Elba - plujeme na mořském kajaku okolo ostrova

Elba má rozlohu 224 kilometrů čtverečních, délka pobřeží je 147 kilometrů. Kajakáři obvykle najedou mezi 100 a 125 kilometry, pokud obeplouvají celý ostrov. Dá se to zvládnout za týden i s příjezdem a odjezdem trajektu z Piombina.

BEZPEČNOST: 5 základních pravidel na mořském kajaku

Elba součástí národního parku Toskánské ostrovy, kam patří ještě Gorgona, Capraia, Pianosa, Montecristo, Giglio a Giannutri. Na západ od Elby se rozkládá ve vzdálenosti 35 kilometrů francouzský ostrov Korsika.

Nejvyšším vrcholem ostrova Elba je Monte Capanne (1019 m n.m.). Pod vrcholem je v provozu restaurace, kam jezdí lanovka.

VIDEO Elba seakayaks

Elba je ideální destinace pro nepříliš výkonné kajakáře, pro party kamarádů s různými zkušenostmi, případně seakajakářské zájezdy cestovních kanceláří. Jezdí se sem hlavně před začátkem a po skončení hlavní turistické sezony, tedy v červnu a září. Moře je v tu dobu dost teplé, ale slunce tolik nepálí, jako o prázdninách.

Je zde také volněji ve městech a na plážích. Provoz jachet a motorových člunů je též klidnější.

Pro začátečníky je podstatné, že možnost k bezpečnému zastavení na pláži či u mola není nikdy vzdálenější, než dvě hodiny pádlování. To je velká výhoda oproti nedaleké Korsice, kde trvají některé nezbytné přejezdy okolo skal dlouhé hodiny.

PODCAST 
Elba, Sardinie, Korsika na mořském kajaku (4 MB, MP3, 3:42 min)

Ostrov je krytý proti mořským proudům, velkým vlnám z moře a rychlým zvratům počasí. Odliv a příliv zde činí jen několik desítek centimetrů rozdílu mezi výškami hladin. To činí pádlování poměrně bezpečným. Suchozemští vodáci se ovšem musejí mít na pozoru, protože pádlování na moři, byť klidném a nezáludném, skrývá úplně jiné druhy rizika, než splouvání řek a sjíždění jezů.

Trajektem z italského pobřeží do Portoferraio

Necháme se přeplavit trajektem z Piombina do velkého přístavu Portoferraio na Elbě. Tady sídlil Korsičan Napoleon Bonaparte, když byl poprvé internován po prohraných válkách. Mimochodem: když odtud uniknul na lodi a pokusil se znovu obnovit svoji moc, byl po 100 dnech a prohrané bitbě u Waterloo podruhé zajat a odvezen do vyhnanství až na ostrov Svatá Helena daleko v Atlantiku, kde později skonal.

Zatímco nedobrovolně sídlil na Elbě v letech 1814-1815, nezahálel. Obnovil přístavní pevnost Portoferraio (Železný přístav), reformoval zemědělské postupy i hospodářský život ku prospěchu obyvatel a také vymyslel dodnes používanou vlajku Elby - bílou s červeným pruhem a třemi zlatými včelami.

Východní pobřeží u Marciana Marina 

Dojedeme mikrobusem s kajaky na přívěsu do rekreační obce Procchio. Tady na pláži startujeme první den na moři. V klidu pádlujeme podél rozeklaného severního pobřeží, okolo několika malých pláží na západ proti směru hodinových ručiček.

Zastavíme se v přístavu Marciana Marina. Nocujeme o pár kilometrů dál na malé pláži La Cala. Využíváme zdejší přístřešek, protože padá silná rosa.

Druhý den pádlujeme k západnímu pobřeží. Abychom si protáhli nohy, zastavujeme na pláži Patresi a vyjdeme na vyhlídku k majáku Polveraia. Maják sám je nepřístupný, ale rozhled na moře i skalnaté pobřeží je famózní.

