Střední Vavřinec: zase jsem nadělal do vlastního hnízda

Kus Vavřineckého potoka z Toušic do Klášterní Skalice jsem ještě nesplul. Do kompletního poznání mi tedy chybí sedm kilometrů.

Za hodinku bych měl tento kousek sfouknout. Naivně si to myslím. Jsem optimista.

Pod silničním mostem v Toušicích trochu dřu o kamení, ale dál už je to lepší. Jedu přes několik nízkých splavů, nebo spíš hrázek z naskládaného kamení a vjíždím mezi stromy. Břehy se zahušťují, mizí poslední stavení a já si toho ani pořádně nevšimnu.

Pak mi došla baterka v kameře a už bylo všechno na levačku.

Čtěte také: Prasečí peklo na Výrovce

Když se neutopím, tak mě zastřelí

Baví mě pádlovat, do každého oblouku opatrně kouknu, aby mě nepřekvapil nějaký zátaras. A stejně překvapil. Říčka se rychle zúží, sklopí do levotočivé zatáčky a tobogan mě zaveze pod strom, který jsem neviděl. Stačím se akorát zaklonit, zvednout špičku kajaku, aby se nezabořil do spleti větví a vesnického bordelu, a uvědomit si, že je to v prdeli. Můžu se utopit, jestli budu mít smůlu.

Mám štěstí. Vykopu se z kajaku a vyplavu na zpěněnou hladinu. Rukama šátrám po něčem pevnějším, než je naplavený odpad, nohy my zatím bere proud a tlačí mě pod strom. Tam teda rozhodně nechci, a tak se hrabu ven. Na slizký bahnitý břeh se hrabu po břiše. Sláva! Kajak zůstal na hladině a pádlo se vrtí ve změti odpadu. Vytáhnu je ven a umiňuji si, že se příště fakt kouknu na každé podezřelé místo hodně zdaleka.

Předsevzetí mi vydrží až do konce plavby, jak se bojím. Vylézám z lodi snad dvacetkrát, ale jenom dvakrát to bylo zbytečné. Těch sedm kilometrů mi nakonec bude trvat tři hodiny pádlování a přetahování.

Strašík si pamatuje, jak se má protrhnout

Ještě než se dostanu na bývalý rybník Strašík, vylézám z lodi čtyřikrát. Vždycky sklouznu po strmém břehu po pás do hnědé vody. Na dně vypuštěného rybníka se děje něco zvláštního: potok se v docela velké rychlosti rozděluje. Naštěstí se na této bifurkaci rozhoduji správně a volím pravou strouhu. Od loňské povodně, která protrhla hráz, už stačilo bahno zarůst dvoumetrovými kopřivami a křídlatkami, kterým zdatně konkuruje ostatní buřina.

Jedu pořád rovně, ale nevidím kam. Pádlem jenom lehce kormidluji a napínám zraky a slechy, abych zaregistroval případné nebezpečí. Zastaví mě hukot a nízká lávka ze tří klád. Otočím kajak nosem proti proudu, což lze v této šířce koryta tak akorát, a vystoupím. Nastává mi pravá potokářská šichta. Každý krok udělám tak, že hodím kajak před sebe a prorazím si tím cestu vpřed skrz středočeskou džungli. Třicet metrů mi trvá vysilující čtvrthodinu.

Těsně za lávkou začíná sjízdná kaskáda v místě protržené hráze. Vybodnu se na ní a do vody vklouznu na kajaku až ve velké tůni pod ní. Tam přitéká i druhá strouha zleva.

Rybník Strašík je důkazem, krajina si všechno pamatuje a nic si nenechá líbit! Rybník byl založen Sázavským klášterem v polovině 15. století na místě kouřimského popraviště. Asi po něm získal své jméno. V roce 1596 se při povodni hráz protrhla a voda zaplavila Kouřim. Rybník byl opraven, znovu napuštěn a sloužil až do 19. století. Jeho přeměna na pastvinu trvala jen do roku 1954, kdy byl opraven a vrácen svému účelu. Vodní hladina zabírala tehdy i potom 11 hektarů. V roce 2013 přišla znovu velká povodeň, hráz se podruhé protrhla a záplavy Kouřimi se opakovaly. Rybník je v současnosti vypuštěný, ale opravě brání jen dohady o vlastnictví mezi Povodím Labe a městem Kouřim. Kdy přijde další zkáza z nebe, nedokážeme odhadnout, ale je téměř jisté, že Vavřinec se jednoho dne zase zvedne.

Kouřimské mlýny v romantickém údolí

Pěknými peřejkami podél skal a romantickým lesem dopluji k mlýnu Pášov, dnes je tady letní tábor, a který bral vodu ze Strašíku dnes vyschlým bočním přepadem. Za chvilku míjím budovu výměníku na levém břehu, za ní skálu a už jedu přes jez. Je šikmý a v pravé části sjízdný. Dole prokličkuji mezi balvany a nánosy dřeva.

Tady už to znám. Za sucha jsme tady udělali expedici na koloběžkách po okolních přemyslovských hradištích.

Pokračuji okolo velkého mlýna Bukačov k jezu Panského mlýna. Ten je nesjízdný především kvůli velkým kamenům naházeným pod jez v celé jeho šířce. Experimentálně to ověřuji, když se pokouším seskočit ho úplně vlevo u bývalého stavidla, a zaklíním se pod balvany. Vyprošťovací práce mi berou zase nějaký čas a večer už je pomalu na krku.

