolí

Nonnensteig u Jonsdorfu

Alpiner Grat u Oybina

Podívejte se také do seznamu ferát

Zrození zajištěných cest

Škoda, že historie ferát má tak hořké kořeny. První turisticky zajištěné trasy na horské vrcholky vedly už před rokem 1900 na Dachstein, Watzmann, Grossglockner, Marmoladu a Zugspitze.

Poté ovšem turisté a horolezci oblékli vojenské uniformy a velký rozvoj ferát nastal v první světové válce. Vojáci si usnadňovali průstupy těžce zvládnutelnými úseky v Alpách a v Dolomitech. A tak se ve skalních masivech objevily lana, skoby, žebříky a kramle.

Druhou důležitou etapou byla 60. léta a s nimi i boom bivakování. Zajištěné cesty (Klettersteig, via ferrata) zpříjemňovaly a usnadňovaly jinak špatně přístupná místa ve skalách. Neúmyslně se pro mnoho lidí postaraly o větší dobrodružství.

Po roce 2000 se feráty staly jednou z nejpopulárnějších aktivit na horách. I čeští turisté propadli zajištěným skalním cestám. V tomto duchu je také vedená první opravdová feráta v České republice nazvaná Vodní brána u Semil.