Velkolepý hřeben Mont Blanc z Itálie do Francie

"Mont Blanc má čarokrásné jméno - Bílý vrch. Žádný jiný štít nemá takové pěkné, takové svítící, takové přísné jméno," podlehl jeho kouzlu v šedesátých letech minulého století nejslavnější horský vůdce všech dob Gaston Rébuffat.

"Zázračné kruhovité seskupení štítů s čistými, jemnými, do výšek letícími liniemi, mu vytváří neporovnatelně krásnou družinu," napsal ve svém průvodci z přelomu století slavný horolecký průkopník Vallot.

Mimo přeplněné koridory

Přes Mont Blanc ovšem vede i velkolepá túra, která je daleko krásnější než dvě přeplněné tak zvané normálky z Francie. Je to přechod z Itálie přes sedlo Grises na vrchol a z něho přes vrcholy Maudit a Tacul do sedla Midi ve Francii. Na této nejdelší hřebenovce vystřídá turista všechno - překonává horské potoky, přechází ledovce, kličkuje mezi trhlinami, leze po skalách, vznáší se po ledových hřebenech a sestupuje firnovými stěnami.

Zdá se to těžké, ale Gaston Rébuffat poznamenává: "Vrchy pomáhají mužům probudit v sobě odložené sny." Zároveň je jisté, že kdo nemá s vysokohorskými túrami zkušenosti, nemůže se tudy na hřebeny Mont Blancu vydat. Vždyť tři sta mrtvých turistů a návštěvníků ročně v oblasti Mont Blancu hovoří jasné. Rovnici 1 den = 1 mrtvý stvrzují záchranné vrtulníky, které neustále pendlují především podél normálek. Někdy se vracejí s podvěšeným černým pytlem.

Dlouhý ledovec Miage

Celý první den výstupu se horolezci trápí na ledovci Miage. Půl dne se kličkuje mezi kupami nahrnutého kamení, z nichž se občas šklebí černá trhlina. Je ovšem potřeba za každou cenu dojít na chatu Gonella.

Noc přichází na Miage rychle. Zatímco přes den se z okolních hor neustále sypou vagony skal a ledu, po ledovci tečou říčky a rachotící drobné kamení strhávají s sebou do podzemních jeskyní, pár minut po západu slunce všechno ztichne. O to hrozivěji ovšem nocí znějí rány, jejichž příčiny se v polospánku nedají poznat. Jednou spadne sérak z bočního ledovce, jindy se neočekávaně otevře nová trhlina. Stejné divadlo jako večer se opakuje ráno. Stačí první sluneční louče a po ledu zase tečou řeky a padají na něj skalní bloky.

Chata Gonella

Chata Gonella je přilepená jako orlí hnízdo nad další ledovec Dome a žlutě svítí do dáli. Je tak vysoko, že veškeré zásoby sem přináší vrtulník, a tak je potřeba si na jídlo a pití připravit naditou peněženku. Ti, kdo neoplývají penězi, ovšem mohou zaplatit jen za přespání. Takové obvykle chatařka posílá do nejstarší části chaty, kde jsou jen dvě patra dřevěných paland a na nich složené deky. Není radno přijít příliš pozdě, protože dek nemusí být dost.

"Chatařka se nám snažila prodat i vodu v plastových lahvích," vzpomíná Tomáš Radil. "Protože jsem měl zkušenosti z Asie, stačil mi jediný pohled, abych zjistil, že uzávěry lahví nejsou původní." Nekoupil a pár metrů za chatou našel pramínek, kde si zadarmo nabral tu samou vodu, jakou měl zaplatit. K vážnějším potížím, které chatařka řeší, ovšem patří neustálé odhánění návštěvníků z maličkého heliportu na přistávání vrtulníků. Při záchranné akci totiž musí jít všechno ráz na ráz a nikdo tam nesmí překážet.

Se spaním je to těžké

V chatě se každý snaží usnout co nejdříve, ale obvykle se to nedaří. Během noci totiž přicházejí odspodu poslední zájemci o výstup na Mont Blanc a s nimi se míchají opozdilci, kteří se z vrcholu teprve vracejí. Všichni si svítí čelovkami, cinkají cepíny a skřípají mačkami, k tomu působí nezvyklá výška, a tak se spáči jen neklidně převalují.

Po půlnoci stejně už první z nich vstávají, narychlo vaří nějakou polévku a čaj, a vyrážejí. Ve tři hodiny odcházejí poslední opozdilci. Až do ranního rozbřesku se stoupá ledovcem Dome na hranici mezi Itálií a Francií, která je v těchto místech zároveň hlavním hřebenem Alp. Stopa se kroutí každým dnem jinak. Některým rokem se dokonce chodí levou částí ledovce, jindy vpravo či uprostřed.

