Jizera chytne vodácké srdce

Extrémně nebezpečný a obtížný horní tok se jezdí od soutoku rašelinných potoků na Velké Jizerské louce. Tam je sice nutné táhnout po sněhu kajaky několik kilometrů, ale za to se vezete v absolutně opuštěné krajině severského rázu.

Po pár kilometrech poklidné jízdy se ovšem řeka sklopí a vodáci vpadnou do jednoho z nejtěžších úseků na českých řekách. Neobyčejně těžká voda dosahuje stupně WW6 na hranici sjízdnosti. Navíc je potřeba na konci zastavit v jednom ze dvou malých vracáčků. Pokud to nestihnete, spadnete do vodopádu.

U benzinové stanice Na mýtě nasedají první "normální" vodáci. Orientačním bodem je křižovatka silnic z Rokytnice, Harrachova a Kořenova. Jizera se tu stéká s Mumlavou.

Ostrov Hrůzy<

Další vodu z krkonošského sněhu dostává Jizera z levostranných potoků od Rokytnice, Jablonce a Míseček. Nástup do lodí je možný jen na místech, které Správa Národního parku Krkonoše označila informační tabulkou.

Mezi Mýtem a obcí Vilémov je to malé odpočívadlo, odkud lze lodě snést k řece a sjet nejobtížnější úsek zvaný ostrov Hrůzy. Jednodušší je objet ho zleva, protože vpravo se tvoří velký válec a nebezpečný sifon. Pod ostrovem Hrůzy je další nástupní místo, ale musí se parkovat přímo na úzké silnici.

Turisté z Vilémova nebo Pasek

Turisté raději sjedou autem do Vilémova a pohodlně nasedají pod mostem. Pokud je méně vody, je lepší po silnici pokračovat až do Pasek a dát lodě na vodu u místní papírny.

Řeka je tu ještě pořád divoká, vlny zalévají lodě, je nutno kličkovat mezi kameny, ale voda už není záludná. Zvrhnutá posádka se z ní za pomoci plovací vesty vždycky vyhrabe na břeh.

VIDEO: Splutí Jizery z Pasek do Benešova

Výletníci z Jablonce

Od kempu pod Jabloncem odrážejí už i otevřené turistické kanoe, ale jejich kormidelníci i háčkové musejí prokázat, že něco umějí. Jizera tady ještě pořád není klidná říčka. Navíc většina jezů je nesjízdná a přenášení podél bývalých strojíren a textilek je dlouhé.

Nejobtížnější přenášení vodáky čeká na jezu Hradsko, kde se lodě musejí spouštět ze silniční zdi dolů na břeh. Za odměnu si potom můžete sjet lahůdkový úsek mezi kameny a skalami v regulovaném řečišti.

Poslední nasedací místo povolené správou národního parku je na jeho samém okraji na odpočívadle u silničního mostu poblíž Vysokého. Odtud se jezdí na otevřených lodí nebo turistických raftech už bez větších starostí. Řeka sice teče svižně, občas se jí do cesty postaví peřej, nebo prudká zatáčka, ale proudnice je klidná.

Soutěska v Poniklé

Jizera se zase na pár set metrů zužuje až v soutěsce v Poniklé. Její začátek poznáme tak, že přeneseme po většinu roku suchý jez, který odvádí vodu doleva do mohutného náhonu. Za jezem následuje most, mělčina a skály přes řeku. Uprostřed nich teče Jizera uzoučkým kanálem, kterým se protáhne jen kajak nebo kanoe. Rafty je nutné po pravém břehu.

Po opětovném naplnění koryta vodou pod ústím náhonu se stává Jizera mohutnou řekou, která vzdáleně připomíná alpské toky. Má sice tah a rychlost, ale na rozdíl od mléčně zkalené vody ledovcových řek si ponechává hnědavo-červenavou barvu po rašelině.

Poté, co přijímá zleva od Jilemnice vodu Jizerky, vlny se sice zmenší, ale stále je to krásné pohoupání na rychlém toku. Široký proud se valí lučinatým údolím, aby se za Loukovem ještě jednou ponořil do lesa, pohladil pár skal, a přicházejí dva vysoké nesjízdné jezy v Benešově u Semil. Tady většina vodáků po třiceti kilometrech plavby z Vilémova končí.

Kde se najíst

Mýto (benzinová pumpa), Jablonec (několik obchodů a restaurací u náměstí), Poniklá (hospoda na začátku obce po levé ruce), Přívlaka (zájezdní hospoda vlevo u mostu), Víchová (cyklistická hospoda vpravo u mostu), Semily (restaurace a obchody ve městě).