Vlak svobody z Aše do Selbu

Za druhé světové války během nacismu a těsně po ní v době komunismu se odehrálo mnoho hrdinských skutků čestných lidí. Například Gabčík a Kubiš, atentátníci na Reinharda Heydricha. Nebo důstojníci Balabán, Mašín a Morávek, neboli Tři Králové, jak je nazývalo Gestapo. Morávek neschoval své pistole do peřin jako Fučík, aby to odnesli hostitelé, u kterých byl na návštěvě, ale při svém zatýkání u Prašného mostu v Praze vystřílel pět desítek ran ze dvou pistolí a těžce zranil několik gestapáků, než byl sám zastřelen. Vzpomínáme také na hrdinský útěk bratří Mašínů.

Útěk z rudého pekla

Dnes bych chtěl hovořit o hrdinství obyčejných železničářů, Konvalinky a Truksy, kteří se svými rodinami rozjeli vlak směrem do Aše a projeli hranici bez jediného výstřelu až do německého Selbu.

Říkali o nich, že jsou teroristé, ale oni naopak před rudým terorem utíkali.

Prorazili Železnou oponu

Sto deset českých cestujících se náhle ocitlo za železnou oponou, z toho drtivá většina neplánovaně. Čtyřiatřicet se jich rozhodlo zůstat, zbytek se o dva dny později vrátil do své komunistické vlasti za ostnatým drátem.

Příběh Vlaku svobody, jak tento spoj číslo 3717 nazvali západní novináři, vzbudil pozornost celého svobodného světa. Železná opona byla protržena a studená válka měla rázem další hrdiny.

Kdo zůstal tam uvnitř, prožil drsný život

Hrdinové byli svým způsobem všichni, jen ti venku za železnou oponou na tom byli o hodně líp než ti uvnitř. Taková byla realita studené války a rozdělené Evropy. Československý režim komunistického teroru si kvůli akci posvítil na rodinné příslušníky akce, kteří zůstali doma, a byli proto označeni za západní agenty.

Zatímco jedni se dostali na fotografie zahraničních časopisů, jejich příbuzní v Československu skončili potichu před soudem a později ve vězení. Někteří z nich byli od vyslýchajících agentů politické policie zvané Státní bezpečnost krutě biti.

Mělo se jednat o exemplární soudní případ. Rozsudek smrti ovšem naštěstí nebyl vynesen ani jeden.

Po projetí Vlaku svobody na západ následovalo zastavení provoz na většině hraničních tratí s Německou spolkovou republikou (Západním Německem pod spojeneckou správou USA, Velké Británie a Francie), zpřísnění ostrahy západní hranice a posléze výstavba železné opony.

Knihy o Vlaku svobody

"Vlak svobody byl událostí, která tehdy na podzim roku 1951 mediálně oběhla svět," napsal novinář a spisovatel Pavel Tigrid. Organizátoři utekli s rodinami a dvěma z nich učinili Američané návrh vpravdě symbolický. Firma vyrábějící dětské vláčky jim nabídla místo ve své továrně v New Jersey.

Před lety jsem přečetl knihu od Jaromíra Křivana Zastavte Expres 63 o Vlaku Svobody. Knížka byla vydána v roce 1969 a byla poplatná době, ve které vyšla. Na její naprostou pravdivost se proto nedá spoléhat.

Další kniha, která se oněch dramatických hodin týká, je Z deníku Vlaku svobody od Karla Rumla, jenž byl účastníkem železničního přejezdu z Aše do západoněmeckého Selbu. V textu uvádí, že nebyl organizátorem útěku, pouze se podílel na zajištění jeho průběhu tím, že hlídal vlakovou brzdu. Popisuje, jakému duševnímu vypětí je vystaven člověk očekávající, že jeho činnost bude prozrazena a on bude zatčen.

Těsně před sametovou revolucí napsal komunistický pamflet Rychlík do Selbu spisovatel Roman Cílek, který psal také pod několika dalšími pseudonymy.