Další zastávka je na městské pláži městečka Pomonte. Pak až na pláži Le Tombe. Na černém písku pod strmými skalami strávíme kouzelnou noc v divoké krajině.

Na jihu pádlujeme po stopách 2. světové války

Třetí den plujeme podél jižního pobřeží. Křižujeme zálivy před městečky Seccheto a Cavoli, čímž se vyhýbáme největšímu turistickému ruchu. Sledujeme desítky člunů, loděk, nafukovadel, turistických parníčků a dalších plavidel. Nejoblíbenější se zdají veslice osazené skluzavkami.

Nádherná čistá voda s modrým nádechem nám dovoluje vplout do jeskyně Grotta Azzurra. Na rozlehlé pláži Palombaia využijeme dobrodiní sprchy se sladkou vodou. Po poledni sedáme zase do kajaků a jedeme do města Marina di Campo.  Obrovskou pláž lemuje prázdninový resort.

K večeru překonáme široký záliv Golfo di Campo a zakotvíme na pláži Fonza. Uděláme to skoro stejně, jako když tady senegalští střelci dobývali roku 1944 špičkově opevněné nacistické pozice v Marina di Campo. Jejich maročtí kolegové prorazili přímo z moře minovými poli do Marina di Campo a měli tedy patřičné ztráty. Těm, kteří sebevražednou misi přežili, byla slíbena 48hodinová lhůta na rabování a znásilňování civilistů. Angličtí a francouzští velitelé se opravdu dívali stranou a od té doby žije ve zdejším regionu mnoho černochů a míšenců. 

Čtvrtý den křižujeme široký a hluboký záliv Lacona. Na otevřeném moři se orientujeme podle skaliska Corbella na obzoru. Když přijedeme blíž, pozorujeme několik lodí, které sem vozí rekreační potápěče. Proplujeme průlivem mezi ostrůvkem a mysem Capo di Stella. Nepravidelné vysoké vlny nás přesvědčí, že další záliv Golfo Stella raději objedeme podél pobřeží, než abychom ho překřižovali. Záliv je široký a hluboký, vlny se tedy zvětšují, stávají se pravidelnými a my si užíváme surfování.

Dojedeme do městečka Lacona s přístavem sportovních lodí a shlukem několika kempů. Zástavba zasahuje do obou zálivů Stella i Lacona. Okolí stojí za prohlídku, protože dříve se ve zdejších štolách těžila železná ruda. Některé byly za 2. světové války vybetonovány a přestavěny na kulometná hnízda a dělová stanoviště.

Podél rozeklaného pobřeží s množstvím malých písčitých, skalnatých i oblázkových pláží míříme mezi dva ostrůvky Gemini (Dvojčata). Nad mělkým dnem šnorchluje mnoho potápěčů.

Obrovské doly Calamita na železnou rudu 

Nad námi pozorujeme mohutnou opěrnou zeď  postavenou vysoko ve svazích. Patří do obrovského důlního komplexu pod horou Calamita (413 m n.m.) na železnou rudu. Další se zjeví povrchový důl Vallone. Za ním následují vstupy do hlubinného dolu Capoliveri.

Přistáváme na pláži Canello. Tady těžili už Etruskové! Černý hrubý písek znamená, že se zde těžil a zpracovával magnetit a pyrit. Bílé skalní terasy nad vodou jsou pozůstatkem po těžbě vápence, který je potřeba na výrobu surového železa. Po svazích jsou rozeseté budovy, technologie a dokonce i opuštěné bagry a dopravníky, které se nevyplatilo rabovat, když zde těžba skončila. 