Dojíždím v klidu do Kouřimi, vysoko na levém břehu občas zahlédnu mezi stromy gotické hradby, na potoce plave hejno hus a kačen, dobří sousedé sypou domácí odpad rovnou do vody, prostě vesnická idylka.

Pod Kouřimí voda pořádně zasmrdí po močůvce ze zdejšího velkokravína. Hledám vysoký jez. V hlubokých meandrech několik metrů pod silnicí ho nacházím a koukám, jakou měla při loňských povodních voda sílu. Zbyly z něj jen roztrhané kusy betonu a cihlových zdí.

Zdá se, že jízda bude skvěle pokračovat, zábavné proudy v meandrech střídají nízké stupně, někdy umělé a někdy přírodní prahy, na kterých se voda vždycky rozeběhne. Jenže po pár stech metrech tomu Vavřinec udělá přítrž. Několik výživných zátarasů mi z vodáckého výletu dělá peklo. Vždy to vypadá stejně:

V proudu se vysoukám z těsného kajaku, zapadnu po pás do vody, mazlavým blátem se vyškrábu na několikametrový břeh, táhnu loď po čerstvě zoraném poli a hledám co nejnižší břeh, pak stejně skočím z metru či dvou do proudu a modlím se, aby se špička nezapíchla do dna. Nevím, zda-li jsem předložil důkaz Boží existence nebo spíš neexistence, ale dva ze šesti pokusů skončily poněkud komicky uprostřed koryta ve stojce bez pohybu. Osvobodil jsem se až energickými šukacími pohyby, které zná každý vodák, který se vydá do mělkých vod.

Pádlování nad posledním jezem urychlí střelba. Když jsem se neutopil nahoře, zastřelí mě dole, pomyslím si a začínám hodně nahlas pískat. Během přenášení kaskády, která vznikla při dávném protržení Hrázského rybníka, který se dnes pozná už jenom podle mohutné hráze podél polí, mi nad hlavou hvízdají broky. Naštěstí jsem krytý pod úrovní terénu jako voják v zákopu, a tak mohu pozorovat tlupu ostrostřelců, kteří šlapou podvečerem po louce, aby zabili pár zvířátek. Zda je trefili, nevím, ale mě nedostali.

Kaskáda se nedá splout, ačkoliv by mohla poskytnout zajímavé peřeje do esíčka. Je zavalená mohutnými padlými stromy.

Stejně v klidu jako já zůstal rybář na břehu. Na rozdíl ode mne, který má na sobě zářivě červenou bundu a žlutou plovací vestu a ještě k tomu hvízdám, on sedí tiše a nenápadně v zeleném vaťáku na břehu. "Dokážete to sjet?" prohodil místo pozdravu. To je výzva! Kouknul jsem se, vymyslel jak se vyhnout rozbité konstrukci na koruně a po šikmé kamenné desce sešoupnu poslední jez. Ještě jednou přenáším a se soumrakem končím v Klášterní Skalici.

"Dobrýýýdééén!" slušně zdraví dva kluci na skateboardu a po chvíli stejně, ale vysokými hlásky, dva špunti. Detailně pozorují, jak se svlékám z hnusného zabahněného neoprénu, převlékám do suchého oblečení, které jsem si nechal na vybetonovaném odpočívadle u silnice v igelitové tašce. Z jejich komentářů je jasné, že obsah tašky znají, ale nic se neztratilo. Ještě odemknu od sloupu koloběžku, přicvaknu k němu cyklistickým zámkem kajak a veškeré mokré vybavení, a tradá pro auto do Toušic. Když se po hodině vrátím do Klášterní Skalice, s klukama se rozloučím a každý si jdeme po svém - oni na večeři domů a já naložím loď a jedu na plný plyn na pozdní svačinu k nejbližší benzínce.

Vavřinecký potok (Toušeň - Klášterní Skalice)

33,7 Toušice, nízký silniční most
31,8 Strašík, hráz rybníka
30,7 Bukačovský mlýn, jez 2,5 m
30,4 Panský mlýn, jez 0,6 m, nesjízdný
29,8 Kouřim, silniční most
27,1 Klášterní Skalice, jez 2,5 m, nad ním poničená lávka
26,7 Klášterní Skalice, silniční most

Doba splutí: 2-3 h, 7 km
Vodácká obtížnost: WW 1 
Charakter: zarosté, hlinité a místy skalnaté koryto, často zapadané
Riziko: padlé stromy v peřejích
Znalosti: posádka musí dobře ovládat loď, dvoučlenné posádky musejí být sehrané.
Sjízdnost: jen po velkých deštích, jarních táních a při plánovaném vypouštění rybníka Vavřinec.
Půjčovny: nejbližší jsou v Praze viz SEZNAM.
Doprava: tok křižuje v obcích silnice, železnice a autobusy jsou o víkendu nepoužitelné.

Doporučené vybavení: Plastový kajak nebo kanoe, pádlo, plovací vesta, přilba, házečka, neoprenový oblek, nepromokavá bunda, neoprenové botičky, funkční prádlo, malý lodní pytel na drobnosti, mapa, vodovzdorné hodinky, lékárnička, mobil, jídlo na cestu, horký nápoj v termosce.

VODÁCKÝ PRŮVODCE: Vavřinecký potok