Pomsta bude sladká a krutá

Zpátky na trať. Ve vlaku v tu chvíli bylo, včetně iniciátorů akce, k nimž patřil strojvůdce Jaroslav Konvalinka, výpravčí Karel Truksa a lékař Jaroslav Švec, jenž do poslední chvíle zjišťoval, zda výhybka je skutečně přehozena směrem ke svobodě, více než sto lidí.

Za hranicemi jich zůstalo pětatřicet, ostatní se vrátili do Československa. Těm co zůstali, se okamžitě dostalo pomoci od americké a německé charitativní organizace. Několik mladých mužů z rychlíku, který místo do Aše dojel do Selbu, vstoupilo po čase do francouzské Cizinecké legie, a pak bojovali proti komunismu ve Vietnamu.

Komunisté se skřípějícími zuby se jen o málo později pomstili na příbuzných organizátorů útěku.

Kdo se vrátí, dopadne špatně

Strojvůdce Karel Konvalinka, pravidelně jezdil na trati Cheb–Aš a všiml si, že výhybka v Aši je stále nasměrována do Německa. Karlovarský zubní lékař Jaroslav Švec nastoupil jako poslední a měl důležitou úlohu: hlídal, zda je výhybka v Aši skutečně přehozena směrem k hranici a německému městečku Selb. Když Švec nastoupil na zastávce v Hazlově, naznačil, že je vše v pořádku, Truksa odpojil záchranné brzdy a namířil na topiče Kolabzu pistoli. Pak přidal páru.

Vlak se řítil "šílenou" rychlostí sedmdesáti kilometrů za hodinu, přejel hraniční čáru a zastavil u německého strážního domku asi tři sta metrů za státní hranicí. "Zde byl vlak očekáván džípem, ve kterém seděli dva civilisté, kteří se s Konvalinkou a Truksou přivítali česky. Ve strážním domku očekával vlak výpravčí ze Selbu, který mluvil česky, a přednosta stanice Selb. Vlak zůstal na tomto místě asi hodinu, načež Truksa s Konvalinkou a všemi, kteří je očekávali, nastoupili na lokomotivu... V Selbu byl vlak očekáván americkými strážemi, které uzavřely nádraží jak pěchotou, tak kulomety na džípech. Američané začali rozdávat chléb cestujícímu...," píše ve své zprávě tehdejší Ústřední velitel nově organizované Pohraniční stráže Ludvík Hlavačka.

Cestující se mohli svobodně rozhodnout, zda zůstanou v Německu anebo se vrátí domů do Československa. Zpátky se mohli vrátit do své komunistické vlasti za ostnatý drát o dva dny později. Ti co se vrátili, byli žáci gymnázia v Chebu a pacienti z Františkových Lázní. Ihned po návratu byli vyslýcháni a už na nich ulpěl prach něčeho podezřelého. Mnoho z nich pak mělo potíže jak ve škole tak v zaměstnání. Prostě jim nikdo nevěřil, že uvedli pravdivé důvody pro svůj návrat a už měli na celý život škraloup.

Kolik se jich později tlouklo do hlavy, proč tam také nezůstali, se už dnes neví. Byli neustále sledováni agenty Státní bezpečnosti, s kým se stýkají, a sousedi nebo spolužáci se jim posmívali, že jsou zbabělci.

Vlak svobody (11.9.1951) by Addams71

Komunisté přepisují dějiny ve filmu

Na téma uneseného vlaku natočili dva později slavní režiséři Ján Kadár a Elmar Klos silně propagandistický snímek Únos, kde výrazným způsobem přeměnili skutečnost. Místo únosu vlaku dali přednost letadlu, ale jinak se jednalo o útočný snímek proti západnímu světu. Sláva něco stojí!

Proto byl také později natočen vylhaný televizní seriál o majoru Zemanovi, který se snažil překroutit dějiny a ukázat tajnou bezpečnost v hrdinských růžových barvách. Tento seriál oslavující krutou Státní bezpečnost byl natočen v létech 1974-1979.

Únos vlaku do Selbu v roce 1951 sehrál v dějinách české železné opony významnou politickou roli a ukázal, že ne všichni jen tleskají na schůzích, ale mají odvahu se proti krutovládě postavit, třeba nebojácným až hrdinským útěkem.

Zobrazit místo Vlak svobody na větší mapě