Pik Moskevské Olympiády

V pozdním odpoledni sedím na kameni nad naším base campem (4350) a nasávám neopakovatelnou atmosféru pamírských velehor.

Největší prdek na planetě

Říčka Sary-Šitcharv hučí, šestitisícové piky nade mnou mě fascinují grandiózností, slunce občas zahřeje, občas ochladí poletující sníh... a já na to všechno čumím jako tele na nový vrata s otevřenou hubou...

Uprostřed Pamíru, daleko od civilizace si tu připadám jak největší prdek na zeměkouli...a je mi tak fajn.

Kvůli těmto pocitům jezdím do hor. Dnešní krásný den mě dobil energií a už se moc těším na zítřejší pokus o výstup na Olympiádu.

Máme plný trencle

Plánujeme ho my čtyři - Zdenda, Fána, Vladimír a Ruda. Láďa s Márou jsou v táboře ve výšce 3900 m, asi dvě hodiny cesty pod námi.

Po čtyřech dnech pochodu jsme přišli do základního tábora s třicetikilogramovými batohy. Aklimatizujeme se. Všichni jsme nažhaveni po průzkumu výstupových možností.

Večer se konečně otevírá pohled na Karakoram a Hindúkuš. Z toho máme všichni plný trencle.

S Márou je to zlé

V půl šesté ráno nás budí Láďa, kterého vidíme po třech dnech. Přináší velmi špatnou zprávu - s Márou je to zlé - není schopen pohybu, leží ve stanu ve výšce 3900 m, nejí a komunikuje velmi omezeně.

Blesková schůze rozhoduje takto: Ruda, Fána a Láďa jdou k nemocnému zjistit situaci a budou se snažit ho nadopovat léky a dostat ho z toho. Zdenda s Vladimírem zkusí dle původního plánu výstup na Olympiádu.

Dnes bychom měli vybudovat C1 (5000) a zítra dáme pokus o vrchol. Sestoupíme do BC, případně do C1 a další den do BC.

Cesta přes tři suťová břicha

Z BC vyrážíme s Vladimírem v 11:00 h. Jdeme deset minut po proudu řeky, a pak uhýbáme po suťovisku doprava, přesně podle včerejšího průzkumu.

Suť je nestabilní, pořád ujíždí pod nohama a s těžkými batohy je postup namáhavý. Navíc se od rána cítím zle a zpráva o Márovi k tomu nepřidává.

Cesta do C1 vede přes tři suťová břicha, které je ideální obcházet při pohledu zezdola zprava, jak to učinil Vladimír. Já jdu přes druhé břicho diretisimou přímo a to byla chyba. Místy sklon 45°, kameny pod nohama ujíždí, pro ruce není stabilních chytů. Velice vyčerpávající úsek.

Poslední, třetí suťové břicho je již ze dvou třetin zakryté sněhem a oba ho jdeme zleva.

Zítra půjdeme jen se zbraněmi a mačkami

Posledních padesát výškových nás čeká sněhovo-ledové korýtko. Nazujeme mačky a bereme do rukou cepíny. Na vršku tohoto břicha stavíme v 16:15 h stan C1 (4950) v zákrytu velkého balvanu, který tvoří dobrou větrnou bariéru.

Od stanu vidíme klíčové místo zítřejšího výstupu - sněhovo-ledový výšvih, odhadem začíná ve výšce 5100 m, sklon vypadá na 45° a převýšení na hřeben 400 m.

Výšvih tvoří uprostřed zřetelné koryto, kterým budeme stoupat. Zleva jsme limitováni převějí a zprava čerstvým lavinózním odtrhem. Rozhodujeme se, že zítra půjdeme bez jištění, pouze se zbraněmi a mačkami, vypadá to, že by to mělo jít.

Ranní vstávání mi nikdy nedělá dobře

Budeme hrát o čas. Chci se vracet z vrcholu co nejdřív, abychom se nebořili. Máme toho oba dost. Vaříme čaj a po chvíli usínáme.

Startujeme od stanu dle plánu po čtvté hodině. Ranní vstávání mi nikdy nedělá dobře, dnešek není výjimkou. Hvězdy nám svítí na cestu.

Po padesáti minutách se dostáváme do výšky 5100 m na začátek výšvihu. Sklon potvrzuje odhady na 45°, sníh je tvrdý a přední hroty maček sympaticky drží.