Těžba zde skončila roku 1981. Bezprostřední příčinou bylo, že na světovém trhu prudce zlevnila železná ruda z jihoafrických povrchových dolů. Italskému státu se tedy přestalo vyplácet hlubinné dolování a raději nakupuje rudu z Jihoafrické republiky. Úpadek dolů na Elbě však začal již dříve, když moderní hutě v Portoferraio vybombardovali spojenci během 2. světové války. Tehdy nejmodernější evropské závody postavili o deset let dříve Němci a za války jely naplno pro zbrojní výrobu. Ze spouště způsobené válkou se už nikdy nevzpamatovaly. Ruda se dalších čtyřicet let převážela loděmi přes moře do hutí v Piombiu a v Janově, kde se z ní vyráběla ocel a litina. 

Železářství a hutnictví na Elbě jistě není konec. Za tisíce let se zde těžba rozvíjí i utlumuje, za válek se přerušuje, aby zase vstala z mrtvých jako Fénix z popela. Pro Itálii zůstává železná ruda v nitru Elby strategickou zásobou důležitého nerostu, kterou si hlídá jako oko v hlavě před zájmy ostatních států i soukromých firem.

Na pláži obdivujeme nejen barevné odstíny kamenů, modré modře, napěněný příboj, ale také se jdeme podívat do opuštěných dolů. Nikdo nám v tom nebrání. Neodvažujeme se ovšem do štol, protože ty jsou velmi dlouhé a bez jeskyňářského vybavení není radno se jimi nechat  vtáhnout do nebezpečného podzemí. Do průmyslových budov vstupujeme jen velmi opatrně, protože už 40 let se o ně nikdo nestará.

V hoře Calamita je tolik magnetitu, že na okolním moři selhávají kompasy. To je nejspíš hlavní příčinou, proč jsou pobřežní vody plné lodních vraků, jejichž kapitáni nezvládli navigaci.  

Zázrak: zatopený lom se sladkou vodou!

Pátý den obeplouváme další opuštěný důl Ginevro (Jalovec) a ocitáme se na východním pobřeží Elby. Tady se těžilo absolutně nejmodernějším způsobem. Horníci se dostali až do hloubky 54 pod mořem. Využívali dopravníky na stlačený vzduch, automatická vrtací kladiva, vytěženou rudu třídili pomocí obřích elektromagnetů.

Míjíme tři černé štěrkové pláže. Poslední ve skalní zátoce u Punta Bianca (Bílý hrot) nazvaná Spiaggia Del Ginevro je obsazená racky mořskými. Kvůli nim je zde vyhlášená přírodní rezervace, což ovšem turistům nebrání k přístupu do moře ani na pláž.

Další důl Sassi Neri (Černé kameny) po sobě zanechal jezero sladké vody. Na co v Česku narazíme téměř na každém výletě, to se na Elbě rovná téměř zázraku. V zatopeném lomu se můžeme vykoupat a smýt ze sebe čtyřdenní vrstvu soli. Žádné další takové jezírko na ostrově není.

Dvě malinkaté pláže, ze kterých se k jezeru dostaneme za pár minut pěšky, poznáme podle kamenných opěrných zdí sloužícím dříve pro dopravu vytěžené rudy do kotvících lodí.

Porto Azzurro nebo Porto Longone?

Za horizontem rychle rostou hrozivé černé mraky ve tvaru kovadlin. Pádlujeme podél pobřeží, co to dá, abychom se dostali do chráněného zálivu. Déšť, hromy a blesky nás zastihují v okamžiku, kdy na písečné pláži Malpasso vyskakujeme z kajaků a běžíme do jednoho z plážových bufetů. Bylo načase, protože bouřku na moři nechce zažít žádný kajakář. 

Jak rychle nečas přišel, tak také skončil. Pokračujeme do zálivu Cala di Mola. Z jihu ho hlídá hrad Focardo a ze severu pevnost Longone. Ze tří přístavů je nejdůležitější Porto Azzuro, kde přistávají velké lodě. 

