Omrzliny jsou špatné, ale zabíjí podchlazení

Hned na začátek je nutné říci, že podchlazení nesouvisí s omrznutím. Omrznout lze rychle, ale nejde o život ohrožující stav. Nejprve se objeví bílé necitlivé fleky na kůži, potom kůže zčervená, zčerná a nakonec se začne loupat.

Když se omrzlý člověk dostane do tepla rychle, stačí se ohřát, drobné omrzliny ustoupí a pacientovi se rok či dva budou připomínat mírnou bolestí vždy, když se dostane do studeného prostředí. V nejhorším mu lékaři amputují část prstů, nosu či uší. Nikdo na omrznutí ale neumře.

Jak se liší omrzliny a podchlazení?

Podchlazení je daleko horší. Teplota tělesného jádra, tedy břicha, srdce, plic a ostatních nejdůležitějších tělesných orgánů, klesne o pár stupňů Celsia. Člověk ještě žije, ale už ho nikdo nedokáže vrátit mezi živé. Lékaři se mu sice pokoušejí z těla vypumpovat chladnou krev a naopak mu ji napumpovat ohřátou, ale to se může povést, jen pokud je pacient velmi fyzicky zdatný, lékaři mají velké zkušenosti v tomto oboru a hlavně musí mít člověk obrovské štěstí.

Ve stavu, kdy zmateného a apatického člověka najdou v zimní přírodě náhodní turisté, nikdo nic nikomu nemůže zaručit – uzdravení, nebo aspoň život s poškozeným mozkem, a dokonce ani živoření bez fungujícího těla.

AUDIO Podchlazení (44 MB, WAV, 3:44 min)

Nebo si totéž poslechněte na YouTube:

Tělo obětuje uši, nos, prsty, končetiny...

Podchlazení je důsledkem dlouhodobého působení chladu na celý organismus. Podchladíme se pomalu a nenápadně, ale tím je to s ním horší. Při chůzi nebo jiné těleské aktivitě se stále pohybujeme. Někdy je nám zima na ruce nebo nohy, ledový vítr nás štípe do tváří, ale to se dá vydržet. Jenže občas je potřeba zastavit, počkat na kamarády, odpočinout si v závětří, horolezci jistí své lezecké partnery, skialpinisté čekají, až odfoukne mrak, aby viděli, kam mají jet dál. To jsou rizikové chvíle pro vznik podchlazení.

Zatímco v extrémních případech omrzlin je poškozená kůže a maso pod ní, podchlazenému člověku vychládá tělesné jádro. Klesá mu teplota životně důležitých orgánů od břicha přes srdce až k hlavě. Tělo se snaží udržovat teplotu ve velice úzkém rozmezí 36 až 37 °C. Ohřátí či ochlazení se brání za každou cenu. Pocením se v létě ochlazuje. V zimě naopak omezuje průtok krve do periferních oblastí, hlavně rukou a nohou. Pánové dobře znají za těchto situací i chlad v rozkroku.

Pokud to nestačí, nastává svalový třes, který zvyšuje produkci tepla o pětinu. Když ani to nepomůže, tělo obětuje prsty, uši, obočí a téměř do nich přestane dodávat teplo. Prostě je nechá na pospas přírodě a snaží se zachránit to nejcennější.

Jak zemřeli lidé na podchlazení (příklady): horolezec na Černém štítě, skialpinistka pod Zbojnickou chatou, skialpinistka na Luční hoře, kajakářka na Lieseru, Hanč a Vrbata v Krkonoších

Když ani to nepomůže, poklesna teplota tělesného jádra pod kritickou mez. Turista je najednou ospalý, slabý a pomalu reaguje. Příznaky jsou jsou zdánlivě podobné jako u obyčejné únavy, nebo dokonce hladu z nedostatku jídla. V takovém stavu by už nikdo neměl chodit sám bez dozoru, natož aby si sedl na prochladlou zem nebo třeba do závěje.

VIDEO: Jak vypadá podchlazený člověk? Je mu zima, už se netřese, má zimnici, zpomalují se mu reakce i myšlení. Podívejte se, jak to vypadalo na Matterhornu, když Petr promokl až na kůži a slanil do chatky Solvay. Následoval opatrný sestup a slaňování celou noc k chatě Hörnli.

Bez pomoci kamarádů je podchlazený turista ztracen

Sám už ovšem není schopen si to uvědomit, a tak to za něj musejí rozhodnout kamarádi ve skupině. Když něco takového nastane, je potřeba projít nazpátek v hlavě několik posledních hodin. Nenamočil se? Nestáli jsme příliš dlouho? Nezranil se? Nevypil příliš studené pivo? Nebo nemá nějaké drobnější zranění? Není přes míru nevyspalý a unavený? Pokud odpovíme kladně, je potřeba podchlazeného co nejrychleji a při tom nejšetrněji dostat do tepla a přivolat k němu lékaře.

Čtěte také: Deset omylů českých turistů v Alpách

Pokud najdeme schouleného člověka s batohem na lavičce v horách nebo opřeného o strom v lese, který se už ani netřese zimou, ale nesrozumitelně blábolí, obvykle to není akoholem, nýbrž podchlazením. K němu je potřeba okamžitě přivolat záchranku, protože pouhé rozhýbání by ho mohlo zabít. V nemocnici mu ohřejí krev pomocí mimotělního oběhu a budou doufat, že se z toho dostane.

"V celosvětovém průzkumu se ukázala překvapivá skutečnost, že nebezpečné stavy podchlazení vznikaly nejčastěji po hromadných dopravních nehodách. Umírali na ně lidé, kteří měli jenom drobnější poranění," říká předsedkyně lékařské komise Českého horolezeckého svazu Jana Kubalová. "Už se ví, že důvodem bylo zanedbání ze strany zdravotnického personálu. Starali se hlavně o těžká zranění a mezi tím jim zkolabovali zdánlivě zdraví lidé."

I menší zranění, jako třeba tržné rány, nebo drobné zlomeniny, totiž potřebují k léčení teplo a to si vytáhnou ze zbytku těla. Pokud se k tomu přidají i další komplikace, může dojít ke kolapsu.

Jak dlouho vydržíme provlhlí, promrzlí a prochlazní, záleží na mnoha faktorech. Najedený, spokojený a pohybující se turista s tím nebude mít problém. Kdo dostane strach (třeba když zabloudí), lehce se zraní, má hlad, nemá okolo sebe kamarády a mele z posledních sil, ten na tom bude hůře.

Bivakovací pytel je základ bezpečnosti

Na delší túry do hor je součástí povinné výbavy bivakovací pytel (též zvaný dle svého vynálezce Žďárského vak). Když člověka zastihne špatné počasí nebo tma v přírodě a nestačí se vrátit do bezpečí horské chaty, vleze obutý a oblečený do pytle a přečká v něm nejhorší. Je chráněn proti větru, dešti a sněhu. Bivakovací pytel se prodává v provedení pro jednu nebo dvě osoby.

Dobré rady pro každého: Jak dobře bivakovat