Světelné divadlo na hřebeni

Některá družstva stoupají mezi trhlinami bez navázání na lano, ale za rychlejší postup musí zaplatit velkým rizikem. Na hřebeni začíná za svítání velké divadlo. Nejdříve se postříbří obrovské sněhové převisy na štítě Trelatete, poté z temně fialové opony vystoupí pozlacený Bionnassay s hřebenem ostrým jako nůž, v dálce zasvítí kopule Mont Blancu a jen samotný hřeben zůstává ještě pár okamžiků temný. Je možno vypnout čelovky a pozorovat, jak se i on pozvolna prodírá ze tmy, mění barvu na neurčitou modř. Na obě strany spadají srázy strmé jako střecha stovky metrů do černých hlubin.

Postup ledovým hřebenem k vrcholu Gouter obvykle komplikuje tvrdý led. Není nic příjemného, když se do něho hroty maček a cepínů zakusují jen pár milimetrů. Zde není radno upadnout.

Stovky lidí na kopci

U neobhospodařované chatky Vallot se setkává naše cesta s dvěma nejpopulárnějšími výstupy od chat Grands Mulets a Gouter, a tak bývá obvykle plno. Kde je opuštěnost italské normálky, kterou za hezkého dne projde pět až deset družstev! Zde jsou stovky lidí a desítky vůdců. Někteří už jen pletou nohama, často se zvrací z námahy i nadmořské výšky, horolezci se tu nezdraví a ze závěrečného úzkého hřebene občas někdo spadne a sjede po zádech do bezedných dolin.

Nezbývá než dorazit s vypětím zbylé vůle na vrchol Evropy, pokochat se výhledem, udělat skupinové foto a honem dolů. Ještě totiž není všem dnům konec a podat si ruku na znamení vítězství lze až po dlouhém sestupu.

Nehostinné sedlo Brenva

Plochou sněhovou stěnou se sestupuje do širokého sedla Brenva. V mracích je nutno pečlivě kontrolavat správnou cestu pomocí busoly a mapy. Vůdce Gaston Rébuffat v jedné ze svých knih o tomto místě poznamenává: "Za bouřky tu magnetka často bláznivě létá, a tak se nedá vůbec nic dělat." O samotném širokém sedle píše: "V celém masivu Mont Blancu tudy věje za vichřic nejprudší vítr." Každý, kdo jím prochází, tedy musí překonávat menší či větší na kámen udusané sněhové vrásy, karfioly, římsy, rolety a závěje.

Z Brenvy následuje dlouhý traverz štítu Maudit, který turisty dovádí do sedélka stejného jména. Sestup z něho bývá dramatický, protože pod nohama máme je neustále vidět prudká ledovatá stěna. Často se tu jistí lanem, mnohdy i slaňuje z vlastní ledovcové skoby.

Okouzlující a nebezpečné séraky

Celý další sestup je krásný a zároveň nebezpečný. Z Mauditu se totiž schází mezi obrovitými séraky, sněhovými a ledovými věžemi a převisy velikosti námořních lodí. Stopa mezi nimi kličkuje jakoby nic, ale občas se některý z nich bezhlesně sesune a cestu pohřbí. Je špatné být v tu chvíli na ní. Stejné je to k večeru z Taculu do sedla Midi. Poslední ledová stěna chlácholí unavené turisty svojí malou strmostí, ale z lana se neradno odvázat. Trhlin je tu jako máku.

Na široké pláni pod skalní věží Midi obvykle stojí několik desítek stanů, stačí si jen najít nejlepší místo a přespat. Movitější mohou zvolit noc v nedaleké chatě Cosmiques.

Užijte si cestu dolů

Poslední den nebude dlouhý, a tak není třeba spěchat se vstáváním. Seběhneme dolů k ledovci Giant, projdeme pod skalními stěnami Taculu a vystoupáme sněhovým svahem k chatě Torino, kam jezdí lanovka z italské strany. Cesta pod Taculem vypadá bezpečně, ale i na ní číhají desítky velkých a stovky malých trhlin.

Závěrečný hodinový výstup sněhovým svahem k chatě Torino je nekonečný. Nepříjemnost se ještě zvyšuje horkem, protože se jím obvykle stoupá okolo poledne.

