Je to dlouhý úřední název pro poněkud zprofanované nabídky koupě dovolené (rozuměj pobytu) na zpravidla týdenní úsek, koupené obvykle bez určení konkrétního data (nejvýš sezóny), a to na několik let s tím, že zákazník se stává spolumajitelem resp. spoluuživatelem, takže je povinen hradit i náklady typu úklid, daně z nemovitosti atp., což nabízející při náborových akcích zpravidla přinejmenším nezdůrazňovali.
Co jsem podepsal?
Vzhledem k tomu, že vedle seriózních timesharových společností se na trhu objevují i velmi neseriózní zprostředkovatelé, zrodil se na úrovni Evropské unie předpis k ochraně spotřebitele před subjekty, které nejen že potenciální zákazníky neinformují řádně, ale při agresivní náborové kampani vyberou i nemalé zálohy.
Když pak klient přijde domů a seznámí se s tím, co vlastně podepsal a že to zdaleka není tak výhodné (případně to starším rodičům vysvětlí děti), zjistí nejen, že je povinen při stornu smlouvy hradit poplatky nejméně ve výši zaplacené zálohy, ale někdy se dokonce ukáže, že dotyčný zprostředkovatel změnil adresu a je prakticky nepolapitelný.
Firma, na niž zní smlouva, sídlí v zahraničí, a tak by si soud vyžádal větší náklady, než činí utrpěná ztráta.
Dva týdny na rozmyšlenou
Na ochranu spotřebitele byla sice již v roce 2001 přijata směrnice ukládající timesharovým firmám informační povinnosti, ale jednak se týkala pouze smluv na delší než tříleté období, jednak v ničem nebránila vybírat od zákazníků zálohy a účtovat stornopoplatky.
Při porušení informační povinnosti firmou měl sice zákazník právo během 14 dnů od smlouvy odstoupit bez sankcí, ale praktická vymahatelnost zálohy byla rovná nule. Nehledě na to, že od doby platnosti této Směrnice přešla většina takových "cestovních" či "prázdninových klubů" na dvou až tříleté nabídky, čímž se všem povinnostem vyhnuly.
Směrnice 2008/122/ES jde proto do důsledků. Týká se všech spotřebitelských smluv na období delší než jeden rok, na základě nichž spotřebitel za úplatu získává právo užívat jedno nebo více ubytovacích zařízení s noclehem na více než jeden časový úsek jakož i všech smluv o výměně či prodeji takových smluv.
Povinné informace pro zákazníka
Dále se týká i delších než ročních smluv o rekreačním produktu, na základě kterých spotřebitel za úplatu získává především právo na slevu nebo jiné výhody spojené s ubytováním, a to společně s jinými službami nebo bez nich.
Čím nová Směrnice 2008/122/ES spotřebitele především chrání: Obchodník nejen musí před uzavřením smlouvy podat spotřebiteli přesně vyjmenované informace včetně výslovné informace o právu na odstoupení od smlouvy bez sankcí a formuláře pro toto odstoupení, ale Směrnice obsahuje i velmi důležité ustanovení o tom, že po dobu, kdy má spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy bez sankcí, od něho obchodník nesmí vybírat žádné zálohy.
Ta doba na odstoupení od smlouvy je různě dlouhá podle toho, nakolik obchodník dodržel své informační povinnosti. V případě, že obchodník postupuje zcela v souladu se Směrnicí, je to 14 dnů od uzavření smlouvy. Pokud však nebyly dodrženy informační povinnosti a povinnost předat se smlouvou i formulář na odstoupení od smlouvy, může se tato lhůta protáhnout až na jeden rok a 14 dnů.
Smlouvu napište česky, jinak neplatí
Pro spotřebitele je dobrou zprávou, že tyto základní ochranné prvky musí platit ve všech členských státech Evropské unie. Jinými slovy i pro smlouvy uzavírané třeba na náborovém pobytu na Kanárských ostrovech.
Přitom smlouva musí být v jazyce spotřebitele nebo státu, v němž má trvalé bydliště.
Méně dobrou zprávou je, že jako každá směrnice Evropské unie obsahuje i směrnice o timeshare ustanovení, že členské státy jsou povinny promítnout ji do své legislativy ve lhůtě do dvou let.