Městečko Porto Azzuro má jméno podle azurově mořské vody Tyrhénského moře, které získalo až v roce 1947 s rozvojem turistiky. Původní název Porto Longone měli totiž Italové spojený se zdejší věznicí, která patřila k nejtěžším v Itálii. Rčení "Byl na návštěvě v Porto Longone," dodnes znamená, že si odpykal trest za těžký zločin.  

Pevnost Piazzaforte di Longone byla postavená roku 1604 podle citadely v Antverpách, která byla ve své době nedobytná. Roku 1678 byla dostavěna jako součást obranné linie pevnost Forte Focardo na druhé straně zálivu. Sloužila nejen proti nepřátelským útokům z moře i pevniny, ale také chránila město před nájezdy obyvatel Elby.

Historie zdejšího majetku je bohatá. Pán z pevninského Piombina Jacopo VI. Appiano (Jakub Appian) prodal roku 1557 Španělům právo vybudovat zde pevnost. Tu později získal bizarní státeček Stato dei Presidi složený z několika pevností roztroušených po Středozemním moři. Byl dlouho podřízený Habsburkům a po nich Bourbonům. Roku 1801 připadla pevnost Francii a ta ji postoupila Toskánskému velkovévodství, které se později včlenilo do Itálie, jejíž vznik se datuje do roku 1861.

Po prohlídce přístavního městečka a nezbytných kopcích zmrzliny pádlujeme k dalšímu jezírku Terra Nera (Černá země). Má také sladkou vodu jako předchozí jezírko Terra Sassi, také je to pozůstatek po dolu na železnou rudu, ale nedá se v něm koupat. Je špinavé a zarostlé žabincem.

Hledáme dobré místo ke spaní. Jsme zmlsaní, a tak chceme pěknou pláž bez lidí a ještě k tomu v závětří. Pádlujeme až skoro do tmy. V průlivu mezi ostrůvkem Ortano a stejnojmennou zátokou natrefíme odliv a ještě proti nám fouká, takže pádlujeme s největším úsilím rychlostí šneka. Plážičky jsou příliš malé a příliv je nejspíš zalije celé. Tady přenocovat nechceme.

Z malých pláží pod skalami nakonec vybíráme Luisi D'Angelo s opěrnou zdí. Doufáme, že příliv nebude příliš silný a moře nám nebude v noci omývat nohy. Ráno zjišťujeme, že k tomu chybělo jen dva metry. Zeď na našimi hlavami je za vlnobití jistě velmi potřebná, my jsme měli naštěstí klidné moře.

Černočernou tmu nad vodou prořezávají světla továren v přístavu Piombino na italské pevnině. Je od nás vzdálené pouhých 12 kilometrů.

Východní pobřeží je plné opuštěných dolů

Šestý den krátce pádlujeme do nedalekého přístavu Rio Marina. Na městské pláži využíváme dobrodiní veřejné sprchy, abychom se zbavili dalších nánosů soli na kůži. Potkáváme dvojici postarších německých kajakářů, kteří připluli po moři z Piombina. Paní je z přejezdu nadšená, ale manžel varuje před velkými trajekty a nákladními loděmi, kterých je potřeba se bát.

Prohlížíme si městskou pevnost i opevněný přístav, které měly za úkol chránit další významný důl na železnou rudu. Je sice schovaný ve vnitrozemí v úbočí hory Mont Serra (422 m n.m.), ale železo a ruda putovaly přes moře právě odtud. Kousek za městem podjíždíme impozantní nákladní rampu. Následuje několik kilometrů pobřeží až k Punta Pero, které je provrtané, rozkopané a odstřílené právě kvůli těžbě. Dnes jsou v opuštěných dolech kempy a parkoviště.

Za tímto mysem vplouváme po týdnu znovu do vod severního pobřeží Elby. Zvedá se vítr, zvedají se vlny. Jsou hravé a nevysoké. Elba se  s námi loučí v nejkrásnějším světle - hluboké zelenkavé moře, bílé hřebeny vln, modrá obloha, zlatě žhnoucí slunce, žluté pláže a barevné plachetnice na obzoru nás provázejí až do přístavu Cavo.