Od chaty sjíždí většina návštěvníků lanovkou do Courmayeru. Pokud je nutné šetřit, je dobré sjet aspoň na mezistanici Belvedere, která je už těsně nad pásmem lesa. Výš jsou totiž jen lámavé skály, občas nějaký led a tak si kolena přijdou na své. Sestup lesem je sice dlouhý a otravný, ale aspoň vede po vyšlapaných stezkách a podkladem není tvrdé kamení, ale měkká hlína.

Popis túry na Mont Blanc

Autobusem z Courmayeru k usedlosti Visaille (1659 m n.m.) v údolí Veny. Odtud přes zarostlou morénu ledovce Miage ke skalám. Pod nimi k jezeru Marmotte (1957) do míst, kde ledovec nestačil rychle zatočit okolo skalní ostruhy. Prudkým svahem vyšlapanou cestičkou na ledovec.

Ten je zpočátku pokrytý sutí a proto se držíme spíše vpravo ve směru pochodu na firnových polích a nahrnutých kamenných kupách. Málo znatelná stezka asi v polovině ledovce přechází na jeho levou stranu a již ve firnu se vyhýbá pásmu trhlin po pravé ruce. Nad nimi se stáčí znovu doprava a míří k výrazné tmavé skalní ostruze. Na ní je namalován zdáli viditelný barevný terč (2608), který signalizuje začátek zajištěné cesty k chatě Gonella (3071).

Cesta kličkuje mezi skalními bloky, místy je zajištěná lany a skobami, občas vede po žebřících. Od Gonelly klesá zřetelná cesta k ledovci Dome. Jím se stoupá podle stavu trhlin ke skalkám nad sedlem Grises, které vedou až na hlavní hřeben Alp kousek nad sedlo Bionnassay. Zde je poprvé vidět vrchol Mont Blancu.

Po ostrém firnovém hřebenu se stoupá na kopuli Dome du Gouter (4003), kde se stýkají tři nejpoužívanější výstupové trasy - jedna z Itálie a dvě francouzské. Vyšlapaná stopa pokračuje na chatu Vallot (4362) a přes pahrbky Bosses (4657) na vrchol Mont Blanc (4810).

Túra dále pokračuje sestupem po širokém svahu do sedla Brenva (4303) a traverzem severních svahů Mont Maudit (4455) do sedélka Maudit (4354). Zde prudce dolů (někdy je potřeba slaňovat tři trhliny) do svahů s obrovskými séraky a zrádnými trhlinami. Přes sedlo Tacul (4035) na plochý vrchol Tacul (4248) a z něho severozápadní firnovou stěnou prokličkujeme mezi mnoha trhlinami na rozlehlou plošinu sedla Midi (3532) pod stejnojmenou skalní jehlou se stanicí lanovky.

Spát se dá na chatě Cosmiques nebo ve stanu přímo na sedle. Od sedla Midi skrz sedlo Gros Rognon (3415) do horní části obrovského ledovcového kotle Géant do sedla Flambeaux (3407) a k chatě Torino (3428). Odtud se obvykle sjíždí lanovkou do Courmayeru. Dva tisíce metrů převýšení se dá i sejít pěšky, ale není o co stát. Všechno krásné jsme už viděli.

Doporučené vybavení

Mačky, turistický cepín, teleskopické hůlky, batoh 40-50 l, přilba, zimní oblečení, pevné kožené nebo plastové pohorky, lano 9 mm/30 m, ledovcová skoba, 3 karabiny, 1 smyčka, 2 prusiky, bivakovací pytel, ledovcové brýle, krém proti slunci, podrobná mapa a GPS, sportovní hodinky s výškoměrem, lékárnička, čelová svítilna, mobilní telefon, jídlo na 3-5 dní, teplé pití v termosce, fotoaparát.

Pokud plánujete spaní mimo chaty: stan, teplý spací pytel, karimatka, vařič, nádobí, lžíce, nůž, zapalovač nebo křesadlo.

Dobrý průvodce v češtině: 
Mont Blanc. Klasické sněhové, ledovcové a kombinované výstupy. Napsali Jean-Louis Laroche a Florence Lelongová.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

 Mont Blanc na Horydoly

3 MOUNTS TRAVERSE Mont Blanc od sedla Midi

GOUTER ROUTE Užijte si Mont Blanc, ale bez znalostí to nepůjde

GOUTER ROUTE Lucie Výborná na Mont Blanc

GOUTER ROUTE Čeští turisté na Blanku

GOUTER ROUTE Francouzská normálka na Mont Blanc

GONELLA ROUTE Italská normální cesta na Mont Blanc

KOMPLETNÍ HŘEBEN Mont Blanc z Itálie do Francie

FOTO Historický Mont Blanc

CYKLO Patrik Bém sjel Mont Blanc na kole