Trek Bitola
Magarevo (900) – planinarski dom Kopanki (1600) – Pelister (2600) – chata Golemo jezero – Brajčilo – Prespanské jezero
Stoupáme hodně ojetým starým mercedesem do podhorské dědiny Magareva. Je to vesnice zbohatlíků, domy jsou tu výstavní. Tady začíná národní park Pelister.
Míříme na planinarski dom Kopanki. Klopýtáme už potmě, mezi kořeny. Na chatě obsluhuje Bulhar Slobodan. Neustále popíjí rakiji z lahve. Když jsme se od něj chtěli dozvědět něco o výstupu na Pelister, nemohl nám pomoci. V životě tam nebyl.
Deset mrakodrapů
Výstup na Pelister (cca 2600 m n.m.) je náročný. Od chaty Kopanki se překonává těžkých tisíc metrů převýšení. Batohy s dvaceti kilogramy na tři týdny pobytu v Makedonii nás tlačí k zemi.
Výstupová trasa se jmenuje Rocky Trail a vede lahůdkovým hřebenem přímo na vrchol. Stezka překonává obrovské žulové balvany. Trápíme se pod těžkými batohy a připadá nám, že spíše než na horu lezeme po schodech na deset mrakodrapů.
Mezi balvany musíme přeskakovat jako kamzíci. Spadnout do štěrbiny mezi balvany s batohem znamená jistojistě si zlomit nohu. Místy jsou instalovaná krátká ocelová lana.
Na Pelisteru je nevzhledný vysílač a pár turistů. Sestupujeme na jih a krajina se mění. Kameny zmizely. Otevírá se idylická horská krajinka zaoblených vrcholku porostlých hustou zelenou travou.
Koupání v ledovcovém jezírku
Směřujeme na horskou chatu u Golema jezera. V Pelisteru jsou dvě ledovcová jezera jako nejjižnější pozůstatek činnosti ledovce z poslední doby ledové.
Přicházíme první k Malému jezeru v nádherném údolíčku. Jak vidím modrozelenou průzračnou vodu, shazuji batoh, jdu do naha, jeden skok a jsem ve vodě. Skáčou ostatní. Jen jediná zástupkyně křehkého pohlaví Kája se chvilku stydí, než skočí za námi. Voda není vůbec studená, a tak se rochníme dlouho. Je to můj výškový rekord v koupání, jezero se leskne 2400 metrů nad mořem.
Docházíme po značené cestě na chatu u Golema jezera. Je to první skutečně horská chata, kterou v Makedonii potkáváme. Před chatou stavíme stany. Chatař nám vaří tradiční opečené klobásky s vajíčkem. Chutnají skvěle, i když je jíme už potřetí.
Ráno se dlouze balíme a vaříme. S makedonskou turistickou partou, se kterou jsme se seznámili večer při petrolejce a slivovici, odcházíme k Prespanskému jezeru. Šíleným tempem klesáme 1500 metrů. Proklínám svůj koníček treking, nenávidím rychlé tempo ve vedru, v botách bodají tobolky a semínka. V hlavě se mi promítají zasněžené scenérie na skialpových lyží. Pomáhá to na chvíli.
Prespanské jezero
Všichni se těšíme k Prespanskému jezeru na koupání a odpočinek na pláži. Přijíždíme v neděli odpoledne, proto je tu úplně narváno. Hlavně jsou to chudší Makedonci ve starých zastavách a žigulících.
Představujeme si křišťálovou vodu, ale čeká nás šok. Celé jezero je plytké a zarostlé chaluhami a trávou. Při plavání je to velmi nepříjemné. Přejíždíme proto stopem k Ohridskému jezeru, které je pravým opakem Prespanského jezera. Je jedno z nejhlubších v Evropě. Makedonci ho mají v úctě jako národní klenot.