Film Martina Škopa proto vyhrál Grand Prix Ekofilmu 2006. Na festival Ekofilm se přišlo podívat šest tisíc lidí.
Slovenský úspěch
Cenu za režii a zároveň cenu studentské poroty si z Ekofilmu odvezl film známého slovenského režiséra a cestovatele Pavola Barabáše Pururambo.
Pururambo znamená v jazyce stromových lidí z Papui – Nové Guinei pojem "dobrý". Navštívil je Pavol Barabáš spolu s Rudolfem Švaříčkem. Pururambo může být zažitě fungující svět, pururambo mohou být pražení ságoví červi, nebo třeba dušené krysí maso na ságové placce.
Barabášův film je nejenom o cestě na místa, kde možná před česko-slovenskou výpravou ještě nikdo nebyl, ale také o lidech, kteří tu žijí, jejich obavách z jakýchkoli nezvaných hostí i o ohroženích, která nad nimi a jejich způsobem života visí.
Mimochodem, z jedné scény Barabášova filmu Pururambo mám pocit, že zachycuje Švaříčka v jednom vzácném okamžiku, kdy se opravdu bál. Doporučuji se na film určitě podívat.
Kamzíci na plátně
Další Slovák, režisér a kameraman Zdeno Vlach, převzal cenu za nejlepší kameru. Jak podotkl při ceremoniálu kameraman a člen poroty Svatopluk Malý, i z hlediska profesionála je neuvěřitelné, co dokázal Zdeno Vlach ve svém filmu V říši kamzíka tatranského natočit.
Film není jen o kamzících, ale o nádherné přírodě nejvyšší části Karpat (odehrává se v Západních, Vysokých i Belanských Tatrách). Neuvěřitelné záběry ukazují kromě kamzíků také obrovskou diverzitu rostlin či detailní záběry ze života svišťů.
Cena Ministerstva životního prostředí putovala k českému režiséru Zdenku Zvonkovi za Blízko nebe. Film je o dvojici starších manželů Windlinových, kteří jsou možná poslední generací své rodiny, která stále ještě pase ovce a kozy na svazích švýcarských Alp a vyrábí sýr tradiční ruční metodou. Průvodkyní filmu je jejich dcera.
Drama v louži
Vynikající ale byly i další filmy. Například film Jana Hoška z České společnosti ornitologické Oblasti ptačí a lidské aneb Natura paradoxa. Nebo dokument Martina Hurina Chráněná území Prahy.
Naprosto skvělý je nový film Steva Lichtaga Prapodivný svět. Lichtag na skok opustil svá oblíbená moře a oceány a tři roky točil v malé, snad 15 cm hluboké, tůňce v Bílých Karpatech film o vzácné rybičce vrance pruhoploutvé. Výsledkem je strhující dobrodružný biják, kde v hlavních rolích účinkují ryby, raci a dubový list. To není legrace, to vážně stojí za vidění.
Uvidíme...?
Některé filmy doufejme poběží i v České televizi. Ministerstvo životního prostředí chystá ještě na podzim přehlídku těch nejlepších v Praze a snad se i po tomto ročníku podaří uspořádat sérii Ozvěn Ekofilmu po celé republice.
V každém případě to, co jsem letos ve festivalových sálech viděl, doporučuji s klidným svědomím i komukoliv dalšímu.