Přístav Cavo je na Elbě nejblíž k italské pevnině, sídlili zde už starověcí Římané a ve středověku zde byl postaven kostelík, ale důležitosti nabyl až na přelomu 19. a 20. století, kdy zde sídlila správa všech dolů v regionu Rio Marina, okolo kterých jsme pluli.

Ujeli jsme za 6 dní něco přes 100 kilometrů. Ke kompletnímu obeplutí celé Elby nám zbývá nějakých 20 až 30 kilometrů, ale ty vynecháme. Nechceme kličkovat mezi rychlými, velkým loděmi v okolí Portoferraia. Nakládáme kajaky na přívěs, lížeme poslední kornouty se zmrzlinou a tradá na trajekt!

 

KOSMAS: Kupte si moderní turistický průvodce Elba - Merian live! od Eleonore Tomekové.

Booking.com

MAPA SILNICE na Elbě a MAPA PLÁŽE na Elbě
Klikněte na mapy pro velké rozlišení:

Doporučené vybavení na moře

Mýdlo a šampon můžete nechat doma, protože ve slané vodě nemydlí.Tmavé brýle a krém na opalování odolný proti vodě! Pokud používáte dioptrické brýle, připněte je pomocí gumičky okolo hlavy. Jestli máte čočky, zajistěte jejich hygienické a bezpečné uložení. Veškeré vybavení zabalte do nepromokavých vodáckých vaků.

* Občanský průkaz nebo cestovní pas, peníze, pojištění, platební karta, malý batůžek na chůzi po souši. Kamera a fotoaparát odolné proti vodě.
* Potřeby pro orientaci (podrobná mapa Elby, GPS, busola, případně lodní kompas, sportovní hodinky. Hodí se mobil s internetem kvůli podrobné předpovědi počasí).
* Kempingové vybavení (čelovka, samonosný stan, karimatka, spacák - počítejte s větrem, rosou a komáry).
* Kuchyňské vybavení (lžíce, nůž, zapalovač nebo křesadlo, plynový vařič, nádobí, termoska, utěrka).
* Hygienické potřeby (dámské propriety, ručník, kartáček na zuby a zubní pasta, toaletní papír, lékárnička, antibakteriální gel, repelent).
* Oblečení (vodácké boty, sandále nebo tenisky, čepice s kšiltem, funkční spodní prádlo, oblečení na spaní, ponožky, vodácká bunda nebo vodácký oblek, krátké nebo dlouhé kalhoty do lodi, triko nebo košile, kraťasy nebo kalhoty a softshellová bunda k pobytu na břehu, oblečení na cestu nechte v autě).
* Jídlo (nejlépe na celou dobu pobytu).
* Pití (cca 10 litrů vody na osobu vystačí na 3 dni, zbytek se dá dokoupit na plážích či v přístavech).
* Vodácká výzbroj (mořský kajak, plovací vesta, krycí zástěra neboli špricka, házečka, karabina, pádlo + jedno náhradní pro skupinu, případně nafukovací záchranný vak na pádlo).
* Potápění (potápěčské brýle, šnorchl a ploutve, pokud se vejdou do kajaku).
* Foto a video (outdoorová kamera a kompaktní fotoaparát).

INFO: Turistika Elba a Trajekty Elba a Vyhlídkové plavby Elba a  Národní park Toskánské ostrovy

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě 

 Mořské kajaky na Horydoly

Elba na mořském kajaku

Okolo Rujany na mořském kajaku

Korsika na mořském kajaku podél západního pobřeží

Zimní výlet po Labi na kajaku

Vltavský okruh po vodě

Vltavské sochy v Praze

Plujeme Prahou po Vltavě

Až ztichnou Bílé skály (Slapy - Štěchovice)

Krásy mořského pobřeží z kajaku

V Česku plují desítky mořských kajaků

Boom mořských kajaků sílí