Začínáme lézt. Postup bez jištění je velmi rychlý a lezení mě baví. Užíváme si to. Již se pomalu rozednívá, za námi sluneční paprsky probouzí do nového dne Hindúkuš a Karakoram.

Túra se stává stereotypní až prudérní

Na konci výšvihu, když se svah pomaličku narovnává, nás začíná šimrat sluníčko, což vítám s povděkem, protože už už jsem přestával cítit prsty u nohou. Přivézt si domů omrzliny opravdu nechci.

Slunce vše napravuje. Stráň se zplošťuje a túra se stává stereotypní až prudérní (5500). Naštěstí za chvíli vidíme skalnatou pyramidu značící vrchol Piku Moskevské Olympiády! Je to už jen dvě stě výškových metrů, ale trvá to celou věčnost. Teď už ale věříme, že to dokážeme.

Výšvih na samotný skalnatý vrchol je v pohodě. Vrchol 7:30h! My dva jako první Češi na Piku Moskevské Olympiády (5883).

Vychutnáváme si neopakovatelné

Příjemné pocity a velká radost. Famózní pohledy na podkovu vrcholů doliny Sary-Šitcharv a celý Pamír, Hindúkuš, Karakoram ...na východě Pik Karla Marxe, na západě Pik Majakovského. Ani mráčku, bezvětří, slunce ...a nikdo nikde kromě nás dvou.

Fotíme. Vychutnáváme si neopakovatelné. Po hodině strávené na vrcholu sbíháme po trase výstupu ke stanu, kde jsme za hodinu. Část výšvihu sjíždím po zadku, brzdím cepínem, to je fofr.

Před desátou hodinou přicházíme do C1. Jsme vyčerpaní a na tři hodiny usínáme. Kolem druhé hodiny balíme věci a scházíme dolů do BC. Cesta po suti je nezáživná.

V jednom momentě (4700) se Vladimírovi zasekává noha pod šutr a zůstává zašprajcovaný s batohem v nehybné poloze. Já jsem asi sto metrů pod ním a slyším jen: "Pomoc!" Odhazuji batoh a vydávám se k němu. Ani nechci domýšlet, jestli je to zlomená noha. Naštěstí za chvíli volá, že je OK, dostal se z toho sám.

Mára se učí chodit

Do BC se dostáváme po čtvrté hodině odpoledne. Nalézáme zde dopis od Ládi, který je nyní na túře na ledovci. Dle zprávy je to s Márou zlé. Kolem páté hodiny Láďa přichází k nám do BC, vyměňujeme si zážitky, vaříme čaj a jídlo. Mára je prý stále nehybný.

Zítra balíme věci a scházíme dolů k nemocnému, abychom se dohodli na dalším postupu. Mísí se ve mně pocity radosti z vrcholu a starostí o to, co budeme dělat s Márou.

Další den scházíme k Márovi. Po pěti dnech strávených ve stanu se konečně jeho zdravotní stav začíná zlepšovat a učí se chodit. Vypadá to, jako kdyby totálně ožralý loutkoherec minimálně po třiceti pivech vedl svou loutku.

Nezaujatý divák by se válel smíchy, ale při vědomí, že tohohle člověka potřebujeme dostat dolů a kousek pod námi je technicky náročné místo - soutěska nad druhým přítokem, tak to až tak legrační není.

Naštěstí po dalších dvou dnech se Mára zheveroval natolik, že je schopný nalehko bez batohu a s hůlkami sejít až pod soutěsku.

Vychutnávám tajemný klid nočního Pamíru

V dalších dnech posíláme Máru dolů do vesnice se základním vybavením a my ostatní jdeme na dvoudenní trek do doliny druhého přítoku. Jdeme nalehko, bez stanu.

Spíme pod jihozápadními stěnami Moskevské Olympiády z jedné strany a východními svahy Piku 5596 z druhé strany ve výšce 4250 m pod širákem. V noci sleduji škvírou ve spacáku fantastickou hvězdnou oblohu a vychutnávám si tajemný klid nočního Pamíru. Hluboký zážitek.

Druhý den scházíme zpátky do 3600 m k soutoku k říčce Sary-Šitcharv a poté po nezapomenutelných čtrnácti dnech strávených v horách Pamíru se vracíme do civilizace do vesnice Šitcharv.

Zvětšit mapu